Džemování v El Džemu

První adventní víkend trávím v Tunisku. Díky tomu unikám vánočnímu shonu a ačkoliv jsem navštívil neúrekom různých trhů, ani jeden nebyl se svařákem a ozdobami na stromek. Dopravilo mě tam Air France a dokonce ani v jednom směru nestávkovali. Ani se mi tomu nechce věřit. Kompenzace přitom byla skoro úplná tutovka - hodina na přestup na zpáteční cestě přes CDG.

 

Ve čtvrtek se před půlnocí vracím ze služební cesty a den na to hned vstávám ve 2:30 ráno (apropos, dá se tomu vůbec říkat ráno?). Ještě kontroluji, že soudruzi z Air France dneska opravdu nestávkují a vydávám se na letiště v Praze. Čeká mě odlet v krásných 6:30. Na Terminálu 2 se zjevuji skoro dvě vzorové hodiny před odletem. Terminál zívá prázdnotou, tak je security dílem pár minut.

Check-in na let s Air France je možný jen den předem. Za to během check-inu se dají zdarma vybrat sedačky i u nejnižšího tarifu. To se už moc nevidí. Jen část sedaček je příplatkových. Na letu zpátky si zvládám vybrat i sedadlo u okénka u nouzového východu. Avšak middle vedle mě byl za poplatek. Zajímalo by mě podle jakého klíče to stanovují. Co je ještě příjemnější, je, že mě pokaždé nahnali na check-in a prostě nevydali mobilní boarding pass.

Z Bergenu do Osla

Tento výlet vzniká v květnu na troskách původního dva roky starého výletu ve znamení "zvládneme to bez dovolené". Nicméně člověk míní, Norwegian mění a ruší nedělí rotaci Oslo-Wroclaw. Na infolince se vytáčí a tvrdí, že není možný rebooking bez doplatku rozdílu ceny. Naštěstí stačí druhý telefonát se zmíněním EU261/2004 a najednou to jde. Rebookujeme na pondělí let Oslo-Praha. Už to bez dovolené ale nebude.

Náš itinerář se stává z letu Praha-Krakov s Ryanairem, pětihodinové pauzy v Polsku, která snad bude stačit i na případná zpoždění, letu z Krakova do Bergenu s Wizzairem, u kterého se letos víc než dřív bojíme šachů s časem, přejezdu vlakem z Bergena do Osla a letenky s Norwegianem z Osla do Prahy.

Letenku s Ryanairem dokupujeme později a přes MyTrip, abychom trošku srazili cenu. S nákupem vlakové jízdenky čekáme na začátek jejího prodeje. Tu samou jízdenku u Norů totiž můžete koupit za 249 NOK, ale i za tisíc. Prodej jízdenek se otevírá přesně 90 dnů před odjezdem.

Do země pastéis de nata

V březnu, když Easyjet představuje svou novou linku Praha-Porto, kupujeme na září letenky po necelých 1200 Kč/osoba. Být rychlejší, bylo by to ještě o něco levnější. Čas uteče rychle jako splašený poslanec s plnou krabicí od vína s avízem o blížící se Urně, a tak už balíme na cestu.

 

Viana do Castelo

Na rozdíl od loňska a první půlky letošního roku pro cestu do Portugalska nepotřebujeme žádný covid formulář nebo dokonce snad PCR formulář. Roušky nejsou povinné v letadle ani nikde jinde v zemi. Skoro nikde je nenosí, až na pár výjimek potvrzujících pravidlo.

Noční rychlík Praha-Košice

V létě si všímám, že linka Ryanairu Košice-Praha se má počínaje listopadem létat v neděli večer. Při poklesu ceny na 17 euro si naplánujeme podzimní víkend v Tatrách. Tam vlakem a zpátky letadlem.

 

Bereme noční spoj EN443 z Prahy do Humenného v pátek v 22:05. To slibuje krásných 8,5 hodiny ve vlaku. Do Popradu máme dojet v 6:41. Trochu se rozšoupneme a bereme jen dvojlůžkové kupé. Objednáváme přes Slováky, protože je to značně levnější jak s ČD. Vychází to na 36 € na osobu. V ceně je i snídaně.

V rámci příprav váháme nad tím, jestli vzít dopředu i lanovku na Lomnický štít. Ale jednak nevíme, kdy tam dráhy dojedou a taky nevíme, jaké bude počasí. Sebejistotu ani nenavodí předpověď tři dny dopředu slibující polojasno až skoro zataženo. Tak to necháváme koňovi. K tomu zjistíme, že v sobotu od 8:15 začíná výluka železnice mezi Popradem a Starým Smokovcem, kterou jsme chtěli využít o trochu později.

Čokoládová Ženeva

Na konci července se vypravujeme do Ženevy. Právě tam končí vlna veder. Vydáváme se tam s Easyjetem za nějakých třináct set za zpáteční let. Před odletem nás zasypával emaily o změně typu letadla, ale s časem hýbal minimálně.

 

V poledne přijíždíme na letiště v Praze. Bezpečnostní kontrola je dílem asi pěti minut. Do letadla jdeme nástupním mostem a pracovníci u brány celkem dost hrotí velikost a počet zavazadel. K tomu nabíráme i pár minut zpoždění.

Máme štěstí, Easyjet nás nerozesadil ani na cestě tam ani na cestě zpět. Nicméně prakticky celou cestu až do Ženevy je zamračeno a mírně se oblačnost rozestupuje až nad Ženevským jezerem. Letadlo je plné prakticky až do posledního místa. Po přistání dokujeme k nástupnímu mostu, ale sejdeme z něj akorát k autobusu, co nás doveze do terminálu. 

Teplo v Lednici

V sobotu se vypravujeme na výlet. Čeká nás budíček v krásné půl třetí ráno. O hodinu později jdeme na tramvaj a přemisťujeme se na hlavní vlakové nádraží v Praze. V 4:12 nás čeká odjezd Vindobony ČD (rj71) směr Vídeň. Do Vídně ale až nejedeme. Vystupujeme jen o 3 hodiny 40 minut později. Všechna čest ČD. Tentokrát vlak odjel i přijel na čas. Klimatizace v něm funguje a je připojen i jídelní vagón tak, jak má. Ani vlak není plný.

Rychlovlakem z Lombardie do Piemontu

Na neděli jsem si naplánoval odpočinkový a nízkorozpočtový výlet - z Prahy do Bergama, vysokorychlostním vlakem do Turína a z něj zpátky do Prahy. Sice do Itálie létám dost často, přesto jsem si ještě nepotykal s jejich národní sportem, stávkami. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...

Umělecká instalace v zahradě Královského paláce v Turíně

Předchozí let z Milána Bergamo má do Prahy odlétat v 8:30, ale ještě v devět ani nevzlétl. Tehdy už vím, že to nebude až tak pohodový výlet, jak jsem si přál. Naštěstí v 9:06 konečně odlétá. Let FR5508 do Bergama má z Prahy odlétat v 10:20. Místo toho se vznášíme až krátce po jedenácté, tentokrát ve stroji s livery Malta Air. Pilot většinu zpoždění stáhne a v Itálii přistáváme několik minut po dvanácté se zpožděním lehce přes 20 minut.

Červencová romanizácia

Na první prodloužený červencový víkend vyrážíme do Rumunska. Nasedáme už v pátek večer do Regiojetu směr Vídeň. V něm nefunguje zábavní systém a není kávovar. V Brně nás vykopnou na déšť a přesedá se. V druhém autobusu už vše funguje. Za Brnem nám přijde mail od Wizzairu, že náš zítřejší let Vídeň-Cluj Napoca je zrušen. Být to před Brnem, tak to snad otočíme a jedeme zpátky. Takhle nás tak jako tak čeká noc ve Vídni.

Hledáme možnosti co s tím. Do Rumunska toho moc dalšího v sobotu neletí z Vídně, Bratislavy ani Budapešti. Krom toho ani přílet do Bukurešti by moc řešení nebyl. Do Kluže fakt daleká cesta. Zkouším ještě pozemní spojení. To mi už nachází použitelnou alternativu - přímý vlak Vídeň-Cluj Napoca od rumunských drah CFR Calatori. Za 535,10 lei kupujeme lístky. Odjezd zítra v 10:42 a příjezd v 23:58. Mezinárodní lístek se u CFR musí vygenerovat. Systém nefunguje. Zkouším to snad desetkrát z různých prohlížečů a jen se točí kolečko. Po půl hodině nakonec začnou chodit e-maily s lístky v PDF formátu.

Takový e-mail potěší

Sicílie dvakrát jinak

Na Sicílii jsem se v průběhu jednoho měsíce podíval hned dvakrát. Nejdřív v dubnu s přítelkyní a o pár týdnů později v květnu s kamarádem. S přítelkyní jsme měli parádní počasí a akcentovali především Palermo. S kamarádem už tak skvělé počasí ne a mnohem víc se najezdili vlakem.

U Airbusu doma

Přítelkyně dlouho chtěla do Francie, tak ji beru s Voloteou do Toulouse. Přes zkušební Megavoloteu kupujeme zlevněné letenky a k našemu překvapení je po zrušení prémiového účtu, nemusíme doplácet. Letenky po 35 € jsou hned doma.

Pátek
Naše přítomnost v Toulouse se překrývá se dvěma francouzskými státními svátky. Přilétáme den po Nanebevstoupení Páně a v neděli během naše pobytu slaví Francouzi Den Matek. Do Toulouse odlétáme v pátek večer po práci. Ve Francii jsme těsně před půlnocí. Vymotáme se z letiště a na ubytování si to kiláček jdeme pěšky. Vybrali jsme nedaleký F1 Hotel za 42 €. Toulouse na nás působí jako město plotů. Kvůli všudypřítomným plotům má naše trasa tvar "U". F1 má zamčenou branku v plotě u areálu a musíme zvonit. Nejspíš se nestane mým oblíbeným řetězcem. I let s Ryanairem je vůči tomu luxus. Opravdu základní pokoj, avšak stále čistý. Chybí ručníky (k dispozici za 3 €). Společná koupelna a záchod na chodbě. Okno zabělené.

Za poklady do Ostravy

Na Velký pátek se vydáváme do Ostravy. Plíce, člověka, co přežil smog v Novém Dillí, jsou snad zoceleny už dost a nic je nerozhází.

Je volný den, a proto vstáváme v krásné čtyři ráno, abychom se dopravili včas na Praha hl. n. pro odjezd v krásných 5:50 ráno. Někdo u Českých drah si přispal, tak už z výchozí stanice odjíždíme s dvacetiminutovou sekerou na čtyřhodinovou jízdu. Během ní nabereme dalších dvacet minut.

Neděle v Linzi

Na začátku minulého týdne přemýšlím, co s volnou nedělí, a hraju si s webem Českých drah. Při zadání trasy Praha-Linz ukazuje cenu 234 Kč jedním směrem. "Hmm, v Linzi jsem ještě nebyl". Ještě kontroluji, počasí a co je tam zajímavého a už vytahuji kartu. Cena za jízdenku je nižší, jak obyčejná cena ČD do Brna (245 Kč).

 

Cestování je občas nutné přinášet oběti. Při odjezdu v 5:58 to platí víc jak dvojnásob. Budíček zvoní v krásných čtyři ráno. Na hlavní nádraží se dohrabu s rezervou 20 minut. Dělám si naděje, že bych si ta sehnal nějakou snídani. Avšak v neděli před sedmou ráno je to tam bez šance. Tak po dlouhé době využívám služeb restauračního vagónu. Dávám si zdejší ham & eggs za 89 Kč. Tedy, on to už není restaurační vagón, ale bistro vůz spojený s první třídou. Starší koncept jsem měl radši. Na druhou stranu, tu máte kožená křesílka v rozložení 2+1 a můžete si tak dopřát první třídu za pár korun.

Šotoušský výlet do steampunkového minority reportu

Na konci července zjišťuji, že budu mít volný víkend, tak chci někam vyrazit. Kontroluji jízdenky a rozhoduji se vyrazit do Wuppertalu za visutou drahou. Tam i zpět pojedu s Českými drahami a Deutsche Bahn. V obou směrech čtyři hodiny v rychlovlaku ICE. Ceny jednosměrné včasné jízdenky na této trase startují na 962 Kč.

Aby mi to Němci osladili, týden před odjezdem mi přistává v e-mailu zpráva, že bude výluka ranního vlaku EC178 z Prahy do Berlína v úseku Ústí nad Labem-Drážďany. Němci po povodních dávají přednost nákladní dopravě. Místo toho, aby se těšil na výlet a řešil, co tam vidět, řeším, jestli se tam vůbec dostanu.

Odjezd vlaku z pražského hlavního nádraží mám v příjemných 6:26, což znamená budíček před pátou ráno. Někdo umí víkend oslavit s plnou parádou. Vlak k peronu přijíždí. Najít volné kupé je celkem problém, protože je tu spousta rezervací. Ale jakmile se vlak rozjíždí, ukazuje se, že většinou zůstávají nevyužité.

Severní Bavorsko aneb 2v1

Týden předem zjišťuji, že budu mít volnou neděli a hledám, kam bych vyrazil. Kontroluji možné včasné jízdenky a flixbusy a rozhoduji se vydat do Bamberku, který je na mém seznamu odkladů už několik let.

Domovní znamení jsou v Bamberku populární.

 

Ve střední Evropě jsou už týden vydatné deště, které zpustošily především západ Německa, ale slabší deštík na severu Čech způsobil rozklad naší železniční dopravy. Večer před odjezdem vyprovázím přítelkyni na vlak z Prahy do Kolína a už z Prahy odjíždí s 20 minutovou sekerou a do Kolína nabere další půl hodinu a tam ji pak ujede přípoj...

Něčemu podobnému se chci vyhnout, tak si dlouze telefonuji s podporou Českých drah. Na přestup v Chebu totiž mám jen 10 minut. Po konzultaci vyrážím vlakem už v 5:43 a ještě si s nimi kontroluji, zda je v souladu s s tarifními podmínkami mé jízdenky vyrazit o hodinu dřív. Prý ano. Budík mi tak zvoní v 4:00. Celý rozespalý se po třech hodinách zpátky dopotácím na hlavní nádraží v Praze. Západní expres tam už stojí a je prázdný. Za hodinu mě čeká mě přestup v Plzni, na který mám jen 9 minut. Kupodivu do Plzně přijíždíme včas a přestup hravě stíhám.

Do Erfurtu jako za starých časů

Den po příletu z Tenerife mě budí budík ve čtyři ráno a v 6:26 odjíždím z pražského hlavního nádraží směr Drážďany. Světe, div se, ani nepotřebuji žádný test nebo příjezdový formulář. Skoro jako za starých časů. Stíhám to ještě 6. července před další změnou českých pravidel.

Jak jsem tušil, tento úterní ranní spoj EC 178 je totálně prázdný. Kupodivu na čas přijíždí do Drážďan. Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, e-shop ČD mi to prodal jen s přestupem na Neustadtu a ne na Hauptbahnhof. Tak z toho dělám přednost a té jeden a půl hodiny zde využívám. Na mapě mě  zaujal jeden kostel. Je to k němu půlhodinová procházka. Obloha je naštěstí zatažená a celkem chladno, tak nic nebrání rychlejšímu tempu. Garnisonkirche St. Martin byl postaven na konci 19. století jako součást vojenského areálu. Bývala v něm protestantská a katolická část. Dnes se využívá jen ta katolická

Koronaturistika 1.0 aneb hell v Helu

Po více jak pěti měsících se mi podařilo dostat se za hranici a zrealizovat první itinerář, který se kvůli současnému hypu jménem koronavirus nerozpadl. Letenky jsem u Ryanairu kupoval na konci června za necelých 18 €.

Pláž na Helu

V Gdaňsku jsem už byl loni na jednu noc a zaujal mě natolik, že jsem se tam jednou chtěl vrátit. Chtěl jsem už před pár měsíci s letenkami od Wizzairu, ale ten mě vypekl. Zrušil linku a jeden plán na červenec 2021 zase v trapu. Nynější pokus s Ryanairem už vyšel. Přidal se i kamarád a Gdaňsk si zamiloval.

Neapol za KORONU

Se stále větším znepokojením sleduji zprávy o koronaviru a lituji, že necestuji impulzivně až na poslední chvíli. Na první březnový víkend jsem si naplánoval výlet do Neapole. V době mého odletu mají v Kampánii všeho všudy čtyři nakažené. Soudě podle tuberáků v pražské MHD to už tu máme dávno taky.

Jedna pandemická ;)

Letím s Easyjetem, proto premiérově s sebou beru notebook. Do oranžového limitu pro příruční zavazadla se hravě vejde. Případnou nutnost karantény tak mám ošéfovanou. Doma jsem vyfasoval fousatý respirátor koupený ještě proti SARS, tak ho na letišti využívám. Normálně cítím, jak se mi z toho začínají šikmit oči. Na letišti je však naprostý klid. Nikde nikdo nemá roušku ani rukavice. Odlety do Itálie nikdo nekontroluje a k Airbusu A320 se jede lowcostově autobusem. Není tak prázdný, jak jsem čekal a volných míst je jen pár. Při letu se vzdělávám a sleduji Smrtící epidemii.

Egypt bez cestovky aneb baťůžkář tvrdý chleba má

Egypt mě vždycky přitahoval a vidět jeho památky bylo mým snem. Jenže letenky tam jsou drahé a z Hurghady je všude daleko. Když se objevily akční letenky s Aegeanem do Káhiry za 174 €, splnil jsem si sen. Cena na letenku do Káhiry jakž takž, ale dře to, když si vzpomenu na nedaleký Ejlat za osm stovek.

Ležérní velbloudi u pyramid

Počasí v zimě
V Egyptě bývá v létě velmi horko, přesto do Hurghady a Marsa Alam v červenci a srpnu od nás létají desítky tisíc turistů a poté si stěžují, jak je v Údolí králů nesnesitelné vedro. Vedro nemám rád, tak pro mě je jedinou šancí tam vyrazit v zimě. V zimě je v Egyptě přes den pod 20°C a v noci kolem 10°C. V místech blízko pouště i méně. Optimisticky si balím dvoje kraťasy a ani jednou je neužiju.Ve výsledku jsem většinu dne v mikině, jen přes poledne v tričku, a k večeru jsem ještě rád za čepici a bundu.

Za komoušky do Číny a Vietnamu a zpět přes kolébku Mafie

Cítím, že se letos chci ještě jednou podívat do jihovýchodní Asie. Dlouho vyčkávám na vhodné multi-city letenky. Váhám mezi kombinací Vídeň-Ho Chi Minh/Hong Kong-Vídeň a Vídeň-Ho Chi Minh/Tokyo-Vídeň. Tokyo zamítám kvůli zimě, co tam už asi bude. Vědět jen, co se pár týdnů poté začne mlít v Hong Kongu, finální itinerář by pro klid duše vypadal asi jinak...

Vzkaz pro ekofanatiky: Má uhlíková stopa není černá, nýbrž duhová. Uhlík v mé má formu diamantového prachu ;)

V Hanoji nedaleko Ho Chi Minhova mauzolea

Balení
Tentokrát si dávám na přípravě záležet. Přeci jen 10 letů za 16 dní už je výzva. Zejména při začínající zimě, kdy se pravděpodobně navrátím už do zasněžené střední Evropy. Nikde nemám odbavené zavazadlo a letím jen s baťůžkem. Modlím se, aby mi ho nechtěli příliš často vážit. Začíná taky mé anticyklické období, kdy v zimě v obchodech hledám letní věci.

Jaké město je hezčí než Pardubice?

Kolega razí motto, že Pardubice jsou nejkrásnější město, zato Praha - to jsou jen metro-a-pole. Jak tomu je doopravdy?

Vítejte v městě trolejbusů

Vstávám brzy ráno. Vlak na Pardubice mi odjíždí v 7:20 z Hlavního nádraží. Když v něm zaspím, projedu se až někam do Bratislavy. Tentokrát musím pochválit solidní nabídku novin. Přistupovat ale až v Pardubicích, nevím, nevím. Když za hodinu vystupuji, už tam takřka nic nezbylo.

Hlavní nádraží je slušné retro

Uvnitř ještě větší než zvenku. Mozaika Československa je pěkná, jen trošku neaktuální.
Vlevo vzadu je jediný zdejší automat na jízdenky MHD.

Na druhé straně haly je další ještě víc retro a méně nadčasová mozaika.