Na neděli jsem si naplánoval odpočinkový a nízkorozpočtový výlet - z Prahy do Bergama, vysokorychlostním vlakem do Turína a z něj zpátky do Prahy. Sice do Itálie létám dost často, přesto jsem si ještě nepotykal s jejich národní sportem, stávkami. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...
Předchozí let z Milána Bergamo má do Prahy odlétat v 8:30, ale ještě v devět ani nevzlétl. Tehdy už vím, že to nebude až tak pohodový výlet, jak jsem si přál. Naštěstí v 9:06 konečně odlétá. Let FR5508 do Bergama má z Prahy odlétat v 10:20. Místo toho se vznášíme až krátce po jedenácté, tentokrát ve stroji s livery Malta Air. Pilot většinu zpoždění stáhne a v Itálii přistáváme několik minut po dvanácté se zpožděním lehce přes 20 minut.
V Bergamu přesprintuju příletovou halu k východu a bohužel nezvítězí má lenost. Dát 12 euro za shuttle do Milána se mi nechce. Městský autobus k železniční stanici (lístek 2,4 €) akorát přijíždí, tak do něj nastupuji. Krásně stíhám vlak na Milano Centrale v 13:02. Avšak co čert nechce, Italové stávkují. A to se dozvídám až z cedulí na železniční stanici. To nezabránilo aplikaci Trenitalia mi prodat lístek na dávno zrušený vlak (5,6 €). Po kliknutí na train details se zobrazí "cancelled". Daný spoj obsluhuje její dcera Trenord. Na její přepážce v Bergamu se vine krátká, ale za to naprosto nehýbající se fronta. Vzdávám to a pospíchám na autobus zpět na letiště a beru předražený shuttle do Milána. O 40 minut později, než jsem mohl. Přepážky Trenord/Trenitalia jsou obsypané lidmi i v Milánu a Turínu, tak si s nikým o mé zrušené jízdence nepopovídám. Sice zrušená je, ale kluci italští se nestydí si za ní nechat peníze.
Do Milána dorážím krátce před druhou odpoledne. Zkontroluji stav mého Italotreno a jen si děkuji, že jsem nevzal spoj s Trenitalia. O zábavu by bylo hned postaráno. Posléze spěchám do metra. Tam kupuji dva jednorázové lístky po 2 €. Lombardští příjemně překvapí - lístek platí 90 minut a je s ní možné skrz turnikety procházet opakovaně. Ale že by to uvedli na automatu, to ne.
Svůj původní plán dojet na stanici Missori a odtamtud dojít k Basilice San Lorenze Maggiore scratchuji v zárodku, když mi mapa ukáže, že je to kilometr a ne 500 metrů, jak jsem si myslel. Zase je tu dost přes třicet a zas tolik času tu nemám. Nasedám zpátky na metro, popojíždím stanici na Duomo, k milánské světoznámé katedrále. Vstup do ní se platí, je tam fronta, už jsem tam kdysi byl tak, dneska velký nezájem. Lidí tu ale na náměstí je, jak by dávali něco zdarma. Skoro předcovidový provoz, jen tu chybí hloučky asijských turistů. Nakoukávám do přecpané pasáže Galleria Vittorio Emanuele II, kupuji pár magnetek a už se zase nořím do krtka.
 |
| Milánské metro. To v Turíně dneska nevyužiju. Vynechává centrum. |
 |
| Naopak v Miláně ústí přímo před katedrálou |
Popojíždím pár stanic červenou linkou na Cairoli. Hned u ní je Castello Sforzeco, milánský renesanční hrad z 15. století. Nádvoří jsou volně přístupná a v prostorách hradu najdete i několikero muzeí. Na sáhodlouhé obdivování nemám čas, tak po čtvrthodině upaluji na nedaleké zelené metro se stanicí s jménem pracího prášku Lanza. Z ní je to necelých 10 minut na Milano Centrale. Můžu říct, že Miláno určitě stojí ještě za další návštěvu.
Cesta z metra na nádraží Milano Centrale je trochu jako labyrint a vymotat se k nástupištím trvá něco kolem 10 minut. O klimatizaci v nádražní hale ještě neslyšeli, tak tu panuje spalující žár. Nástupiště pro můj vlak Italo 9928 není vypsané ani 10 minut před odjezdem, tak jsem mírně nervózní. Vlak se objevuje s pětiminutovým zpožděním a odjíždí po dalších pěti, ale stále je to lepší bilance než ho mít zrušený jako u Trenitalia. Lístek jsem kupoval asi měsíc dopředu se slevovým kódem ITALIA, co mi zajistil asi 30% slevu. Italotreno dělá akce se slevovými kódy každou chvíli, tak je stačí hlídat.
Vlak uvnitř nevypadá nijak luxusně, ale ani neurazí. Vzhledem k vedru
venku mi připadá klimatizace mírně poddimenzovaná, ale dá se to přežít.
Do Milána byl narvaný, z Milána už je poloprázdný. Uvnitř jsou povinné
roušky jako jinde v dopravě v Itálii. Nikdo to však viditelně nehrotí.
Uvnitř se GPSka nechytá, ale na displeji se jednou za uherský rok objeví
aktuální rychlost. Auta vedle nás na dálnicí značně vyšší rychlostí
předjíždíme. Chvíli jedeme 250 km/h, jindy jen něco přes 230 km/h. Do
Turína přijíždíme se zpožděním necelých 5 minut.
V Turíně vystupuji na konečné - nádraží Porta Nuova kousek od historického centra. To je odsud pořád rovně po bulváru Via Roma vedoucím od nádraží. Lemují ho luxusní butiky a ne zmrzlinárny, jak by se hodilo při tomto vedru přes 30. První větší náměstí po cestě je Pizza San Carlo s velkou jezdeckou sochou a dvěma kostely vedle sebe. Ještě za ním se rozkládá Piazza Castello s palácem Madama, v okolí se spoustou stánků se suvenýry a na jeho severním konci s bývalým královským palácem Palazzo Reale s velkou zahradou plnou uměleckých instalací. Z levé strany k němu přiléhá turínská katedrála Cattedrale di San Giovanni Battista, avšak na Itálii s dosti chudou výzdobou.
 |
| Nádraží v Turíně |
 |
| Pizza San Carlo |
 |
| Palazzo Madama |
 |
| Sousoší před královským palácem |
 |
| Královský palác |
 |
| Cattedrale di San Giovanni Battista |
Naproti ní se nachází volně přístupný archeologický park s ikonickou Porte Palatine. Pár set metrů odtud se rozkládá další významné náměstí Piazza della Repubblica, avšak nic zajímavého k jeho návštěvě tam nenajdete. Vypadá to tam jak někde v Rumunsku. Vracím se zpátky na Piazza Castello a bulvárem Via Po si to štráduji k řece Po.
 |
| Porte Palatine |
 |
| V pozadí Chiesa Parrocchiale della Gran Madre di Dio |
Ještě než k ní dojdu, odpojuji se a jdu okouknout Mole Antonelliane. Budova je pojmenovaná po svém architektovi. Začala se stavět v roce 1863 a původně se jednalo o synagogu. Dokončena byla v roce 1888 a se svou výškou 167,5 metru se jedná o nejvyšší zděnou budovu ve světě a jednu z nejvyšších budov v Turíně. Nyní je v ní umístěno muzeum kinematografie. Za 9 € se můžete i podívat na vyhlídku. O tom však nevím a mírně pospíchám, tak ji obdivuji jen zdola.
 |
| 167,5 metrů vysoká Mole Antonelliane |
Vracím se zpátky na Via Po a překračuji řeku Po po mostě. Po levé straně zahlédnu v dálce Basiliku di Superga, jež mi protentokrát uniká, neboť je celkem daleko z centra a musí se k ní ještě lanovkou. Za mostem se rozkládá neméně ikonický kostel s velkou kupolí Chiesa Parrocchiale della Gran Madre di Dio. O co líp vypadá zvenku, o to méně nápaditý je uvnitř.
 |
| Vpravo nahoře na kopci se nachází Bazilika Superga |
To bychom měli centrum. Blíží se sedmá hodina a je na čase pomýšlet na cestu na letiště. Vždyť, jestli se Ryanair překoná a poletí včas, má mi to letět už v 22:20. K tomu si připadám jako grilovaný slaneček a na letišti snad budou mít klimu. Nastudoval jsem si, že autobus na letiště má jet z Piazza Statuto před nádražím Porta Nuova. S pomocí Google Maps najdu zastávku. Kupodivu stíhám dřívější autobus, tak si pípnu kartou a jsem hned o 7,5 € chudší. Po cestě má víc zastávek, ale lidi přistupujících na dalších už musí stát. Klimatizace v autobusu moc nestíhá a za začátku tu je solidní sauna.
Na letišti se objevuji kousek před osmou. Doslova během několika minut procházím security. Vzhledem k těm stále opakujícím článkům o apokalyptických frontách jsem to čekal horší. Letiště Turín je celkem malé, má asi 20 bran. Na úkor sedaček zde najdete řadu obchůdků, toho času už většinou zavřených.
Využívám svůj čerstvý Lounge Key a jdu vyzkoušet Piemont Lounge a jsem mírně rozčarovaný. Řada stolků neuklizených, nabídka občerstvení je tristní a i pro nealko se musí na bar, kde většinu času nikdo není. Aspoň je tu hezká vyhlídka na plochu. Z občerstvení se moc najíst nedá - je tu pár druhů doslova hnusných sušenek a několikero typů slaných krekrů. V ledničce je několikero obskurních variací na saláty, z nichž poživatelný je jen ten těstovinový s neumělou červenou omáčkou. Nějaké pořádnější jídlo přinesou až 10 minut před zavíračkou, kdy doplní slovy tři tuňákové saláty s pár cherry rajčátky.
Zavírají v 21:00. To mě čeká ještě přes hodinu čekání na letadlo. Kdyby odlétalo včas. Díky Flightradaru se nicméně dozvídám, že z Prahy ještě ani neodletělo a má zpoždění určitě přes půlhodiny. Měli jsme odlétat v 22:20. Ve výsledku nástup začíná někdy v jedenáct. Po naboardování v letadle slyším hlášení kapitána, že kvůli air traffic restriction ještě musíme čekat na zemi. Ve výsledku odlétám v 23:45 a do Prahy přilétáme o hodinu později v 1:00.
Vystupuje se autobusem a systém v Praze se změnil. Jednak se už nevystupuje dvěma autobusy, ale třemi, ale především první autobus odjíždí hned, jak se zaplní a nečeká na ostatní. Což už úspěšně nahlodává můj zenový klid při deboardingu letadla, protože už začalo být kam spěchat. Z letiště posléze odjíždím noční devětsetdesítkou, která to bere okružní jízdou a na I. P. Pavlova jí to trvá 50 minut, čas, který mi to přes den trvá až před práh.
Na kolik to přišlo?
Praha - Bergamo ... 375 Kč
Neplánovaný shuttle do Milána ... 12 €
Rychlovlak Miláno-Turín ... 11,9 €
Autobus na letiště v Turíně ... 7,5 €
Turín-Praha ... 24,24 €