Na první prodloužený červencový víkend vyrážíme do Rumunska. Nasedáme už v pátek večer do Regiojetu směr Vídeň. V něm nefunguje zábavní systém a není kávovar. V Brně nás vykopnou na déšť a přesedá se. V druhém autobusu už vše funguje. Za Brnem nám přijde mail od Wizzairu, že náš zítřejší let Vídeň-Cluj Napoca je zrušen. Být to před Brnem, tak to snad otočíme a jedeme zpátky. Takhle nás tak jako tak čeká noc ve Vídni.
Hledáme možnosti co s tím. Do Rumunska toho moc dalšího v sobotu neletí z Vídně, Bratislavy ani Budapešti. Krom toho ani přílet do Bukurešti by moc řešení nebyl. Do Kluže fakt daleká cesta. Zkouším ještě pozemní spojení. To mi už nachází použitelnou alternativu - přímý vlak Vídeň-Cluj Napoca od rumunských drah CFR Calatori. Za 535,10 lei kupujeme lístky. Odjezd zítra v 10:42 a příjezd v 23:58. Mezinárodní lístek se u CFR musí vygenerovat. Systém nefunguje. Zkouším to snad desetkrát z různých prohlížečů a jen se točí kolečko. Po půl hodině nakonec začnou chodit e-maily s lístky v PDF formátu.
 |
| Takový e-mail potěší |
V Regiojet busu na to prdíme a na Wien Hbf nevystupujeme, jak jsme měli, a jedeme rovnou na letiště, kde má konečnou a kam je jízdenka o tři stovky dražší. Řidič je flegmatik a jen otevírá dveře. Noc trávíme ve Vídni na letišti. Na informacích nám dají potvrzení o zrušení letu, přepážky dávno zavřené. Duty of care na informacích neřeší. Prý si máme zavolat na infolinku. Tam nám po hodině čekání řeknou, že to musíme na letišti. Aspoň, že refund za letenku přišel fakt promptně. Zkoušíme projít s naším boarding passem za odbavení, ale turniket je tak chytrý, že pozná, že let byl zrušen, tak se ráno nekoná žádný salónek se snídaní nebo sprchou.
 |
| Najdi zrušený let |
Původně to měl být odpočinkový itinerář. Zdřímnutí na letišti za security, ráno salónek, dospání se v letadle, přesun z Kluže do solného dolu v Turdě a nocleh v Alba Iulii s její pevností. Avšak to vše padá. Ještě se ráno zkoušíme dostat k přepážce. Ta je ve Vídni ale sdružená pro všechny lety a vypadá to tu jako při konci světa. Fronta aspoň na hodinu. Vzdáváme to a jdeme dokoupit zásoby na celý den a na fakt dlouhou jízdu vlakem.
 |
| Modré úseky jsme dali pozemně, červené letecky. |
Sobota
Vlak přijíždí včas a odjíždí přesně podle jízdního řádu. Tak to má být. Skládá se ze čtyř vagónů dvou různých typů. My máme dvojku vypadající jak jednička. Široká pohodlná křesílka. To bude lahoda. Při přejetí maďarských hranic nabíráme první minuty zpoždění. Zastavíme v Ácsi nedaleko Komárna u slovenských hranic. Klimatizace už dávno nestíhá a z vlaku se stává sauna. Nikdo nic neví. Ani průvodčí. Prostě stojíme. Hodinu. Cestující do Budapešti si mají vystoupit, že pojedou náhradní autobusovou dopravou. Zbytek má čekat. Po dvou hodinách víme, že za to můžou popadané větve na trať. Za další půl hodinu se opatrně rozjíždíme. Z vlaku je dávno sauna.
 |
| Vlak CFR Calatori |
 |
| Uvnitř vypadá celkem luxusně. I zásuvky fungují. |
Přelézáme do jedničky, kde klimatizace jakž takž stíhá. V Maďarsku teď vrcholí vlna veder a teploty šplhají těsně pod čtyřicítku. Sice ve vlaku je povinná rezervace míst, co hodinu chodí průvodčí, ale nikoho to netankuje. Před rumunskými hranicemi si všímáme, že přední část vlaku s jedničkou jede do Satu Mare a zadní část se saunou do Cluj-Napoky. Naštěstí pomalu zapadá slunce. Při jeho západě dorážíme na maďarskou hranici. Tam následuje celkem důsledná kontrola pasů. Mám pocit, že vietnamský pas se Schengenským vízem tam viděli poprvé. O dvacet minut později přijíždíme na rumunskou hranici, kde je nová kontrola. Tady se Rumunům do té sauny nechce, tak jen jeden vybere pasy a o půl hodiny později je vrací.
 |
| V Ácsi strávíme příjemné více jak 2 hodiny grilování a saunování ve vlaku. |
Až za tmy vjíždíme do Rumunska. Zpoždění už je tři hodiny. Ani maďarský ani rumunský průvodčí nám nevydávají potvrzení o zpoždění. Neuspějeme ani posléze v Kluži na nádraží. Všude nám jen řeknou, jak velké zpoždění je. Na rumunských hranicích se vlak rozdělil na dvě části - jedna jede do Satu Mare a druhá do Kluže. Že by si Rumuni dělali nějaké extra starosti, aby někdo nezůstal ve špatné části, to ne. Spolu s rozpojením u nás začíná fungovat klimatizace a my tak konečně zařezáváme. Do Kluže se zpoždění stáhne jen na nějaké dvě hodiny dvacet.
Neděle
V Kluži rychle jdeme na naše ubytování kilometr od nádraží a snažíme se usnout. Tady klimatizaci máme, ale dálkové ovládání k ní nějak nepremává. Jen zobrazuje teplotu v místnosti - 30°C. Vzhledem k tomu, že recepce nefunguje a odemykali jsme si klíčem nechaným pod rohožkou, musíme se smířit s pokračováním sauny. V půl sedmé vstáváme - v 7:40 nám jede vlak, kterým se napojujeme na náš původní itinerář z Alba Iulie. Čeká nás přestup ve Vintu de Jos. Tuším, že je to slabé místo. Máme na něj dvacet minut. Snad to bude stačit.
 |
| Nádraží v Cluji |
Ve vlaku nám tentokrát funguje klimatizace, tak ty tři hodiny utečou jako voda. Kolem Alba Iulie nabíráme dlouhé minuty zpoždění. Průvodčího se extra ptám, jestli stíháme. On prý, že jo, že vlak je za námi, žádný strach. Na Vintu de Jos přijíždíme minutu po plánovaném odjezdu návazného vlaku a ten samozřejmě nečeká. Naštěstí nejsme sami s tímto problémem, tak se uspořádá akce hic. Mezinárodní rychlík, na který máme přestoupit zastaví asi o 20 minut později na stanici Simeria a běžíme k němu přes kolejiště... To se vám v Česku ani Vietnamu nestane. Stanice Deva, kde vystupujeme, je hned další zastávkou vzdálenou ani ne 10 minut.
 |
| Ranní vlak |
 |
| Momentky |
 |
| Přestup kolejištěm |
Nádraží v Devě zrovna prochází rozsáhlou rekonstrukcí, a tak nic tu nefunguje. Ani úschovna zavazadel. Proto voláme majiteli apartmánu, jestli je možné tam nechat bágly. Mluví něco o terase, otevře nám jeho matka, co to uklízí a máme je nechat uvnitř. Nakonec nám dává klíče. Vypadá to jako postarší chata, kde leccos už nefunguje a má velmi členitý povrch, co se blbě uklízí. Sprcha se vyznačuje rumunským pojetím čistoty, z čehož je přítelkyně na větvi. Klimatizace tu je, ale není k ní ovládačka. Později se dozvídáme, že se vždy musí znovu zapnout a pak funguje 25 minut a podle mě se z ní line divný zápach.
 |
| Pevnost v Devě |
 |
| Náš apartmán |
 |
| Rumunská definice čistoty |
Vracíme se pár minut pěšky k nádraží a z autobusáku chytáme maršrutku do Huneadory. V minibusu kupodivu úplně neabsentuje vzduchotechnika, tak si sedám přímo pod větrák. To nic nemění na tom, že uvnitř je jako v pekle. Ono, upřímně, to venku není o moc lepší. Zase je jasno a nějakých třicet pět stupňů.
V Huneadoře nás vykloupí u bývalého nádraží a současného improvizovaného autobusového terminálu. Odsud nás čekají dva kilometry chůze. Sice tu nějaké busy jezdí a Mapy.cz ukazují zastávku i pod hradem, ale ani Moovit nám neukáže jízdní řády a trasy. Obloha nad námi se dost mračí a při posledním úseku už vidíme i blesky. Avšak celou dobu nespadne ani kapka.
 |
| Autobusové nádraží v Huneadoře s bývalým vlakovým v pozadí. |
 |
| Korvínův hrad v Huneadoře |
Spolu s ubývající vzdálenosti přibývá stánkařů a za ceny občerstvení by se nestyděli ani kapitalisti v Praze. Jestli jsme někde v Rumunsku potkali turistické ghetto, tak tu. Korvínův hrad byl postaven ve 14. století a je to největší gotická stavba v Rumunsku. Hrad je to pěkný hlavně zvenku. Expozice uvnitř neurazí, ale za 30 RON by člověk čekal trošku víc. Ale platí se hlavně za legendu - měl tu být po sedm let vězněn hrabě Drákula.
Maršrutkou se vracíme zpátky do Devy. Jen co vstoupíme do apartmínu, spouští se obrovský liják. Až trochu ustane, jdeme lovit večeři a zjistit, jak je to s pevností v Devě. Má k ní jezdit lanovka, avšak tentokrát mají Mapy Google pravdu a je opravdu dočasně uzavřena. V současnosti probíhá její oprava. K pevnosti je to 200 výškových metrů a to nás solidně odradí od jejího průzkumu. Krom toho i zezdola vidíme, že lešení je i na ní.
 |
| Výhled z ubytka |
 |
| Přívalové deště a lanovka v rekonstrukci |
 |
| Večeře |
 |
| Deva krásou moc neoplývá |
Pondělí
Následující den nás v 8:32 opět čeká vlak, tentokrát do Aradu. Na nádraží jsme včas. Avšak vlak nikoliv. Nádraží je v rekonstrukci a nefungují tu ani displeje nebo jakékoliv odjezdové tabule. Na webu rumunských drah si najdeme, že zpoždění je asi hodina a že vlak vyjel včera po sedmé večer ze stanice Mangalia. Děkujeme bohu, že to není jako u Českých drah, protože bychom se toho vlaku už dneska nedočkali.
Ve vlaku klimatizace jakž takž funguje, ale suneme se rychlostí slimáka a ještě pomaleji, než jsme se sunout měli. Skoro na celém úseku tratě Deva-Arad probíhá modernizace a pořád někde zastavujeme nebo zpomalujeme. Taky těch 160 kilometrů mělo podle jízdního řádu trvat 3 hodiny. Ve výsledku to jedeme ještě o dalších 30 minut déle.
V Aradu se tak ocitáme v poledne. Máme tam první ubytování, ke kterému nestačí jen dojít pěšky. Po 4 lei kupujeme lístky na tramvaj a během 15 minut jsme v Pensiunea Select. Máme štěstí a dostáváme časný check-in. Konečně pěkný pokoj, kde funguje i klimatizace. K tomu máme balkónek a výhled na střechy okolních domů.
 |
| Nádraží v Aradu |
 |
| A samozřejmě před ním nesmí chybět historická lokomotiva (možná v lepším stavu jak ty, co jsou v provozu). |
 |
| Rooftop vyhlídka |
Avšak zdejší systém tramvají nás dokáže potrápit. Číslo linky je vidět jen zepředu na palubce u řidiče. Jinak nikde. Krom toho např. k penzionu jede tramvaj č 7, ale od něj ve směru k nádraží už ne. Tak tam hodinu bloudíme, než trefíme zpátky do centra.
Prohlížíme si pravoslavnou Catedralu „Sfânta Treime” a následně si dáváme polední menu ve steakárně za 29 RON na hlavním městském bulváru. Poobdivujeme zdejší budovu divadla, radnice i kulturního domu. Avšak pak míříme na nádraží. V 16:26 nás čeká vlak na stanici Bodrogu Nou společnosti Regio Calatori (10 RON zpáteční).
 |
| Oběd |
 |
| Palác kultury |
 |
| Radnice |
Je to tedy pekelná jízda. Venku 37, vlak rozpálený mnohanásobně víc, špatně větratelný. 15 kilometrů za město jede půl hodin a během jízdy doslova očesává větve podél trati. Nicméně nás dopraví do cíle. Bodrogu Nou je bohem zapomenutá díra, v které není ani obchod a kolem železniční zastávky se pasou slepice. Avšak necelé dva kilometry po rovině se za vesnicí rozkládá klášter Mănăstirea Hodoş-Bodrog. Jedná se o jeden z nejstarších klášterů v celém Rumunsku. Původně byl vybudován v roce 1177 jako katolický, avšak o sto let později byl zničen a na přelomu 14. a 15. století byl nedaleko vybudován klášter nový ortodoxní.
V 18:43 měl jet vlak zpátky a nic nejede. Vedro nepolevuje a dochází nám voda. Všímáme si, že hned vedle nádraží je i prasečí chlívek. Zkoušíme i fintu z indiánek a přikládáme na koleje ucho, jestli něco nejede. Nic. Vlak přijíždí až skoro o půl hodiny později. Už není tak vyhřátý, ale větve češe stále. Děláme rychlou večerní procházku centrem, suvenýry nenacházíme, aspoň však dokupujeme vodu.
 |
| Radnice |
 |
| Divadlo |
Úterý
Ráno nás čeká, hádejte co, další vlak. Vstáváme zase v šest ráno a jdeme na vlak. Ten máš odjíždět v 7:50 ráno. Tentokrát web hlásí zpoždění půl hodiny. Jsme na tom ale líp jak cestující do Oradey. Těm vlak má přijet rovnou o 130 minut později. Náš vlak měl mít zde pauzu 23 minut. Díky tomu se objevuje skoro v původní čas odjezdu, ale s odjezdem si dává na čas a skoro celou původně plánovanou pauzu vyčkává. Klimatizace tentokrát nefunguje moc přesvědčivě, ale lepší než nic. Venku je zase přes třicet. Avšak uvnitř je divný puch a nepřizpůsobivá rodinka pouštějící naplno cikánské odrhovačky. Sluchátka k nim na rozdíl od Youtube ještě asi nedorazila.
Z Aradu do Temešváru to je necelých 60 kilometrů. Přesto to vlak jede 1 hodinu a ten náš ještě o něco déle. Nejpomalejší je úsek těsně před nádražím Timisoara Nord, kde vlak téměř stojí. Ubytování máme půl kilometru od nádraží. Ve Fanea Residence dostáváme opět časný check-in. Tentokrát dokonce ještě dopoledne. Funguje takřka bez styku s personálem a kvůli tomu tam chybí i recepce. Vstup do budovy by měl být realizován pomocí kódu, ale během celého našeho pobytu je nefunkční a chodí se otevřenými dveřmi zadem. Pokoji se však nic nedá vytknout. Čistý moderně vybavený pokoj s plně funkční klimatizací. Tak to má být.
 |
| Nádraží v Temešváru |
Bereme trolejbus 11 a pak přestupujeme na autobus 46 a jedeme do skanzenu, přesněji Banat Village Museum. Je to muzeum pod širým nebem s rozlohou 71 hektarů, kde najdete desítky domů různých etnik z území Banátu. Mimo rumunských a německých stavení, tu najdete také srbské nebo slovenské. Čekal jsem, že les kolem to vedro zmírní, ale chyba lávky.
 |
| Bača, to měl hezké... |
Čtyřicetšestkou se vracíme zpátky do centra. Vystupujeme u Pevnosti Marie Terezie, cihlové stavby, jejímiž branami projíždí moderní tříproudovka. Pěšky dojdeme na centrální náměstí Piata Unrii, které je krásně opraveno. Temešvár je první rumunské město, která na přítelkyni dělá pozitivní dojem. Kousek od náměstí si dáváme polední menu za 19 RON. Polévka, domácí chléb, salát a hlavní jídlo. Prý to bylo dobré.
 |
| Piata Unrii je opravdu pěkné a mají ho i hezky opravené. |
 |
| Oběd |
Přes Piata Libertati docházíme k výstavní pěší ulici Strada Alba Iulie, která je teď zakrytá stylovými barevnými deštníky (ačkoliv se už vyskytují na tolika místech, že to začíná být trochu klišé). Na této ulici se také nachází jediné suvenýry ve městě.
Jižní od této pěší třídy se rozkládá Piata Victorei se širokým bulvárem vedoucím ke Katedrálnímu chrámu Tří hierarchů (Catedrala Mitropolitană Ortodoxă) s krásnou pravoslavnou výzdobou. Nalevo od ulice se nachází Castelul Huniade (hrad), toho času zavřený a v rekonstrukci.
 |
| Castelul Huniade |
Odpoledne zakončujeme ledovými variacemi na kafe ve Starbucks a pomalu se přesouváme zpět na pokoj. Venku se postupně zatahuje a vypadá to, že brzy přijde bouřka. V ledničce relaxujeme a postupně usínáme. Bouřka stále ne a ne přijít. Přichází až pozdě v noci.
Středa
Vstáváme fakt brzy ráno. Budík zvoní v 4:00 rumunského času (čili 3:00 našeho). V pět pro nás má přijet auto a dovézt nás na letiště. V 7:45 náš čeká let Ryanairu do Bukurešti. Vzhledem k často zmiňovaným kapacitním problémům evropských letišť neriskujeme a nenecháváme to na poslední chvíli. Auto přijíždí v 4:50 a jak posléze zjišťujeme, ubytování nám objednalo Ubera. O půl hodiny jsme na letišti. Tam si přítelkyně dává předraženou bagetu (23 RON).
 |
| Retro musí být! |
Bezpečnostní kontrola trvá asi 10 minut. Letiště v Temešváru je malé a má jen několik bran. U každé z nich také jen několik židliček. To značně nekoresponduje s velikostí Boeingu 737. My tu jsme brzo, tak si ještě místo najdeme. Ostatní musí stát. Letadlo z předchozího letu z Bukurešti přilétá s 10 minutovým zpožděním. Překvapivě je prakticky celé plné. Během letu zpoždění smažeme, avšak musíme vystupovat autobusem jedoucím přes pole, tak zase nějaké minuty ztratíme.
Z letiště Bukurešť Otopeni se dá do centra jet autobusem nebo celkem nově vlakem. Avšak vlak končí na nádraží Bukurešť Nord, relativně daleko. K tomu jezdí jen jeden za jedenapůlhodiny. Sice rozhlas na letišti tvrdí jednou za půlhodiny, ale Mapy Google i web rumunských drah si myslí něco jiného, ale my nemáme čas to prověřovat. Za 10 RON si každý kupujeme kartičku se dvěma jízdami. Nově se za kartičku neplatí poplatek a lístek platí nejen na autobus z letiště, ale na veškerou MHD po dobu 120 minut.
Je devět a nám to poletí v 14:05 do Prahy. Což nám dává asi tři hodiny pobytu v Bukurešti. Nasedáme na první autobus směr centrum. Bohužel se potýkáme ještě s dozvukem ranní špičky a na Piata Unrii nám to trvá 70 minut. Tam přítelkyni ukazuji zdejší monumentální fontánu. Od ní popocházím k budově Palatul Parlamentul. Zase je vedro, že by vysušilo i dromedára, tak to brzy otáčíme.
Čas se krátí, tak ještě děláme rychlou procházku skrz historické centrum k druhé zastávce v pořadí autobusu 783 jedoucí na letiště. Ten přijíždí během chvíle a zcela mimo jízdní řád. Zpátky na letiště to dává za polovinu času, tak na letišti máme spoustu času. Security je rychlá a bezproblémová. Terminál působí starým a omšelým dojmem a je v něm celkem teplo a sedačky jsou taky nedostatkovým zbožím.
Jestli Temešvár byl drahý, nedá se to srovnat s Otopenim. Bagety tu začínají na 40 RON a polední menu ve veřejné části stálo 120 RON. Je tam ale taky supermarket, kde se dá za pár lei sehnat i grilované kuře, čehož využívám. U bran v nižším patře, z kterých se posléze boarduje autobusem (a Blue Air, s kterým pak letíme, není výjimka) se nachází také jedna z levnějších restaurací s rumunskou kuchyní a cenami kolem 40-50 RON za jídlo. Většina z nich je ale smažená a s kaší.
Zpátky do Prahy letíme s Blue Airem. Boardovat se začíná se zpožděním kvůli pozdnímu příletu z předchozí rotace. To však ostatním nebrání tvořit frontu dlouho dopředu než letadlo vůbec přistane. Odlétáme se sekerou asi půl hodiny vůči letovému řádu. Letíme stařičkým Boeingem 737-500. Vůči jeho novějším sourozencům je překvapivě krátký - např. řada 15, kde sedím, je už za půlkou letadla, protože je tam jen 24 řad sedaček. Interiér působí dost obstarožně a hlavně je uvnitř zase vedro. Lepší se to, když konečně vzlétneme.
Na kolik to přišlo?
Autobus Praha-Vídeň ... 419 Kč
Zrušená letenka Vídeň-Cluj ... 29,9 € (refundovaná)
Vlak Vídeň letiště-Vídeň hl. n. ... 4,3 €
Vlak Vídeň-Cluj Napoca ... 267,55 RON
Propadlý autobus Turda-Alba Iulia ... 22 RON
Vlak Cluj Napoca-Alba Iulia ... 45,85 RON
Vlak Alba Iulia-Deva ... 25,2 RON
Maršrutka Deva-Huneadora ... 10 RON
Vstup na hrad v Huneadoře ... 30 RON
Vlak Deva-Arad ... 40,2 RON
Vlak Arad-Temešvár ... 16,5 RON
Ubytování v Rumunsku ... 602-810 Kč/noc pro dva
Uber na letiště v Temešváru ... 52 RON
Letenka Temešvár-Bukurešť ... 11,89 €
MHD z a na letiště v Bukurešti ... 10 RON
Letenka Bukurešť-Praha ... 179 RON