Zažít Německo vlakem 2

Ani se měsíc s měsícem nesešel a já už znovu balím kufry směr Severní Porýní. Tentokrát pracovně a tentokrát nejedu celou cestu vlakem, ale letím do Frankfurtu a z něj poté vlakem do Bonnu.

Deutschlandticket mám také koupený jako úspornější variantu cestování. Od pondělního oběda do čtvrtečního večera bude probíhat týmové setkání v kancelářích německého ústředí klienta (nejmenované firmy). Abych tam byl včas, musím vyrazit už v neděli a zpátky jet až v pátek.

V Severním Porýní bude po celý následující týden mezi 32 a 38°C. Můj základní filtr na hotel - klimatizace - se vyplatila. V ústředí budou mít určitě taky klimatizaci a přejezdy nějak zvládnu.

Než jsem dopsal cestopis, na zdopravy.cz vyšel hezky nazvaný článek Úpadek německé železnice pokračuje. Včas jezdí už jen každý druhý dálkový vlak právě na základě dat z června, kdy jsem v Německu byl služebně...

Zažít Německo vlakem

Letos jsme na necelý týden vyrazili do Německa za příbuznými do Mönchengladbachu v Severním Porýní-Vestfálsku. Z možných druhů dopravy nakonec vybrali vlak jako snad nejpohodlnější dopravu. Koupili si Deutschlandticket a připravili přibližný itinerář pro poznávání okolí. 

• 3 noci v Mönchengladbachu 
• 2 noci v Cáchách v dvojlůžkovém pokoji v A&O Hostelu hned u hlavního nádraží na voucher za 19 € (při dozvucích covidu prodávali takové vouchery)

Shodou okolností jsme se trefili do období víkendu prodlouženého státním svátkem v pondělí 25.5. a jak ještě později zjistíme, takový státní svátek mají i v Holandsku a Belgii. Inu, ateista neznal Svatodušní pondělí. Kaji se.

Náš vlakový itinerář se skládal z následujících jízdenek:

• Jízdenka Praha-Düsseldorf přes ČD ... 1053 Kč včetně místenky
• Deutschlandticket ... 63 €
• Euregio ticket ... 23,5 € pro 2 dospělé, takže na osobu polovinu
• Jízdenka Aachen-Praha přes DB ... 38,5 € včetně místenky

Jízdenku z Cách do Prahy jsme kupovali u DB, jelikož nabídli mnohem lepší cenu včasné jízdenky jak ČD.

Mílionové Alicante

Španělsko je moje láska, a proto když jsem objevil letenky do Alicante, byla to jasná volba. Listopad ještě s trochou štěstí láká ke koupání. 

Neletím s žádnou nízkonákladovkou, ale s aerolinkami ze skupiny Lufthansa. Lufthansou ve směru tam a Swissem ve směru zpátky. To vyšlo bratru na 7400 mílí z Miles&More s doplatkem něco přes 2000 Kč.

Míle jsem získal za svých pár předchozích letů se Star Alliance obohacené především pár služebkami s Lufthansou, doslova pár mil za lety s Eurowings, ale především přes hodnocení hotelů na holidaycheck.de. Za 1 hodnocení získáte od 100 do 200 mil. Měsíčně můžete ohodnotit maximálně 10 hotelů. Detailnější popis najdete v mém článku o holidaycheck.de. Dále za jednotlivé lety včetně awardových můžete sbírat karty v aplikaci Uptrip a na jejich základě si vylétat vstup do salónku nebo i status.

Šotoušský výlet do steampunkového minority reportu

Na konci července zjišťuji, že budu mít volný víkend, tak chci někam vyrazit. Kontroluji jízdenky a rozhoduji se vyrazit do Wuppertalu za visutou drahou. Tam i zpět pojedu s Českými drahami a Deutsche Bahn. V obou směrech čtyři hodiny v rychlovlaku ICE. Ceny jednosměrné včasné jízdenky na této trase startují na 962 Kč.

Aby mi to Němci osladili, týden před odjezdem mi přistává v e-mailu zpráva, že bude výluka ranního vlaku EC178 z Prahy do Berlína v úseku Ústí nad Labem-Drážďany. Němci po povodních dávají přednost nákladní dopravě. Místo toho, aby se těšil na výlet a řešil, co tam vidět, řeším, jestli se tam vůbec dostanu.

Odjezd vlaku z pražského hlavního nádraží mám v příjemných 6:26, což znamená budíček před pátou ráno. Někdo umí víkend oslavit s plnou parádou. Vlak k peronu přijíždí. Najít volné kupé je celkem problém, protože je tu spousta rezervací. Ale jakmile se vlak rozjíždí, ukazuje se, že většinou zůstávají nevyužité.

Severní Bavorsko aneb 2v1

Týden předem zjišťuji, že budu mít volnou neděli a hledám, kam bych vyrazil. Kontroluji možné včasné jízdenky a flixbusy a rozhoduji se vydat do Bamberku, který je na mém seznamu odkladů už několik let.

Domovní znamení jsou v Bamberku populární.

 

Ve střední Evropě jsou už týden vydatné deště, které zpustošily především západ Německa, ale slabší deštík na severu Čech způsobil rozklad naší železniční dopravy. Večer před odjezdem vyprovázím přítelkyni na vlak z Prahy do Kolína a už z Prahy odjíždí s 20 minutovou sekerou a do Kolína nabere další půl hodinu a tam ji pak ujede přípoj...

Něčemu podobnému se chci vyhnout, tak si dlouze telefonuji s podporou Českých drah. Na přestup v Chebu totiž mám jen 10 minut. Po konzultaci vyrážím vlakem už v 5:43 a ještě si s nimi kontroluji, zda je v souladu s s tarifními podmínkami mé jízdenky vyrazit o hodinu dřív. Prý ano. Budík mi tak zvoní v 4:00. Celý rozespalý se po třech hodinách zpátky dopotácím na hlavní nádraží v Praze. Západní expres tam už stojí a je prázdný. Za hodinu mě čeká mě přestup v Plzni, na který mám jen 9 minut. Kupodivu do Plzně přijíždíme včas a přestup hravě stíhám.

Do Erfurtu jako za starých časů

Den po příletu z Tenerife mě budí budík ve čtyři ráno a v 6:26 odjíždím z pražského hlavního nádraží směr Drážďany. Světe, div se, ani nepotřebuji žádný test nebo příjezdový formulář. Skoro jako za starých časů. Stíhám to ještě 6. července před další změnou českých pravidel.

Jak jsem tušil, tento úterní ranní spoj EC 178 je totálně prázdný. Kupodivu na čas přijíždí do Drážďan. Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, e-shop ČD mi to prodal jen s přestupem na Neustadtu a ne na Hauptbahnhof. Tak z toho dělám přednost a té jeden a půl hodiny zde využívám. Na mapě mě  zaujal jeden kostel. Je to k němu půlhodinová procházka. Obloha je naštěstí zatažená a celkem chladno, tak nic nebrání rychlejšímu tempu. Garnisonkirche St. Martin byl postaven na konci 19. století jako součást vojenského areálu. Bývala v něm protestantská a katolická část. Dnes se využívá jen ta katolická

Koronaturistika 6.0 aneb útěk z Coronalandu...?

Minulý týden si čtu zprávy, sleduji tiskovky, čekám na lockdown, který nakonec ve středu přijde a jsem z toho tak otrávený, že si na sobotu naordinuji zdravotní výlet. Ovšem v souladu s nařízením vlády a jeho výjimkou č. 9 - cest za účelem vycestování z České republiky.

Visutá dráha v Drážďanech

 

Volba padá na Sasko, které Čechům stále umožňuje vstup bez testu při cestách kratších jak 24 hodin. Obchody, restaurace i památky tam kupovidu mají stále otevřeno. Avšak i nad touto výjimkou se smráká. Proto ve čtvrtek vybírám na Slevomatu výlet do Drážďan a ještě se pro jistotu pořádající agentury ptám, zda se výlet bude konat a nebude např. zrušen pro nedostatečnou obsazenost. Prý ne.

Všude je méně korony, tak proč být doma?!

V sobotu ráno se na osmou vydávám na pražské Hlavní nádraží. Metro je plnější jak ve všední den. U Hlavního nádraží tentokrát není problém najít ten správný autobus. Jsou tu jen dva a jeden z nich linka po Česku. Autobus vyjíždí poloprázdný a není problém mít svou vlastní dvousedačku. Na nejrizikovější fázi nešetřím a používám čínský dvojkový respirátor za bratru 7 Kč / kus.

Do skalního kláštera v Černé Hoře

Dostat se od nás do Černé Hory není žádný med. Teprve nedávno se začalo blýskat na lepší časy nově oznámenými lety z Vídně. Mě ale ještě čeká odlet z Budapešti. Na něj stylově vyrážím letecky hned v pátek po práci.

Klášter Ostrog

Balím to ve tři a vyrážím na pražské letiště. Trošku mě trápí smrtelná mužská nemoc - rýmička. Nějak se ji ne a ne zbavit. Na letišti jsem jeden a tři čtvrtě hodiny před odletem. Vypadá to tam jak ve městě duchů. Nikde nikdo. Let Irů do Budapešti není plný na 100 %.

Tři dny v Portugalsku

Jak to v kostce popsat? Krátké a intenzivní. 3 dny, 3 lety, 2 města. V Portugalsku jsem byl už mnohokrát, tak jsem vracel spíš na důvěrně známá místa. Nejel jsem s žádným podrobně promyšleným plánem, ale především za návštěvou známých.

Lisabon a Porto  - dva jiné světy

Státní svátky jsou lákavým způsobem, jak si prodloužit víkend. Pro letošní 28. říjen mě zaujala z části zrumbovaná kombinace Berlín-Lisabon / Porto-Berlín cca za 40 €. Později jsem ještě dokoupil přelet s TAPem za cenu vlaku (cca 25 €). Ano, původně jsem chtěl přelet s Ryanairem, jenže ten tuto trasu v zimním letovém řádu už neoperuje a vlaky pár měsíců zpátky měly akční ceny jen na léto a na podzim byly za plnou palbu. Což se mi zdálo dát škoda a s letem to vyjde časově taky šulnul.

Ráno vstávám nekřesťanky brzo. V 3:40 mi jede autobus na Berlín z pražské Florence. Rád bych tu napsal, že cesta byla pohodová, avšak s touto definicí jaksi nesouzní čtyřicet pět minut trvající pasová kontrola na zapadlém parkovišti asi tak 10 kilometrů od německých hranic začínající zakřičením "Halo" blonďatou saní před přechodem. Doby nedávno minulé se vrací, ale s notně nižší efektivitou.

Je lepší letecké muzeum v Kbelích nebo Sinsheimu?

Život někdy umí být pěkně bizarní. Tak se mi to sešlo, že jeden den jsem byl v Sinsheimu se podívat na Concorde a Tupolev Tu-144 a druhý na to v Praze ve Kbelích v leteckém muzeu. Je nasnadě - mají to hezčí Germáni nebo my v Praze?

Nadzvukové TU-144 sovětské výroby

Proč do Sinsheimu?
Roky jsme projížděli kolem při cestě na jih. Z dálnice jsme vždy zahlédli zalomený čumák Concordu, ale neměli čas a jeli dál. Jednou jsme se tam chtěli vrátit. To nastalo až teď. Pokud nejste vyslovení fanatici a jedete jen kolem, možná vám bude bohatě stačit čtvrthodinová zastávka a pohled z parkoviště před muzeem. Z něj je vidět všechno podstatné - jak Concorde, tak jeho sovětská obdoba, Tupolev Tu-144 a pár dalších letadel na střeše a před muzeem.

Vlakem do Brém a Hannoveru v Západním Germanistánu

Už párkrát, když jsem slyšel lidi mluvit o včasné jízdence do nějakých dálav, měl jsem chuť ji vyzkoušet. Jenže nikdy se chuť nepřetavila v reálné činy. Až doteď. Naordinoval jsem si přes 14 hodin vlakem za víkend. 

Souprava ICE v modelové železnici na drážďanském nádraží

Na start víkendu mám budíček nastavený na sympatických 4:30 ráno. Inu, někdo si umí užívat volno. V 6:32 mi to jede z Hlavního nádraží. Před sedmou tam ještě chcípl pes, tak si zásoby na cestu musím nabrat z domova. MHDčko vyjde tak, že na Hlavní nádraží přijíždím vlakem linky S9. Nač jezdit metrem?

Na bitevním poli v Lipsku

Pár dnů po Novém roce se objevila nabídka od Flixbusu na jízdenky za 149 Kč jedním směrem do příhraničních měst. Žhavím linku, kontaktuji kamaráda, ještě trochu jízdné upustím slevovým kódem a už mám v košíku dvě jízdenky do Lipska. Co ale v tom Lipsku je kromě socialistických paneláků?

Altes Rathaus v Lipsku

Mé víkendy jsou už až bizarně normální tím, že během nich vstávám dřív než ve všední den. V pátek jsem se vykulil v 8:20, ale v sobotu jsem už v 8:10 odjížděl z Florence. Flixbus byl naplněný snad až do posledního místečka. Spoj do Lipska následně pokračuje až do Hannoveru. Jedinou mezizastávku měl v Drážďanech, kde půlka autobusu vystoupila. Před Lipskem jsme narazili na projev typického německého folkloru - dálniční kolonu. O necelé čtyři hodiny od vyjetí jsme se ocitli v centru Lipska.

Autobus v Lipsku staví přímo naproti hlavnímu vlakovému nádraží. Naše první kroky vedly tam. V automatu jsme si koupili celodenní lístek na zdejší MHD a už jsme valili do podzemí čekat na zdejší S-Bahn směr Leipzig Völkerschlachtdenkmal. Ještě než se vydáme dál na cesty, tak jen doplním, že jméno Lipsko opravdu pochází od slova "lípa" a město bylo v 10. století založeno Slovany.

Tip: Na nádraží jsou dva druhy automatů - zdejších drah a zdejší MHD, ale jen u nástupiště 1-2. Lístek na jednu cestu vyjde na 2,7 €, avšak celodenní ve dvou na 5,7 € za osobu. Při více lidí se jeho cena dále snižuje.

Zamlžený víkend v Litvě a Lotyšsku

Litva a Lotyšsko byly celkem dlouho v mém cestovatelském hledáčku. Jenže z Prahy byly a ještě pár měsíců budou celkem nedostupné. Proto jsem si před čtvrt rokem narouboval krkolomnou kombinaci víkendového výletu přes Berlín. Všimněte si, že když píšu "víkendový" myslím opravdu víkendový a nikoliv žádný prodloužený víkend konzumující dovolenou ;-)

Lotyšská Riga a náměstí Rātslaukums s nádherným Melngalvju nams

Kvůli tomu a různým dodělávkám se v noci z pátku na sobotu ani pořádně nedostávám do postele a v 2:30 mířím na autobus jedoucí na Florenc. Tam si čtvrt hodinky počkám a v 3:30 se žluťákem se vydávám směr Berlín. Do Berlína dorazím podle plánu chvilku po osmé. Autobus opouštím na zastávce Südkreutz. Tam si skočím do Edeky na nákup a kupuji celodenní jízdenku na MHD za 7,7 € na zóny ABC (letiště Schönefeld leží až v zóně C).

Gruzie, země o 2 hodiny napřed a 30 let pozadu

Původně jsem měl mít romantiku ve dvou na prosluněné Mallorce. Jak už to bývá člověk míní, vesmír mění, a místo toho mě čekalo sólové dobrodružství v ještě turismem nezkažené Gruzii. Včetně intenzivní ruskojazyčné konverzace. Koneckonců, loni jsem asi založil svou novodobou tradici strávením červencových svátků v Rusku.

Vodopády v kaňonu Martvili

Letenku jsem si poskládal na ose Katowice - Kutaisi - Berlín. Pro to, abych stihl odpolední odlet z Katovic, jsem musel přinést krutou oběť a ve čtvrtek vstávat před pátou ráno. Dostat se na pražské Hlavní nádraží bylo pro mě trošku těžší než obvykle. Byla výluka metra, a tak jsem musel stylově přijet linkou S9 a ubrat si pár minut spánku.

Po cestovatelském flámu na Oktoberfestu

V Mnichově na mě čekalo překvapení, o kterém jsem při plánování cesty neměl nejmenší tušení. Město celé září žije Oktoberfestem (v překladu říjnový festival). Kdo by to byl řekl. Na této slavné pivní slavnosti jsem tudíž nesměl chybět.

Pivní stan na Oktoberfestu

Letadlo Delta Airlines přistálo v Mnichově v 9:30 ráno podle plánu. Dvě noci bez pořádného spánku se na mě už pomalinku podepisují. Začínám se cítit jako po pořádném flámu. Deboarding probíhá chobotem, který nás trochu podvodem vede k autobusu. To jsem ještě nezažil. Na pasové kontrole nával, ale jaksi nikdo nešel k automatické bráně, tak jsem si dovolil všechny předběhnout. Veškerý získaný náskok jsem naopak ztratil u automatu na lístky. Pořád mi chtěl prodávat jen lístky na vlak a ne pro MHD. Než jsem zjistil, že musím stisknout logo dopravního podniku, mi trvalo déle, než bych si přál. Jen tak mimochodem celodenní lístek na všechna tři pásma mnichovské MHD stojí 12,3 eura. Jeden z nejdražších, které jsem kdy v Evropě kupoval.

Punková cesta do Athén

Athény jsou město protkané 3000 let historie. Vévodí jim Akropole tyčící se na skále nad městem. Jejich návštěvu a také vůbec svou první návštěvu Řecka jsem si naordinoval na prodloužený listopadový víkend. Jak by řekl jeden známý, beru to tam na pankáče. V pátek ráno autobusem do Berlína, večer pak letadlem do Athén a v neděli odpoledne to samé směrem na Prahu, abych v pondělí ráno mohl zařezávat.

Akropole, Berlín

Na státní svátek 17. listopadu vstávám v 5 hodin ráno, v 6 už jsem na Florenci a odjíždím slavit nacht Berlín. Tam jsem před polednem. Ze zeleného autobusu vystupuji na Südkreutz, protože se mi nechce pokračovat dál na centrum. Stejně už je zpožděný a centrum ucpané. Na zdejším nádraží zaskočím do Edeky na nákup. Všechno, co jsem chtěl koupit, měli v akci. Tomu se říká dokonalé načasování. Jak medvídky Haribo pro psa (0,59 € za 200 g), tak čokoládu Milka (0,69 € za 90-100 g balení) nebo sendvič za 1,5 €.

Do Žitavy za 50 kaček

Na první den prodlouženého víkendu se mi poštěstilo uskutečnit svou asi historicky nejlevnější cestu. Dostat se na Hlavní nádraží - 32 Kč, dostat se do Žitavy - 25 Kč. Miluji promo akce a vítejte u jednoho čistokrevného lowcostového reportu!

Žitava: náměstí Markt s kašnou a radnicí v pozadí

Žitava je město s necelými 30.000 obyvateli ležící v česko-německo-polském trojmezí na soutoku Lužické Nisy a Mandavy. První zmínky o ní pochází už ze začátku 13. století, kdy město navštívil český král Přemysl Otakar II. Žitava patřila k státnímu útvaru tzv. Horní Lužice, který byl až do 30. leté války v 17. století součástí českého království, kdy připadla Žitava spolu s celou Lužicí Sasku.

Pohádkový Neunschwanstein

Loni na konci září jsem si splnil svůj další sen - podívat se na Neunschwanstein. Na výlet jsem vyrazil se zájezdem CK Hello Tour pořízeným přes Slevomat. Čekal mě noční odjezd autobusem v 0:45 z Prahy Florence a o šest sedm hodin později příjezd do Bavorska.

Hned večer mě v autobuse vítal kamarád, u kterého jsem neměl nejmenší ponětí, kde se tam vzal. Mluvili jsme o tom, že bychom tam jeli, ale nedomluvili jsme se na datu. K mému údivu dokázal zařídit i společnou dvousedačku. Teda, kloubouk dolů. Společnou objednávku jsme neměli, pořádně ani nevěděl, jestli jedu. Vybavuji si, že když jsem s ním byl v Budapešti, netrefil na tribunu a v metru nevěděl, na které stanice má vystoupit, aby se dostal ke svému na poslední chvíli zařízený hotel. Takhle umět ukecat cestovku chci jednou umět taky.

Za noc na autobusové sedačce jsem se stihl kolosálně rozlámat. To ráno by mě už medici nemohli použít jako exponát, protože by nenašli snad jedinou kost v mám těle, která by nebyla z té cesty rozlámaná. Asi proto se letos snažím vyhýbat všem delším cestám autobusem.

Vánoční řež v Řeznu

Poslední adventní sobotu jsem se vypravil na vánoční trhy v Regensburgu (česky Řeznu). V Řeznu jsem ještě nebyl a četl jsem oslavné ódy na krásu města Regensburg.

Cestu jsem zařídil přes Slevomat se společností Vegatour. V sobotu o šesté hodině ráno jsem odjížděl z Prahy od Hlavního nádraží. Autobus vypadal moderně s dostatečnou mezerou mezi sedadly poskytující dost prostoru pro nohy.

Zastavovali ještě v Berouně, Plzni a na benzínce u Rozvadova. I díky tomu trvala 270 km dlouhá cesta do Regensburgu něco přes 4 hodiny. Dorazil jsem tam krátce po desáté. Uvítala mě nízká oblačnost a mráz.

Z města už od zastavení autobusu sálala historie a vánoční atmosféra. Regensburg je jedno z nejvíce zachovalých historických německých měst a díky tomu je i v UNESCO.

Hned na začátku prohlídky jsem se prošel přes Steinerne Brücke, nejstarší kamenný most na sever od Alp. Jeho stáří se už asi viditelně projevilo - jeho čtvrtina je pod plachtou v rekonstrukci. Průchodem přes solnou věž se dostávám do historického centra Regensburgu.

Advent v Drážďanech

Den před bronzovou nedělí jsem se, někdo by řekl, že poněkud nudně, vydal na vánoční trhy do Drážďan. Zážitek stál za to.

Zájezd u VegaTour jsem kupoval přes Slevomat. Využil jsem cashback na předchozí nákup, tak mě vyšel jen na 249 Kč. V 8:00 odjíždím z mrazivé a ospalé Prahy a v 10:15 přijíždím do Drážďan. V Drážďanech mě uvítalo slunečné počasí a mráz. Naštěstí jsem na chlad byl vybaven.

Frauenkirche s betlémem

Od průvodkyně se dozvídám, že se zrovna dnes v Drážďanech koná krájení vánoční štoly. O tom jsem dopředu neměl žádné tušení.