Jak jsem navštívil 7 nových divů světa

Před 20 lety začala iniciativa New7Wonders of the World, která v roce 2007 stanovila 7 nových divů světa. V tu dobu jsem ani nádodou nevěřil, že by se mi je někdy podařilo všechny osobně navštívit. Byly to prostě jen místa z obrázků a fotografií jiných. Přesto lednovou návštěvou pyramid jsem všech těchto 8 míst navštívil.

7 nových divů světa

Proč OSM?! Stanovili sedm nových a zároveň u nich ponechali egyptské pyramidy jako jediný ze starých sedmi divů světa, který se dochoval dodnes.

Je také nutné zdůraznit, že podobných iniciativ v posledních letech vznikla celá řada. Tato původně měla širokou mezinárodní podporu a slušné mediální pokrytí. Byla zaštítěná i UNESCem, aby posléze zase rychle o tuto podporu přišla.

Peruánská kuchyně

Peruánská kuchyně je některými považována za nejchutnější a nejrozmanitější na světě. Kombinuje v sobě incké, španělské, africké i asijské vlivy.  Jejími typickými ingrediencemi jsou kukuřice, quinoa a fazole.

V městech se v restauracích většinou setkáte s menu del día (denním menu). Na rozdíl od náš, pokrmy na seznamu je si možné dát od otevření do zavření podniku. Takové menu obvykle stojí od 8 do 12 solů (cca 50 až 80 Kč). V něm máte vždy polévku nebo předkrm, hlavní jídlo a většinou i dezert. K tomu dostanete grátis pití (obvykle nějaký zředěný džus). Kromě obvyklých mas se můžete setkat s lamím masem.

Lamí steak (bistec de lama) je šťavnatý a chutí někde na půli cesty mezi kuřecím a zvěřinou.

Lamí steak s hranolky a rýží. V Peru mají všeobecně tendenci na talíř dávat víc než jednu přílohu.

Jak koupit lístek u Cruz del Sur

Cruz del Sur je autobusová společnost provozující své linky v Jižní Americe, převážně v Peru, Kolumbii a Ekvádoru. Je oblíbená turisty pro své komfortní autobusy, spolehlivost a bezpečnost. Počítejte s cenami na dvojnásobku českých žlutých autobusů za stejnou vzdálenost, avšak daleko delší jízdní dobu. V Peru se cestuje pomalu.

Jízdenky si můžete koupit i online. Prodávají se v několika tarufech. Ten nejnižší tarif (Insuperable) se prodává pouze na španělské jazykové mutaci webu, je omezen na několik míst a je určen hlavně Peruáncům. Není mi známo, že by někdo se zahraničním pasem musel platit pokutu nebo něco doplácet, ale u aerolinek Avianca se toto stává běžně.

Objednávkový proces je standardní. V autobuse si rezervujete jednotlivá místa. Pozor, některá jsou levnější, některá dražší (záleží na barvě). Dolní patro bývá luxusní a dá se připodobnit byznys třídě z letadel. Sedadlo se dá sklopit až o 170°. V ceně je i občerstvení. Liší se podle linky a délky jízdy. Např. pro linku Lima-Cuzco si můžete vybrat z několika voleb pro večeři (cena) a snídani (desayuno).

Pro Středoevropana přichází největší zádrhel při vyplňování jména. Cruz del Sur striktně vyžaduje tři políčka Apellido paterno, Apellido materno a Nombres, čili příjmení po otci, matce a křestní jména. Nedá se říct, že by úplně nezáleželo na tom, co tam vyplníte. Při nástupu kontrolují pasy.
Doporučení: Podle zákaznické podpory dvakrát vyplnit příjmení nebo jméno.

>> Nakupujte na webové stránce společnosti Cruz del Sur.

Jak jsem dostal mořskou nemoc na jezeře Titicaca

Jezero Titicaca leží necelých 400 kilometrů jihovýchodně od Cuzca. Je 204 kilometrů dlouhé a místy až 65 kilometrů široké. Jeho rozloha 8562 km2, což odpovídá 11 % rozlohy České republiky nebo , chcete-li, přibližně 1.297.273 fotbalovým hřištím. Jeho hladina se nachází v nadmořské výšce 3812 metrů, díky čemuž se jedná o nejvýše položené jezero s pravidelnou lodní dopravou a výšlap na každý kopeček dá fakt máknout. Jako vstupní brána k jezeru se považuje městečko Puno se 140.000 obyvateli, kam jsem také mířil já.

Jezero Titicaco, Islas Uros

Pro přesun z Cuzca do Puna jsem využil autobus Cruz del Sur. Na internetu se mi docela špatně hledaly jiné možnosti, avšak můžu vás ubezpečit, že na místě jich je kopec. Jak to ale v Peru bývá, ty levnější a méně spolehlivé společnosti se turistům příliš nedoporučuje používat. Tak si stojím v Cuzcu před nádherně nasvíceným autobusovým terminálem společnosti Cruz del Sur. Uvnitř to vypadá jako na malém letišti se dvěma gaty. Jeden napravo a druhý nalevo. U přepážky vám odbaví kufr do podpalubí, dají vám k němu vytištěný lístek, na jehož základě vám ho pak také vydají. Můžete si také přečíst, že na příruční zavazadla se vztahují podobné restrikce jako na příručáky v letadle. Neměly by v nich být žádné ostré předměty, nic hořlavého nebo výbušného a dokonce ani žádné ovoce.

Rozloučení s Peru v Museo Larca

Všechno hezké jednou končí, a proto se také pomalu loučím s Peru. Zbývá mi v něm jenom jeden den v Limě, který strávím prohlídkou zbylých zajímavostí a nákupem suvenýrů. Druhý den večer mě čeká odlet s Delta Airlines směr Atlanta.

Lechtivá expozice v Museo Larca

Přistání v Limě společnosti LC Peru bylo kupodivu načas a nepatrně tak vylepšilo její nevalnou pověst. Bylo už po jedenácté večer a na letišti měl čekat můj bezplatný transfer do stejného ubytování, kde jsem si při odletu z Limy nechal peněženku v dodávce a o kterém jsem si během jeho rezervace myslel, že je doslova pár metrů od letiště. Vstoupím do příletové haly a tam opět nikdo. Asi jsem se měl domluvit s Fortunou a vždycky si vsadit proti sobě. Píšu, volám, žádná reakce. Po 20 minutách se chlápek objeví, prý že čekal u mezinárodních příletů. Posadím se do řádně plného mikrobusu a jedeme na místo, kde to už znám. Blízko k letišti to fakt není.

Salineras aneb slané sbohem krajině Inků

Návrat z Ollantataymba zpět do Cuzca trval něco pod dvě hodiny. Ještě než jsme vyrazili. Jsem byl přesazen z jednoho minibusu do druhého ke skupině Izraelek. Hebrejština je od poslechu dost zvláštní jazyk. Do Cuzca jsem dorazil kolem druhé odpoledne. Čas najít své dnešní ubytování.

Lama u Cristo Blanco

Od jsem minibusu jsem si vzal taxík za 5 solů k hotelu. Nebo aspoň k místu, kde jsem si myslel, že leží. Pak se ukázalo, že Google Maps mají chybu a v tomto místě to číslo popisné tam prostě není. Podle rady taxikáře jsem šel ulicí Tullumayo dolů, ale tam nic nebylo. S majitelem jsme se naháněli, až jsem zjistil, že to bylo asi o 100 metrů nahoru od původního místa. A jak se posléze ukázalo, vlastně se nejednalo ani o hotel jako o ubytování v soukromí. To sice nebylo na překážku, avšak opět mě nepřestává udivovat, co všechno si pustí portál Booking.com jako nabídku ubytování. Uvítal mě tam přátelský Pedro a když jsem dostal klíče, rozhodl jsem se vzít si Uber kus nad Cuzco k Puka Pukaře, kterou mám na boletu turístico a líbí se mi podle obrázků.

Bílé město ve stínu zasněžených vrcholků And a sopky Misti

Arequipa je s necelým milionem obyvatel druhým největším městem v Peru. Nachází se v nadmořské výšce 2300 metrů. Je vklíněna mezi úbočí And a zlověstně se nad ní tyčí sopka Misti se sněhovou čepičkou. Mezi turisty se Arequipě přezdívá "Bílé město" a je označováno jako nejšpanělštější město mimo Španělsko. Něco na tom bude.

Za bílými domy města Arequipa se tyčí zasněžené vrcholky And.

Do Arequipy jsem dorazil ještě před šestou ráno, za tmy. Zdejší autobusový terminál se nedá označit za zrovna dvakrát příjemný. Je uplivaný a moc dalších služeb v něm před osmou ráno nenajdete. Moje dilema bylo jasné. Ještě nezačalo svítat, tak co teď. Rychlý pohled na Google mě přesvědčil o tom, že opravdu nemá cenu zkoušet se odsud dostat před svítáním. V poznámkách ke městu uvedeno stejně jako u Limy, že v taxících dochází k únosům, že se doporučuje brát taxi jen z oficiálních stanovišť. Hromadná doprava se opět nekoná, jen nepřehledná soustava colectiv, které na autobusovém nádraží nesmí stát a z důvodu bezpečnosti se je turistům nedoporučuje využívat.

Jak bylo na Machu Picchu (září 2017)

Na Machu Picchu se tradičně vyráží colectivy do Ollantataymbo, odkud startuje vlak do Machu Picchu Pueblo (dříve Aguas Calientes). Ani já jsem nebyl výjimkou a tuto trasu absolvoval, ačkoliv rok od roku cena za tuto trasu stoupá to stále víc a víc neskutečných astronomických výšin.

Lama na Machu Picchu

Z Cuzca jsem se Ollantataymba vypravil colectivem za velmi příjemných 10 solů. Byl jsem asi jediný pasažér využívající bezpečnostní pásy. Jízda to byla celkem pomalá navzdory docela dobrému stavu silnic, neboť v okolí Cuzca nejsou žádné dálnice ani obchvaty obcí a cesty se neskutečně klikatí. Vždyť téměř celou dobu se pohybujeme víc než 3 kilometry nad mořem. Výhledy z vozu jsou fakt pěkné. Tu je možné zahlédnout zasněžený vrcholek And, tu pěkné, asi ledovcové, azurově modré jezero.

V Urubambě, jíž protéká stejnojmenná říčka, byla jeho první pár lidí vystoupilo a zase ten stejný počet nastoupil. Vůbec může být problém nastoupit na jiném místě než v Cuzco a Ollantě (zkráceně Ollantataymbo), jelikož colectiva obvykle nevyjíždějí, dokud nejsou plně zaplněná. Okolní kopce stále holejší s čas od času nějakými španělskými nápisy. Tomu říkám nový level marketingu!

Cuzco: V srdci Incké říše 3300 metrů nad mořem

Cuzco je srdce bývalé Incké říše a leží 3399 metrů nad mořem. Přistání na zdejším letišti je zážitek. Jednak přistáváte o několik tisíc metrů výše, než je obvyklé, a navíc v souvislé městské zástavbě. Navenek působí mnohem přátelštěji než to v Limě.

Plaza de Armas spolu s Iglesia Católica, Cuzco

Samotné letiště není velké. Má jen několik pásů na výdej zavazadel, ale provoz má velký, tak se vždy o jeden pás dělí několik letadel. Minimálně dopoledne je na něm menší zmatek a v informacích vám řeknou, že to venku není nebezpečné a není potřeba si vzít taxi jen z oficiální stojánky. Mimochodem oficiální cena jízdy z letiště je 40 solů. Neoficiální bez smlouvání je 10 solů. Avšak hromadná doprava se tu opět nekoná.

Jak jsem ztratil peněženku a letěl do Cuzca

Pro přesun z Limy do Cuzca je na výběr autobus nebo letadlo. Přesun letadlem trvá něco přes hodinu a autobusem téměř celých 24 hodin (aspoň podle go2peru.com). Vzhledem k mému omezenému času jsem letěl. Stojím na letišti v Limě s boarding passem v ruce a nemůžu najít svou peněženku. Pravděpoboně jsem ji nechal v dodávce, kterou mě z penzionu dovezli na letiště.

Telefon do ubytování jen vyzvání, nikdo to tam nezvedá. Mezitím znovu vše prohledávám, jestli tam není schovaná peněženka marně. Volám na zákaznickou linku Bookingu, kde jim oznamuji situaci. Říkají mi, že se budou snažit s ubytováním spojit taky. Protože nemají peruánské číslo, musel jsem jim volat na jejich české přes Skype. O chvíli později Skype znovu úřaduje a volám své bance, ať zablokuje kreditku, která byla v peněžence. Naštěstí mám s sebou několik dalších karet, které byly stranou. Jinak v tahu občanka, řidičák, kartička zdravotní pojišťovny a v přepočtu asi tři tisíce korun. Doteď si pamatuji, že "cartera" znamená španělsky peněženka. Povídám si o tom s ochrankou, ta mi doporučuje oznámit to na policii, a ještě prohodí, že ty levné hotely jsou "churro".

Menší exotika v lokacích odletů

Kouzelná Lima s lvouny v přístavu

Lima je nádherné, ale neskutečně roztahané město, neboť má obyvatel jako celá ČR dohromady. Její krásu dost kazí bezpečnost ruku v ruce jdoucí s nefunkční MHD. Přiletíte na letiště a teď babo raď. Jediný autobus, který z něj jezdí, jezdí za 7 dolarů do Miraflores, takové funky čtvrté pro bohaté stranou mimo historické centrum.

Plaza Mayor, Lima

Těch 10 kilometrů do centra vás milerádo odveze taxi. Avšak byste neměli použít jiné než to oficiální objednané přímo od letištní přepážky. V ostatních čas od času dochází k přepadení turistů nebo dokonce k únosům. Ti oficiální si za bezpečnou dopravu umí říct o peníze - chtějí 55 solů, čili 18 dolarů. Nebo taky můžete jet Uberem za 4 dolary. Ten je v Peru docela bezpečný a aspoň ke konci pobytu nebude muset dělat ne zrovna bezpečné věci kvůli docházejícím sluníčkům (sol = měna Peru a zároveň španělsky slunce).

Jak jsem se popral s cestou aneb první minuty v Peru

Peru bylo divoké, plné problémů, přesto čarokrásné. Najezdil jsem se tam víc taxíkem než za celý svůj dosavadní život dohromady. Obrovské dobrodružství byl už samotný odlet. Letenky jsem zakoupil u Delty na trase Mnichov - Atlanta - Lima v nabídce dostupné pouze u Pelikán.cz.

Původně jsem měl letět přes Atlantu, což znamenalo obstarat si ESTA. Plus i během přestupu jít na americké imigrační pro razítko, na což jsem měl pouhé dvě hodiny. Jenže vstoupil do hry hurikán Irma a víkend před odletem jsem už měl let přesměrovaný přes holandský Amsterdam s KLM. Aby toho nebylo málo, ve středu nad Holandskem byly hlášené bouřky a kvůli tomu byl můj přesměrovaný let zrušen. Dozvěděl jsem se to v úterý těsně po odchodu z práce, vlastně na začátku dovolené.

Jak se plánuje cesta do Peru

O víkendu po příjezdu z Maroka mi bleskne hlavou, jestli je stále aktivní ta nabídka na letenky s Deltou z Mnichova do Limy, kterou jsem zahlédl v e-mailu před týdnem. Najdu zprávu s upozorněním, prokliknu se k termínům a k mému překvapení ještě aktivní opravdu je!

Peruánské lamy (zdroj: pixabay.com)

Pokušení narůstá a, jak už asi tušíte, v neděli večer udělám rezervaci, v pondělí si vyberu zbytek dovolené, který mimochodem perfektně sedí na jediný zbylý zářijový termín, a o pár minut později zaplatím.

Vybaven už řadou vědomostí a zkušeností začínám plánovat cestu po Peru, přesto jsem si několikrát po sobě doslova vylámal zuby. Na jaře jsem totiž váhal mezi Peru a Brazílií. Peru se mi zdálo lehčí na plánování a levnější než Brazílie. Teď se zpět směji své naivitě. Ano, Brazílie umí být divoká (ale takové historky jsem už našel i o Peru), ale plánování cesty po ní by mi nezabralo ani desetinu času toho, co Peru. Stačilo by koupit vnitrostátní letenky z Ria do Foz do Iguaçu, rozhodnout se, zda zavítám i do hlavního města Brasilia, a nakonec zabookovat ubytování. Rezervaci žádné tour bych nepotřeboval, žádného autobusu, natož nějakých vstupenek. Ještě ke všemu by v konečném výsledku Brazílie vyšla o dost levněji.

Jak koupit lístky na Machu Picchu

Pokud je vaším snem se jednou podívat na Machu Picchu, jeden ze světových divů postavený Inky před dávnými časy, možná víte, že peruánská vláda omezila počet návštěvníků za den a kvůli tomu je nutné si vstupenky koupit dlouhé měsíce dopředu, jinak je víc než možné, že na místě budou vyprodané.

Oficiální webové stránky jsou MachuPicchu.gob.pe provozované peruánskými úřady. Lístky se dají koupit i u jiných prodejců, ale s patřičnou gringo přiřážkou k už tak dost vysokým oficiálním gringo cenám pro návštěvníky. Domácí mají ceny i více než o polovinu nižší.

Machu Picchu

Nezapomeňte, že každý lístek je vázán ke konkrétnímu jménu a číslu pasu!