Cuzco: V srdci Incké říše 3300 metrů nad mořem

Cuzco je srdce bývalé Incké říše a leží 3399 metrů nad mořem. Přistání na zdejším letišti je zážitek. Jednak přistáváte o několik tisíc metrů výše, než je obvyklé, a navíc v souvislé městské zástavbě. Navenek působí mnohem přátelštěji než to v Limě.

Plaza de Armas spolu s Iglesia Católica, Cuzco

Samotné letiště není velké. Má jen několik pásů na výdej zavazadel, ale provoz má velký, tak se vždy o jeden pás dělí několik letadel. Minimálně dopoledne je na něm menší zmatek a v informacích vám řeknou, že to venku není nebezpečné a není potřeba si vzít taxi jen z oficiální stojánky. Mimochodem oficiální cena jízdy z letiště je 40 solů. Neoficiální bez smlouvání je 10 solů. Avšak hromadná doprava se tu opět nekoná.

Cuzco je vysokohorské město s více než 400.000 obyvateli a není to žádná placka. I v rámci něj a nejužšího centra budete často chodit nahoru a dolů. To spolu s vysokou nadmořskou výškou dá pořádně zabrat i těm sportovnějším z vás. Před výstupem na Machu Picchu se proto doporučuje aspoň chvíli aklimatizovat. Člověka na Cuzcu může už samotný jeho pravopis. Správně historicky je Cuzco, ale můžete se setkat i s Cusco, které respektuje současnou výslovnost evropské španělštiny. A když jsme u toho, občas se můžete setkat i s kečuánskými přepisy Qusqu a Qosqo. Krásně matoucí je i vlajka Cuzca v barvách duhy, kterou jde snadno zaměnit se symbolem gay pride. Vlajka Cuzca narozdíl od ní obsahuje o jeden pruh víc (světle modrá).

Výhled od hostelu. Cuzco je dost kopcovité.

Mé první kroky vedly do hostelu odložit si zavazadla. Trošku jsem byl rozčarovaný z pokoje. Podle všeho já a vedení hostelu máme diametrálně odlišný názor na to, co znamená "rodinný pokoj". Já si osobně představuji samostatný pokoj s jednou postelí. Peruánci, asi kvůli svébytným kulturním odlišnostem, jednu postel ve společném pokoji. Mám i dojem, že na Bookingu to bylo také vedeno jako samostatný pokoj.

Bisteca de lama

Od hostelu to byla k Plaza de Armas necelý kilometr z prudkého kopce. Plaza de Armas je vůbec v Peru populární název pro jakékoliv významnější náměstí. Snad každé město jedno takové má. Ještě než jsem tam došel, zastavil jsem za 15 solů na lamí steak. Chutnal jako hovězí říznuté s divočákem.

Plaza de Armas

Plaza de Armas je v Cuzco monumentální a důstojné náměstí obklopené barevnými koloniálními domy s dřevěnými balkóny a dvěma církevními stavbami, Catedral del Cuzco a Iglesia Católica. Na první pohled je trošku poznat, která z nich je katedrála, protože obě dvě z nich jsou obrovské. V bezprostřední blízkosti náměstí mě potěšila dva bezpoplatkové bankomaty od Scotibank. Poté jsem se už mohl vydat koupit boleto turístico. Kancelář Municipalidad del Cusco, kde se kupuje, je ve stejné ulici jen pár desítek metrů od bankomatů. Protože jsem turista, platil jsem 130 solů. Místní platí půlku. Lístek opravňuje ke vstupu na 16 památek v regionu Cuzca:

• Museo Histórico Regional
• Museo de Arte contemporáneo
• Museo de Arte Popular
• Museo de Sitio de Qorikancha
• Centro Qosqo de Arte Nativo
• Monumento al Inca Pachacutec
• Sacsayhuaman
• Q’enqo
• PukaPukara
• Tambomachay
• Pisac
• Ollantaytambo
• Chinchero
• Moray
• Tipon
• Piquillacta

Catedral de Lima na Plaza de Armas

Pak jsem se vrátil na náměstí a šel navštívit místní katedrálu, jednu z nejvýznamnějších památek celého Cuzca zanechanou Evropany. Uvnitř je fakt monumentální a obrovská, jak se na Latinskou Ameriku sluší. Skládá se z několika prostorů. Každá je trochu jiná a má svůj vlastní oltář. Může se i do podzemních katakomb. Ale uvnitř se nesmí fotografovat. Vstup se prodává buď za 25 solů jen do katedrály nebo jako boleto Circuito Religioso za 30 solů. V lístku jsou zahrnuty katedrála, Templo de San Blas, Museo Arzobispal y el Templo de San Cristóbal.

Slavná zeď v ulici Hatunrumiyoc vede podél jedné z nejlépe zachovalých inckých silnic a bývala součástí Paláce Inky

Lama u Templo de San Blas

K Templo de San Blas se odkatedrály šplná úzkou uličkou do celkem prudkého kopce. Před kostel jsem se vyfotil s lamou, vyšplhal na věž a podíval se z ní na přilehlé náměstí. Jinak v kostelu se opět, hádejte co, nesmělo fotit. Na náměstíčku je menší umělecký trh a extravagentní dojem podtrhuje mírně výstřední kašna. Pak jsem se vrátil k arcibiskupskému paláci (Museo Arzobispal). Opět velmi přepychové sídlo. V patiu se fotit smí, ve vnitřních prostorách už ne.

Patio Museo Arzobispal

Druhý kostel na náměstí Plaza de Armas, Iglesia Católica, se směle vyrovná katedrále. Jak rozměry, tak výzdobou. Trochu v rozporu s ideálem katolické církve se u vchodu vybírá vstupné (10 solů). Na druhou stranu z náměstí se nachází muzea, jež jsou součástí mého druhého boleto turístico - Museo Histórico Regional, Museo de Arte contemporáneo a Museo de Arte Popular. V prvních z nich mi bylo skoro až líto, že mám málo času. Má výtečně ztvárněné expozice o historii Cuzca. Muzeum současného umění bylo už o poznání slabší. V Muzeu lidového umění (Museo de Arte Popular) najdete nejrůznější domorodé sošky staré několik staletí i tisíciletí.

Postupoval jsem dále podle seznamu památek na boleto turístico. Mé další kroky zavedl ke Qorikanche. Ta je vzdálená necelý kilometr chůze hlavní ulicí dolů z Plaza de Armas. Qorikancha mě docela zklamala. Čekal jsem víc. Přitom je to jen louka uprostřed města s pár kameny. Vstup platí pro v podzemí umístěné muzeu s předměty, které byly na té louce v průběhu času nalezeny. Mezi asi nejzajímavější patřily dvě skrčené mumie.

Mumie v muzeu pod Qorikanchou

Den byl ještě mladý, tak sedící na trávě přemýšlím, kam se podívám dál. Na boletu turísticu, se přiznám, mě zaujal Sacsayhuamán. Zkontroloval jsem otevírací dobu a tak si objednávám Uberem. Nebo aspoň chci. Samozřejmě, karta, s kterou byl propojen, je právě ta zablokovaná. Tak vyndavám druhou kartu a snažím se jí propojit. Operace selhala. Další, opět operace selhala. Takhle si tam hraju asi deset minut, prostě pohled pro bohy, až dojdu k závěru, že je to rozbité a budu se muset obejít bez karty. V Peru je v Uberu možné naštěstí platit hotově, tak v bezstarostném duchu objednávám Uber a za 15 PEN vyjíždím cca 5 kilometrů nad město.

Sacsayhuamán

Jak mě poučil řidič, Sacsayhuamán má 2 vchody. Jeden dole a jeden nahoře. Nejsem až takový masochista, tak jsem si vybral ten horní. Hledání informace o památce opět ztěžuje ne zcela jednotný pravopis. Existuje asi tucet jeho variant. Jedna z těch modernějších je např. Saqsaywaman. Na první pohled bych nepoznal, že je to jedno a to samé. Už od vchodu je dojem velkolepý. Sacsayhuamán (doslovně "orlí hnízdo") je incká pevnost sestavená z velkých kamenných bloků, jež do sebe přesně zapadají. Památka se nachází 3701 metrů nad mořem, tak šplhání po její jednotlivých stupních dá pěkně zabrat. Rozkládá se na dvou kopcích proti sobě. Na menší se rozkládá méně výstavní část, z které je pěkný výhled na tu protější a v zadní části se dá sklouznout po ohlazených kamenech. Jen to chce mít neklouzavé boty. Z druhého kopce je naopak krásný výhled na celé Cuzco a okolní kopce.

Sacsayhuamán

Je libo se sklouznout?

Cuzco od Sacsayhuamánu (Plaza de Armas je dole uprostřed v prohnutí krajiny)

Zpět do města se můžete dostat opět taxíkem nebo můžete během 20 minut sejít kamenné schody. Jen si dejte pozor, kam šlapete, jsou dost nepravidelné. Když budete mít štěstí, potkáte cestou i indiánské babičky vedoucí lamy s barevnými bambulkami na hlavě a krku. Ano, po schodech se dá vyjít i nahoru, jen bych to moc nedoporučoval. I samotná cesta dolů dá člověku pěkně zabrat. Natož nějakých 400 metrů převýšení.

Růžově nasvícené Cuzco od San Cristobal

Dole ve městě jsem se odměnil tradiční inckou masáží s lávovými kameny. Usmlouval jsem cenu 50 solů. Zajímavá zkušenost. Bezprostředně docela příjemná. Ale podruhé bych na to nešel. Druhý den mě jsem na hlavě cítil modřiny a později jsem pod vlasy našel i pár malých strupů. Jinak podobně jako v Thajsku to tady nabízejí ultramaličké slečínky, které když mají 150 centimetrů, tak to jsou obryně. Ono takřka všichni Peruánci s domorodými kořeny jsou hodně drobní. Ale na rozdíl od Thajska to tu minimálně na první pohled není spojeno s prostitucí.

Gomitas de coca koupíte v Peru na každém rohu.

Na náměstí jsem v obchůdku narazil na různé druhy želé. Jedno z muňa a druhé z koky. Neodolal jsem a koupil jsem si je. Na náměstí jsem je pak ochutnal. Můžu říct, že chutnají jako naprosto normální želé. Že by na mě měly nějaký vliv, jsem vážně nezpozoroval, stejně jako u čaje z koky o pár dní dřív.

Plaza de Armas - katedrála vlevo, Iglesia Católica vpravo

Večer jsem sečetl své sluníčka (peruánské soly, sol = slunce) a s vidinou turistických cen pod horou Machu Picchu jsem nebyl spokojen s jejich počtem. Ráno musím ještě jednou poctít svou návštěvou bankomat banky z Nového Skotska (Scotiabank). Říká se, že by si Skot nechal i pro penny vrtat koleno, ale tato skotská banka je jiná. Je vidět, že se skotské zvyky do Nového světa (Kanady) nepřenesly.

Plaza de Armas v noci

Potom jsem slíbil poslat pár pohledů a pošta stejně jako bankomat byla při cestě na colectivo. V hostelu jsem se dozvěděl, že v celém Cuzco je prý jediná pošta a to právě ta, na kterou jsem mířil. Byla neděle, tak bylo samozřejmě ještě zavřeno (otevírají v 10h). Schránka byla i venku, vyndavám pohledy a než je stačím vyndat, otevře mi ochranka dveře, ať si je vhodím uvnitř do schránky označné jako "Internacional".

Ranní rozloučení s Plaza de Armas

Od pošty to už je kousek k ulici odkud vyjíždí colectiva směrem na Ollantataymbo. Že se blížím poznám hned, jak na mě začnou pokřikovat taxikáři, jestli tam s nimi nechci jet. Jejich nadšením s přehledem zchladím větou "voy con colectivo". To zaslechne opět jedna drobná slečínka, která ke mně přicupitá a nažene mě do opodál stojícího minivanu. Jízda z Cuzca do Ollantataymbo vyjde na 10 solů. To za přes 70 kilometrů dlouhou cestu je fajn cena.

Mají tu i ulici svatého Michala :-)

Je kolem půl desáté. Sedím s asi pěti lidmi v minivanu a čekám, až se zaplní, abychom mohli vyrazit. Z Ollantataymba mi v půl třetí odjíždí vlak směr Machu Picchu Pueblo.

Další části:

• Plánování cesty do Peru
• Jak jsem se popral s cestou aneb první minuty v Peru
• Kouzelná Lima s lvouny v přístavu
• Jak jsem ztratil peněženku a letěl do Cuzca
• Cuzco: V srdci incké říše 3300 metrů nad mořem
• Jak bylo na Machu Picchu (září 2017)
• Salineras aneb slané sbohem krajině Inků
• Jak jsem dostal mořskou nemoc na jezeře Titicaca
• Bílé město ve stínu zasněžených vrcholků And a sopky Misti
• Rozloučení s Peru v Museo Larca
• U Strýčka Sama v Atlantě
• Po cestovatelském flámu na Oktoberfestu

Chcete při cestování trošku ušetřit a zároveň podpořit psaní cestopisů? Rezervujte si ubytování přes Booking.com skrz můj doporučovací odkaz ještě dnes a získáte slevu 10 % ;-) Zbývají 4 místa (k 18.12.2017).