Výlety po Toskánsku

První zářijový víkend se vypravujeme do Pisy. Pro mě je to skvělé příležitost, jak se podívat do Cinque Terre. Nakonec jedeme ve čtyřech a já postupně rostu, když se mě dvojička spolucestovatelů pár dní před odjezdem ptá, jestli něco potřebují pro vstup do Itálie nebo později nemá žádný ánung, jak se dostat z letiště.

Do Pisy přilétáme v osm večer s Ryanairem. Let z Prahy probíhá bez potíží. Pro něj jsem nám vybooval přední řadu, tak jsme se ani nemuseli strefovat s nástupem a jít jako jedni z posledních - místo v binu zbýt musí.

Na horské dráhy do Polska

Den před svatým Michalem využíváme státního svátku a vyrážíme do Polska. Čeká nás přes 450 kilometrů, a proto si dáváme sraz v 5:00. To znamená vstávání v krásných čtyři ráno. Cesta utíká i navzdory ještě rekonstruované D1 a mlžnému počasí.

Horská dráha Mayan

Chvilku před desátou dorážíme k Zatoru, městečku, na jehož okraji leží zábavní park Energylandia. Už jsem jich pár navštívil a zdejší park ve mě zanechává pozitivní pocity. Nicméně se mi zdá, že mu chybí nějaké konkrétní téma. Je to tam vše poskládané bez ladu s kladu.

Neděle v Linzi

Na začátku minulého týdne přemýšlím, co s volnou nedělí, a hraju si s webem Českých drah. Při zadání trasy Praha-Linz ukazuje cenu 234 Kč jedním směrem. "Hmm, v Linzi jsem ještě nebyl". Ještě kontroluji, počasí a co je tam zajímavého a už vytahuji kartu. Cena za jízdenku je nižší, jak obyčejná cena ČD do Brna (245 Kč).

 

Cestování je občas nutné přinášet oběti. Při odjezdu v 5:58 to platí víc jak dvojnásob. Budíček zvoní v krásných čtyři ráno. Na hlavní nádraží se dohrabu s rezervou 20 minut. Dělám si naděje, že bych si ta sehnal nějakou snídani. Avšak v neděli před sedmou ráno je to tam bez šance. Tak po dlouhé době využívám služeb restauračního vagónu. Dávám si zdejší ham & eggs za 89 Kč. Tedy, on to už není restaurační vagón, ale bistro vůz spojený s první třídou. Starší koncept jsem měl radši. Na druhou stranu, tu máte kožená křesílka v rozložení 2+1 a můžete si tak dopřát první třídu za pár korun.

Šotoušský výlet do steampunkového minority reportu

Na konci července zjišťuji, že budu mít volný víkend, tak chci někam vyrazit. Kontroluji jízdenky a rozhoduji se vyrazit do Wuppertalu za visutou drahou. Tam i zpět pojedu s Českými drahami a Deutsche Bahn. V obou směrech čtyři hodiny v rychlovlaku ICE. Ceny jednosměrné včasné jízdenky na této trase startují na 962 Kč.

Aby mi to Němci osladili, týden před odjezdem mi přistává v e-mailu zpráva, že bude výluka ranního vlaku EC178 z Prahy do Berlína v úseku Ústí nad Labem-Drážďany. Němci po povodních dávají přednost nákladní dopravě. Místo toho, aby se těšil na výlet a řešil, co tam vidět, řeším, jestli se tam vůbec dostanu.

Odjezd vlaku z pražského hlavního nádraží mám v příjemných 6:26, což znamená budíček před pátou ráno. Někdo umí víkend oslavit s plnou parádou. Vlak k peronu přijíždí. Najít volné kupé je celkem problém, protože je tu spousta rezervací. Ale jakmile se vlak rozjíždí, ukazuje se, že většinou zůstávají nevyužité.

Do Benátek ve dvou

Nápad mi vnuká pohled na pracovní kalendář, kdy dostávám volno na narozeniny. Přidávám ještě další dva dny a díky rozumným cenám Ryanairu vyrážíme do Benátek přímo z Prahy. Jako plně očkovaní už nemusíme řešit karantény ani testy.

 

Pondělí
Ráno se setkáváme v Praze. Na letišti dáváme oběd ve veřejné části Runway Restaurantu. Kdo by nevěděl, tak vyhlídkovou terasu zrušili a udělali z ní zahrádku této restaurace. Můžete tam jít zdarma a v restauraci si třeba dát kávu nebo dezert. Ceny tam jsou na letiště velmi mírné, jako dražší pražské polední menu. Hlavní jídlo pořídíte za 110 - 150 Kč.