Jak si vytvořit mapu svých cest II.

V minulém díle jsme si ukázali několik způsobů, jak si vytvořit vlastní cestovatelské mapy. Jde to i jinak?

Google Docs
Ačkoliv to málo lidí ví, lze si pohodlně vytvořit mapu navštívených zemí i v Google Docs. Stačí otevřít Tabulky Google, v nich hodit pod sebe pár zemí a do druhého sloupečku nějaké číslo. Když čísla budou stejná, budou mít všechny zvýrazněné země stejnou barvu. Když ne, vezme se barva z nastavené palety. Posléze už jen označit data a vložit Geografický graf.

Tabulky Google

Vlakem do Brém a Hannoveru v Západním Germanistánu

Už párkrát, když jsem slyšel lidi mluvit o včasné jízdence do nějakých dálav, měl jsem chuť ji vyzkoušet. Jenže nikdy se chuť nepřetavila v reálné činy. Až doteď. Naordinoval jsem si přes 14 hodin vlakem za víkend. 

Souprava ICE v modelové železnici na drážďanském nádraží

Na start víkendu mám budíček nastavený na sympatických 4:30 ráno. Inu, někdo si umí užívat volno. V 6:32 mi to jede z Hlavního nádraží. Před sedmou tam ještě chcípl pes, tak si zásoby na cestu musím nabrat z domova. MHDčko vyjde tak, že na Hlavní nádraží přijíždím vlakem linky S9. Nač jezdit metrem?

Je Bukurešť nejošklivější město Evropy?

Když jsem byl před pár lety v Transylvánii. Všichni mi říkali o tom, jaká je Bukurešť ošklivá díra, abych tam nejezdil. V různých mezinárodních žebříčcích se pravidelně objevuje mezi nejošklivějšími městy Evropy (např. nejošklivější hlavní město v Evropě).

Parlamentul României v noci

Někteří si v sobotu přispí, já vstávám v pět ráno a jedu na Florenc na autobus. Odjíždí mi to na Vídeň v sedm. Cesta se vleče, avšak konečně v jejich zábavním systému objevuji nové filmy. Ačkoliv se měl začít opravovat další úsek dálnice D1, dorážím do Vídně před polednem přesně podle plánu.

Ve Vídni je dost zataženo, vypadá to na průtrž mračen, co přijde každou chvílí. Na Hauptbahnhof proto za 4,2 € kupuji jízdenku rovnou na letiště. Jsem tam něco kolem tří hodin dopředu. Lidí je tam tentokrát jako much. Přes léto se mi to letiště zdá na hranici svých možností. Přebytečný čas trávím v salónku Sky Lounge na účet skupiny Erste. Spořka/Mastercard si očividně myslí, že jejich zákazníci nelétají přes Vídeň a dávají i k běžné kreditce vstupy zdarma. V Praze za to chtějí stovku i při podlezení pod nakreslenou čarou (tj. po využití 350 Kč vratky z programu Mastercard Priceless Specials).

Jak naplánovat netradiční víkendovku

Také vás zajímá, jak si naplánovat víkendový letecký výlet za pár stovek a ideálně bez ani dne volna?

Ilustrační foto (zdroj: pixabay.com)

1. Jako základní inspirace poslouží už celkem provařený Azair s volbou "kamkoliv", nicméně:

• některé letecké linky v něm nemusí být,
• může mít rozbité prohledávání dané linky nebo celé aerolinky (ikonka klíče),
• může obsahovat staré ceny - ty se při novém načtení aktualizují,
• ale hlavně při volbě "kamkoliv" umí hledat jen letenky z bodu A do bodu B. To se pojí u netradičních časově natěsnaných itinerářů s řadou obtíží:
• Některá města mají více letišť (např. Londýn nebo Miláno). Při příletu do Stanstedu už vám engine nevyhledá odlet z Gatwicku.
• Když chcete letět přes víkend, může pro vás být použitelný odlet z Bratislavy a přílet do Prahy. Engine při vyhledání s možností kamkoliv toto neumí a vyhledává jen z/do Prahy nebo Bratislavy.
• při velkém rozsahu vyhledávání engine vynechává některá data výskytů

Takže ruční práci se tak či tak nevyhnete.

10 věcí na co si dát pozor v Indii

Ulice v Dillí (zdroj: pexels.com)

1. Při jízdě tuk-tukem (rikšou) si vždy předem domluvte cenu. Obvyklých je 10-15 rupií za kilometr. Vše ostatní už je zlodějna.

2. Při smlouvání (platí jak pro platby suvenýrů i jízdu tuk-tukem) je dobré mít dostatek malých bankovek, abyste měli přesnou částku.

3. Pokud prodejce nemá částku na vrácení, řekněte mu, že nebude žádný obchod. Obvykle velice rychle drobné najde, až se sami divíte.

4. V Indii trošku panuje socialismus. Na každém baleném zboží je předtištěno MRP. MRP představuje maximální prodejní cenu zboží. Za více se prodávat nesmí. Zejména na turistických místech se vás budou snažit natáhnout a prodat vám půllitrovku koly za 100 rupií, ačkoliv se na ní píše 38 rupií. Vyšší částky zdůvodňují různě, oblíbená je tzv. "cooling fee". Opět se ale jedná o nekalou praktiku.