Vikendové Pobaltí aneb z Kaunasu do Rigy

Na srpen jsem si naplánoval čistě víkendový výlet na Pobaltí. Až do odjezdu jsem nicméně netušil, zda opravdu pojedu. Když se věci kazí tak pořádně a celý víkend mě provázela melancholická lehce depresivní nálada přetavená do žrádelních orgií.

V pátek večer mě čeká odlet z Bratislavy směr Kaunas. Proč? Tato evidentně dotovaná linka má slušné ceny i ve vrcholném létu. Abych se na ni dostal, beru notebook na homeoffice a vyrážím dřív. Stravuji se na Nivách a za zlaté hodinky procházím centrem Bratislavy. Navzdory nízkému očekávání má co nabídnout.

Duny, pláže a koblížky

Do Gdaňsku se rád vracím. Při vzpomínce na loňské vlny veder padlo demokratické rozhodnutí, že letos v létě ke Středozemnímu moři opravdu nepojedeme. Proto na konci února kupujeme po 2554 Kč letenky Ostrava-Gdaňsk na letošní červencové svátky. Slibují pobyt od středečního rána až do nedělního večera v Polsku. Ve skrytu duše doufáme v nějaké změny od LOTu, abychom si mohli změnit odletové letiště na Prahu, nicméně letenky, na rozdíl od minulých let, drží jako přibité a nehnou se ani o minutu.

V úterý v 21:37 odjíždíme žlutým vlakem z hlavního nádraží v Praze. Čekají nás přes čtyři hodiny ve vlaku. Ten je vyprodaný snad až do posledního místečka. Ve vlaku nás přivítá hlášení, ať promineme nedostatek palubního personálu. Displeje v sedačkách fungují, ale jsou nějak líné a nabídka filmů se od posledně snad vůbec nezměnila. Na to, že už dávno zapadlo slunce, teplota uvnitř je značně nepříjemná. Jančurovi klimatizace zase buď nefunguje nebo nestíhá. A to sedíme ve třídě Standard. Třídu Low-cost nás totiž rezervační systém na trase Praha-Ostrava nenechal vůbec koupit, ačkoliv byla volná. Asi nová feature pro maximalizaci zisku. Do vzdálenějšího Havířova už koupit lze. Takto to funguje i v jiné dny. Kvůli cestovnímu pojištění neoptimalizuji a kupuji dražší variantu. Mělo by pokrýt i situaci, pokud nestihneme ranní let.

Nový rok na Bali

Pro přelet z Hanoje do Denpasaru využíváme letecké společnosti Vietjet. To je vietnamská nízkonákladovka a jediný dopravce operující na dané trase přímé lety. Vyhledávání letů přes web dlouhodobě nefunguje, ale naštěstí v aplikaci ano. Během nákupu se Vietjetu díky naší nepozornosti podaří nám vnutit pojištění za asi stovku. Přikupujeme sedadla a 15 kilové zavazadlo.

Na letišti panuje ráno už totální mordor. Vietjet má sdružené přepážky pro všechny své lety. Za chvíli odlétají dva lety do Japonska, pak dlouho nic a až pak náš Denpasar a Singapur. Fronta je proto ještě plná Japonců. Ačkoliv jsme tu tři hodiny předem, mám strach, abychom to stihli. Fronta se táhne celkem pomalu a je fakt dlouhá. Postojíme si v ní přes půl hodiny.

Dvě tváře Vietnamu

Ve Vietnamu jsem už jednou byl, ale sám. Tentokrát je to jiné. Nejedu sám, ale dokonce i za rodinou. Vezeme tam dvě velké papírové krabice plné dárků. 

 

 

Jako každý pořádný výlet, tak i tenhle začíná pár měsíců zpět, přesněji v květnu 2022, nákupem letenek. Turkish Airlines se v tomhle směru podařil rekord, kdy mi už týden po nákupu přijde upozornění, že původní lety byly zrušeny. Později toho využíváme a rebookujeme

Protože letenky kupujeme ještě za doznívajícího covidu, platíme jen nějakých dvanáct a půl tisíce za osobu. V rámci rebookingu si upravujeme trasu z Praha-Hanoj-Praha na Praha-Hanoj/Denpasar-Praha a pobyt natahujeme na tři týdny. Bez doplatku. Proč právě Bali? V Hanoji ještě bude zima a chceme si pořádně užít moře.

Tento výlet je pro mě jiný. Poprvé po dlouhé době prakticky nic neplánuji a nejedu sám. Z toho jsem trošku nervózní. Hlavně z té rodinné sešlosti asi pro tři sta lidí. To o několik stovek přesahuje hranici pro mě únosně velké akce.

Navzdory mým protestům do Vietnamu vezeme ony zmíněné dvě velké kartónové krabice (dokumentární foto bohužel chybí, a přitom by se tak vyjímalo v rodinném albu...). Kvůli nim musíme brát taxíka. Na check-inu je sice vzali, ale nechali nás podepsat papírek, že neručí za škody na nich způsobené.

Kávičky platí Aegean

V říjnu loňského roku Aegean přispěchal s akcí na bonusové letenky, jež je zlevnila o 30%. Kombinoval jsem a vytvořil si výlet na druhý prodloužený květnový víkend. Jedna bonusová a druhá zpátky za peníze. 

 

U daného letadla se jedná o poslední let dne, tak před odletem trnu, jak velkou bude mít sekeru. Naštěstí to je jen půlhodina. V Praze se letecký provoz už vzpamatoval z covidu a zase zažívám dlouhou frontu na security, kterou tu poslední roky nepamatuji. Naštěstí to rychle odsýpá. Do letadla Aegeanu boardujeme nástupním mostem. Velikost rozestupů mezi sedadly je fakt žalostná. Horší snad nemá ani Wizzair. Koleny jsem v zadní části sedadla přede mnou. A to dva metry fakt neměřím. K tomu se ty pekelné sedačky dají i sklápět. V takto lowcostém letadle se nedá čekat žádný zábavní systém, zázrakem je tu pár monitorů nad hlavami, kde se dá sledovat průběh letu.