Severská poezie, hory a sníh mě dlouhodobě nechávají klidným. Avšak z mnoha stran slýchám, jak je Island dechberoucí a krásný, proto má zvědavost postupně narůstá. Když na mě na sklonku léta vykoukne islandské kombo stojící jedenáct stovek, dlouho neváhám. Před koupí ještě kontroluji průměrné teploty, ceny ubytování a pronájmu auta a o pár chvil později definitivně podléhám vábení ostrova ohně a ledu.
 |
| Když tu mají takové benzínky, není divu, že tu orkány jsou jako doma... |
Prakticky vím jen o lidech, co na Islandu byli od jara do podzimu, ale nikdo z nich tam nebyl v zimě. Proč? Vždyť podle průměrných teplot se jedná o místo ohřívané Golfským proudem a teploty zřídkakdy klesají pod -5 °C. Krom toho v zimě není sezóna a zdejší ceny spí hlubokým zimním spánkem.
Do poslední chvíle netuším, zda opravdu poletím. Stále mě trápí rýmička s občasným kašlíčkem. V současné atmosféře dokonalé cestovní vybavení. Uši mě ale v letadle naštěstí nikdy nebolí. Kvůli tomu ani nijak extra neplánuji itinerář. Vystačím si s pár hvězdičkami po přečtení cestopisu od Kačky a zbytek optimalizuji za smyků až na místě.
Island na mě nepůsobí jako příslovečná země ohně a ledu, ale spíš jako země skal a ledu. Podobně jako v Indii mi její zamilování komplikovalo čtyřicítkové vedro a špína, na Islandu mi to ztěžují uzoučké namrzlé silnice pokryté sněhovou břečkou, po kterých si auto v poryvech větru bruslí, kam zrovna Sabine a Njörd chce.