Michal na cestách: Stopover ve Philadelphii a Miami

Při cestě s American Airlines do Kolumbie mám dva delší layovery v Philadelphii a Miami. Využívám tak ještě na poslední chvíli svou ESTA, která za měsíc exspiruje.

Do Philadelphie přilétám v 13:10 podle letového řádu. Proběhnu skoro úplně pasovou kontrolou a jdu na vlak směr centrum Philadelphie. Jezdí jednou za půl hodiny. Před chvílí mi ujela, a tak zkouším stáhnout trial eSIM od Verizonu - nepodaří. Na rozdíl od situace před 2 lety mi chce doručit OTP kód na nějaké americké číslo, co nemám. eSIM od Hubby s 2 GB pro Severní Ameriku, co se stále tvářila jako funkční, se mi rozchodit nepodařilo. Z eSIMem od Red Bullu a Eskima mizí data rychlostí blesku, jelikož si Facebook při nějaké aktualizaci sám povolil přednačítání videí. Až na to přijdu, spotřeba dat radikálně poklesne.

Do Philadelhie jezdí vlak SEPTA, jízda by měla trvat sympatických 25 minut, ale v reálu se to dost liší, protože vlaky ve stanicích dost dlouho stojí a dělá to spíš dojem, že mají problém, aby vůbec jel. Vypadá tak trochu jako věžeňský vlak. Uvnitř neprobíhá jakákoliv signalizace stanic, ven z oken není moc dobře vidět. Vlakem prochází personál, co drmolí jména stanic. Cestou zpátky měl zpoždění už na odjezdu a dva předchozí odjezdy svítily jako zrušené. Během jízdy se párkrát zastavil na dlouhé minuty mezi stanicemi. Úplný flashback do New Yorku. Google tvrdí, že nyní jedna jízda stojí 8 $. Pípnout kartou se musí před nástupem a po výstupu. Jinak se vypočítá nesprávně vysoká cena jízdného. U letiště nejsou turnikety, tak na to nezapomeňte. Musíte najít sloupek. Uvnitř vlaku poté probíhá i kontrola jízdenky/karty, co jste použili k pípnutí.

Vystupuji na stanici Jefferson a jdu centrem Philadelphie směrem k Independence Hall, na kterou jsem včera o půlnoci čekal u počítače na uvolnění dalších lístků k rezervacím a platil 1 $ jako rezervační poplatek. Jinak nemáte jistotu, že se podíváte dovnitř (zejména o prázdninách a víkendech). Celkově na mě Philadelphia působí velmi příjemně a upraveně. Prakticky žádní bezdomovci, domy hezky upravené a vypadá to tu takové s duší. Ne jak mrakodrapy v Dubaji.

Do Congress Hall ležící ve stejném areálu jako Independence Hall nepotřebujete rezervaci a můžete se připojit k libovolné prohlídce, co se koná. Zdarma.

Philadelphie byla založena v roce 1682 a na americké poměry se jedná o opravdu historické město. Jedná se o hlavní město amerického státu Pensylvánie a má 1,5 milionu obyvatel a její metropolitní oblast má ještě o 5 miliónů víc.

Horní patro Congress Hall

Do Independence Hall jsem bral nejpozdější možný čas prohlídky - 16:00. Nakonec jsem tu o hodinu dřív. Musí se projít bezpečnostní kontrolou a poté se dostanete na nádvoří. Tam je možné jít na prohlídku Congress Hall i bez rezervace čili původní budovy kongresu z období let 1790 až 1800, kdy Philadelphia sloužila jako provizorní hlavní město USA do doby, než se vybere, kde bude a postaví se.

Independence Hall

Independence Hall představuje místo, kde šly dějiny - byla zda podepsaná jak Deklarace nezavilosti, tak americká ústava Otci zakladateli. V budově vedle se nachází Muzeum americké ústavy, kde se můžete dozvědět více a zároveň si prohlédnout některé exempláře americké ústavy.

Přes ulici se nachází Liberty Bell (Zvon svobody). Tento zvon odlitý mezi 1751 a 1752 v Londýně se stal ikonou. V roce 1776 odzváněl občanům Philadelphie první veřejné čtení Deklarace nezávilosti USA a během 19. století se stal. symbolem boje proti otroctví. Dnes je známý taky díky své výrazné prasklině, kvůli které už nezvoní. Traduje se, že praskl v únoru 1846 během oslavy narozenin prvního amerického prezidenta George Washingtona. Původně se nacházel právě v Independence Hall. Nyní se nachází přes ulici ve svém vlastním památníku.

Na to, že je září a jsem jen ve Philadelphii, je tu fakt až překvapivé teplo. I tak ale pokračuji ve své procházce Philadelphií. Míjím první americkou banku (First Bank of the United States) a otáčím se u Merchant Exchange Building, jež představuje nejstarší americkou burzu původem z 30. let 19. století.

The United States Custom House

První banka v USA

První burza v USA

Ve Spojených státech mám pokaždé divný pocit. S cestovním pojištěním ke kartě tam mám nárok na lepší a méně placenou zdravotní péči než většina samotných Američanů. To je taky důvod, proč cestovní pojištění samostatně sjednávané bývá suverénně nejdražší pro USA a Kanadu.

Před návratem na letiště se ještě chci trochu najíst, jelikož na letišti ve Philadelphii není žádný spolupracující salónek s Lounge Key ani Priority Pass. Neodolám nabídce 3 $ matchi ve Wawa, ale řeknu vám, objednat to a zaplatit je vyšší dívčí. Navíc když konečně zjistím jak, musím asertivně u pokladny připomenout, že to má přece stát 3 $. Rozčarování pokračuje v Taco Bell, kam zaskočím na něco na zub. Zoufale nemoderní a hlavně je to tak "fast", že v Čechách byste si mezitím zvládli objednat i sníst polední menu, než to oni připraví.

St. John the Evangelist Roman Catholic Church

Svou procházku Philadelphií končím u Philadelphia City Hall tak půlhodiny před západem slunce. Tato budova postavená na přelomu 19. a 20. století je doteď je sídlem radnice města. Spolu s vrcholkem antény měří úctyhodných 167 metrů. Na dohled od ní se nachází park JFK Plaza s přezdívkou Love Park, kde se nachází nápis LOVE a fontána. Přes ulici se nachází vstup do původní železniční stanice Pennsylvania Railroad Suburban Station. Nyní pod ní jezdí vlaky městské železnice/metra. Beru odsud vlak SEPTA zpátky na letiště. V 22:03 mi letí let do Miami. Plánovaný přílet je 00:59 dalšího dne. Přiletíme tam i něco před termínem.

Dlouho jsem přemítal, zda se vyplatí jet se podívat do centra Miami, když můj let odlétá v 10:17 a teprve v 7 ráno vychází slunce. Rozhodla to zima na letišti. V každém letadle American Airlines byla naplno puštěná klimatizace, ale to až natolik, že mi jako milovníkovi zimy byla zima. V mikině a dece. Letiště Miami je na tom ještě hůř - je tam ještě větší zima. Klimatizace jede naplno i v noci.

Proto se prvním ranním metrem jedu ohřát. Doslova. Ačkoliv ještě nesvítí slunce a měla by být nejchladnější část dne - venku už je vlhko, dusno a těsně pod 30°C. V době mé návštěvy je sobota a probíhají nějaké opravy. Proto to nejezdí vůbec optimálně. Z letiště musím MIA moverem do budovy dopravního terminálu. Tento monorail jezdí nonstop a zdarma. Od něj jezdí oranžová linka metra (metrorail) normálně jedoucí až do centra. Dneska ale jezdí jen jako shuttle na následující stanici Earlington Heights, kde musím přestoupit na zelené metro, co jede až do centra. Jedna jízda metrem stojí na USA rozumných 2,25 $ a platí se u turnietu před vstupem.

Metro působí o dost moderněji a spolehlivěji než to ve Philadelphii, ale stejně jako tam, ani tady neumí řešit mimořádnosti. Na displejích vůbec nehlásí shuttle a zelené metro si jezdí jak chce. O víkendu v tuto dobu má metro interval rovných 20 minut a přestup není nijak zintegrovaný. V Miami vystupuji na stanici Government Center. Od ní by měl odjíždět každých pár minut bezplatný metromover (opravdu bezplatný), což je takový městský monorail s malými kabinkami, ale kvůli údržbě dnes nejede do 13:00, takže se těch 15-20 minut k Bayfront Parku projdu pěšky skrz downtown. Příjemně mě překvapuje, že narazím na naprosto minimální počet podivných existencí a sociálních případů, ale to lepkavé teplo, co tu už je před šestou ráno mi rozhodně radost nedělá. Surreálně působí, že se před Bayfront Parkem ze stanice nefunkčního metromoveru stále ozývá, ať si cestující dávají pozor na mezeru mezi nástupištěm a vlakem.

Z parku fotím mrakodrapy downtownu a osiřelý monorail, který se teď nehýbe a díky tomu je velmi fotogenický. Moře tu ale vypadá kvůli nedalekému ostrovu s mostem spíše jako širší řeka. Pláž chybí ale palmy ne. Na obloze se objevuje stále více mraků, a tak se rozhoduji svůj pobyt tady o něco zkrátit a promptně se vydat zpátky na metro. Zmoknout nechci. Díky většímu časovému polštáři pak v Miami navštěvuji Turkish Airlines Lounge. Tamější sprcha pak rozhodně bodne a zkulturní mě na následný let do Bogoty.