Když nám zavřeli vánoční trhy v Česku, tak se, holt, musí za kopečky. Proto využíváme akce Ryanairu a za 11 € chytáme zpáteční letenky Praha-Bergamo-Praha na neděli. Je to sice takový výlet pro cestovatele začátečníky, protože každý, kdo trochu cestuje, už v Bergamu byl a dlouhodobě se z Prahy za den dají otočit jen Bergamo, Charleroi a Londýn. Z toho Londýn drtí pandemická pravidla a Charleroi má teď osekané lety.
Minulý týden mě vzal nevydařený výlet do Agadiru. Ale každá krize skrývá příležitost. Ryanair, který nechá v prodeji letenky na lety ještě dva dny po uveřejnění flight banu, si o to přímo říká. Tímto lituji lidi, co uvázli v Maroku a Ryanair od nich jen vylákal další peníze za lety, které se stejně letět nemohly a nebudou. Kupuji několik jednosměrných letenek Alicante a Tenerife-Agadir a až se za pár hodin kluci a holky z Ryanairu uráčí je zrušit, přesouvám je na libovolnou linku v rámci následujících 14 dnů. Volba padá na Milán Bergamo. Prakticky jedinou linku, která se teď z Prahy dá otočit během jednoho dne.
Budík zvoní v nekřesťansky brzo ráno. Let odlétá v 7:30. To znamená budíček někdy před čtvrtou ráno. Chytáme první ranní tramvaj a za necelou hodinu jsme na letišti. Tam ještě vše pospává hlubokým nočním spánkem. Security je tak záležitostí pár minut.
Letadlo je poloprázdné a mi si užíváme svých míst vpravo u okénka v druhé řadě. Mé oblíbené. Člověk může nastupovat mezi posledními a na zavazadla z této řady prostě musí zůstat místo a je tu spousta prostoru na nohy. Těsně před přistáním pozorujeme Alpy vynořující se z oblačnosti. Máme štěstí. Na sever od nás jsou jen mraky a tady svítí sluníčko.
Překvapuje, že na nás nikdo v Praze ani tady nechce žádné očkování ani italský formulář. Z letadla prosvištíme do haly asi za tři minuty od výstupu. Záchody mají v Bergamu zvláštně korektní. Na pánských najdete taky jen kabinky a žádné mušle.
Před letištěm si počkáme deset minut na autobus č. 1 jedoucí do centra. Během čekání kupujeme celodenní jízdenky po 5 €. Po čtvrt hodině jízdy vystupujeme u dolní stanice lanovky. Jízdenka na ní je v ceně té celodenní. Takže jen pár minut počkat a už se vezeme. Ale pozor, odpoledne se tu tvoří šíleně dlouhé fronty, protože její kapacita je jen 40 osob. Tato pozemní lanovka jezdí cca jednou za 8 minut. Pochází z roku 1887, jízda ji trvá 2 minuty a během ní překoná 85 výškových metrů při maximálním sklonu 52%. Z části vede v podzemí.
Bergamo má dvě části - horní a dolní město. Horní město, ta historičtější část pocházející ze 17 století, je plná obchůdků a restaurací. Život tu běží normálně dál. Na první pohled tu nejsou znát žádná omezení. Jen spousta lidí nosí roušku i venku. Ale v době návštěvy to povinné není. To je až od 6.12. Srdcem horního města je náměstí Piazza Vecchia (Staré náměstí), kde stojí tamější univerzita a kostel S. Maria Maggiore a Cappella Colleoni s nádhernými zlacenými freskami. V procházce pokračujeme až k hradbám a pak se vracíme. U lanovky ochutnáváme místní sladké speciality - polenta e osei a nanetti.
Scházíme do dolního města skrz Porta San Giacomo, bránu z roku 1592, od která je nádherný výhled na dolní město. To je novější a pochází ze začátku 20. století. To je taky místo, kde se soustřeďují letošní vánoční oslavy. Trhy najdete kolem Porta Nuova. Najdete tu různý dárkový sortiment a občerstvení. Creme brule jsem už měl ale vino brule ještě ne. Dá se tu koupit všechno od svařáku přes čokoládu až po bombardino a kupodivu ani ty ceny nejsou vysoké (2-3,5 €). Naopak chybí vánoční ozdoby a když už jsou, tak jen dřevěné. Další menší trh se nachází na náměstí Piazzale degli Alpini naproti nádraží.
Odbila první odpoledne a je tak čas pomalu se přesunout zpět na letiště. Odlet je naplánován na 15:15. Autobus po pár chvílích přijíždí a tentokrát je řádně narvaný. Oproti ránu duchů to je velká změna. Bergamem jezdí několik jedniček (1A, 1B, 1C). Na letiště ale jede jen ta, co u má u jedničky malé letadélko).
Na letišti je fakt frmol a spousta lidí jako před koncem světa. Securiti
je narvaná a chaotická. Při vstupu do fronty na ní se nic nekontroluje.
Až když se dělí na jednotlivé kontroly, pobíhá tam zmatená holka a po
každém chce vidět green pass, ale dívá se na něj snad ani ne čtvrt
vteřiny, tak stačí mávnout čímkoliv. Teprve před samotnou kontrolou
otázka "Máte letenku?". Mezi obchody a restauracemi tu najdete i
McDonald's. Letadlo není tak plné, jak mi Ryanair tvrdil při výběru
sedadel. Cca z 80% plné. Dala by se tu asi najít i vlastní trojička.
Letíme na čas a po levé straně se krásně ukazují Alpy.
Po hodině a kousku se dostáváme do Prahy. Vystupuje se opět busmo a v rozhlasu znovu prudí covidovou pasovou kontrolou. Už by jim někdo měl v Praze vysvětlit, že ze Schengenu pas fakt potřeba není. Tentokrát zprovoznili budky a dali tam průměrně inteligentní policajty. Tudíž se mě ptá, jestli mám test, ačkoliv mu ukazuji očkování a příjezdový formulář je mu ukradený. Ten možná extenzivně kontroluje jeden zmatený zaměstnanec za kontrolou zavazadel, kolem kterého lidi volně prochází.
Na kolik to přišlo?
Rebookované letenky do Maroka ... cca 22 € pro dvě osoby
Celodenní lístek na MHD do Bergama ... 5 € / osoba