Dole v polském dole

Když jsem se tak v prosinci rozhodoval co dál dělat, Polsko bylo jasnou volbou. Všude testy, všude formuláře a omezení, jen v Polsku stačí očkovací certifikát. K tomu i necelý týden před odjezdem sháním levně vlak i letenku.

Ve vlaku mě čeká přes 7 hodin jízdy. Přední část vlaku jede do Polska, ten zbytek na Slovensko. Rozpojují se někde v Bohumíně. Aby mi České dráhy osladily včasnou jízdenku, přijde mi hodinu před odjezdem notifikace, že spoj je zrušen. Volám na infolinku, že to tam vidí taky, ale že podle dispečera spoj jede. 

Plný nejistoty dorážím na Hlavák a spoj kupodivu fakt jede. Jen v Bohumíně chytá dlouhé minuty zpoždění, ke kterým přidává další dlouhé minuty hned za hranicí. Celou dobu jsem v kupátku úplně sám. Nestydět se nebo aspoň vidět příklad v ostatních kupé, tak bych se tu natáhl.

Do Krakova přijíždím s tři čtvrtě hodinovým zpožděním a ke snídani si dávám koblihu s kanapkou přímo na nádraží. Přede mnou celá sobota s krásným slunečným počasím. Procházím centrum přes Rynek Glowny až k hradu Wawel. Ten se teprve probouzí z nočního spánku. Nějakým divným způsobem se zdarma nasáčkuji do katedrály. Podle všeho měla být otevřená až o hodinu později a platit se 22 zlotých. Ale bylo otevřeno a lidi chodili.

Je půlka ledna a v Krakově ještě najdete vánoční výzdobu :)

Rynek Główny

Katedrála

Pohled od Visly

Následně se u Visly rozhoduji pro přesun na Kopiec Kościuszki. Jedná se o umělý kopec. V okolí Krakova byly zbudovány celkem čtyři takovéto mohyly. Každá je věnována některému z polských národních hrdinů. Tato je věnována Tadeáši Kościuszkovi a byla postavena v letech 1820-1823. Dojede se sem pohodlně autobusem č. 101 od Rondo Grunwaldzkie naproti Wawelu. Mohyla má průměr základny 80 metrů a výšku 34,1 metru. Platí se sem vstupné 20 zlotých. Pod kopcem se skrývá menší muzeum. Z mohly je pěkný pohled na samotný Krakov. Ale pro fotografování je sem lepší dorazit až odpoledne.

K obědu si dávám projížďku na Cracow Eye pár metrů od Ronda. Je to 50 metrů vysoké ruské kolo nabízející na Krakov pohled hezky z výšky. Jízda trvá 15 minut a stojí 35 zlotých. Přímo před ním také najdete nápis KRAK❤️W.

Přes centrum jdu na check-in k mému dnešnímu ubytování. V mléčným baru se zastavuji na oběd. Jsem zase podfouknut biftek není biftek, ale karbanátek a brambory nejsou brambory, nýbrž kaše. V Polsku to snad ani jinak nejde.

"Koblihoburger"

Vánočně nazdobená pasáž uvnitř Sukenice

S ubytováním jsem ještě ve vlaku hýbal a nakonec vybral Hotel Wielopole pár metrů z hlavního náměstí a čtvrt hodiny na nádraží. Na noc vychází na ucházejících 158 zlotek. Dávám kratšího šlofíka a pak se vypravuji na podvečerní procházku židovskou čtvrtí Kazimierz. Za mě moc velké kouzlo nemá, avšak na Placu Nowy dělají výtečné zapékanky. A že jich je tam na výběr!

Tady dneska spím.

Svou večerní procházku zakončím pod Wawelem, kde se nachází socha draka Smoka, který co pár minut chrlí oheň. Jestli se někde děje promořování, tak zrovna tady. Jsou tu fakt davy lidí. Shodou okolností je tento dráček i symbolem města.

Ráno mě čeká v hotelu výtečná snídaně. Na kterou tam jsem úplně sám. Inu, covid-cestování. Ale taky snídám nehezky brzo, protože v 8:35 potřebuji stihnout odjezd vlaku a předtím ještě tam udělat nákup v Biedronce. Nádraží je tu stejně jako v Německu jediné místo, kde jsou v neděli otevřené běžné obchody.

Jízda vlakem trvá 26 minut a přivádí mě na stanici Wieliczka Rynek-Kopalnia. Ve Wieliczce se nachází stejnojmenný solný důl. S těžbou od 13. století patří k nejstarším solným dolům na světě. Těžilo se tu až do roku 2007. Nyní již slouží jen turistům a je zapsán i v UNESCO. K dispozici jsou tu dvě trasy - turistická a hornická. Ta návštěvnicky vděčnější a mnohem kýčovitější nese název turistická. Najdete na ní mnoho různých soch a skulptur a všechny byly údajně vytvořeny samotnými horníky.

Na výběr je několik jazyků prohlídky, ale čeština mezi nimi chybí. V polštině to je za 77 PLN, v cizím jazyce za 109 PLN. Vzhledem k času, co mě trošku tlačí, beru první možnou prohlídku v 9:35, která je shodou okolností v polštině. Rozumím každé druhé nebo spíš třetí slovo, ale dá se. Jen mi unikají vtipy.

Prohlídková trasa je fakt dlouhá. Těch udávaných 3,5 kilometrů je fakt znát. Nejdřív se schází nějakých 20 schodišť dolů (nazpátky se naštěstí jede výtahem). Přímo v dole si můžete i koupit suvenýry (na povrchu seženete to samé a mírně levněji) i občerstvení. Ke konci prohlídky se máte možnost občerstvit v restauraci, která je jako jediná na světě 125 metrů pod zemí. Ceny má jako o trochu dražší mléčný bar. Doporučuji. Už jen kvůli tomu, že pokud si tam kdokoliv z vaší skupiny něco dá, celá skupina bude čekat na to, až dojí. Teprve pak se jde k výtahu. Opět hromadně a s průvodcem.

Ve Wieliczce samotné toho k vidění moc není. Je tam ještě ten druhý důl vyjítím, z kterého budete končit svou prohlídku a naproti němu kostel. Cestou zpátky k výchozímu místu procházíme skupinově kolem zámku Župny, toho času v rekonstrukci.

Únava po skoro probdělé páteční noci se dostavuje a beru vlak už v 13:16 směrem na letiště. Taky netuším co covid opatření. O 50 minut později jsem na letišti a příjemně překvapený. Nacházím tu za 2 PLN vyhlídkovou terasu (bohužel ještě před bezpečnostní kontrolou) a za standardní cenu dávám v Costě nechutné kafe. Stačí mi normálně mobilní boarding pass a nikdo mě nežene na přepážku. Ani u brány po mě nikdo nechce očkování nebo český formulář. To samé se pak opakuje o hodinu později v Praze.

Pohled z vyhlídkové terasy

Čekání na dokončení boardingu...

Na kolik to přišlo?
Vlak Praha-Krakov s ČD ... 488 Kč
Vstupenka na mohylu ... 20 zlotých
Hotel se snídaní ... 158 zlotých
Vstupenka do dolu ... 77 zlotých
Letenka Krakov-Praha ... 39 zlotých