Maďarský teambuilding

V práci nás vyslali na tribe meeting k Balatonu, později si to náš squad prodloužil v Budapešti. Vzhledem k časům přímých letů z Prahy do Budapešti máme libové časy a nelze je tak využít. Vyvstává proto otázka, jak se tam dostat, protože spolupasažéra závodníka v Oktávce dělat nechci ani vidina vstávání mezi čtvrtou a pátou ráno není extra lákavá.

 

Ať hledám, jak hledám, žádný rozumný let na začátek meetingu v 13:00 u Balatonu nenacházím. Pozemní dopravou to v pondělí také jde obtížně a musí se věřit, že by nebylo žádné zpoždění. Proto volba padá na noční Metropolitan z Prahy. Beru lůžko v zamykacím single kupé.

 

Neděle 22:01
Z Prahy výrážím kousek po desáté večer. Kupé je překvapivě prostorné. Může být proměněno v kupé až pro tři lidi. Upřímně řečeno, mě kvalita lůžka zklamala. Jedná se jen o otočené běžné sedačky na druhou stranu. Ocení to milovníci tvrdých matrací. Nechci ani domýšlet, jak vypadá lůžko. 

 

Vůči mé poslední a jediné zkušenosti s nočním vlakem při cestě do Tater před pár lety vidím následující změny:  snídaňová nabídka už není vytištěná v kupé spolu s tužtičkami pro výběr varianty a v honosně řečeno amenity kitu zůstalo už jen pevné mýdlo, papuče a malý ručník. Po pastě a kartáčku na zuby už nejsou žádné stopy. Vzhledem k tomu, že jsem si zapomněl pastu doma, k mé smůle.

  

V rámci vozu je jeden záchod a jedna sprcha spojená se záchodem. Během jízdy celou dobu funkční a čisté. V rámci kupé je k dispozici malé umyvadélko s tekoucí vodou a dvě malé mattonky. Personál nápomocný a milý.

 

 

U snídaně je volba mezi sladkou a slanou. Sladká varianta obsahuje dvě kaiserky, balené máslo, mini džus, kafé nebo černý čaj a višňový džem říznutý jablečným. Kaiserky příjemně překvapily, čaj ale chuťově nebyl žádný zázrak. Slaná varianta je odlišná a má v sobě sýr a šunkový krém místo džemu. 

 

 

 

 

Pondělí 9:00
Do Budapešti dorážím chvíli po deváté ráno se zpožděním půl hodiny. Kvůli tomu mi ujíždí z nádraží Nyugati přímý spoj do Balatonalmádi a musím přejet metrem na nádraží Deli a počkat si dvě hodiny na další. Jedenapůlhodinová jízda rychlíkem pak uteče jako voda. Maďarským koloritem je, že druhá třída vlaku této kategorie nikdy neslyšela o klimatizaci a teplota v tento zářijový den venku atakuje letní třicítku.

Čas u Balatonu trávím v hotelu Hunguest BÁL Resort nacházejícím se v městečku Balatonalmádi. Jezdí sem přímý vlak z Budapešti a staví tu i expresní spoje. Jedná se o čtyřhvězdičkový hotel a jednu z nejvyšších staveb kolem Balatonu. Má i svůj vlastní krytý bazén a wellness. Kromě toho má kus vlastní pláže přímo u Balatonu. Pokoj byl prostorný, celkem prakticky zařízený i vybavení v rozumném stavu. Koupelna také čistá. Jen jsem měl smůlu na skleničky jak v pokoji, tak v koupelně. Každá, kterou jsem zvedl, byla špinavá...

 

Půlka září byla tentokrát dost teplá a teploty se blížily třicítce. Díky sluníčko vypadá Balaton jako áčková lokalita. Maďaři prominou, ale jinak dělá čest svému názvu. Do češtiny se totiž dá přeložit jako Blatenské jezero. A je to fakt, čistokrevný bláťák. Voda je zkalená a dole pod nohami mazlavé, lepivé bahýnko. Teplota vody takto v září má kolem dvaceti stupňů. Největší nevýhoda Balatonu však spočívá v maďarském přístupu. Maďaři si ho považují a berou ho za exkluzivní lokalitu, na které se rýžuje, kde se dá. Proto je v letoviskách prakticky po celé délce oplocen různými a vyhrazen různým soukromým plážím se vstupným v tisících nebo desetitisících forintů a mnohdy se tak nedá ani nikde kouknout "na vodu". Hunguest má naštěstí svou vlastní pláž s přístupem na čipovou kartu.

 

Kostelík v Balatonalmádi

Tihany je poloostrov ležící na Balatonu. My tam máme výlet lodí. Stejnojmenné městečko je proslavené pěstováním levandule, klášterem a dřívější skvělou ozvěnou, kterou před desítkami let zruinovala stavba jedné vily. Na Maďarsko je tvořený překvapivě vysokým kopečkem.

 

 

Středa 13:00
Do Budapešti se přesouvám autem s kolegy. Měl jsem pravdu. Závodník se ujal volantu. Stopade na dvouproudé silnici, žádná míra. V Budapešti zůstávám v nově postaveném Ibis Stadium u Nepligetu. Walk-in sazby na displeji nad recepcí jsou impozantní - 350 € za noc. Skoro to vypadá jakoby tam nechtěli, aby jim tam někdo chodil. Podle personálu totiž takovou sazbu ještě nikdy nikomu neúčtovali a maximum je sotva poloviční. Jen to na tom displeji neumí měnit. Pokoj i koupelna voní novotou. Jen není největší. Snídaně neurazila. Nabídka teplých pokrmů výtečná i nějaké studené slané volba. Naopak zamrzela prakticky absence ovoce nebo nějakých zákusků.

 

Ve čtvrtek  končíme v poledne a nyní se nabízí otázka, jak se vrátit zpět do Prahy. Původně jsem chtěl vlakem, ale u zamýšleného Metropolu EC274 od ČD mě přímo omráčila pouze 5% dochvilnost (v době psaní se mírně zlepšila a je už 7%) a běžné zpoždění mezi 45 a 120 minutami. Proto hledám relativně rozumnou cenu odpolední letenky z Budapešti do Prahy. Přímo letí jen Ryanair kolem šesté ráno. Mým favoritem byl LOT přes WAW, ale tím bych nepředhonil kolegu, co jede autem. Kvůli tomu nakonec zvítězí Norwegian na letu přes CPH s garantovaným přestupem.

 

Kvůli opakovaným apelům na carsharing pro interní zaměstnance se snažím stáhnout cenu, co to dá. Ačkoliv naštěstí já jsem externí. Přes GoToGate a švédský Skyscanner dávám z ceny letu dolů 15 %. Storno neočekávám a potřebuji se dostat na cenu už odsouhlaseného LOTu. Další nezanedbatelnou výhodou je možnost stržení částky přímo v CZK a faktura taktéž v CZK. Kolega nakonec stejně nejel, jelikož v jeho rodině úřadoval covid. 

Silnou i slabou stránkou tohoto itineráře je 45 minut na přestup v Kodani.

Čtvrtek 12:00
Po mítingu vběhnu na oběd. Zdlábnu ho a o půl hodiny později na Népligetu chytám modré metro na Kobanya-Kispest. Tam přestupuji na autobus 200E. Chvíli po 13h jsem na letišti. Zkušeně se vypravím na Terminál 2A na security. Security z obou terminálů vede do stejného prostoru, jen ta z 2B bývá mnohem plnější, jelikož tam odbavuje Ryanair a Wizzair.

V Budapešti prokukuje slunko a v letištní hale je nepříjemné dusno a aspoň 24°C. Norwegian překvapivě přilétá na čas. Odlétáme z brány A14 z nízkorozpočtové části letiště. Nejdřív probíhá preboarding do prasečí ohrádky rozdělené na priority a non-priority. Nikdo kupodivu neprudí s rozměry batožiny. Když začne nástup, všichni z non-priority začnou podlézat dělící pásku. Nelením a přidávám se taky. Co bych to byl za návštěvníka pohrdat maďarskými zvyky?

BUD-CPH 14:55
Boarduje se klasicky po ploše. Letadlo je plné snad do posledního místa. Prostor pro nohy je královsky velký a je snad větší než u Lufthansy nebo Turkishe. Odlétá se načas a let trvá cca 1,5 hodiny. Přistává se ještě pár minut před plánem.

V Kodani zaparkujeme u brány D1. Sedím v zadní části letadla a vystupuje se jen předními dveřmi. Na přestup mám odhadem cca 15 minut. Na internetu najdu, že let do Prahy se boarduje až z brány A22. Podle Mapy.cz moc nechybí a je to úplně z jednoho konce letiště na druhý. Čekal jsem, že Norwegian bude využívat jeden termín a ne že budu takto běhat. Dávám si kilometrový sprint letištěm. Většinu času jdu mezi obchody, kde chybí jakékoliv travelátory. Z dálky skouknu dva obchody Lega.

Rychlá fotka z přesunu v CPH

Jeden z lego obchodů na CPH, ale čekal jsem větší wow efekt. Zajímavější lego sochy máme i v PRG.

CPH-PRG 17:30
K bráně dosupím chvíli po 17h. Ještě se nenastupuje, ale letadlo už dorazilo ke gatu. Během několika minut vystoupí lidé a začíná nástup. Personál tu zajímá jen správná boarding group 1-3. Zavazadla nebo kontrola dokladů je podružná. I tento let letí plný a odlétá načas. Tentokrát sedím u okna, ale většinu časy je pode mnou oblačnost. Před odletem se dokonce spustí obdoba tropického deště. V Praze přistáváme zase o něco dříve a vystupujeme nástupním mostem.

Upřímně řečeno, nečekal jsem, že ten 45minutový přestup stihnu s takovou grácií a myslel jsem, že si možná prodloužím cestu... Ale kupodivu jsem tuto trasu zvládl fakt za 3:55.