Maršrutkou z Kišiněva přes Podněstří až do Oděsy

Disclaimer: Příznivcům MeSES doporučuji stránku zavřít, jinak by jim mohla prasknout cévka.

Aneb tam, kde to začalo, to taky skončí. Daná trasa byla loni v březnu první, kterou mi překazil COVID. Letos po další překotné změně českých cestovních podmínek, která říká, že očkovaní nemusí odnikud do karantény, jsem překopal letenku Vídeň-Suceava, dokoupil přelet Oděsa-Katowice a rozhodl se vyrazit.

 

 

Už skoro rok jsem měl letenku na trasu Vídeň-Suceava na letošní červenec. Mezitím prošla x změnami. Proto volám na Wizzair infolinku, zda mi změní Vídeň-Suceava na Praha-Kišiněv. První hovor dopadá stylem "za 10 minut zavoláme zpátky". Uplyne půl dne a nikdo nepřekvapivě nevolá. Volám znovu a tentokrát po čtvrt hodině visení na lince jsem úspěšný. Nekomplikuji to a zpáteční trasu Kišiněv-Praha si nechávám, ačkoliv ji nevyužiji. Snad. Letos jeden nikdy neví. Za osm euro dokupuji let Oděsa-Katowice a základní kostru svého výletu mám hotovou. Teď se jen modlit, aby se za ty dva týdny nic dalšího nepokaňhalo. A že se toho může pokazit spousta.

V Charkově jako (skoro) jediný turista

Charkov je tím nejhipsterštějším místem, kde jsem kdy byl. Úplně všude, kam jsem přišel, jsem měl dojem, že jsem jediný zahraniční turista. Pokud chcete někam, kam nikdo nejezdí, jak je teď kchůůl, je toto pro vás to pravé. Dokonce i takoví experti na Ukrajinu jako tonic, tam ještě nebyli ;) Odvrácenou stránkou je, že se tu takřka nikde nedomluvíte anglicky.

Konstruvistický Deržprom v Charkově

Když jsem zabookoval letenky, jsem původně měl strach, co tam celý víkend budu dělat. Vždyť Charkov je podle fotek jen pár paneláků kolem jednoho pravoslavného kostela. Nakonec bylo co dělat a poznávat a ani jsem nestihl vše, co jsem chtěl.

Charkov (ukrajinsky Ха́рків, rusky Ха́рьков a v anglickém přepisu Kharkiv / Kharkov) je s jedním a půl milionem obyvatel druhé největší ukrajinské město. Založen byl už v roce 1654. Leží na východě země, avšak boje v Doněcku a Luhansku k němu nedoléhají. Jeho centrum je hezky upravené a čisté. Chodníky a silnice má i na středoevropské poměry ve velmi dobrém stavu. Dokonce má i vlastní metro s třemi linkami podzemní dráhy.

V pátek se před pátou těsně po homeofficu vydávám na Florenc. V 17:50 mě čeká Flixbus do Vídně. Jen vyjet z Prahy mu kvůli opravám D1 kolem Pražského okruhu trvá skoro hodinu. Začínám mít nahnáno, že ve Vídni nestihnu poslední vlak na letiště. Avšak Flix dosprintuje na Erdberg s mankem jen něco přes půl hodiny. Před chvílí bylo jedenáct a venku je fakt dost mokro. Ještě před chvílí tu z nebe padali Hunden und Kätzen.

Indický středověk s tuktuky a mobily

Zajímá vás, jak by vypadal středověk, kdyby lidé už tehdy měli auta a elektřinu? Jeďte se podívat do Indie, tam to zjistíte. Vaše střeva také s největší pravděpodobností zažijí středověk...

Tádž Mahal

Indie sice byla na mém cestovatelském bucket listu, ale držela se na jeho dolních příčkách, neboť jsem měl jistá očekávání a tušení. Poskočila nahoru až díky akci Ukrajinců, s kterými jsem do ní vydal za akčních 6.526 Kč. Přílet a odlet mám z Nového Dillí. Naordinoval jsem si pouhých 9 nocí. To si myslím, že je až až, pokud Indie člověku nesedne. Ono se ne nadarmo říká, že Indii buďto miluješ nebo nenávidíš.

Na jednom místě jsem zůstat nechtěl, a proto jsem hledal, kam se podívat dál. Po složitém kombinování zvítězil okruh Díllí - Agra - Džajpur - Váránasí - Kalkata - Dillí s třemi místními přelety a dvěma vlakovými přesuny. Za tu dobu mi stačili dvakrát zrušit let a aspoň desetkrát změnit časy letů.

Mapa mé trasy po Indii (červeně lety, modře vlaky).

Líbilo se mi tam? Indie je super a zajímavá země s dvěma hlavními výjimkami - lidé ve službách a tamější klima. Už když jsem zvažoval, zda tam letět, podíval jsem se na dlouhodobé dubnové průměry a vyšly mi teploty kolem 35°C. Avšak letos bylo v Dillí o pět stupňů více. Kupodivu se to dalo, ale jen kvůli tomu, že vlhkost vzduchu byla extrémně nízká. Kalkata, kde bylo chladněji, ale víc vlhko, byla mnohem náročnější.

Dojmy bych shrnul do pěti slov: krása, bordel, špína, smrad a vedro.

Radioaktivní Velikonoce v Kyjevě

Život je plný zvláštních náhod. Proto mě čeká na dny po návratu přes Kyjev z Dillí další let. Pro změnu do Kyjeva. Z Indie jsem si přivezl super suvenýr - rýmu jako trám, co jsem dostal darem během poslední noci od jedné fajnové klimatizace.

Slavný kolotoč v Pripjati

Zítra mě čeká odlet. Dneska jsem v práci. Už jsem spotřeboval tři balíčky papírových kapesníčků a spotřeboval skoro celou tubu mastičky. Nos mi musí určitě svítit. Jen to na něm nikdy nevidím. Ani teď když je to více méně jisté. Celkem se strachuji, jestli mě vůbec pustí přes hranice a tentokrát i co uši v letadle. Letět ale “musím”. Už mám v Kyjevě booknutou tour do Černobylu. A tak krátký čas před ní se už nedá stornovat ani přeložit. Nebo nechat propadnout ne zrovna malou zálohu.

Letenky mají taky zajímavou historii. Koupil jsem je první den po nástupu do nové práce v akci skoro rok dopředu. Mezitím se x-krát změnily časy odletů. Během jedné změny byl zrušen i můj sobotní let. Díky tomu jsem odlet mohl přesunout na pátek a užít si tak celé Velikonoce na Ukrajině za necelých 1100 Kč.

Lvov - mráz a sníh jako od Mrazíka

Delší dobu jsem hledal, kam se letecky vypravit v prosinci. Volba nakonec padla na Lvov, do kterého létají spoje nově z Bratislavy. V tomto středisku západní Ukrajiny žije přes 700.000 obyvatel, přesto ho málokdo umí najít na mapě.

Lví lavička ve Lvově

Dobrá otázka je "Jak se z Prahy dostat do Lvova?" Dá se to letecky přes Kyjev nebo Varšavu. Ceny ale nejsou nic extra. Dále se dá v sobotu odpoledne letět z Bratislavy s Wizzairem. Zpáteční let ale letí nejdříve v úterý. Proto jsem si vypůjčil nedělní večerní let do Berlína. Večerní přílet na Schoenefeld a Flixbus už představuje celkem příjemné a vyzkoušené kombo, jak být v Praze do pondělního rána. Má jen jedinou chybu - potřebuji mít rezervované dva lístky s Flixbusem, jeden dřívější a druhý pozdější a podle příletu jeden zrušit. Voucher za zrušenou jízdu pak nejde použít spolu s kódem na 30% slevu. Bez něj však ty jejich mezinárodní jízdenky jsou nezajímavé.

Sibiřský mejdan v Kyjevě

Ukrajina nemá u nás příliš valnou pověst, ale málokdo z nás na ni doopravdy byl. Udělat si vlastní názor není nikdy naškodu. Navzdory dramatickým zprávám o bojích na východě země je hlavní město Kyjev zcela bezpečné. S tím spojený pád ukrajinské hřivny cestám přímo nahrávám. Ještě před pár lety jste za jednu dali přes dvě koruny, nyní ani ne 80 haléřů. Původně jsem si to představoval jako příjemný jarní výlet.

Chrám sv. Vladimíra v Kyjevě

Proto, když mi před tři čtvrtě rokem blikla notifikace, že zpáteční letenky do Kyjeva s Ukraine International Airlines (UIA) se dají pořídit už od 46 €, neváhal jsem příliš dlouho. Tento víkendový výlet měl jen jedinou chybu - na pátek byla potřeba dovolená, protože odlet byl už před polednem. Ukrajinský národní dopravce (UIA) je poslední dobu známý tím, že letenky v předstihu 9 až 12 měsíců prodává za opravdu symbolické ceny. Letenky pak kupujete skoro rok dopředu a nikdy nevíte, co mezitím nastane. Potom se změní vaše plány a letíte tam třeba ve výpovědní lhůtě jako já. Ve čtvrtek na mě šéfka "Michale, stále plánuješ tu dovolenou na pátek? - Ano. - Víš, že ji máš schválenou jen ústně? - Hm, opravdu? Vždyť mám písemné schválení v Outlooku... - Doufám, že je to poslední věc, co spolu řešíme." Inu, v to doufám taky.