Loni v listopadu jsem si narouboval natěsnaný itinerář Wroclaw-Gdaňsk-Vídeň. Pár minut po zaplacení jsem zjistil, že jaksi už nejezdí autobusy do Wroclawi v sobotu brzy ráno a několik týdnů poté mi z krátkého času u Baltského moře ukousl dalších pár desítek minut Wizzair posunutím letu. Na druhou stranu mě letenky na toto kombo vyšly jen na 83 zlotých (čili necelých pět stovek v našich).
 |
| Długie Pobrzeże v Gdaňsku |
Na pátek si beru v práci home office. Jaksi už tuším, že si zase nestihnu včas zabalit. Chvilku po páté zaklapávám notebook a vydávám se na Florenc. Odtamtud mi v 18:15 jede autobus směr Polsko. Jízda se pomalu vleče. Po tmě a přes zatmavená okna jen občas v dáli problikne nějaká pouliční lampa a u Harrachova jsou vidět bílé obrysy zbytků sněhu. Už během jízdy zkonzumuji prakticky veškerá videa a seriály, které jsem si připravil na celou cestu s sebou.
Do Wroclawi dorážím půl hodiny před půlnocí, o půl hodiny později, než jsem měl, neboť polští pohraničníci se rozhodli dělat svou práci na benzínce 30 kiláků od hranic a všem Rusákům z autobusu, kterých tam bylo požehnaně, detailně zkontrolovat pas. Jak moc je tento postup v Schengenu OK, ponechám na laskavém čtenáři.
Z večerních plánů nic nebylo, ulehl jsem a spal. Probudil jsem se do prosluněného rána. V Pekárně Hert vybavil snídani a vydal se k Panorama Racławicka. Tam jsem byl o dobrých pár minut dřív, abych stihl koupit lístek na první časový slot, který je v půl desáté. Díky tomu jsem se mohl kochat prosluněným panoramatem města nad řekou Odra, zatímco jsem čekal na otevření. Oficiálně je otevřeno od 9:00 a otevíralo se na minutu přesně. Mezitím sluníčko se schovalo pod mraky a před budovou se vytvořil hlouček lidí.
 |
| Wroclaw leží na řece Odře |
 |
| Komplex budov, v kterých se nachází Panorama Racławicka |
Vstupné vyjde na 30 zlotých. Všechny věci jako kabáty a zavazadla se musí odložit do bezplatné šatny. Samotná prohlídka trvá půl hodiny. Chodbou se projde de kruhové budovy. Na stěně je napnuto ono panorama bitvy u Racławic. Jeho efekt je ještě zvýrazněn ztvárněním trojrozměrné krajiny vystupující před plátno. Nic podobného jsem ještě nikdy předtím neviděl. Celá prohlídka se koná v polském jazyce. Z reproduktorů hraje audio osvětlující historii díla a následně popisující jednotlivé jeho části. K dispozici jsou i audioprůvodci v jiných jazycích.
 |
| Panorama Racławicka |
 |
| Panorama Racławicka |
V době, když opouštím Panorama, venku už jemně poprchává. Než dojdu na Rynek Głowny, změní se to na silný liják s fujavicí, co mi vytrvale lomcuje deštníkem a snaží se ho otočit. V Baru Feniks (mléčný bar) si dám za pár zlotých masové pirohy a pokračuji v pekárně Hert malým dezertem. Čas kvačí, tak je na čase se vydat k autobusu. Jeden kompletně mimo jízdní řád u Nákupního centra Renoma. Doběhnu a vevnitř kartou kupuji jízdenku (platit hotově u řidiče nelze). Jak se ukáže, ačkoliv je sobota poledne, ve městě kvůli několika uzavírkám nastal totální dopravní kolaps. Ač to na letiště mělo trvat necelých čtyřicet minut, trvalo to přes hodinu.
 |
| Všudypřítomní trpaslíci |
 |
| Rynek s radnicí |
 |
| Nabídka v mléčných barech |
Na letišti jsem během pár minut prošel skrz kontrolu a objevil se v prostoru bran. Prošel jsem duty free shopy a nakoupil pár triček. S cenami 40-50 zlotých se nejedná o špatný nákup. O jiných druzích suvenýrů se to už nedá říct. Letadlo tu bylo na čas a šlo se do něj po letištní ploše. Let byl standardní a ani nebyl nijak ovlivněn nárazy větru u země. Jen z okénka nebylo na co koukat, dole téměř všude bílá deka z mraků. Trošku se rozpustily až u Gdaňsku, kde bylo možné vidět mlžnou siluetu města s mořem v pozadí.
 |
| Vratislavské letiště je prostorné a voní novotou |
 |
| Historické centrum Gdaňsku shora aneb mraky se na chvíli trochu rozestoupili |
 |
| Vystupuje se za sluníčka |
V Gdaňsku, na rozdíl od jiných měst typu Praha, Bratislava nebo Katovice, jezdí až na letiště vlak. Ano, toto město s ani ne 600.000 obyvateli má vlakové spojení s centrem a mnohem živější než je to v Ostravě. Přesto vyjdu před Letiště Lecha Walesy a vidím akorát přijíždět vlak, kterému mohu jen zamávat. Stihnu sice doběhnout nahoru k peronu, ale koupit si lístek v automatu už nemám šanci stihnout. Na další si počkám půl hodiny. Za celou dobu jím nikdo neprojde a nechce vidět jízdenku.
 |
| Vlaková stanice na letišti. Pozor, není to konečná, ale leží na trati mezi Gdaňskem a Gdyní. A ano, krásně se to plete. |
Tip: Podle všeho lístky je možné kupovat i přímo ve vlaku u průvodčího (aspoň na základě jízdy zpět). Viděl jsem tam i terminál na platební karty. Mimoto by mělo stačit jízdné na MHD za 3,8 PLN a nebýt potřeba jízdenka SKM za 6,5 PLN. Obojí bych si před cestou raději dvakrát ověřil, zda se to týká všech vlaků a zda se nic nezměnilo.
Do města přijíždím hodinu před setměním. Je střídavě oblačno a občas zafouká. Vystupuji na Gdańsk Głowny a pěšky spěchám k historickému centru. Vstup do něj stěží Brama Wyżynna a za ní Zlatá brána. Každou minutou se viditelně prodlužují stíny, neztrácím čas a vcházím ulicí Długa do centra. To je zdejší obdoba pražských Příkopů. Dlouhá je pěší zóna plná obchodů, kaváren a restaurací. Zaběhnu se podívat do celkem strohé Bazyliky Mariacka Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny w Gdańsku. Možnost výšlapu na věž odmítám, neboť slunce nepočká. Mířím na Długi Targ, zdejší náměstí plné výstavních úzkých domů s Fontannou Neptuna, symbolem města. Když se dostávám na nábřeží Martwe Wisły je už skoro tma. Domy na protější straně se právě opravují. Je čas se jít ubytovat.
 |
| Pohled Długou směřem k Długemu Targu |
 |
| Pomalu zapadá slunce nad Gdaňskem |
 |
| Neptunova fontána na Długem Targu |
Pro ubytování jsem vybral Bi-Pi hostel pro svou úžasnou polohu v centru pár metrů od Dlouhé. Za jednolůžkový pokoj bez koupelny jsem platil 80 zlotých. Mínusem bylo, že na stejném patře byl ubytovaný i nějaký skautský tábor, který pořád běhal po chodbě.
 |
| Další mléčný bar, tentokrát v Gdaňsku |
Večer jsem vyrazil do víru nočního života. Těšil jsem na latino party, ale vyklubalo se z ní jen živé vystoupení nějaké kapely. Zde jsem se poprvé setkal s polskými heloumajfriendy. Tento živočišný druh je v Evropě vysoce ohrožený a hrozí mu vyhynutí. Zde však vzkvétá. Vyznačuje se tím, že k vám z boku přistoupí a začíná s vámi komunikovat výhradně v polštině a konverzace skončí u piva a stripklubu. Během procházky po městě vás jich zastaví aspoň tucet. Všecko mladí muži a dívky. Nejspíš i brigáda v mekáči je vůči tomuto superflek.
 |
| Dlouhá chvíle na Długe |
 |
| Długi targ, když vás na chvíli nechají na pokoji heloumajfrendi |
Ráno se vyplní předpověď počasí a lije jako z konve. Nedbám na počasí, beru deštník a vyrážím do centra. Je teď totiž lepší světlo než včera večer. Fouká tu víc jak včera ve Wroclawi. Déšť postupně houstne. Vítr je značně nárazový a náladový a rád mění směry. Co pár minut mi otočí deštník. Nevím proč, když ostatním deštníky drží. Asi lepší oddíl...
 |
| Prší, prší |
 |
| Schovat se dá třeba po všudypřítomnými branami |
Znovu si procházím Dlouhou, jdu podél Baziliky, stavím se na Dlouhém trhu a dokupuji suvenýry. Za vytrvalého boje s větrem, přecházím most a z protějšího břehu dělám fotku gdaňského panorama. Mám toho plné brýle a jdu si dát snídani. V pekárně nacházím, že mají zapékanky, legendární polské jídlo, na které jsem za tím neměl štěstí, ačkoliv je údajně naprosto běžné a mají ho všude. Možná všude, jen ne tam, kde se vyskytuji já, když mám hlad. Chutná to slaně, je to křupavé a teplé.
 |
| Pravá polská zapiekanka |
Když ji dojídám, objevuje se slunce a už na obloze zůstane. Vstát o hodinu a půl později, neměl bych rozlámaný deštník a bolavou ruku z marného boje s přírodními živly. Mé dilema jet či nejet k Baltiku je rozhodnuto. Využiji počasí a znovu si prohlédnu barevné domky v centru. Teď lépe vybarvené. K moři je to stejně půl hodina tramvají tam, další půlhodina zpátky a jezdí to jen jednou za hodinu. To si nejsem jistý, jestli stíhám. Na letišti totiž potřebuji být ještě před dvanáctou.
 |
| Długi targ po dešti |
 |
| Údajně Zielony Most a Zielona Brama (tedy zelená) |
 |
| Długie Pobrzeże |
Čas plyne rychle. V hostelu dělám check-out, beru batoh a klikatými uličkami se protahuji ke zdejšímu hlavnímu nádraží. Ačkoliv nejsou přímo v centru, i tak umí tyto uličky být zajímavé. Určitě zajímavější než jet dvě stanice tramvají. Doprava v neděli tu není tak snadná. I ten vlak v neděli tu má delší intervaly. Naproti tomu se tu dají stále najít obchody, které v neděli nemají zavřeno, což u Polska dost potěší. Nebývalo.
 |
| Stranou turistického ruchu je socha Świętopełk Wielki s Bazilikou sv. Mikolaje |
 |
| Most Miłości s kulturákem v pozadí |
Doprava na letiště z centru je vždycky s přestupem. Musíte popojet několik stanic vlakem na Gdańsk Wrzeszcz. Ještě včera jezdily jednou za deset minut, dneska už jen jednou za minut dvacet. Na Wrzeszczi začíná menší bojovka - sice tu jsou všude elektronické informační tabule, ale všechny jaksi nepremávají. Papírové jízdní řády tvrdí o nástupišti směr letiště něco jiného než ukazatele. Nikde žádný zřízenec a halu se mi daří najít už na druhý pokus. Obě okénka zahlcená, jdu na perón označený v jízdním řádu a ptám se lidí ve vlaku. Prý to tam jede.
O dvacet minut později jsem už na letišti. Opět si rozšiřuji svou sbírku triček. Řízení fronty na security je nelogické a takové polské. Střídavě pouští k jednomu z dvou vchodů a s délkou fronty si moc nedělají starosti. Zatímco jedni si tam počkají pět minut, druzí ve frontě vedle dvacet.
 |
| Gdaňské letiště také působí dost nově |
Letadlo Wizzairu odlétá na čas. Boarding byl opět pěšky přes letištní plochu. Automat mi přidělil uličku, přesto se po vzletu sám přesadím k okénku do úplně prázdné řady pár metrů přede mnou. Letuška Marta těsně před přistáním z toho začne vyšilovat. Jestli je to mé místo a pokud ne, ať se vrátím na své místo, že toto je extra příplatkové místo a že jestli tu chci sedět, tak to musím doplatit. Říkám si "Co jí to jebe? Celý let nikomu nic nevadilo a teď při rozsvícených cedulkách 'Připoutejte se prosím' to řeší?" Stalo se někomu něco podobného? Podle mě tento postup není zrovna košer. Bezpečnost musí být nadřazena firemním pravidlům a zvedat někoho při přistávání kvůli byznysu je dost zvláštní.
Ve Vídni je mokro, ale zároveň taky krásně slunečno. Cestou k východu procházím kolem salónku JetLounge, tak zkouším, jestli mě tam pustí po příletu. Prý ne. Proto se zastavuji na nákup ve Sparu v příletové hale. Je to jeden z mála supermarketů, co má v neděli otevřeno. Ve Vídni se dá ještě najít otevřených pár menších marketů na nádražích. Většinou ale mívají také interesantní ceny. Zde jsou v normě.
Systém vídeňských lístků na MHD připomíná jeden velký hlavolam. Z minulých výletů už je vyzkoušeno, že lístek, co chci, nemají v automatu a musím k přepážce. Jednodenní VOR lístek pro Vídeň a letiště vyjde na 9,30 €. Dostat ho z nich mi trvá několik minut. Pak mi chce prodat rovnou čtyři, protože jsem prý říkal pořád "four". O tom věru nic nevím, maximálně jsem použil předložku "for".
Tentokrát se svezu S7kou na Wien Mitte. Pohledem dlouze zkoumám mapu a přemýšlím, kde jsem ještě nebyl. Vybírám Uranium, kousek města podél Dunaje, kde se nachází hvězdárna a plynule procházím až ke Katedrále sv. Štěpána. Podél Hofburgu se vracím k Opeře, kde si chci dát pozdní oběd. Ve stánku tu mají echt rakouský fastfood - pokrájený řízek s hranolky.
 |
| Uranium ve Vídni |
 |
| Domkirche St. Stephan uvnitř |
 |
| Domkirche St. Stephan zvenku |
 |
| Pravý rakousko-turecký fast-food |
Času je ještě habaděj, vydávám se tak do Prateru. Okouknu jejich Ruské kolo, blikající kolotoče a sedám na vlak a posléze na metro. Čas se nějak zpomalil, tak ještě zkouším konečnou Simmering linky U3. Nic tam není. Čas se pomaličku naplňuje, tak vystupuji na Erdgergu. Tam mě čeká poloprázdný Flixbus do Prahy. Před Hlavním nádražím v Praze vystupuji půl hodiny před půlnocí.
 |
| Svatozář v Prateru |
 |
| Stříbrný půlměsíc nad Praterem |
Má cenu jet na půl dne do Gdaňsku? Ano, zejména když koupíte letenky za pár zlotých. Jinak historické centrum si prohlédnete, ale cokoliv dál jako doky nebo pláže už stěží. S více času si můžete udělat výlet do přilehlých měst Sopoty a Gdyně. Ne nadarmo se zdejší formaci přezdívá Trojměstí. Dále je pěkný poloostrov Hel s nekonečnými písečnými plážemi a Fokariem s tuleni (foka znamená polsky tuleň).