Pár dnů po Novém roce se objevila nabídka od Flixbusu na jízdenky za 149 Kč jedním směrem do příhraničních měst. Žhavím linku, kontaktuji kamaráda, ještě trochu jízdné upustím slevovým kódem a už mám v košíku dvě jízdenky do Lipska. Co ale v tom Lipsku je kromě socialistických paneláků?
 |
| Altes Rathaus v Lipsku |
Mé víkendy jsou už až bizarně normální tím, že během nich vstávám dřív než ve všední den. V pátek jsem se vykulil v 8:20, ale v sobotu jsem už v 8:10 odjížděl z Florence. Flixbus byl naplněný snad až do posledního místečka. Spoj do Lipska následně pokračuje až do Hannoveru. Jedinou mezizastávku měl v Drážďanech, kde půlka autobusu vystoupila. Před Lipskem jsme narazili na projev typického německého folkloru - dálniční kolonu. O necelé čtyři hodiny od vyjetí jsme se ocitli v centru Lipska.
Autobus v Lipsku staví přímo naproti hlavnímu vlakovému nádraží. Naše první kroky vedly tam. V automatu jsme si koupili celodenní lístek na zdejší MHD a už jsme valili do podzemí čekat na zdejší S-Bahn směr Leipzig Völkerschlachtdenkmal. Ještě než se vydáme dál na cesty, tak jen doplním, že jméno Lipsko opravdu pochází od slova "lípa" a město bylo v 10. století založeno Slovany.
Tip: Na nádraží jsou dva druhy automatů - zdejších drah a zdejší MHD, ale jen u nástupiště 1-2. Lístek na jednu cestu vyjde na 2,7 €, avšak celodenní ve dvou na 5,7 € za osobu. Při více lidí se jeho cena dále snižuje.
Zdejší S-Bahn v centru funguje jako metro. Během pár minut nás dovezl na námi žádanou zastávku, která se však nachází už na povrchu. Lipsko, město jen o málo větší než Brno a má vlastní minimetro. Co by za to Moraváci dali, ale to by se nejdřív museli domluvit, kde bude to jejich nové hlavní nádraží...
Počasí je přímo vzorné. Obloha jako vymetaná a teplo, skoro dvacet stupňů. Co víc si na začátku jara přát? Necelý kilometr od zastávky chůzí podél parku se nachází Völkerschlachtdenkmal. Němčináři už asi dávno tuší, že Památník Bitvy národů, jak se to překládá do češtiny. Postavili ho na okraji Lipska ke 100. výročí bitvy proti Napoleonovi, která se na tomto místě odehrála v říjnu 1813. Spojenci ho při této bitvě porazili. Památník je vskutku monumentální. Jen na výšku měří úctyhodných 91 metrů a k vrcholu vedou stovky schodů. Naštěstí se uvnitř nachází výtah, který umožňuje zdolat jejich větší část.
 |
| Památník Bitvy národů utápějící se v Jezeru slz |
 |
| Výhled na Lipsko |
Až doma zjišťuji, že umělé jezírko před památníkem se jmenuje Jezero slz. U něj kamarád zjišťuje, že si sice vzal zrcadlovku, ale že už si k ní nevzal paměťovku. Jednu náhradní bych našel, ale s následně objevenou zapomenutou baterkou už nic neudělám.
 |
| Krypta uvnitř |
Vstupné do komplexu je 8 €. Člověk i s využitím výtahu vyjde opravdu mnoho schodů. Pokud pospícháte, dá se zdarma vyjít po schodech jen do Ruhmeshalle (Síně slávy), odkud uvidíte vše podstatné, jak kryptu, tak výzdobu kopule i je z té výšky už celkem slušný výhled. O patro níž do Krypty je možné sjet výtahem, stejně tak je možné výtahem pokračovat až do kopule. Ale na vyhlídkovou plošinu až na vrcholu památníku, je potřeba vyjít schody úzkou chodbou s kyvadlovým provozem. Musíte si počkat na zeleného panáčka, protože v té chodbičce se vyhnout nedá.
 |
| Kopule zdobená reliéfy jezdců na koni |
Po dvou hodinách intenzivní historie se vlakem přesouváme do centra. Vystupujeme na jihu centra ve stanici Leipzig Wilhelm-Leuschner-Platz. Centrum je dobře udržované a působí na mě středoevropským dojmem s nádechem italské elegance. Je tu spousta pasáží, kterými se dá toulat nebo jimi jen zkrátit cesta a schovat se tam do tepla. Připomínají mi jejich mnohem slavnější milánskou sestřičku.
 |
| Centrum města |
 |
| Thomaskirche |
Na hlavním náměstí Marktu, na kterém stojí výstavní Altes Rathaus (Stará radnice) se zrovna teď koná demonstrace proti Angele Merkelové. Ještě nikdy jsem v Česku neslyšel lidi radostně výskat při podobných akcích. Inu, Němci to mají asi v krvi. Utíkáme se schovat k Thomaskirche (Kostel sv. Tomáše). Zezadu u něj stojí socha Johanna Sebastina Bacha a kousek od ní je jeho muzeum. To má zrovna dneska den otevřených dveří. Využíváme toho a jdeme nakouknout do tohoto kanárkově žlutého domu. Platit to, byl by asi dost zklamaný - expozice jsou moderní a interaktivní s minimem exponátů. Dívat se na německy mluvená videa, poslouchat útržky hudby a německým nebo v lepším případě anglickým komentářem z ohmataných sluchátek nebo číst si nekonečné množství informačních tabulek opravdu nemusím. Zaujal mě tam Bachův orchestrion a rozvětvený rodokmen jeho hudebnické rodiny.
 |
| Bachovo muzeum a jeden zmatený Asiat |
 |
| Socha J. S. Bacha před Thomaskirche |
Pak vybavíme nákupy. Na skok se podíváme i do zdejšího Primarku. Oproti tomu drážďanskému není plný Čechů a vlastně je celkově poloprázdný. Jeho hvězda padá a já tam nenacházím nic kloudného. Materiály strašné, kvalita provedení nevalná a ceny nic moc. Aspoň u většiny oblečení. Je to taková hrabárna. Kamarád si tam koupí jedno tričko. Má štěstí, je bavlněné.
 |
| Podobných krytých pasáží se v centru nachází celá řada |
Pět hodin po našem příjezdu už stepujeme na autobusovém nádraží a nasedáme do zde již stojícího zeleného autobusu. Opět je plný a v Drážďanech má aspoň desetiminutovou kuř-pauzu. Tam pár lidí ubude a zabírám si své vlastní relaxační dvojsedadlo. S 20 minutovým zpožděním dojíždíme v půl deváté večer na autobusové nádraží na Florenci.