Před měsícem si tak sedím v kanclu a padne mi do oka kombinace Praha-Bari-Praha za necelých osm stovek. Odlet v sobotu a návrat v neděli. Ještě zkontroluji, zda časy dávají smysl, ubytování je v rozumné relaci a zda je tam vůbec co vidět a už mi letenky přistávají v mé e-mailové schránce.
 |
| Palmy v Bari |
Poznámka: Krásný bulvární nadpis, že? Asi vás zklamu, ale během celého pobytu jsem do baru ani nepáchl ;-)
V sobotu se nezvykle dosyta vyspím, pobalím pár věcí a po obědě se vydávám na pražské letiště. Na poslední chvíli si ještě vzpomenu, že by nebylo od věci mít s sebou nějaká ta eura. Přeci jen jižní Itálie umí být dost svérázná a nerad bych tam dlouze hledal bankomat. Vystupuji na Můstku a jdu na jisto. Jen mě zdrží hledání bankomatu, abych měl českou hotovost na výměnu. Hned první směnárna u Hlavní pošty dokonce překonává mé představy - kurz podle XE Currency 25,8264 Kč/EUR, kurz euro-prodej 25,82 Kč/EUR. Jsou dvě hodiny do odletu a zpátky nasedám na metro. Na letišti stíhám ještě zaskočit do Billy pro něco malého na zub. Na security nikdo není, tak mi ještě zbývá plno času dojít si na céčkový prst prohlédnout výhled na prázdnou letištní plochu. To letiště je vůbec celé nějaké tiché a prázdné.
 |
| Robot Pepper v Praze na letišti |
V půl čtvrté začíná boarding. Kde se vzalo, tu se vzalo dvě stovky lidí dychtící se nastoupit na tento let. Z toho půlka hlučných italských teenagerů vracejících z nějakého soustředění. Nastupuje barse autobusy. Letadlo je plné takřka do posledního místečka. Let trvá necelé dvě hodiny a na Bari dosedá spolu s západem slunce. V Bari se jede k terminálu také autobusem. Žádná pasovka neprobíhá, proběhnu halou k vlakové stanici, abych zjistil, že odjezd vlaku v 18:33 se nekoná, ačkoliv je to napsané v online jízdním řádu. Jede až ten delší v 18:48. Mají v tom solidní italský galimatyáš.
 |
| I v Bari mají vlak až na letiště. V Bari, co nemá ani půl milionu obyvatel. |
Vlakem to do centra trvá 20 minut. Trať byla postavená s přispěním EU. Jede se už po tmě a skoro nic z okénka není vidět. Doteď nevím, jestli je to vlak nebo spíš metro, jak ho označuje Google ve svých mapách. Jízdné stojí 5 €. Dá se jet také městskou linkou autobusu č. 16 za 1 €, kterou jsem vyzkoušel na zpáteční cestě. Té to trvá cca 40 minut a vyplatí se nastupovat na konečné. Pak je autobus už dost plný. Časy odjezdů i frekvence jsou podobné a mimo špičku se vyplatí zvážit jízdu autobusem.
 |
| Kašna před nádražím |
Od nádraží Bari centrale popojdu tři bloky a čekám na předání klíčů. Trošku si nadávám, že jsem vybral sice vysoce hodnocené ubytko, ale už mě jaksi nenapadlo zkoumat, jestli má recepci. Předávání se vleče a čekám čtvrt hodiny na ulici. Hrají mrtvého brouka. Projdu se i domem, protože je odemčeno, ale nic v něm nevykoukám. Nakonec se vše v dobré obrátí. Pěkný pokoj, vlastní koupelna, teplo.
 |
| Můj pokoj |
Nechávám tam bágl a jdu se podívat do večerního města. V supermarketu dokoupím proviant a pak mířím kolem nádraží k místnímu kinu. Všude je plno převážně mladých lidí. Kino nevyjímaje. Jelikož web mi z Prahy kecal a lístek stojí víc než původně avizovaných pět éček, nechávám narvané kino kinem a jdu si užít věcí, co doma nenajdu.
Večeři vybavím v duchu "je tam hodně místních, jídelní lístek je venku, určitě to tam bude fajn". A bylo. Zakotvím v hipsterském 100 Montaditos, kde se specializují na miniburgery a minibagety. Prostě takový mix tapas a chlebíčků. Za 6 € si dám selekci pěti malých burgerů. Chuťově vynikající.
 |
| Můj výběr miniburgerů nebo spíš minisendvičů |
Narvanou pěší zónou pokračuji do starého města. Stále mě nepřestává překvapovat noční ruch tohoto ani ne půlmilionového města. Zejména počty mladých co snad ještě ani nemají občanku jsou enormní. Projdu se podél přístavu a vychutnávám si mořský vzduch. Projdu se po hradbách podél Il Fortino di Sant'Antonio a sejdu z nich u Basilica San Nicola. Následně to ohnu k Basilica di San Sabino a před jedenáctou jsem zpátky na ubytku.
 |
| Bari v noci |
 |
| Bari v noci 2 |
 |
| Basilica Cattedrale Metropolitana di San Sabino v noci |
Následující ráno mě posun času sebere jednu hodinu spánku. Neochotně se tak budím v půl deváté letního času. Ale musím. V deset je check-out a do té doby mě ještě čeká snídaně v kavárně dole. Ta je výtečná - croissant, voda, kávička a čerstvý fresh z červených pomerančů. Vrátím se zpátky pro batoh, klíče nechávám na stole a podél nádraží si to mířím do historického centra.
 |
| Kašna před nádražím a duha |
U něj si vzpomenu na své včerejší problémy s jízdním řádem online. V neděli totiž vlaky směr letiště jedou v průměru jednou za hodinu, tak jdu na stanici se podívat na jízdní řád. Jenže na automatech se kupují jen jízdenky bez určení času a papírový tu nikde není. Ptám se zřízenců, kde tu mají "orario" (jízdní řád) a tři z nich zaměstnám na dobrých 10 minut tímto hloupoučkým dotazem, neboť je to jen v aplikaci. A tu na mém mobilu v Obchodu Play nelze najít.
 |
| Zdejší univerzita |
Krásné počasí ze včerejška pokračuje. Na obloze ani mráček, jen to kazí poměrně nízké teploty. Ráno kolem osmi, přes den maximálně 17°C, ale na sluníčku subjektivně dost připaluje. Cestou k centru se podívám na výstavní Palazzo Mincuzzi přímo na rohu pěší zóny. Pokračuji k Teatro Petruzzelli, kde si všímám spousty uniformovaných příslušníků. Něco se tu chystá. Za divadlem se nachází Palazzo dell'acquedotto pugliese. Má bílou členitou a velmi zdobnou fasádu. Kousek od něj se už nachází voda. Moře je tu velmi klidné a asi i proto tu kotví lodě. Nedaleko odsud je rybí trh. Kolem desáté je však na něj už dost pozdě.
 |
| Palazzo Mincuzzi |
 |
| Palazzo dell'acquedotto pugliese |
U červeně zbarveného Teatro Margerita se dostávám do starého města. To je plné křivolakých uliček plných barevných domků s balkónky obložených květinami a na kterých visí prádlo. Jako z Felliniho filmů. Celé centrum nepůsobí zrovna dvakrát turisticky (aspoň na konci března). Je tu plno místních, obchody pro místní, více či méně luxusní restaurace pro místní s cenami, které s výjimkou našich poledních menu, jim můžeme závidět. Pravá italská pizza za 4 až 7 € v centru? Těstoviny za 6 nebo 7 €? To je fér. Skvělým místem pro jídlo jsou boční uličky z Piazza Mercantile. Poklidné se spoustou útulných restaurací.
 |
| Nábřeží a vlevo uprostřed načervenalé Teatro Margerita |
 |
| Teatro Margerita a rybářské lodě |
 |
| Rybí trh |
Východní část centra můžete obejít po hradbách. Mezi dominanty rozhodně patří Basilica San Nicola s kryptou a mírně křivou klenbou a dřevěným malovaným obložením stropu. V úzkých uličkách u ní také najdete asi největší výběr suvenýrů. V nich si můžete povšimnout trčící vysoké věžičky. Ta patří Basilica Cattedrale Metropolitana di San Sabino. Je strožejší a méně zajímavá než její kolegyně. Od ní je to coby dup ke zdejšímu hradu Castello Svevo di Bari. Zvenku vypadá dost obyčejně. Na první pohled zaujmou snad jen sochy čili papriček v příkopu. Cestou k němu zjistím, co se tu celou dobu chystalo - nějaký maratonský běh a všichni jsou v červené. V Pizzerii Federico II si s výhledem na hrad dávám pizzu prosciutto za 5 €. Chutná líp a stojí méně než její kolegyně z nejmenované pražské firemní kantýny.
 |
| Zachovalé hradby |
 |
| Výhled z hradeb na doky |
 |
| Uličky jako od Felliniho |
 |
| Basilica San Nicola |
 |
| Basilica San Nicola uvnitř |
 |
| Krypta pod Basilica San Nicola |
 |
| Castello Svevo di Bari |
 |
| Pizza u hradu |
 |
| Basilica Cattedrale Metropolitana di San Sabino |
 |
| Strohá výzdoba uvnitř Basilica Cattedrale Metropolitana di San Sabino |
Na Piazza Giuseppe Massari probíhá bleší trh. Něžné pohlaví tam určitě nadchne zdejší bižu, těžítka všemožného druhu a vonná jednoeurová mýdelka. Pokračuji k další tečce na mapě v podobě Palazzo Fizzarotti. Zdejší palác opět zvenku vypadá velmi pěkně, ale ani stopa po tom, jak se dostat dovnitř. Na dohled od něj se rozkládá příjemný park. Projdu na nábřeží, ale celé je zastavené různými doky a parkovišti. Tak aspoň se střechy jednoho z nich dělám pár dokumentačních snímků.
 |
| Suvenýry kousek od Basilica Cattedrale Metropolitana di San Sabino |
 |
| Uličky v Bari |
 |
| Barevné domky jsou všude. |
 |
| Jakoby čas se tu zastavil. |
V pět odpoledne mi to letí zpátky do Prahy a začíná být pomalinku čas se vracet. Beru to opět skrz staré město. Podle Google Trips vyzobávám zbytky zajímavých míst, co jsem ještě neviděl. U Palazzo Simi na mě zevnitř volá postarší chlapík, co vypadá jako hlídač, ať jdu dovnitř, že je to muzeum a je ingresso libre. Nenechám se dvakrát pobízet a za chvíli si prohlížím keramiku. Neumí moc anglicky a italsky mi říká, že zde dole je apulská keramika a nahoře je italské umění. Opravdu pěkné a některé exponáty jsou přes dva tisíce let staré. Člověk si tu moc nepočte, protože většina popisků je jen italsky. Když scházím z prvního patra, kde takřka nic není, druhý starší pán na mě začíná halekat něco italsky ve smyslu, co jsem to dělal v prvním patře. Omlouvám se "Scusi, non parlo italiano" a gestem mi naznačí, že můžu odejít. Za sebou už slyším jen křik v duchu "Koho si to sem sakra pustil a co jsi mu řekl."
 |
| Palazzo Simi |
 |
| Palazzo Simi |
 |
| Palazzo Simi |
Raději svižným krokem vyklízím prostor v duchu Tučňáků z Madagaskaru "Hoši, usmívat se a mávat" a velmi rychle zahýbám do vedlejší uličky. Na Piazza Mercantile si na uklidnění nervů dávám za dvě a půl éčka zdejší gelato v cukrárně Martinucci s tradicí od roku 1950. Chutná výtečně a má velikost aspoň tří českých kopečků a taky jsem si mohl vybrat tři příchuti.
 |
| Pitoreskní balkonky |
 |
| Piazza Mercantile |
 |
| Zákusky v cukrárně Martinucci |
 |
| Rozloučení s Bari |
Potěší, že i v neděli jsou zde v Apulii otevřené některé obchody včetně supermarketů. Dokoupím zásoby a mířím k nádraží. Tam mám půlhodinu k dobru. Proto zkoumám alternativní možnosti. Podle průvodce z cestujlevne jede od nádraží i linka č. 16. Má odjíždět 10 minut před vlakem a trvat jí to jen o 20 minut déle. Jelikož znám Italy, optám se, zde dneska opravdu jede a kupuji na ní lístek za 1 €. Bude to zajímavá změna. Autobus se co zastávku dost plní a naplní se i dvěma podivnými existencemi, které ještě před finální zastávkou zase zmizí.
 |
| Autobusové nádraží je hned před vlakovým nádražím. Linka č. 16 jede na letiště také. |
Letiště v Bari je střední velikosti. Security byla opět extrémně rychlá a za necelých pět minut jsem už v odletové hale. Všechno je tu hezky čisté a voní novotou. Aby ne, když to opět platila EU. Není problém si tu sednout a je tu pěkný výhled na plochu s mořem v pozadí. Jen je tu málo informačních cedulí, a to občerstvení je ve vyšší cenové hladině. Marně si vzpomínám, kdy jsem naposledy viděl v bufáči půllitrovku koly za tři dvacet...
 |
| Je libo do Monaca? Tak se italsky řekne Mnichov... |
 |
| Nové a prázdné letiště. |
 |
| Přes letištní plochu je vidět až na moře. |
Nástup začíná na čas, letadlo je naboardované taky včas, ale s dvěma odklady čekáme na zemi dalších půl hodiny, než letoun dostane povolení ke vzletu. Slovy kapitána je nad námi "traffic jam" a musíme čekat na volný slot. Tentokrát je prázdná skoro polovina sedaček. Místa u okének volná nebyla, ale aspoň jsem měl už od automatu uličku.
 |
| Nastupuje se. |
 |
| Letadlo zůstává poloprázdné. |
Pilotovi se do Prahy podaří setřást téměř celé zpoždění, ale co naplat, když čekáme dlouhé minuty na schůdky, pak na autobusy a do terminálu se dostávám o třičtvrtěhodinku později.
Shrnutí:
Zpáteční letenka ... cca 30 €
Cesta z/na letiště ... 5 + 1 €
Ubytování ... 29 € / noc včetně snídaně
Suvenýry ... 6 €
Jídlo ... cca 20 €
Bari na víkend překonalo mé očekávání. Trošku lituji, že jsem neměl víc času, abych se dostal do pitoreskní vesničky Alberobello s nádhernými kruhovými domky s kuželovou střechou. Pečlivě jsem zkoumal jízdní řády a o víkendu se tam ani nedá dostat hromadnou dopravou. Všední dny, to je jiná, to tam jede hned několik desítek spojů.