Kávičky platí Aegean

V říjnu loňského roku Aegean přispěchal s akcí na bonusové letenky, jež je zlevnila o 30%. Kombinoval jsem a vytvořil si výlet na druhý prodloužený květnový víkend. Jedna bonusová a druhá zpátky za peníze. 

 

U daného letadla se jedná o poslední let dne, tak před odletem trnu, jak velkou bude mít sekeru. Naštěstí to je jen půlhodina. V Praze se letecký provoz už vzpamatoval z covidu a zase zažívám dlouhou frontu na security, kterou tu poslední roky nepamatuji. Naštěstí to rychle odsýpá. Do letadla Aegeanu boardujeme nástupním mostem. Velikost rozestupů mezi sedadly je fakt žalostná. Horší snad nemá ani Wizzair. Koleny jsem v zadní části sedadla přede mnou. A to dva metry fakt neměřím. K tomu se ty pekelné sedačky dají i sklápět. V takto lowcostém letadle se nedá čekat žádný zábavní systém, zázrakem je tu pár monitorů nad hlavami, kde se dá sledovat průběh letu.

Velikonoce po italsku

Čtyřdenní velikonoční volno by byla škoda nijak nevyužít. Nakonec se objevily zajímavé letenky za 700 Kč s Wizzairem z Prahy do Neapole a zpátky. S jediným háčkem - a to brzkým ranním návratem až v úterý.

Neapol z Sant'Elmo

Hned z kraje jsme řešili ubytování, neboť Velikonoce jsou jeden z vrcholů sezóny, kdy se nízké ceny ani neobsazená ubytování fakt čekat nedají. Naštěstí jsme se ještě vešli pod jakž takž solidní 2000 Kč za noc.

Plánování je trošku složitější, protože Velikonoce jsou obdobím dnů pracovního klidu nejen u nás, ale i v Itálii. A to může ovlivnit jízdní řády i otevírací dobu památek. Jižní Itálie má ještě svá vlastní specifika a najít ucelené jízdní řády nebo spolehlivou otevírací dobu bývá oříšek. Mnohdy ani nepomůže přímý dotaz.

Regionální vlaková společnost EAV se po e-mailu dušovala, že její Circumvesuviana jezdí o Velikonocích bez změn - nejela. Travelmar naopak tvrdila, že přes Velikonoce nic nebude plout do Positana, protože se opravuje molo - ale plulo.

Přípravy na odjezd nám zpestřuje předpověď počasí, která nám na sobotu i neděli slibuje déšť. Kvůli nedávnému incidentu na pražském letišti, kdy asi 50 cestujících nestihlo svůj let, a velikonoční výluce metra, vyrážíme asi 4 hodiny před plánovaným odletem aneb sváteční budíček jak má být - na čtvrtou ráno. A to se vyplatí.

Džemování v El Džemu

První adventní víkend trávím v Tunisku. Díky tomu unikám vánočnímu shonu a ačkoliv jsem navštívil neúrekom různých trhů, ani jeden nebyl se svařákem a ozdobami na stromek. Dopravilo mě tam Air France a dokonce ani v jednom směru nestávkovali. Ani se mi tomu nechce věřit. Kompenzace přitom byla skoro úplná tutovka - hodina na přestup na zpáteční cestě přes CDG.

 

Ve čtvrtek se před půlnocí vracím ze služební cesty a den na to hned vstávám ve 2:30 ráno (apropos, dá se tomu vůbec říkat ráno?). Ještě kontroluji, že soudruzi z Air France dneska opravdu nestávkují a vydávám se na letiště v Praze. Čeká mě odlet v krásných 6:30. Na Terminálu 2 se zjevuji skoro dvě vzorové hodiny před odletem. Terminál zívá prázdnotou, tak je security dílem pár minut.

Check-in na let s Air France je možný jen den předem. Za to během check-inu se dají zdarma vybrat sedačky i u nejnižšího tarifu. To se už moc nevidí. Jen část sedaček je příplatkových. Na letu zpátky si zvládám vybrat i sedadlo u okénka u nouzového východu. Avšak middle vedle mě byl za poplatek. Zajímalo by mě podle jakého klíče to stanovují. Co je ještě příjemnější, je, že mě pokaždé nahnali na check-in a prostě nevydali mobilní boarding pass.

To nejlepší z Turecka

Letenky kupuji v únoru. Původně šlo o rychlý solo výlet, ale člověk míní a ženy mění. Když snoubenka zjistí, že v Turecku nelezou po stromech a nejsou tam jen rozpadající se uniformní baráky, tak později letenky dokupuje i ona. Dostálo Turecko očekávání?

 

Poslední rok dva se bájí o Turecku jako o extra levné zemi. I my jsme čekali značně levnou dovolenou, avšak kurz turecké liry se několik měsíců drží na plus mínus stejné úrovni, ale ceny utěšeně rostou. Relativně levné to sice bylo, ale ne tolik, jak byste čekali. Zejména to vstupné nedávno zvyšovali. Podle neoficiálních zdrojů není v Turecku inflace 80%, ale dokonce rovnou 180%.

Bezpoplatkový bankomat

Na konci září, když jsme tam byli, byl kurz jedné liry cca 1,35 Kč a výběry z bankomatu byly u Equa Bank zaúčtovány s kurzem 1,44 Kč. Na výběry se nám osvědčil bankomat T.C. Ziraat Bankasi, který jako jeden z mála nechtěl žádné poplatky. Některé bankomaty jiných bank si chtěly účtovat poplatky, aniž by to dopředu oznámily. Na to se hodila karta od Equa, u které se daly zakázat komplet výběry s poplatkem (teď už Equa Bank není, je jen RB). K tomu nemá minimální částku bezplatného výběru jako mBank. Ziraat totiž dovolí výběr jen 750 lir (pod hranicí pro bezplatný výběr u mBank). Co se týče směny valut, lepší kurzy nabízely dolary jak eura. Avšak třeba platba za ubytování nebo taxíky jde realizovat spíš v eurech.

Kurz turecké liry už tak prudce neoslabuje jako dřív.

Sicílie dvakrát jinak

Na Sicílii jsem se v průběhu jednoho měsíce podíval hned dvakrát. Nejdřív v dubnu s přítelkyní a o pár týdnů později v květnu s kamarádem. S přítelkyní jsme měli parádní počasí a akcentovali především Palermo. S kamarádem už tak skvělé počasí ne a mnohem víc se najezdili vlakem.

Kolem Neapolského zálivu

V půlce září beru mámu na výlet s Wizzairem za pandemické kredity. V plánu je udělat si výlet na ostrov Capri. Počasí původně slibuje bouřkové přeháňky, ale těsně před letem se otáčí a celou dobu má být jasno až polojasno.

 

Vyhlídka z Monte Solaro

Přípravy před cestou díky očkování nejsou moc intenzivní. Skládají se ze směny korun na eura, check-inu letenek (nově už jen 24 hodin předem) a vyplnění italského covid formuláře. Vůči minulku mi nejde vyplnit víc formulářů z jednoho prohlížeče. Že by nová fičura? Hotel byl rezervovaný už ze dřívějška.

Výlety po Toskánsku

První zářijový víkend se vypravujeme do Pisy. Pro mě je to skvělé příležitost, jak se podívat do Cinque Terre. Nakonec jedeme ve čtyřech a já postupně rostu, když se mě dvojička spolucestovatelů pár dní před odjezdem ptá, jestli něco potřebují pro vstup do Itálie nebo později nemá žádný ánung, jak se dostat z letiště.

Do Pisy přilétáme v osm večer s Ryanairem. Let z Prahy probíhá bez potíží. Pro něj jsem nám vybooval přední řadu, tak jsme se ani nemuseli strefovat s nástupem a jít jako jedni z posledních - místo v binu zbýt musí.

Do Benátek ve dvou

Nápad mi vnuká pohled na pracovní kalendář, kdy dostávám volno na narozeniny. Přidávám ještě další dva dny a díky rozumným cenám Ryanairu vyrážíme do Benátek přímo z Prahy. Jako plně očkovaní už nemusíme řešit karantény ani testy.

 

Pondělí
Ráno se setkáváme v Praze. Na letišti dáváme oběd ve veřejné části Runway Restaurantu. Kdo by nevěděl, tak vyhlídkovou terasu zrušili a udělali z ní zahrádku této restaurace. Můžete tam jít zdarma a v restauraci si třeba dát kávu nebo dezert. Ceny tam jsou na letiště velmi mírné, jako dražší pražské polední menu. Hlavní jídlo pořídíte za 110 - 150 Kč.

Santorini ve dvou

Na Santorini jsem byl už loni v září. Proto jsem původně chtěl červencové svátky strávit v Česku. Avšak když jsme viděli, jak je všude plno a jaké lidové ceny penziony mají, rozhodli jsme se vypadnout pryč. Pro Santorini hovoří  jiskřičky v přítelčiných očích a celkem příjemných 130 wizz kreditů za zpáteční letenky pro dva kupované čtrnáct dní předem. 

 

Pátek
Odlet z Vídně je v sobotu 8:25 ráno, proto bereme z Prahy flixbus v 23:15 s příjezdem v 3:50 na Erdberg. Odlet zpátky je v úterý dopoledne na český státní svátek. Pro cestu do Řecka jako podlidé očkovaní jen jednou dávkou, potřebujeme test. Děláme ho v pátek večer v Praze na Švehlově. K antigennímu testu tu na počkání vystavují česko-anglický certifikát. Na požádání i vypíšou číslo dokladu, které obvykle nechávají prázdné.

Flixbus v Praze začíná, tak odjíždí včas. Nakonec D1 kvůli bourání mostu není z pátku na sobotu uzavřená, ale až o den později. I proto do Vídně dorážíme včas. Odtud to premiérově bereme pěšky na vlakovou zastávku St. Marx a tam kupujeme skupinovou jízdenku za 5,2 €.

Koronaturistika 5.0 aneb na Santorini s medikánem v patách

Koronaturistika mě upřímně přestává bavit. Nevědět do posledního dne, zda odletím a s definitivní platností se dozvědět, zda mě do destinace pustí, až spolu s opuštěním příletové haly, není způsob cestování, který by mi dělal radost.

Oia

 

Na Santorini jsem u Wizz Airu v létě koupil letenku za 50 kreditů. Původně jsem chtěl letět až na konci září, ale kluci od Wizzu udělali změnu a tím mi vytvořili otevřenou letenku (u Wizzairu totiž jakákoliv změna časů, znamená možnost letenku refundovat nebo rebookovat). Česká čísla nakažených koronavirem se každým dnem zhoršují (dva týdny před plánovaným odletem už úspěšně atakovaly tři tisícovky), proto se rozhoduji posunout výlet o týden vpřed, abych to stihl ještě před možným zavedením nových omezení. 

Koronaturistika 4.0 aneb vlakové toulky po Apulii

Cesta do Apulie byla ještě dobrodružnější než na Krétu. Česká čísla stále rostou a už úspěšně atakovaly čtyřmístné cifry. Možnost nenadálé změny v podobě povinnosti negativního testu na COVID nebo zákazu vstupu je nabíledni a může přijít každou hodinou...

Alberobello

 

Proto itinerář nepiluji. Spokojím se s lokalitami z cestopisu od Kačky. Na mé čtyři noci to bohatě stačí a ty v rámci zjednodušování beru na jednom místě - v Bari. Zákaz naštěstí nepřijde a ve středu v 12:35 můžu odletět z pražského letiště směr Bari. V Ruzyni na Terminálu 2 mě překvapí povinná pasová kontrola, i když letím v rámci Schengenu. Její smysl nějak nechápu, neboť neschengenská jednička by měla být otevřená taky.

Koronaturistika 3.0 aneb autobusem po Krétě

Letenka na Krétu je dílem třetí generace letošních letenek. V září jsem už letos chtěl do Spojených států, nevyšlo to vy-víte-kvůli-komu. Pak jsem chtěl na Ohrid a do Lisabonu. To už by sice teoreticky šlo, ale dlouhodobě to jsou červené země a neobešlo by se to bez testu. K tomu Wizz Air na září značně proškrtal letové řády.

 

Tak jsem na konci července přikoupil Heráklion a Bari s tím, že snad aspoň jedno z toho vyjde. Najednou to vypadá, že vyjde obojí. Je 1. září, den, kdy děti jdou s rouškami do školy a to znamená, že je nejvyšší čas vyrazit na prázdniny!

Koronaturistika 2.0 aneb grilování v Římě

Michal plánuje, ale hvězda superstar a 50 nanometrů velký vir mění. Původně jsem měl za týden letět do Alicante, ale ministerstvo zařvalo "stop!" a od pondělí je potřeba test nebo povinná karanténa. To se jaksi na dva dny zrovna nevyplatí. Možná být to třeba Špicberky nebo Grónsko.

Colloseum v podvečer

Chvíli po přečtení té zprávy zkoumám své letenky s Ryanairem a zjišťuji, že papírově spadají do té nové akce na odpuštění poplatku za změnu. Ještě to pro jistotu ověřuji praktickým testem, protože jsou četné případy lidí, kterým to počítá poplatek i tak, nebo jim nejdou vybrat nové lety.

Funguje! Chci o týden dřív, aby byla co nejmenší šance na další nepříjemnou změnu. Ale takhle vybírat letenku týden před odletem, to je taky slušný adrenalim. Lety z Prahy škrtám, protože buď se létá jednou dvakrát týdně nebo zpáteční vychází jako týdenní last minute včetně ubytování. Z Vídně taky není výběr kdovíjaký, když potřebuji zpátečku kolem 25 €, abych to zvládl pokud možno bez doplatku. Objevují se dva vážní kandidáti - Řím a Miláno. Tam, kde to v Evropě všechno začalo.

Kvůli lepším časům, ale taky cestopisu od Kačky vyhrává Řím. Beru tam dvě noci, doplácím 80 Kč a už se jen modlím, aby to Italové na poslední chvíli nezařízli. Ta česká čísla mě nenechávají v klidu. Každý den tři stovky a den před odletem dokonce 506. Italský byrokrat naštěstí ještě v sobotu v osm ráno spí a nevymýšlí proto blbosti.

Neapol za KORONU

Se stále větším znepokojením sleduji zprávy o koronaviru a lituji, že necestuji impulzivně až na poslední chvíli. Na první březnový víkend jsem si naplánoval výlet do Neapole. V době mého odletu mají v Kampánii všeho všudy čtyři nakažené. Soudě podle tuberáků v pražské MHD to už tu máme dávno taky.

Jedna pandemická ;)

Letím s Easyjetem, proto premiérově s sebou beru notebook. Do oranžového limitu pro příruční zavazadla se hravě vejde. Případnou nutnost karantény tak mám ošéfovanou. Doma jsem vyfasoval fousatý respirátor koupený ještě proti SARS, tak ho na letišti využívám. Normálně cítím, jak se mi z toho začínají šikmit oči. Na letišti je však naprostý klid. Nikde nikdo nemá roušku ani rukavice. Odlety do Itálie nikdo nekontroluje a k Airbusu A320 se jede lowcostově autobusem. Není tak prázdný, jak jsem čekal a volných míst je jen pár. Při letu se vzdělávám a sleduji Smrtící epidemii.

Egypt bez cestovky aneb baťůžkář tvrdý chleba má

Egypt mě vždycky přitahoval a vidět jeho památky bylo mým snem. Jenže letenky tam jsou drahé a z Hurghady je všude daleko. Když se objevily akční letenky s Aegeanem do Káhiry za 174 €, splnil jsem si sen. Cena na letenku do Káhiry jakž takž, ale dře to, když si vzpomenu na nedaleký Ejlat za osm stovek.

Ležérní velbloudi u pyramid

Počasí v zimě
V Egyptě bývá v létě velmi horko, přesto do Hurghady a Marsa Alam v červenci a srpnu od nás létají desítky tisíc turistů a poté si stěžují, jak je v Údolí králů nesnesitelné vedro. Vedro nemám rád, tak pro mě je jedinou šancí tam vyrazit v zimě. V zimě je v Egyptě přes den pod 20°C a v noci kolem 10°C. V místech blízko pouště i méně. Optimisticky si balím dvoje kraťasy a ani jednou je neužiju.Ve výsledku jsem většinu dne v mikině, jen přes poledne v tričku, a k večeru jsem ještě rád za čepici a bundu.

Do skalního kláštera v Černé Hoře

Dostat se od nás do Černé Hory není žádný med. Teprve nedávno se začalo blýskat na lepší časy nově oznámenými lety z Vídně. Mě ale ještě čeká odlet z Budapešti. Na něj stylově vyrážím letecky hned v pátek po práci.

Klášter Ostrog

Balím to ve tři a vyrážím na pražské letiště. Trošku mě trápí smrtelná mužská nemoc - rýmička. Nějak se ji ne a ne zbavit. Na letišti jsem jeden a tři čtvrtě hodiny před odletem. Vypadá to tam jak ve městě duchů. Nikde nikdo. Let Irů do Budapešti není plný na 100 %.

Tři dny v Portugalsku

Jak to v kostce popsat? Krátké a intenzivní. 3 dny, 3 lety, 2 města. V Portugalsku jsem byl už mnohokrát, tak jsem vracel spíš na důvěrně známá místa. Nejel jsem s žádným podrobně promyšleným plánem, ale především za návštěvou známých.

Lisabon a Porto  - dva jiné světy

Státní svátky jsou lákavým způsobem, jak si prodloužit víkend. Pro letošní 28. říjen mě zaujala z části zrumbovaná kombinace Berlín-Lisabon / Porto-Berlín cca za 40 €. Později jsem ještě dokoupil přelet s TAPem za cenu vlaku (cca 25 €). Ano, původně jsem chtěl přelet s Ryanairem, jenže ten tuto trasu v zimním letovém řádu už neoperuje a vlaky pár měsíců zpátky měly akční ceny jen na léto a na podzim byly za plnou palbu. Což se mi zdálo dát škoda a s letem to vyjde časově taky šulnul.

Ráno vstávám nekřesťanky brzo. V 3:40 mi jede autobus na Berlín z pražské Florence. Rád bych tu napsal, že cesta byla pohodová, avšak s touto definicí jaksi nesouzní čtyřicet pět minut trvající pasová kontrola na zapadlém parkovišti asi tak 10 kilometrů od německých hranic začínající zakřičením "Halo" blonďatou saní před přechodem. Doby nedávno minulé se vrací, ale s notně nižší efektivitou.

Bary v Bari

Před měsícem si tak sedím v kanclu a padne mi do oka kombinace Praha-Bari-Praha za necelých osm stovek. Odlet v sobotu a návrat v neděli. Ještě zkontroluji, zda časy dávají smysl, ubytování je v rozumné relaci a zda je tam vůbec co vidět a už mi letenky přistávají v mé e-mailové schránce.

Palmy v Bari

Poznámka: Krásný bulvární nadpis, že? Asi vás zklamu, ale během celého pobytu jsem do baru ani nepáchl ;-)

V sobotu se nezvykle dosyta vyspím, pobalím pár věcí a po obědě se vydávám na pražské letiště. Na poslední chvíli si ještě vzpomenu, že by nebylo od věci mít s sebou nějaká ta eura. Přeci jen jižní Itálie umí být dost svérázná a nerad bych tam dlouze hledal bankomat. Vystupuji na Můstku a jdu na jisto. Jen mě zdrží hledání bankomatu, abych měl českou hotovost na výměnu. Hned první směnárna u Hlavní pošty dokonce překonává mé představy - kurz podle XE Currency 25,8264 Kč/EUR, kurz euro-prodej 25,82 Kč/EUR. Jsou dvě hodiny do odletu a zpátky nasedám na metro. Na letišti stíhám ještě zaskočit do Billy pro něco malého na zub. Na security nikdo není, tak mi ještě zbývá plno času dojít si na céčkový prst prohlédnout výhled na prázdnou letištní plochu. To letiště je vůbec celé nějaké tiché a prázdné.

Šalom, je libo Jeruzalém či prohlídku mobilu?

V lednu jsem se nechal zlákat jednoeurovou letenkou z Vídně do Ejlatu, zpáteční cestu vzal za pár euro rovnou do Prahy, rezervoval jednoduché ubytování se snídaní a začal se psychicky připravovat na cestu do Izraele. Měl jsem takové tušení, že hraniční kontrola nemusí být jen tak, jenže nový pas si už vyřídit nestihnu. 

Skalní dóm na Skalní hoře

V sobotu vstávám v půl čtvrté, abych stihl vlak odjíždějící v 4:48 z pražského hlavního nádraží. Vlak je celou dobu poloprázdný. Jediné, co mi během jízdy oslazuje život jako člověku bez místenky, jsou displejíčky nad sedadly, kam se občas nově propíše "LastTimeRes" bez dalších údajů. I přes nedávnou sněhovou kalamitu, vlak doráží do rakouského hlavního města po čtyřech hodinách jízdy. U automatu na nádraží si kupuji za 4,2 € jízdenku na Railjet mířící přímo na Flughafen Wien. Odjíždí za necelých 20 minut.

Po stopách Gaudího v Barceloně

V Barceloně jsem byl už aspoň dvakrát a autem. Byl čas na změnu. Proto jsem tam tentokrát doletěl a šel se podívat do Sagrady Familia, která mi stále unikala.

Vitráže v Sagrada Familia

V srpnu mi přijde e-mail, že aerolinka Vueling má akci na letenky do Barcelony. Podaří se mi najít víkendovou otočku do Barcelony a po konzultaci s Bookingem se rozhoduji, že ji za těch 56 € využiji. Ubytování jsem si naplánoval v hostelu za necelých 14 € na noc na metru kousek od stadionu FC Barcelona. Jeho poloha je opravdu výhodná. Dojede se k němu rovnou metrem z letiště a když na to přijde i bez přestupu a na všechny zajímavá místa v centru se z něj člověk pak dostane linkou metra L3.

Barcelonu si pamatuji jako jedno z nejpřelidněnějších evropských měst, jako Bangkok Evropy. Historické centrum tomu odpovídá. Na všechny památky dlouhé fronty a ze všeho od Gaudího je jeden velký zlatý důl pro jejich provozovatele, v sezóně s beznadějně vyprodanými vstupenkami na týdny dopředu. Proto vstupenky do Sagrady Familie kupuji přes internet, co nejdřív to jde. Ty na únor se objevují jen dva měsíce předem. Vůči loňsku zdražily o dvě eura a jde si vybrat jen dvě časová okna - 14:00-17:00 a 17:00-17/18:30. V době, kdy jsem vstupenku kupoval, bylo těch oken víc a daleko kratších, tak mám okno na pouhé 16:00-16:15.