Kávičky platí Aegean

V říjnu loňského roku Aegean přispěchal s akcí na bonusové letenky, jež je zlevnila o 30%. Kombinoval jsem a vytvořil si výlet na druhý prodloužený květnový víkend. Jedna bonusová a druhá zpátky za peníze. 

 

U daného letadla se jedná o poslední let dne, tak před odletem trnu, jak velkou bude mít sekeru. Naštěstí to je jen půlhodina. V Praze se letecký provoz už vzpamatoval z covidu a zase zažívám dlouhou frontu na security, kterou tu poslední roky nepamatuji. Naštěstí to rychle odsýpá. Do letadla Aegeanu boardujeme nástupním mostem. Velikost rozestupů mezi sedadly je fakt žalostná. Horší snad nemá ani Wizzair. Koleny jsem v zadní části sedadla přede mnou. A to dva metry fakt neměřím. K tomu se ty pekelné sedačky dají i sklápět. V takto lowcostém letadle se nedá čekat žádný zábavní systém, zázrakem je tu pár monitorů nad hlavami, kde se dá sledovat průběh letu.

Pátek
Na začátku roku 2020, když jsem s nimi letěl také na trase Praha-Athény, si bylo možné dopředu zvolit jídlo. Tato možnost vysublimovala, tak jsem byl zvědavý, v jaké formě přežil servis. Letušky jednou projdou letadlo a nabídnou nápoje (voda, limo a káva, pivo a víno si nejsem jistý) a roznesou jídlo. V nabídce je vegetariánská a nevegetariánská volba. Podává se těstovinový salát s kuřetem na recyklovaném plastovém podtácku, ten doslova smrdí korunou. K tomu balené jednorázové dřevěné příbory. Na jejich výrobu se spotřebuje víc voda než na plastové, ale prý jsou ekologičtější. Nevím jak vám, mně jídlo z nich vůbec nechutná. Samotného salátu je žalostně málo a v něm asi tři malé kousky kuřecího, na které potřebujete lupu. K tomu ještě jedna celkem ucházející müsli tyčinka. Rozhodnější chutnější jak ty těstoviny.

Letiště zblízka

Protože se v Praze stále opravuje hlavní dráha, letíme přes město. Jen počasí moc nepřeje. To platí i pro zbytek cesty, kdy se postupně setmí a jsou mraky. Přilétáme se zpožděním 20 minut. Parkujeme někde v poli a čekáme na autobusy. To moc nepotěší. Protože už je půl jedenácté a podle rozporuplných informací odjíždí poslední metro mezi 22:50 a 23:34. Nakonec se ukazuje přesnější aplikace Moovit jak Google Mapy. Na druhou stranu ranní odjezd metra na letiště nedává správně ani jedna. To nejlíp poradí oficiální stránky, kde je i PDF jízdní řád spoje na letiště. S příměstským vlakem na letiště zase poradí stránky řeckých drah. Oběma spoji se dá jezdit na třídenní jízdenku.

Vůči mé poslední návštěvě MHD v Athénách zlevnila. Jízdenka na metro z letiště už nestojí 10, ale jen 9 € a třídenní jízdenka ne 22, ale jen 20 €. Třídenní jízdenka jako jediná z vícedenních jízdenek obsahuje i jednu jízdenku z a na letiště. Proto je i dražší jak pětidenní (a platí fakt 72 hodin a ne jen do půlnoci třetího dne). Já zde budu 3 dny, proto volím tu.

Jedna z hezčích částí athénského metra

Stíhám spoj v 22:58. Na Hotel Epidavros s jedním přestupem přijíždím krátce po půlnoci. Nachází se pár minut chůze od stanice metra Omonoia. Lidé si v recenzích stěžují na nevábné okolí hotelu. Ulice fakt vypadá divoce, trošku zapáchá, ale žádná divná individua na ní jsem během mého pobytu nepotkal ani brzy ráno, ani pozdě v noci, a že jsem se s těmi divnými časy snažil... Větší mínus daného hotelu jsou pokoje. Postel, z jejíž matrace pomalu dostanete mořskou nemoc, jak se kolébá při sebemenším pohybu, hlučící klimatizace, která rozvibruje stěnu a koupelna tak maličká, že se přes záchodovou mísu nedají ani plně otevřít dveře. Nicméně při mé ceně asi devět stovek na noc si nestěžuji. Jenže na dveřích pokoje mají ceník, kde za noc chtějí 169 euro. Totální ztráta soudnosti.

Stíhám spoj v 22:58. Na Hotel Epidavros s jedním přestupem přijíždím krátce po půlnoci. Nachází se pár minut chůze od stanice metra Omonoia. Lidé si v recenzích stěžují na nevábné okolí hotelu. Ulice fakt vypadá divoce, trošku zapáchá, ale žádná divná individua na ní jsem během mého pobytu nepotkal ani brzy ráno, ani pozdě v noci, a že jsem se s těmi divnými časy snažil... Větší mínus daného hotelu jsou pokoje. Postel, z jejíž matrace pomalu dostanete mořskou nemoc, jak se kolébá při sebemenším pohybu, hlučící klimatizace, která rozvibruje stěnu a koupelna tak maličká, že se přes záchodovou mísu nedají ani plně otevřít dveře. Nicméně při mé ceně asi devět stovek na noc si nestěžuji. Jenže na dveřích pokoje mají ceník, kde za noc chtějí 169 euro. Totální ztráta soudnosti.

Sobota
V sobotu mě čeká časné vstávání. V půl deváté mi jede autobus z autobusáku pryč z centra. Tak si nastavuji budíček na 6:30 řeckého času (pozn. v Řecku mají o hodinu víc). Ono už dalo zabrat jen zjistit, odkud tam autobus odjíždí. V PDF s jízdenkou se totiž píše jen "Athens". A v Athénách jsou dvě autobusová nádraží - Terminál A a Terminál B. A dělí je několik kilometrů. Hezký rozpis mají dromologiaktel.gr. Ještě si to potvrdím u dopravce - všechna čest - odpověděl promptně. Děkuji, KTEL Fokidas.

Na cestě z hotelu k metru se nachází hned dva příjemné snídaňové bary, co jsou otevřené i o víkendu. Čerstvé bagety, co na požádání zapečou (3,2 €) a čerstvý pomerančový džus jen za jedno euro. To se neodmítá. Jen otevíracím hodinám z Google Map se nedá věřit. V pondělí v 6:00 je jeden stále zavřený a druhý evidentně už dlouhé minuty jede.

Nořím se do metra a popojíždím zelenou linku na stanici Kato Patasia. Odsud to je asi 10 minutová procházka k autobusáku. Nejdřív se však zastavuji v Coffee Islandu na kafíčko. To je řecký Starbucks se spoustou poboček všude po Athénách. Káva v něm není vyloženě drahá, ale stále vyjde na víc, jak pouliční stánek. Pokud si nainstalujete jejich mobilní aplikaci, vytvoříte účet a propojíte ho s účtem u Aegeanu, můžete útratu platit mílemi v poměru 200 mílí na 1 €. Vyplatí se to, pokud s Řeky letět už nechcete, ale přeci jen máte míle. Třeba z té narozeninové akce, kdy je rozdávali.

Jen si v appce dejte pozor na pár věcí:

• vybírá se, jestli chcete takeaway nebo kávu někam doručit. Sice bez příplatku, ale asi to nikam doručit nechcete
• vyberte si správnou pobočku
• nezobrazí se vám potvrzení objednávky - objednávku hledejte pod položkou "My Orders"
• za předchozí objednávku získáte slevu 1 € na další objednávku. S mílemi to nefunguje úplně optimálně. Sice jde uplatnit, ale po zaplacení mílemi se objeví chybová hláška, že se transakce nepovedla. Jenže vaše objednávka je přijata a když uděláte novou, utratíte další míle a dostanete to dvojmo. E-mail o čerpání mílí totiž taky chodí s asi dvouminutovým zpožděním.

Extra tip: Pokud si za míle objednáte něco, co na pobočce nemají (typicky určité druhy sendvičů, koblih nebo instantních balení kafe a čokolády), tak vám to refundují v eurech...

Cestou k autobusáku mám extra úspěch. Ani jsem nečekal, že bych našel otevřenou sámošku a mohl koupit vodu. A přece. Autobusák Liosion mi svým neutěšeným vzhledem připomíná předválečnou Ukrajinu. Nicméně po druhým pohledu zjišťuji, že nástupiště jsou označeny a dokonce tu stojí i autobus. 

Řidič do něj začíná pouštět teprve pár minut před odjezdem. Jsem příjemně překvapený, že svou online jízdenku nemusím vyměňovat za papírovou. Dokonce se zdá, že by ani nikdo netrval na tom, aby byla vytištěná, jak je v ní napsáno.

Jízda autobusem KTEL do Delf trvá přes 3 hodiny. Během toho má autobus jen pár zastávek. Čtvrthodinovou zastávku na kafíčko prakticky poté, co se vymotáme z Athén, fakt nějak nechápu. Do Delf přijíždím v půl dvanácté. V rozporu s ještě páteční předpovědí se žádný déšť nekoná a je krásně slunečno. Kolem jsou už zaparkované desítky aut a možná i rovnou desítky zájezdních autobusů, včetně těch s čínskými turisty. Stýskalo se vám?

 

Arachova po cestě

Soutěska pod Delfami

Za 12 € kupuju vstupenku na vykopávky. Kvituji, že stejná vstupenka platí i do nedalekého muzea. Delfy bývaly významným antickým městem s proslulou věštírnou. Největší slávy dosáhly v 8. až 6. stol. př. n. l. a nejznámější věštkyní byla Pýthia. Do současnosti se dochovaly jen rozvaliny, které teď obsadily doslova davy turistů. Nacházejí se na úpatí prudkého kopce a k návštěvě stadionu na nejvyšším bodu vykopávek je potřeba zdolat přes stovku výškových metrů.

Takto to vypadá v Delfách po většinu času

Mezi vykopávkami a městem se nachází i jedno menší muzeum s artefakty z naleziště. Když se do něj nahrne pár autobusů, musí to být solidní peklíčko. Klimatizace se tam nezdá být nějak funkční. Prohlídka vykopávek mi zabere hodinu a půl a muzea dalších půlhodiny.

V městě mě čeká nelehký úkol - v této turistické pasti najít místo, kde se najíst. Nakonec kotvím v Taverně Vakhos, jedné z mála, která je plná a kde nezačínají sumy za jídlo jedničkou. Ukázalo se to jako celkem dobrá volba. Dávám si jehněčí v citrónové omáčce. Chutná dobře. Koná se i vyhlídka na okolí. Žádné chody na on-the-house jako za covidu se už nekonají. Nicméně k mému překvapení přistavená voda a chléb nebyly extra naúčtovány.

Najít zastávku zpět je věda. Není nijak označená a předává se jen ústní tradicí. Na protější straně ulice je zboku jedno dobu pouze přidělaný nenápadný kus dřeva s nápisem "bus stop". Nakonec se na správné stanoviště doptám. Autobus přijíždí s čtvrthodinovou sekerou v 16:15. Na rozdíl od toho předchozího v něm funguje klimatizace. Avšak zastávka na kávičku musí být taky. V Athénách dělá několikero zastávek po cestě. To předtím nebylo. Vystupuji přímo u metra a dávám si čokoládu na Aegean.

Metrem sjíždím na Monastiraki a při západu slunce obcházím Akropoli a posléze ji obdivuji z Areopágu. Kolem desáté večer se opět vracím na hotel. Žádné divné existence v okolí nepotkávám. Nastavuji budík na podobnou hodinu jako včera.

Neděle
Čeká mě těžký budíček zase kolem půl sedmé ráno řeckého času. Naštěstí nádraží je jen dvě stanice metrem od hotelu. Hlavní nádraží v Athénách se dá najít také pod názvem Larissa. Sice mi to jede až v 8:30, ale s vlakem do Kalambaky byla potíž už skoro od jeho zakoupení. 

Jízdenky jsem už koupil na začátku února v době, kdy šly do prodeje, neboť tahle trasa je populární a v sezóně údajně bývá beznadějně vyprodaná. Květen sice ještě není úplná sezóna, ale je to chci dát v neděli. Na to 28. února se čelně srazí dva vlaky a nikdy by mě nenapadlo, že ani po dvou měsících nebude provoz vlaků v Řecku zcela obnoven. A stalo se. Kvůli tomu ještě řada spojů nejezdí nebo jezdí v jiných časech. To se dotklo i spoje do Kalambaky. Řadu týdnů byl zcela zrušen a posléze obnoven v jiných časech. Příjezd o hodinu později a odjezd o 2 hodiny dřív udělal z půldne v Meteoře jen tři a půl hodiny. Na to, že sem jezdí jen 1 pár vlaků denně, to není žádná sláva. Já kupoval vlaky ještě za 20 € jedna cesta. Nově se prodávají za 30 € jedna cesta.

Dlouho jsem zvažoval, zda to úplně nezrušit, že se nedá nic stihnout. Na druhou stranu, do Řecka na takový ztřeštěný výlet se dlouho vracet neplánuju. Buď teď anebo nikdy. I předtím jsem zvažoval, jestli využít služeb nějaké cestovky, zkusit místní autobus s jízdním řádem jako noty na buben (a kdoví, jestli vůbec jezdí) nebo zkoušet sehnat taxík. Zkrácení pobytu rozhodlo, že beru cestovkou Meteora Tour, kteří tvrdí, že to stíhají i během 3 hodin. 

Jízda vlakem z Athén po novém taky trvá 4 hodiny 43 minut místo 4 hodin 11 minut. Ve vlaku se nachází otevřené velkokapacitní vagóny s rozložením sedaček 2 + 2. Některé jsou i se stolečky. Funguje tam klimatizace i se tam nacházejí funkční elektrické zásuvky. Na této trase je připraven i jídelní vagón. Interiér vypadá krásně, daleko lépe jak u Českých drah. 

V Kalambace vystoupuji ve čtvrt na dvě a mírně napnutý, zda tam na mě někdo čeká. Tentokrát je to bez problém a za chvíli sedím v černém minibusu od Mercedesu. Jede nás 5 - řidič, průvodkyně, já a dva Korejci. Postupně děláme několikero zastávek. Nejdřív u nějakých dutin ve skále a jednoho opuštěného klášteru. Posléze na jedné nebo dvou fotozastávkách a následně se šplháme s autem do kopce ke zdejšímu nejstaršímu klášteru, Velká Meteora (Megalo Meteora). Tam máme na hodinu pauzu. Ke klášteru nejdřív vedou schody dolů a pak zase nahoru. Všechny kláštery se nachází na vrcholcích skal a pochází z rozmezí 14. až 16. století. Věřilo se, že tam budou blíž Bohu a dál od pekla, které se nachází pod zemí. 

Velká Meteora

Černá kuchyně

Trochu připomíná Makedonii s Arménií. V samotných kostelech se fotit nesmí.

Vlevo jsou i takoví velikáni jako Platon, Pythagoras nebo Sybila

Poté se přesouváme pár set metrů ke klášteru Varlaam. Tam se už jde jen nahoru po schodech. S vrchu je pěkný výhled na údolí u vlakové stanice. Zde máme pauzu půlhodiny. Pak se s pár zastávkami na focení přesouváme k Agios Stefanos, jednomu ze dvou zdejších klášterů vedených jeptiškami. K němu se nemusí zdolávat žádné schody a také má otevřeno až do 16:30. Poslední naší zastávkou je fotospot u Agia Triada (Kláštera sv. Trojice). Pak už jen sprintujeme na stanici vlaku. Přijíždíme tam asi 5 minut před odjezdem vlaku.

Varlaam

Agios Stefanos

Kalambaka

Agia Triada: Lanovky tu slouží jen popům a jejich návštěvám. ostatní si to musí vyšlápnout.

Pokud se tam plánujete vydat po vlastní ose, vězte, že všechny kláštery zavírají mezi 15:00 a 16:30. Převýšení je fakt zabijácké a pěší túra nedává žádný smysl, zejména v létě. Z vlaku se vyvalí velký dav, na který čekají už připravené turistické autobusy, dodávky, minibusy a pár taxikářů, u kterých není jisté, jestli jako supi čekají na svou oběť, pardon, zákazníka, nebo si je už někdo objednal. A i když jdete z parkoviště u klášteru, čekají vás desítky nebo stovky schodů. Plus každý klášter je některý den v týdnu zavřený. Jako ideálně se jeví neděle, kdy by měly mít všechny otevřeno.

Ve vlaku zpátky vyzkouším zdejší restaurační vagón. Docházím mi voda a mám hlad. 0,75 l vody pořizuji za 0,75 eur a nějaký zapečený sendvič za 3 eura. Kuře v pita chlebu akorát přede mnou došlo. Letmé porovnání cen s konkurencí v Athénách na ulici jsou velmi slušné. Avšak čekejte balené snacky, rozlévané nápoje a sendviče. Hlavní jídlo za 8 € mají jen jedno označené jako "meal of the day" bez specifikování detailů jako, co to je.

Jízda trvá bez pár minut pět hodin. Přesouvám se metrem zpátky k hotelu. Na vytipovaném místě si dávám gyros (ale dost pidi) a zakončuji to dezertem z Attika Bakery. Balím, nastavuji budíka na příjemných čtvrt na šest a jdu spát. 

Pondělí
Čeká mě zpáteční let do Prahy v 9:05. Metrem trvá cesta něco kolem hodiny, ale přestup se musí správně načasovat. Letištní metro jezdí jednou za 36 minut. Kupodivu už má otevřeno jeden snídaňový bar, tak si dávám džus a wrap. Doufám ještě v poslední kávičku z Coffee Islandu, ale ačkoliv oficiálně otevřeno, ještě není nažhavený kávovar a nechci riskovat nestihnutí metra. Aspoň se mi v letadle bude líp spát.

Letiště v Athénách vypadá zvláštně. Připomíná ještě ty časy, kdy se nemuselo procházet žádnou bezpečnostní kontrolou, protože obchody a restaurace začínají za check-in přepážkami ještě před bezpečnostními kontrolami a příchodem k branám. Security je velmi promptní a za chvíli jsem u bran.

Letenka za peníze je méně luxusní jak ta za míle. Seating je i při check-inu jen placený. Naštěstí mě počítač má rád a nadělí mi místo u okna. Do letadla nastupujeme zase autobusem. Tentokrát první autobus odjíždí k letadlu hned, jak se naplní. 

Prakticky celou cestu je jasno. Probíhá jeden servis a těstoviny jsou vystřídány bagetou, ale za to fakt dobrou. Přiblížení k pražskému letišti je jedinečný zážitek. Kvůli opravě hlavní dráhy se letí nad centrem Prahy a z pravé strany mám jako na dlani Žižkov, Holešovice, Staré Město i Malou Stranu. Zcela jasně vidím Pražský hrad i Karlův most.

Roztíratelnost másla: nezjištěna

Někde mezi Řeckem a Uherskem

Poznávačka pro začátečníky

Letiště Praha

V Praze se vystupuje bridgem. U výstupu čekají policisté kontrolující doklady. Inu, Schengen žije.

Na kolik to přišlo?
Bonusová letenka PRG-ATH ... 5421 mílí + 29,91 € za poplatky
Normální letenka ATH-PRG ... radši neuvádět
Hotel v Athénách ... cca 2700 Kč / 3 noci
Trojdenní jízdenka na metro ... 20 €
Snídaně ve snídaňovém baru ... cca 4 €
Autobus KTEL do Delphi a zpět ... 30,2 €
Delfi - vstupenka ... 12 €
Oběd v Delfách ... 12 €
Vlak do Kalambaky a zpět ... 40 €
Kalambaka tour ... 25 €
Vstupné do klášterů v Meteoře ... 3x3 €
Svačina ve vlaku ... cca 4 €
Pidi kebab ... 3 €