Egypt mě vždycky přitahoval a vidět jeho památky bylo mým snem. Jenže letenky tam jsou drahé a z Hurghady je všude daleko. Když se objevily akční letenky s Aegeanem do Káhiry za 174 €, splnil jsem si sen. Cena na letenku do Káhiry jakž takž, ale dře to, když si vzpomenu na nedaleký Ejlat za osm stovek.
Ležérní velbloudi u pyramid
Počasí v zimě
V Egyptě bývá v létě velmi horko, přesto
do Hurghady a Marsa Alam v červenci a srpnu od nás létají desítky tisíc
turistů a poté si stěžují, jak je v Údolí králů nesnesitelné vedro.
Vedro nemám rád, tak pro mě je jedinou šancí tam vyrazit v zimě. V zimě
je v Egyptě přes den pod 20°C a v noci kolem 10°C. V místech blízko pouště i méně. Optimisticky si balím dvoje kraťasy a ani
jednou je neužiju.Ve výsledku jsem většinu dne v mikině, jen přes
poledne v tričku, a k večeru jsem ještě rád za čepici a bundu.
Bez tréninku si v Egyptě nepočtete ani čísla. Masivně používají číslice z druhého řádku.
Jazyky, písmo, čísla
Navzdory
tomu, že Egypt je bývalou britskou kolonií, anglicky v něm lidé už umí
jen bídně nebo vůbec. Britové tu kolonizaci odflákli. Vždyť už jim jezdí
auta po pravé straně. To jsou pořádky. K tomu všude vévodí užívání
arabského písma bez alternativního přepisu do latinky. A to prosím i na
pláncích metra. Dílo zkázy dokonává používání hindsko-arabských číslic,
které jsou všude včetně SPZek.
Jídlo v Egyptě
Egyptská kuchyň se nijak viditelně neliší od ostatních arabských kuchyní. Místní restaurace tu na rozdíl od jiných zemí mají menu pouze v arabštině a bez použití arabských číslic. Základní jídlo je velmi levné, ale jakmile je to k světu, atakuje to už české ceny. K tomu v Egyptě se vyskytují nadnárodní fastfoodové řetěžce, které přepis do latinky mají a používají nám známá číslice.
Nefunkční wifi
Specifikem Egypta je naprostý nedostatek free wifin. Nejsou v Mekáči, KFC, prostě nikde. V levnějších hotelech obvykle chybí, jsou pomalé nebo nepříliš funkční.
Jak je drahý Egypt?
V Egyptě můžete jet na ultra lowcost, dokud se pohybujete jako místní, stravujete se jako místní a odpustíte si návštěvu profláklých památek. Avšak proč tam jinak jet, že? K tomu Egypťané nejsou velmi pořádkumilovní a některá místa i v centru zvládnou překonat i takové legendy jako Indie.
Vstupné do památek je jiné pro Egypťany a ty ostatní. Liší se klidně i pětinásobně. MHD stojí v jednotkách korun, ale nejezdí všude. Jakmile musíte vzít taxík, už pláčete. Kilometr začíná na nějakých 10 Kč a vzdálenosti mají ruské rozměry.
I v tomhle se jezdí. Nezřídka podobné vozy jezdí i jako taxi. Plus všimněte si té SPZky se samými klikyháky.
V centrech měst supermarkety prakticky neexistují. Jsou tam jen malé minimarkety či koloniály. Jejich společným rysem je, že nikde nemají uvedené ceny a dávají vám je podle ksichtu. Kolik, co stojí, zjišťujete pokusem omylem. Velká láhev vody stojí 5 EGP, stejně tak plechovka limonády. Půllitrovka koly jakbysmet.
Individuální cestování
Egypt je země zkažená desítkami let skupinového turismu. Pohybovat se po něm individuálně nebývá zcela triviální a občas leze do peněz. Všude se předpokládá, že bílý / žlutý turista se po něm pohybuje zájezdním autobusem a sere prachy.
Jezděte vlakem!
Po Egyptě se můžete pohybovat linkovými autobusy, vlakem nebo létat. Cestování po silnicích znepříjemňuje řada checkpointů a bývá dost umění najít správnou zastávku. Domácí lety po Egyptě zajišťuje téměř výhradně EgyptAir a když se podíváte na jeho ceny, hned vám připadají lety od SmartWings jako letenky za korunu s Ryanairem... Plus protože tu na individuální turismus nejsou připravení a běžní Egypťané nelétají, musíte na letiště taxíkem a nechat si pořádnou rezervu, abyste našli vůbec nějaký, co tam bude chtít jet. Z toho důvodu mnohem lépe vychází noční vlak.
I takto vypadají některé lokomotivy. Přesto je to lepší volba jak autobusy - vlaky nemají silniční checkpointy.
Jak koupit jízdenky na vlak?
Protože egyptská vláda má tzv. starost o bezpečí turistů, na pokladně si nekoupíte jízdenku na vlak z Káhiry do Luxoru nebo Asuánu. Neprodají vám ji a přinutí vás jet nočním lůžkovým vlakem od Watania, kde cena ze jednosměrnou jízdenku začíná někde na 60 €.
Avšak jízdenku si můžete koupit on-line po zaregistrování na e-shop Egyptských drah. Lze ji koupit minimálně 24 hodin dopředu. Jízdenky lze i stornovat (minimálně 48 hodin předem se storno poplatkem 20%). Kupuje se na číslo pasu. Dají se takto koupit i jízdenky na běžné noční vlaky. Chybí v nich ale lůžka. Pokud si vyberete třídu AC-1, dostanete velké prostorné byznys sedadlo v layoutu 2 + 1, co si můžete sklopit. Výběr konkrétních sedaček bohužel není možný. Je vám přiřazeno počítačem.
Hellomyfriendi
V Egyptě se vyskytuje ohromné množství vychytralých hellomyfriendů, zejména v okolí památek. Nevěřte jim ani slovo. Pokud chcete koupit nějaký suvenýr, jedete taxi, mějte vždy dostatek drobných bankovek, jinak bude následovat druhé kolo smlouvání při vracení drobných.
Specifika hotelů
Kromě polofunkčních wifin mají egyptské hotely ještě jedno specifikum - ze zákona musí být částka za ubytování účtovaná pouze v dolarech. Proto na ubytovacích portálech jako výchozí měna slouží USD. Naopak Egypťané vždy pouze v EGP. V praxi hotel obvykle můžete zaplatit jak v USD, EGP nebo EUR, ale přepočet je založený na aktuálním kurzu dolaru.
Itinerář - přílet a odlet z Káhiry, přesun vlakem do Asuánu, výlet na Abú Simbel, vlakem zpět do Luxoru,
z Luxoru letecky do Káhiry a jednodenní výlet vlakem do Alexandrie
Intro
Původně jsem Egypt koncipoval jako prodloužený víkend u pyramid a v Údolí králů. To si tak měsíc dva před odletem kontroluji letenky a zjistím, že zpáteční let je zrušen. Na stránkách Aegeanu stále vidím onen let, jen ho už operuje čistě EgyptAir a codesharuje ho s Aegeanem. Na infolince mi tvrdí, že na tenhle let mě nemůžou přebookovat a můžu buď ve čtyři ráno nebo až za dva dny dopoledne. Beru druhou možnost.
Odlet
V osm ráno vstávám a připravuji se na let před polednem nezvykle rovnou z pražského letiště. V 11:50 mě čeká odlet do Athén. Při check-inu se dá vybrat seating zdarma, tak si vybírám místo u okénka. Už dříve jsem si vybral jídla pro každý let. Na ten do Athén zkouším fruit platter.
V Praze panuje plačtivé počasí
Airbus A320 má cca 90% load factor. Odlétá se na čas po nástupu tunelem. Příjemným bonusem předem objednaného jídla je, že ho přinesou ještě před tím, než začnou projíždět vozíčkem ekonomickou třídou. Ovoce ujde a je to lehká svačinka.
Fruit platter jako dobrý, ale na zahnání hladu raději ne
Vyhlídkový let nad Athénami. I s Akropolí.
Přistání v Athénách připomíná vyhlídkový let, kdy mám celé Athény jako na dlani. Někde tam je i Akropole. Jen svrchu je příliš malinkatá. Jsem tam načas. Na přestup mám 50 minut. Za tu domu musím projít novou security a pasovou kontrolou. Stíhám i s rezervou, protože nejsou žádné fronty.
Varianta sea fruit ujde :)
Do Káhiry letím opět s Airbusem A320. Load factor má podobný. Jen na palubě není mnoho Evropanů. Téměř ve stejný čas z Athén odlétá i letadlo EgyptAiru mířící rovněž do Káhiry. Do Káhiry přilétám až za tmy. Pyramidy z letadla vidět nejsou.
V Káhiře na letišti ještě v lednu slaví Vánoce
Pasová kontrola je svižná a za pár minut jsem v příletové hale. Tam se na mě ihned sesypou nejrůznější taxikáři. Chci jet autobusem, ale najít tu zastávku shuttlu jezdící k letištnímu autobusáku je nadlidský úkol. Stejně tak tu najít zastávku letištního vláčku. Nedávám to. Beru taxík. Usmlouvám to na 150 EGP a stejně na mě po dojezdu zkouší scam s parkovacím lístkem.
Tip: Pokud přilétáš za tmy, vezmi si Ubera. Nejjednodušší varianta a smlouváním se stejně jen přiblížíš částce za něj.
Tak tam nebydlím...
Projdu si Tahreer Square a jdu se ubytovat do Welcome Arabesque Hotel, jednoho z nejoblíbenějších ubytování na Booking.com. Účel složit hlavu někde blízko centra hravě splní. Avšak nutno podotknout několik věcí: a) mají tam jen klimatizaci a v lednu je v Káhiře během noci zima a topení fakt schází (klimatizaci nedrží termostat a stále padá na 16°C), b) barák, v kterém se nachází je slušně vybydlen, c) wifi je nefunkční a po přihlášení hází internal service error, d) týden po odubytování mi přišlo e-mailem "no show", e) v Google Mapách je ještě jeden záznam s hotelem téhož jména, ale o bambilion kilometrů dál.
Káhirské metro
Protože je noc ještě mladá, vydávám se vstříc víru velkoměsta. Oproti ostatním arabským městům je v Káhiře po deváté večer nezvykle živo. Metrem jedu na stanici Mohamed Naguib. Z ní procházím podél Paláce Abdeen, kde mají sraz zdejší skejťáci, a Muzea islámského umění až k Zuwayla Gate, kterou se dostávám do zdejší mediny, která je de facto ohromným souqem (trhem). V místě, kde se kříží s třídou Al Azhar je souq nejintenzivnější a plný stále otevřených stánků a barevných světel. Orientální atmosféru dokresluje řada mešit v okolí.
Palác Abdeen
Souq
Některé uličky už působí strašidelným dojmem
Město však příjemně překvapilo. Ještě po desáté pulzuje životem. To v arabském světe nebývá pravidlem.
...
...
...
Na severní části se vypojuji ze souqu a spěchám na metro. V loužích vidím dělat se kolečka od nových kapek a už se zase blíží déšť. Hlavně, když jsem ráno kontroloval předpověď počasí, mělo být v celém Egyptě aspoň na týden kompletně sucho, a tak jsem doma nechal deštník jako nepotřebnou zátěž.
Mají tu i Brouky. Další do fotosbírky.
Na Bab El Shaariya nastupuji do metro. Zdejší metro hojně využívá barevné kachličky. Každá stanice má o trošku jinačí mozaiku. Vagóny jsou rozděleny na smíšené a čistě jen pro ženy. Jezdí každou chvíli i teď před jedenáctou večer. Jen se nijak nehlásí stanice. Plánků ve stanicích je dost, avšak jsou čistě arabsky.
Pokoj.
Urbex vyhlídka z postele.
Ráno mě budí zima. Oblékám si mikinu a doufám, že to přejde. Mezitím se venku dělá nádherný slunečný den. Z hostelu mizím brzy ráno ještě před snídaní. Metrem jedu na stanici Giza. Tam chytnu zdejší sdílenou dodávku k pyramidám. To je věc. Sedí se tam v jedné řadě po čtyřech a boční posuvné dveře nejdou zavřít. Ale jízda stojí pouhých 8 EGP.
Metro ve stanici Giza
Pozor: Jízdné Uberu, co se ukazuje v aplikaci Google Mapy je neaktuální a nyní je cca 2x vyšší.
Krátce po deváté stojím před hlavním vstupem k pyramidám. Odháním hellomyfriendy a probojovávám se na kopeček k pokladnám. Za 600 EGP beru all inclusive lístek s možností vstupu do Cheopsovy pyramidy, protože tuším, že sem se už chtít vracet nebudu.
U pyramid
Na gizské plošině není tolik lidí, co jsem čekal. Sluníčko zatím ještě příjemně hřeje. Nejdřív se jdu podívat do Chufuovy pyramidy (též Cheopsovy). Řeknu vám, není to nic pro klaustrofobiky. Uvnitř vedro a jen holá skála. Chodby jsou ozoučké, tak pro jeden a půl člověka. Lidé a Číňani tam ale chodí obousměrně. Nejhorší je zkosená štola, kterou se dostáváte nahoru do pohřební komory - ozoučká, obousměrná a sotva metr a půl vysoká.
Cheopsova pyramida
Zevnitř mě nenadchla
Jen jsem poznal, jak se asi cítí klaustrofobik.
Zbrocený z vnitřku pyramidy se jdu zchladit ven. Najednou už nepotřebuji bundu ani mikinu. Společnost mi hned zpříjemňují hellomyfriendi nabízející tzv. dárky zdarma, co zdarma fakt nejsou. Jdu se podívat do muzea na Chufuovu loď (je vidět až v prvním podláží). Nepoučil jsem se a zanořuji se do dalších dvou hrobek v menších pyramidách, jež jedna patří Cheopsově manželce a druhá matce. Opět vedro, uzoučké a nic uvnitř kromě holé skály.
Fotky pyramid v poušti jsou jeden velký podfuck. Za nimi Káhira a silnice mezi nimi.
Vyhlídka na pyramidy
Pár kroků zpátky
Místo, kterému přezdívají 9 pyramids. Ale já jich vidím šest!
Holých hrobek už mám dost, podél Rechefovy a Menkaurovy pyramidy mířím na pod s panoramatickým výhled. Odmítám nabídky drožkářů a velbloudářů. Nevypadají zrovna načančaně jako třeba v Maroku. Za 20 minut tam jsem. Také si sejdu za Menkaurovu pyramidu na photo point označovaný jako 9 pyramid - já jich ale napočítal jen šest.
...
Chufuova loď
Mám toho dost. Ještě sfingu a domů. Ta je v dolní části areálu a je u ní
další v(ý)chod. Sfingu jsem čekal trošičku větší. Zase tu někdo dostal
funkci a vymyslel plůtky a musí se to tak nesmyslně zbytečně obcházet.
Východu využívám a hned naproti nacházím KFC a dávám si oběd. Poušť
podél pyramid je pěkný podfuk. Ze tří stran je obklopená Káhirou a
samotná tamější poušť je tak ušlapaná, že se duny nemohou přesýpat a
vede po nich silnice křížem krážem.
Sfinga
Z boku je u ní nával
Ještě jednou
Stopuji si maršrutku a za 6 EGP mířím k metru. Tahle je model de luxe - má už funkční posuvné dveře. V metru si kupuji lístek a mířím na stanici Sadat, z které jsem vyjel. Hned u ní se nachází Egyptské muzeum, můj další lístek. Lístek za 200 EGP neumožňuje přístup k mumiím, tak ho za 180 EGP upgraduji před vstupem k nim.
Egyptské muzeum
...
Snad v něm není goa'uld
...
Muzeum je obrovské a má tu všechno možné ze starého Egypta. Jen to tam je naskládané bez ladu a skladu. Většina předmětů je bez popisků a když už jsou, tak u exponátů chybí číslíčka, na které se popisky odkazují. Mumie za příplatek vypadají jako ty o pár metrů vedle a investice celkem lituji.
...
Běžně přístupná mumie
...
Asi mají hlad - mňam, odloželý hafík.
...
Mumie s příplatkem 180 EGP, zn. no photo
Před odjezdem svého vlaku na jih beru metro a vystupuji na stanici Opera. Systém výlezů není v káhirském metru obecně nijak zvlášť intuitivní a tady se to znovu potvrzuje. Podle šipek vylezu před operou a místo ní je tam jen vysoký plot. Podle mapy aspoň dojdu ke Cairo Tower, která představuje 187 metrů vysokou vyhlídkovou věž, jež místní titulují jako Násirův ananas. Vzhledem k tomu, že se počasí zhoršilo a nechybí mnoho k dešti, nejdu nahoru. Turisté tu zase platí několikanásobek toho, co Egypťané a za 200 EGP mi to fakt nestojí.
Cairo Tower
Operu najdu o pár set metrů dále na druhé straně od vstupu do metra. Celý její areál je oplocený a dovnitř můžete jít jen po kontrole bezpečnostním rámem a kontrole batožiny. Přes Qasr al-Nil Bridge se vracím na Tahreer Square, dám lehký chill, vyzvedávám batoh na ubytování a s pořádným předstihem jedu na stanici Al-Shohadaa. Kousek od ní leží káhirské hlavní nádraží, nyní pojmenované jako Cairo Station.
Opera
Nil. Čekal jsem ho širší.
Opět se prochází bezpečnostní kontrolou. Vnitřek stanice je nádherný. Podobá se pohádkám tisíce a jedné noci. Čekárna tam ale žádná není. Jen v +1 restaurační koutek. Můj vlak Speed AC Spanish je ještě před sedmou u peronu. Třída AC1 má nádherné polstrované ředitelské sedačky v modré barvě v rozložení 2+1. Při rezervaci si bohužel nemůžete vybrat konkrétní místo či aspoň okno/ulička. V tomto vlaku mě čeká minimálně 12 hodin 50 minut jízdy. Do Asuánu mám podle jízdního řádu dorazit v 7:50.
Lustr na nádraží
Vlak na třináctihodinovou cestu
Tento vlak staví skoro na každé mezi, i když pár stanic vynechává. Vlaky tu jezdí vlevo. Nicméně tímto směrem napravo je nejlepší místo pro pozorování Nilu. To většinu cesty nehrozí, protože a) je tma jako v pytli, b) tak blízko Nilu povětšinou nejsme. Cesta příjemně ubíhá i na pár hodin usnu. Jen k ránu mě nebudí zloděj, ale něco horšího - zima. Opět. Už se z toho stává tradice. Mám mikinu a bundu, ale jaksi mi to nestačí. V poušti je prostě zima, netopí tu a na konec vagónu chodí lidi kouřit a neumí zavírat dveře, protože asi doma mají černocha, tak tu prostě zvenku táhne těch 5°C, co tam k ránu je.
Svítá
Do Asuánu v konečném součtu přijíždíme s asi 80 minutovou sekerou. Na to, co jsem slyšel o egyptských železnicích, je to stále skvělý výsledek. Ono i s těmi českými. Být to ČD, tak tam dorazím až odpoledne. Dávám si bágl do Hapi Hotelu, kde kupodivu můžu provést check-in ještě před desátou ráno a dostávám i welcome drink. Za 28 USD slušný výsledek.
O programu v Asuánu jsem neměl žádné bližší představy, tak program tvořím za běhu. Na nádraží i v hotelu byly všude fotky Philae Templu. Na zdejší wifině, která mě na půlku stránek pustí a u druhé půlky skončí ve smyčce přesměrování, ladím, jak se tam dostat. MHD tam nejede, jen taxi.
Uber se tu nechytá, tak skončím v područí nějakého Nubijce, který tvrdí, že není jako ti Arabové okolo. Domluvíme se na 150 EGP za cestu tam a zpátky spolu s dvouhodinovým čekáním na místě. Řidič je odvařený z nubijských vesnic okolo a nonstop je vychvaluje jako nejúžasnější turistickou zajímavost.
Philae Island
...
...
Za 180 EGP kupuji vstupenku a jdu na molo domluvit loď. Rádi by 220 EGP za přeplutí pár set metrů a níž dolů to nejde. Oni vědí, že tam nepřeplavu. Čekám na další lidi a plujeme za 100 EGP na hlavu. Chrám je pojmenovaný po ostrovu, na kterém se nacházel před dostavbou Asuánské přehrady. Ten je v současnosti pod vodou. Nyní je přemístěný na ostrůvek nedaleko Asuánu. Jeho historie sahá zpátky až k 25. dynastii až do 6. století, kdy byl s konečnou platností uzavřen. Byla součást kultu bohyně Eset (též Isis). V mytologii byla matkou boha Hora, má spojitost s magií a bývá vyobrazována též jako kráva.
Philae Temple
...
...
...
Po hodině se vracím z ostrůvku k autu. Že něco nehraje poznám už podle uvítání řidiče, že tu prý čekal extrémně dlouho - tři nebo čtyři hodiny. Tomu říkám ani náhodou, podle hodin v autě jsem v 10:32 odcházel a teď je teprv poledne. Po návratu k hotelu to na mě zkouší znovu s naháněčem, že jsme se domluvili na dvou hodinách odsud a zpátky. Proč to jen zkouší? Z peněženky vyndavám přesně odpočítanou částku a o víc se nestarám.
Radši KFC
Jdu si odložit na hotel, dávám rychlý místní oběd za 75 EGP, poměr cena/výkon není ideální, od příště spíš dám přednost KFC, co bylo hned naproti. Jdu podél Nilu a snažím se najít veřejný trajekt na protější ostrov Elephantine. Narážím jen na samé friendy, co mě tam chtějí vzít soukromou loďkou. Nemám zájem. Čím dál tím více si uvědomuji svůj macešský vztah k lodím a beru je za nutné zlo a plavby na malých nestabilních loďkách pochybné technické kvality nad silně znečištěnou řekou si prostě neužívám a k tomu se mi těch 100 EGP za cestu tam a zpátky zdá prostě drahé.
Koptská katedrála
...
Nubijské muzeum
...
Takto by měla vypadat tradiční nubijská vesnice.
Místo plavby jdu přemýšlet do blízkého Nubijského muzea. 140 EGP zase v čudu. Konečně se udělalo jasno a teplo a než tam po tom prudkém slunku dorazím, jsem zralý na sprchu. Muzeum je to pěkné, jen ne tak velké jako to v Káhiře. Uvnitř mají spoustu exponátů,.převážně soch, nějak spojených s Nubií. Kolem muzea se rozkládá velká udržovaná zahrada.
Nil
K večeru mě dohání včerejšek a účinek rakouské hopsinkové šťávy vyprchává a musím si jít lehnout. Po západu slunce ještě na chvíli vykouknu z pokoje na souq vzdálený pár kroků od hotelu a jdu znovu na kutě. Zítra mě čeká vstávání v tři ráno a ve čtyři minibus do Abú Simbelu.
Večerní souq
Koření
Vstávání probíhá bez problémů. Zase mě ještě s předstihem budí ranní chládek. Na recepci vyfasuji svůj první snídaňový balíček (breakfast box). Potěší, ale později moc nenadchne. Protože organizace pořádající agentury byla značně zmatečná a plná nejasností, jsem napnutý, zda jsem nevstával zbytečně. Ono co chtít, když agent se ozve po Whatsapp z neznámého čísla bez představení společností, jaké tour a rovnou chce číslo pokoje a fotku pasu. Naštěstí vše dobře dopadá a chvíli před čtvrt na pět se objevuje vůz.
Jede se klasicky minibusem. Na cestě z Asuánu do Abú Simbelu se nachází celá řada policejních checkpointů. Dokonalý prázdninový ráj. Nejvíc mi utkví v paměti jeden z prvních, před kterým se tvoří fronta autobusů po levé straně vozovky. Egyptská poušť příliš krásy nepobrala. Alespoň ta v okolí silnice. Místní ji kde můžou vylepšují hromádkami suti smíšené s odpadky. Prostě, pohled pro bohy.
Násirovo jezero
Do Abú Simbelu dorážíme po cca čtyřech hodinách jízdy kolem deváté ráno. Jsme tam mezi prvními. Ještě tam nedorazily žádné skupinky Číňanů, tak to můžeme brát za velký úspěch. Opět je jasný slunečný den. Na místě jsou dva chrámy, které leží na břehu Násirova jezera. Jsou světoznámé tím, že musely ustoupit vodě při stavbě Asuánské přehrady, byly rozřezány a přemístěny o 65 výškových metrů nahoru do uměle vybudovaných kopců. Přesun začal v roce 1964 a trval 4 roky. Velký chrám je zasvěcený Ramsesovi II., který tu jako správný egomaniak má spoustu soch a je snad na každé fresce. Ten menší je zasvěcen jeho manželce Nefertari. I tak se tam nachází víc soch Ramese II., než Nefertari.
Velký chrám v Abú Simbelu
...
...
...
...
Menší chrám věnovaný Nefertari
1x hlava Nefertari
Po dvou hodinách nás naženou zpátky do minibusu a další čtyři hodiny vezou zpátky. Projíždíme přes hráz Malé Asuánské přehrady. Tentokrát zkusím zajít na oběd do KFC. Je to kousíček. Jenže v rychlém občerstvení mají po egyptském způsobu plno času jako někde v Africe. Přednost mají velké objednávky. Po čtvrt hodině to nevydržím a seřvu manažera přes displeje Google Translatoru. Vida, najednou to jde jako někde v pořádném městě, např. Kyjevě.
Poušť
Jízda po hrázi Malé Asuánské přehrady
Dneska pokračuji v hledání trajektu na Elephantine Island, co je pár desítek metrů přes Nil. Tentokrát mám lepší talent a všimnu si menších lodiček plných Arabů, co plují ke schůdkům na druhé straně. Teď už jdu na jisto. Cizinci platí 5 EGP a Egypťané 1 EGP. Podél břehu jsou minimálně tři stanoviště. Pluji tím nejjižnějším. Ztrácím se ve zdejších uličkách tzv. nubijské vesnice. Podle taxikáře prý super věci. Mně to spíš připadá jako něco mezi zbořeništěm a skládkou. Cesty jsou hliněné a naši statici by radši skočili do toxických vod Nilu, než aby pár minut chodili byť okolo zdejších rachitických domků.
Loďky na Nilu
Prý núbijská vesnice
Elegance sama
Ani nevím jak, dostávám se branou do areálu chrámu Khnum. Někde tam je podle Google Maps i něco jako pyramida, ale nic tam nenacházím. Na mě to působí jako nepříliš zajímavé rozvaliny. Chci se podívat vedle do Asuánského muzea. Jen nikde ne a ne najít pokladnu na lístky. Jsem nasměrován k plotu a domku u ní. Tam se dozvídám, že za celou tuto nádheru se má platit 100 EGP. S díky odmítám a mizím.
Khnum Temple
...
Rozhoduji se podívat na sever do druhé nubijské vesničky, která přímo hraničí s Mövenpick resortem. Někdy i cesta může být cíl. Tolik bídy jsem neviděl ani v oné mýty opředené Indii. Jsem normálně rád, že paří slunce a je časné odpoledne. Večer bych se tu bál. Druhá část nubijské vesničky vypadá přesně jako ta prvá. Kozy se tu pasou na odpadcích a lidé vrhají nevrlé pohledy nebo se naopak tváří až nepříjemně zvědavě jako vyoraná myš větřící čerstvý ementál. Je tu i pár místních restaurací, ale nějak na ně nemám odvahu. Nasedám na další loďku a mizím zpátky do města.
Nubijská vesnice, pokus druhý
...
...
...
Vlevo mešita, vpravo kozy. Ty mečící :(
...
Procházím se po podvečerním souqu, smlouvám a kupuji suvenýry. Nemůžu se nějak zbavit pocitu, že i tak mě dost berou na hůl. Zlatí Indové. Jakmile se blíží večer, vracím se do hotelu, kde se šťastně shledávám s mým batohem a mířím na nádraží. Tam není žádná odjezdová tabule a u nástupišť hned několikero vlaků. S tím se popasuji a usedám na své místo. Můžu říct, že vlak třídy Special Service OD má v zimě opravdu něco do sebe oproti Spanish Train. Sedačky sice víceméně stejné, ale zde se topí. To se hodí, protože venku po setmění už začíná být opravdu zima.
Souq
Oslík musí být!
Koření
Západ slunce nad Nilem
Vzhledem k tomu, že vlaky v Asuánu začínají, odjíždí se na Afriku naprosto včas. Jen cca čtvrthodinové zpoždění, které vlak do příjezdu do Luxoru stejně stáhne. Tam dorážím po třech hodinách pohodové jízdy. Tentokrát už mám pocit, že jsem v moderním vlaku, který si to sviští a ne jen se plouží. Venku už je dávno tma. Odmítám všemožné šmelináře a jdu kousek k Luxor Temple. Část z něj za ta století předělali na mešitu a večer je i krásně nasvícen.
Je čas se přesunout do Luxoru
Vlak Special Service OD
Náměstí před Luxor Temple
Mají tu i vyzývavé uličky. Ale jsou mrtvé. Žádné "Hello, sexy man, massage? Discount for you."
Venus Hostel, v kterém mám na dnešní noc rezervovaný pokoj, je odsud, co by kamenem dohodil. Proplétám se k němu přes další souq. Avšak upřímně, měl jsem něco připlatit. Interiéry jsou zašlé a v koupelně, kde opět není dedikovaný sprchový kout či vana, něco páchne a hned u záchodové mísy začíná podezřele vypadající louže, která se přes noc postupně zvětšuje. Na druhou stranu, je to jediné ubytování v Egyptě, kde mi k ránu nebyla zima.
Východ slunce nad Nilem aneb není nad to vstávat v pět, abyste stihli předražený let balónem
nad tak zasmogovaným Luxorem, že ani nevidíte dolů.
Luxor Temple
Ranní procházka podél Luxor Temple
Bývalá spojnice mezi Luxor a Karnak Temple
Beru tam na ráno tour na západní břeh za 150 EGP. Na programu jsou Memnonovy kolosy, Chrám královny Hatšepšut, Údolí králů a Medínet Habu. Sám bych se tam dostával jen s obtížemi a levnější by to nebylo. Memnosovy kolosy jsou jen párminutová zastávka na parkovišti. Překvapivě tu nikdo za ně nevybírá vstupné.
Memnonovy kolosy
Zádušní chrám královny Hatšupsut je velkolepější a vstupné se už platí. 140 EGP do chrámu a 2 EGP za vláček. Byznys je byznys. Je fakt nádherný a má ruské rozměry. V létě tu musí být naprosté peklo. I teď v prosinci je tu dost vedro. Nebýt smog, byl by odsud krásný výhled na Nil s Luxorem. Avšak smog tu překonává Káhiru i Nové Dillí a není vidět zhola nic.
Zádušní chrám královny Hatšupsut
...
...
...
Poté se přesouváme k Údolí králů. Je to sice jen přes kopec, ale musí se to zdlouhavě objíždět serptentýnami. Hřebenové stezky jsou kvůli údajné bezpečnosti už nespočet let uzavřeny. Do Údolí králů se po vlastní ose nedostanete. Je to daleko a vysoko.
Vzadu ve smogu se topící Luxor
V Údolí králů si za 240 EGP kupuji lupen a dalších 6 EGP dávám za další vláček. Tady tu už fakt není blízko a vláček rozhodně bodne. S běžným lístkem si můžete vybrat libovolné 3 hrobky, které jsou zrovna otevřené a nejsou předmětem extra zpoplatnění. U vchodu do každé z nich stojí strážce, který kontroluje vstupenku a dělá do nich dirky jako dřív průvodčí v tramvaji. Každá hrobka je označena písmeny "KV" a číslem. Extra zpoplatněná je Tutanchámonova (KV62), ale všechny zajímavé věci z ní jsou v Káhiře, KV9 a KV17 (ta je nejdražší - 1000 EGP - za to ale vede až kilometr do hloubky).
Údolí králů
Průvodce doporučil si projít č. 2, 6 a 8 a já se ho jeho rady držel. Hrobky jsou to nádherné. Rozhodně nelituji. Nesouhlasím s lidmi, kteří tvrdí, že v hrobkách v Údolí králů je vedro. V zimě je v nich normálně, ne-li chládek. Jen v jedné mi bylo teplo, ale to jsem já a sebe bych nebral za vhodně kalibrovaný ukazatel. Mně je vedro hned. Údolí králů je první místo v Egyptě, kde vidím viditelně barevné hieroglyfy, jak to znám z filmů. Jinde v Egyptě byly až na výjimky vybledlé.
Hrobka VIII. - konečně barvy!
...
Hrobka VI.
...
Sem nás dovede emoji...
Hrobka II.
...
...
Po Údolí následuje přestávka a nucená nákupní zastávka v obchůdku se zaručeně ručně dělanými kamennými soškami. Je tam i prezentace způsobu výroby. Všichni nahodili otrávený výraz a snaží se tu čtvrthodinu nějak přežít. Pak následuje poslední zastávka u Habu Temple (nebo do češtiny správně Medínit Habu). Je to soustava chrámů a paláců vybudovaná Ramessem III., jež byla součástí kultu boha Amona.
Habu Temple
...
...
...
Pak přichází ke slovu další egyptský odrb. Program pokračuje obědem, který není součástí tour. Po něm se pokračuje minibusem zpátky na východní břeh. Chápu to, vydělávat se musí. Já se toho už neúčastním stejně jak polovina spoluosazenstva a přívozem se za 5 EGP vezu zpátky na východní břeh už o dvě hodiny dřív.
Loďka přes Nil
Karnak Temple aneb sfinga nemusí mít jen lidskou hlavu.
...
...
...
...
Ušetřený čas využívám k prohlídce Karnak Temple. Ten byl a je největším chrámovým komplexem v Egyptě. Jeho počátky sahají 3500 let zpátky. 1 1/2 tisíciletí byl postupně rozšiřovaný a je to na něm znát. Je obrovský. Opět byl zasvěcený převážně Amonovi. Koňskou bryčkou se od něj přesouvám k Luxor Temple. To je to samé v bledě modrém, jen menší. Původně byly tyto tři kilometry vzdálené chrámy spojené promenádou lemovanou malými sfingami. Dodnes jsou vidět její zbytky.
Luxor Temple
...
Bývalá spojnice obou chrámů
Pomalinku se stmívá a mně už jen zbývá se dostat na letiště. Žádná MHD tam nejezdí, není sezóna a je to daleko. Nezbývá nic jiného než vzít taxík. Uber tu nefunguje a za ceny z rome2rio už dávno nikdo nikoho nevozí a mně nezbývá než po smlouvání vysolit 120 EGP (vs 12 EGP ze r2r). Nebo možná vozí, ale rozhodně ne bílé huby, co nemluví arabsky bez přízvuku.
Luxor Temple v noci
...
Nil
Na letišti následuje důkladná kontrola boarding passu, první securita při vstupu do haly a druhá při průchodu k branám. I boty musí dolu. EgyptAir mě příjemně překvapil - odbavil mě automaticky a do e-mailu mi den předem přišel boarding pass s místem u okénka. Na luxorském letišti rovněž funguje mobilní boarding pass a není třeba nic dopředu tisknout (to se o Káhiře nedá říct).
Na letišti v Luxoru také vládne vánoční výzdoba
Odlétáme na čas. Hned při vzletu upadám do sladkých mdlob a zaspávám tak i egyptský servis. V Káhiře přistáváme o půlnoci přesně podle plánu. Tentokrát jsem už zkušenější, prokličkovávám haldou naháněčů, kterým když jsou proaktivní, ukazuji cenu z Uberu a srdečně se zasměju, když mi jako výhodnou nabídku nabízí dvojnásobnou cenu, a rovnou jdu na parkoviště, odkud volám Uber. Týpkům "já-jsem-uber" říkám sorryako, ale ty nejsi ten můj. Pět minut si počkám, rozklíčuji SPZku z klikyháků a už se vezu. Řidič umí anglicky jen "hello". To umím víc arabsky.
...
...
Ještě není ani jedna a už jsem v důvěrně známém hotelu Arabesque. Jen odminula vrátný ztratil čipovou kartu od výtahu a těch šest pater si vyšlápnu pěšky. Místnost vypadá líp než posledně, ale zima je v ní stejná. Tentokrát aspoň vím, že potřebuji dvě deky. Jdu rychle spát, ráno mě čeká vstávání v půl sedmé ráno. V osm pojedu vlakem do Alexandrie.
Podruhé a lépe
Před nádražím v Egyptě také trůní stará parní lokomotiva. Jako ve Vietnamu nebo Černé Hoře
Ranní cvrkot na káhirském nádraží
Metrem popojíždím dvě stanice na Al Shohadaa. Ačkoliv to název nijak nenapovídá, na povrchu nad ní se nachází káhirský hlavák. Tam mě ihned zaujme vnitřní výzdoba a obrovský lustr v arabském stylu. Vlak kvalitativně odpovídá spíš našim příměstským vlakům. Odjíždí na čas v 8:00, ale do Alexandrie přijíždí s mírným zpožděním téměř po třech hodinách.
Momentka z cesty
Už jsem v Alexandrii.
Nádraží v Alexandrii
V Alexandrii tak jsem hodinu před polednem. Nádraží prochází mohutnou rekonstrukcí, a tak z jeho budovy zvenku není moc vidět. Vítá mě další nádherný slunečný den. Naproti přes náměstí leží starý římský amfiteátr. Vstupné není zrovna lidové a amfiteátr je takový komorní, tak ho nechávám být a mířím na sever k moři do historického centra. Zastavuji se v Katedrále sv. Marka. Abych mohl vejít do křesťanského areálu, musím projít přes další policejní check-point. Vnitřek má fakt zdobný. Stálo to za to.
Mrňavý amfiteátr
Koptská katedrála
...
Kdysi Alexandrie bývala pěkné město.
Kdysi...
Skrz zástavbu se propracovávám k zálivu. Tam mě vítají obří vlnolamy zanesené odpadky a kdysi malebné pláže. O jeden blok zpět jsem narazil na tramvajové koleje. Z nikoho jsem tu nedostal, jestli tu tramvaje ještě jezdí a kde je stanice. Podle internetu by tu měly jezdit malebné dvoupatrové tramvaje, ale kde nic, tu nic... Záliv se postupně mění v přístaviště zanesené bincem. V té čisté vodičce se koupou lidé.
Mešita Abú El-Abbáse Mursího
Zdobná kopule...
Je libo koupel?
...
Kousek severně se nachází Mešita Abú El-Abbáse Mursího. Kupodivu i jako nevěřící pes můžu dovnitř. Avšak ty mešity, stále je to jedno a to samé jako přes kopírák. I tady. Přišel, viděl, odešel. Záliv končí mysem. Na něm stojí Citadel of Qaitbay. Je to příjemná pevnůstka s výhledem na Alexandrii a přilehlé moře. Vedle ní se nachází zdejší akvárium. To je možná až příliš vznosné označení. Mají tu pár akvárek s rybičkami. Nic velkolepého, ale potěší, že turisté i Egypťané platí stejně vysoké vstupné.
Mys s majákem u citadely
Citadel of Qaitbay
Útroby citadely
Alexandrijské akvárium
...
Odsud si beru Ubera. Chci se přesunout nějaké čtyři kilometry na jih ke katakombám Kom el Shoqafa. Narážím tu na jistá místní specifika. Řidič jaksi nepochopil smysl místa vyzvednutí a musím si k němu udělat trek, pasažér se tu ověřuje SMS kódem, řidič neumí arabské číslice, posléze zjišťuji, že neumí ani minimum anglicky, řidič nejede podle mapy, řidič neumí číst v mapě, řidič jede jen podle názvu, řidič vlastně neví, kde to je a chce mě vysadit o kilometr vedle, tramvaje jezdí, stojíme v koloně, protože jim nikdo nechce uhnout a nikomu nejdou objet.
Katakomby Kom el Shoqafa jsou značně osamělé. V areálu není zhola nikdo kromě mě. Na povrchu je pár menších hrobek a pár soch a skulptur nasázených bez ladu a skladu a pojí je jen to, že jsou snad z Egypta. To podstatné se skrývá až pod povrchem. Vstup do katakomb vypadá jako větší studna. Schází se spirálovitým schodištěm. Zpřístupněné katakomby mají dvě úrovně. Nikdo vás tam nehlídá, jsou tam neosvětlené prohlubně, tak fakt bacha, kam šlapete. Mají tajemnou atmosféru ještě zdůrazněnou tím, že jste v nich sami.
Hrobka nad katakomby
Výstup z katakomb
Katakomby Kom el Shoqafa
Katakomby Kom el Shoqafa
Po katakombách se rozhoduji podívat se k Serapeu. Nechávám se vést mapami od Googlu. Navigují mě skrz souq s ovocem a zeleninou až do místního slamu. Jsme v centru a jsou tam nezpevněné cesty, moře odpadků, volně pobíhající kozy a chatrče z vlnitého plechu. Google, děkuji, ale vchod je z jiné strany. Serapeum je známé kvůli Pompeiovu sloupu (Pompey's Pillar). Je to největší sloup kdy vztyčený v Egyptě a vůbec ve světě, pokud pomineme Řím a Istanbul. Je vysoký 20 metrů.
...
V centru
Pompeiův sloup v Serapeu
...
Zpátky k nádraží chytám tramvaj. Průvodčí mi vyčiní, že nastupuji špatnými dveřmi. Tyhle jsou přece jen pro ženy. Co na tom, že tramvaj je prázdná a není to nikde označené. Tramvaj se plouží neskutečně pomalu. Zjišťuji, že v rámci jednosměrné ulice jezdí tramvaje obousměrně a my se zrovna ve špičce proplétáme v protisměru. Egyptský provoz přece neuhne tramvaji. Nevydržím to a po pár set metrech a deseti minutách vystupuji. Snažím se projít ještě pár kostelů. Před každým je checkpoint a všude mi říkají, že už jsou stejně zavřené.
Alexandrijské tramvaje
...
...
Na náměstí před nádražím objevuji trh v plném proudu. Kolem jezdí také tramvaje a snaží se proplétat skrz lidi a stánky. Dost nezvyklý pohled. Tramvaje se do Egypta moc nehodí a mezi nejrychlejší dopravní prostředky v žádné případě nepatří. Moje obdivování trhu předčasně ukončuje nenadále padající voda z nebe. Nevypadá to na omyl a nejspíš jí bude jen a jen víc. Tak na nádraží budu o půl hodiny dřív.
Trh nebo tramvajová trať?
Tramvaj projíždí přes trh
Ovoce
Mňam aneb prima vařečka. Průjem zaručen.
Souq s nechlazeným masem
Alláh dobře činí. Na nádraží totiž není žádná informační cedule nebo snad displej a minimálně deset nástupišť jako bonus k tomu. Rozhlas taky nefunguje a stejně by byl jen v arabštině. Ani v Káhiře ho jinak neměli. Lítám od čerta k ďáblu a snažím se diagnostikovat správnou kolej. Když dva nezávislé zdroje uvedou, že je to šestka, začínám tomu věřit. Jen ten vlak se mi nelíbí - čistokrevná guantanamo class. Zamřížovaná okna, žádná dveře a ani se tam nesvítí. Zřízenec, co u vlaku postává mi posunky vysvětluje, že můj teprve přijede. V to doufám.
Doposud vlaky, kterými jsem jel, byly přistaveny dlouhé minuty předem. Tady v Alexandrii, ale dvacet minut před odjezdem mého spoje jeden vlak nástupiště opouští, aby tam o deset minut později mohl vjet jiný. Tentokrát se opět jedná o Special Service OD. Vůz je uvnitř čistý, ale interiér ani zdaleka nemá na vlak z Asuánu do Luxoru. Jen tentokrát míjíme víc stanic bez zastavení. Jízdní doba je tentokrát dvě a půl hodiny. V Káhiře jsem takřka přesně podle jízdního řádu. České dráhy se mají ještě co učit.
Interiér vlaku z Alexandrie
Káhirské nádraží
Cítím se dost unaveně, žádné další rajtování po Káhiře neplánuju. Jdu spát, ať ráno vstanu. V 10:30 místního času mě čeká odlet do Athén. Online check-in pro můj let není k dispozici a zdejší letiště je dost chaos.
Vstávám brzo. Výtečného času využívám k experimentu. Tentokrát na letiště pojedu hromadnou dopravou. Kousek od hotelu by měl co čtvrthodiny odjíždět autobus na letiště. Mám štěstí. Jen co dojdu na místo, co by mohla být zastávka, projíždí kolem mě. Za 10 EGP kupuji lístek a už se vezu. Na displeji nad řidičem probíhá přibližná signalizace zastávek, ale řídit bych se jí nechtěl.
Tento oficiální letištní spoj má jednu podstatnou mouchu. Nezastavuje u žádného terminálu ani u letištního vláčku. Dojede pouze ke zdejšímu letištnímu autobusáku. Dostat se pak k terminálu 3, odkud mám odlet, je celkem výzva a blízko to zrovna není. Ale mám čas a venku pomalinku vychází slunce.
Káhirské letiště
Na terminálu opět procházím jedním check-pointem, security k check-in přepážkám, vystojím si frontu na check-in a security k branám. U brámy mě pak čeká ještě jedna. Letiště v Káhiře vypadá jak všude jinde. Ceny jsou tam světové taky. Suvenýry dokoupit můžete - speciální poznávací znamení - není na nich žádná cena a pokud jo, je aspoň dvakrát vyšší než ta nejvyšší, na které se začínalo při smlouvání na trhu. Na letišti stále potkávám zbytky vánoční výzdoby.
Nastupuje se tunelem a při vzletu máme krásný výhled na písčitou a do smogu ponořenou Káhiru. Někde v dálce by mohlo být vidět i pyramidy nebýt smogu. Pak se až do Athén zatahuje. Palubní personál na tomto letu stíhá i servis. Mám předobjednané Seafood menu. Tentokrát to není nic moc. Pořád ale lepší než to, co se podává normálně. To je snad jen jediná uniformní možnost v podobě dvou koláčků plněných nějakou zelenou hmotou. Později to mám možnost ochutnat, neboť když se ke mně dostanou s vozíkem, jsem už dávno po jídle - to jídlo vybrané přes internet totiž roznáší jako úplně první. Zalévám to aspoň řeckým pivem pro spravení chuti. Tu ironii si na letu z muslimské země neodpustím.
Káhira shora
Sea food menu
Koláčky plněné zelenou hmotou
Alfa Zythos
Nastupuje se po schůdcích
Hindské menu
V Athénách na let do prahy nastupujeme po schůdcích. Tady jsem udělal tu chybu, že jsem si předvybral hinduistické menu (a myslím, že ještě ke všemu non-veg). To však v žádném případě nedoporučuji - skládalo se jen ze žluté rýže, jednoho splasklého cherry rajčátka a kousku nažloutlé brokolice. Avšak i tak lepší než uniformní volba pro líný plebs, co si nic nevybral online. Na obou dvou letech byla volná místa. Směrem do Athén letěli prakticky jen Arabové.
Kolik ta sranda stála?
E-vízum ... 25 USD
Letenka z Prahy do Káhiry a zpět ... 174 EUR
Taxi z letiště v Káhiře ... 150 EGP
Ubytování v Káhiře ... 66 USD / 3 noci
Pyramidy ... 600 EGP (+ cca 20 EGP za MHD k ní)
Egyptské muzeum v Káhiře ... 380 EGP
Vlak Káhira - Asuán ... 138 EGP
Ubytování v Asuánu ... 28 USD / 1 noc
Taxi k Philae Temple a zpět ... 150 EGP
Sdílená loďka na Philae Temple ... 100 EGP
Philae Temple ... 180 EGP
Nubijské muzeum ... 140 EGP
Tour do Abu Simbelu ... 16,5 GBP přes Expedii a její promo kód na 10% slevu
Abu Simbel ... 253 EGP
Loďka na/z Elephantine Island ... 2x 5 EGP
Vlak Asuán-Luxor ... 94 EGP
Ubytování v Luxoru ... 16 USD / 1 noc
Tour po západním břehu ... 150 EGP
Zádušní chrám královny Hatšepsut ... 142 EGP
Údolí králů ... 246 EGP
Habu Temple ...100 EGP
Trajekt přes Nil ... 5 EGP
Sdílené taxi po Luxoru ... 25 EGP
Karnak Temple ... 200 EGP
Luxor Temple ... 160 EGP
Taxi na letiště v Luxoru ... 120 EGP
Letenka Luxor-Káhira ... 848 EGP
Uber z káhirského letiště ... 120 EGP
Vlak do/z Alexandrie ... 73 + 104 EGP
Akvárium v Alexandrii ... 10 EGP
Qaitbay Citadel ... 60 EGP
Uber ke katakombám ... 25 EGP
Katakomby Kom al-Shoqafa ... 80 EGP
Serapeum / Pompey's Pillar ... 80 EGP
Autobus na letiště ... 10 EGP
Co bych udělal jinak?
Příště bych si rozhodně odpustil vnitrostátní přelet po Egyptě. Při započítání času nutného pro odbavení a dopravu z/na letiště to vůbec nedává smysl. Jak finanční, tak ani časový. Zlatý noční vlak. Odpustil bych si také vstupenku dovnitř pyramid (úspora 400 EGP) a nešel v Egyptském muzeu na mumie (180 EGP). Uvnitř Cheopsovy pyramidy jsou jen holé zdi a vedro a extra zpoplatněné mumie v Egyptském muzeu vypadají stejně jako ty o pár sálů vedle bez extra vstupenky.
Egypt vs Maroko
Srovnám-li Egypt s Marokem, vyhrává Maroko na plné čáře. Je tam čistěji, lidé jsou milejší, je tam méně hellomyfriendů, ačkoliv v Marrakéši jich bylo dost, a líp se tam domluvíte cizím jazykem. Má taky plno zajímavostí, jen tam chybí egyptské starověké památky. Letenku tam navíc seženete mnohem snáze a levněji.
