Dostat se od nás do Černé Hory není žádný med. Teprve nedávno se začalo blýskat na lepší časy nově oznámenými lety z Vídně. Mě ale ještě čeká odlet z Budapešti. Na něj stylově vyrážím letecky hned v pátek po práci.
 |
| Klášter Ostrog |
Balím to ve tři a vyrážím na pražské letiště. Trošku mě trápí smrtelná mužská nemoc - rýmička. Nějak se ji ne a ne zbavit. Na letišti jsem jeden a tři čtvrtě hodiny před odletem. Vypadá to tam jak ve městě duchů. Nikde nikdo. Let Irů do Budapešti není plný na 100 %.
 |
| Západ slunce nad Prahou |
Do Budapešti přilétám po hodině letu. Čeká mě výstup do autobusem. Venku zima, ale ne až taková, jakou jsem čekal. Na letišti se snažím koupit jízdenku na autobus. Automat mi vytrvale odmítá pětistovku. Pak zjistím, že projednou zase někde zvládli změnit bankovky a tahle už neplatí. A to jsem doma měl takovou radost, že se konečně zbavím zbytků maďarské měny, co mám od podzimu.
 |
| Poloprázdné obchodní centrum na Kőbánya-Kispest |
Nastupuji na linku 200E, která mě o půl hodiny později vyklopí u Kőbánya-Kispest, poslední stanice modré linky budapešťského metra, toho času ještě stále v rekonstrukci. To mě netrápí. Zrovna u této stanice mám svůj hotel Chesscom. Noc mě tu přijde na 26 €. Aspoň, že odsud ráno pojede přímý autobus na letiště. Hotel vypadá jako pravý americký motel. Vstupy do pokojů se táhnou přízemní budovou podél parkoviště. Pokoj uvnitř celkem malý, ale má topení, rychlovarnou konvici a fén.
 |
| Kőbánya pivo na dobrou noc |
Ještě než se jdu ubytovat, zajdu do zdejšího obchoďáku. Najít tu něco maďarského k jídlu se ukáže jako mission impossible. Jen samé americké, italské nebo asijské fastfoody. A buďto kvůli výluce metra nebo Maďarům samotným zavírají už v 22:00 nebo dřív. V obchoďáku to vypadá jako v Číně po pandemii koronaviru - až na výjimky, nikde ani živáčka. To ale KFCčku nebrání, aby těch pár lidí tam čekalo na své jídlo přes pět minut.
Ráno mě budíček budí v pět ráno. Potřebuji stihnout autobus těsně před půl šestou. V 8:10 mi to letí. Na letišti v souladu s tipy z diskuzí i z informačního e-mailu od Wizzairu využívám Terminál 2A. Na rozdíl od loňské zkušenosti jsem za bezpečnostní kontrolou během dvou minut. Letos už jako držitel pouhé karty MasterCard World nemůžu využít salónek zdarma. To zůstalo jen kartám MasterCard World Elite.
 |
| On byl čínský nový rok, co? Hned mě zachvátí takový teplý pocit. |
Už na druhém letišti obhlížím, jak tam vypadá válka s koronavirem. Proti koronaviru tu stejně jako v Praze bojují vylepením letáčků. Virus se z toho určitě roztřese a hned vezme nohy na ramena. Půlka letiště naprosto neskrytě chrchlá, kašle a kýchá. Prostě radost pohledět.
 |
| ... |
Fotím si informace na bráně a mám co dočinění s velmi asertivním check-in agentem, který tam na mě aplikuje moudra, že letiště není veřejný prostor a nesmí se tam fotit, tedy možná může, ale že na fotce můžu mít někoho z nich a mám to smazat. Ten samý človíček o půl hodiny později nesmlouvavě dusí pasažéry s kontrolou příruční batožiny a, jak slyším, uvádí do praxe teorii, že jakmile jeden pasažér z rezervace má nadrozměrné zavazadlo, musí si za něj připlatit všichni z ní.
Běsnění kolem gatu se neúčastním, v poklidu vyčkávám. Jdu tam až ke konci boardingu. Za mnou stojí ještě pár lidiček. Najednou mě do mýho ucpaného frňáku bouchne puch bolavé paty. Zvednu pohled. A vedle mě, kde se vzal, tu se vzal, bezdomovec, který se najednou přifařil do prostředku fronty. Hraje blbého a dělá, že nerozumí anglicky ani maďarsky. Můj vražedný pohled pochopí a taktně se zařadí za mě. K mému překvapení mu pípnou boarding pass a pouští ho dál. Aktivní pracovník radši dělá, že ho nevidí, ačkoliv má batoh a igelitku. Já to Maďarsko žeru. Letenky jsou tu tak levné, že létají i bezďáci.
V letadle naštěstí není nikde okolo mě, jinak bych byl značně problémovým pasažérem a mluvil s posádkou. Letadlo je plné tak ze 70%. Vyfasoval jsem místo u okénka. Na mé trojce je už obsazené jen jedno místo a ten človíček kdoví proč vytrvale sedí na middlu. Nepomůže ani pokašlávání a prohlížení fotek z Číny. Výhled z okénka ujde, oblačnost je jen část cesty a těsně nad Podgoricou je krásné jasno, ačkoliv sama o sobě je ponořená do smogu.
 |
| Skaderské jezero kousek od Podgorici |
Na přistání jdeme z jihu a nádherně se pode mnou odkrývá Skaderské jezero. V půl desáté jsme na zemi. Pasová kontrola je opět rychlá a opět nikdo ani pohledem nezkoumá pasažéry, jestli jsou v cajku. A pár Číňanů přiletělo rovněž. Není žádný důvod k obavám. Wir schaffen das.
Letišťátko je to malinké a během minuty jsem venku. Neseběhli se ke mně taxikáři, jak jsem četl na různých stránkách, a na oficiálních cedulích jsem si přečetl cenu odvozu do města - 12 €. Rozhoduji se využít zdejšího vlaku, co stojí 1/10 této částky. Odjíždí za necelou hodinu z něco přes kilometr vzdálené zastávky Aerodrom.
 |
| Krásně retro vlaková zastávka |
Můžu říct, že je to opravdu zážitek. Z letiště tam nevede žádný chodník a průchod se musí hledat skrz vilou čtvrť. Trať je jednokolejná a elektrifikovaná. Kolem ní se válí spousta odpadků a samotná zastávka připomíná spíš divoký západ a je notně retro. Na ní se už nachází jeden čekající - můj bezďák z letadla, tak jistojistě vím, že ho z něj nevykopli.
 |
| Ghetto vlak dorazil |
Vlak přijíždí s asi pětiminutovým meškáním. Na to, že už je přes hodinu na cestě z Baru, to beru jako celkem dobrý výsledek. Jízdenka se kupuje u průvodčího. Za 7 minut vlak přistává na nádraží v Podgorici. Vítá mě tam jasné slunečné počasí. Hned přes ulici se nachází autobusové nádraží. Zkoumám tam, na kolik by mě vyšel lístek do Kotoru. Na místě je dražší než na internetu a je na výběr i méně spojení. Ačkoliv částka na internetu není také přesně, protože v dalším kroku do hry vstupuje rezervační poplatek. I tak ale lístek vyjde online levněji.
 |
| Hlavní (a vlastně jediné) vlakové nádraží v Podgorici |
Ať počítám, jak počítám, s návštěvou Kotoru mi nezbývá žádný čas pro poznání Podgorici za světla. Nastává čas pro Plán B. Opouštím autobusák a jdu do centra. Podgorica je hlavní město nevelké zemičky zvané Černá Hora. Toto černohorské velkoměsto má 150.000 obyvatel a stále se v něm nemůžu zbavit venkovského dojmu.
 |
| Tržnice |
Krom toho v něm nikde nenacházím žádné historické centrum v klasickém slova smyslu. Zajímavosti jsou rozprostřeny na větší ploše a mezi nimi paneláky, soc-real, moderní škatule a rodinné domky. Jakoby pejsek s kočičkou pekli dort.
 |
| Džamija Osmanagića |
 |
| Řeka Morača |
Nejdřív se zastavuji u Džamija Osmanagića, takové venkovské mešity, překračuji Union Bridge přes řeku Morača, prohlédnu Dvorac Petrovića, údajně zámek používaný jako zimní rezidence posledního černohorského krále. Působí to spíš jako menší měšťanská vila. V Grébovce máme hezčí a větší...
 |
| Zámek Dvorac Petrovića |
 |
| Zámek? |
Na chvíli se zastavím u pomníku Svetom Petru Cetinjskom, odkud pokračuji k Hramu Hristovog vaskrsenja. Ač tato katedrála byla dostavěna teprve roku 2013 má úchvatnou vnitřní výdobu. V těchto lokalitách prostě stále stavět kostely umí. Jen kdyby v okolí katedrály nebylo bláto a hlína a pohozené odpadky. Pak by to bylo ještě lepší.
 |
| Pomník Svetom Petru Cetinjskom |
 |
| Hram Hristovog vaskrsenja |
 |
| Interiér je úchvatný, ale někdo by řekl, že je to kýč |
Vracím se zpátky přes řeku Morača. Míjím dvojici známých mostů - pěšího Moskovski mostu a druhého většího Mostu Milenium, přes který jezdí i auto a jež se stal symbolem města. Skrz pěší třídu dorazím na Náměstí Republiky (Trg Nezavisnosti). Je na něm jedna fontána a jeden obelisk. To je tak všechno.
 |
| Podgorica je takový pelmel. Tohle je hned naproti katedrále. |
 |
| Most tisíciletí |
 |
| Náměstí Republiky |
Celé město jsem už viděl. Vracím se na nádraží. Nebo si to aspoň myslím. Zastavují mě dva znudění policajti. Mávají na mě odznaky a představují se, že jsou z kriminální policie. Buďto si chtěli povídat nebo chtěli úplatek. Jakmile se jich, a pro některé zdejší čtenáře zdůrazňuji, mile ptám, co jsem provedl, že bych rád za půl hodiny stihl vlak, tak mě stejně tak rychle pouští.
Dělám rychlý check-in v AS Montenegro Suites u nádraží a jdu si koupit lístek. Hotýlek můžu s klidným svědomím doporučit jen vášnivým kuřákům. Ačkoliv jsou majitelé milí, všude to tam smrdí cigáry a kouří se i na recepci, kam se jinak musí bez bot. Zaujalo mě, že na Bookingu se pyšní, že mluví třemi jazyky - chorvatsky, srbsky a bosensky (ty jazyky jsou takřka stejné). Tak se dělá byznys!
 |
| Vlak do Nikšiće (jedoucí do Ostrogu) vypadá už o poznání líp |
 |
| Osiřelé nádraží v Ostrogu |
 |
| ... |
 |
| Lepší část cesty. |
Na nádraží u pokladny kupuji zpáteční lístek do Ostrogu za 3,6 €. Cesta tam trvá necelou hodinu. Co v Ostrogu? Je tam skalní klášter. Avšak cesta od vlakové stanice má jedno značné úskalí. Nádraží je hodně dole a klášter hodně nahoře. Podle OSM to je 3,3 kilometru. Než dojdete do vesničky pod klášterem, připravte se na pěšinu, která spíš připomíná strž s volně loženými šutry po sesuvu, sem tam značenou vybledlou barvou. Od vesničky už nahoru můžete vyrazit po klikaté silnici nebo rovněji po něčem, co dříve bývalo schody. Ty zůstaly jen v horních několika úsecích. Převýšení jen 655 metrů. Je to jako vyjít Taipei 101 po rozmbombardovaných schodech. Dvakrát. V létě rozhodně nedoporučuji.
 |
| Ta bílá tečka nahoře uprostřed je klášter |
 |
| Ještě kousek nahoru |
Protože je zima, nikde nikdo není. Jsou tu vidět opuštěné turistické minibusy a obrovská parkoviště táhnoucí se odzdola až nahoru. Samotný klášter je pěkný, ale ne zrovna rozměrný a nesmí se v něm fotit. Tady je také jediná prodejna suvenýrů, co jsem v Černé Hoře našel, a ještě ke všemu převážně náboženských. Růženec tam seženete na 100 způsobů.
 |
| ... |
 |
| Ostrog |
 |
| Nejsvětější část |
 |
| ... |
 |
| ... |
Při sestupu mi už začíná být zima. Z trička se rychle nořím do bundy s mikinou a lituji, že jsem nechal na pokoji šálu. Vlak přijíždí na čas a o necelou hodinu později jsem zpátky v hlavním městě. Dokonce oproti jízdnímu řádu o pár minut dřív. Při cestě mě zaujme, že prakticky celý černohorský venkov je ponořený do naprosté tmy. To jsem zažil naposledy v Indii.
 |
| ... |
Večer se jdu podívat do víru černohorského maloměsta. Za 3 € si dávám výtečné ražjići se snad nejlepším masem, co jsem kdy měl. Dostávám k tomu i salátek a housku. Projdu se k potemnělé Starodoganjske džamije a od ní sejdu ke Stari Most na Ribnici. Škoda, že je tma, je to krásné zákoutí na soutoku Ribnice a Morači podél zbytku dochovaných hradeb. Podél řeky přicházím k nasvícenému Mostu tisíciletí. Od něj to lomím na Náměstí Republiky a všímám si zdejšího divadla. Možná by nebylo na škodu se v něm někdy příště zastavit.
 |
| Hradby na soutoku |
 |
| Most tisíciletí |
 |
| ... |
Ráno mě čeká budíček v sedm ráno. Vracím klíč a jdu na nádraží. Za 1,2 € kupuji jízdenku na Aerodrom. V nádražní pekárně si vychutnávám výtečný croissant. Ve vlaku mi ani nikdo nezkontroluje lístek a po 7 minutách vystupuji na stanici u letiště. Pomalinkou chůzí ani ne dvacet minut dojdu k letišti. Jsem tam dvě hodiny před odletem. Baba kontrolující boarding passy je na nervy z lidí, co jí tam pořád lezou a ona je stejně bude pouštět až 90 minut před odletem. A lidi jsou na nervy z ní.
 |
| Občas se na nádraží sejdou i dva vlaky. Pak je výzva poznat, který kam jede. Informační systém chybí. |
 |
| ... |
 |
| Krajinka z okénka |
 |
| Ještě jednou na Aerodromu |
Letiště v Podgorici má celkem 8 bran. Na let s Ryanairem do Berlína se nastupuje rovnou čtyřmi z nich. Dvě pro priority a dvě pro normální plebs. K letadlu se jde po ploše. Odlétá se na čas. Plno taktéž není. Tentokrát mám místo do uličky v přední části. Při výstupu toho vesele využívám a na pasovce jsem mezi prvními a už si to štráduju Reichem z letiště. Buďte v klidu. I tady s rizikem viru bojují pouze letáky. Jsme v naprostém bezpečí!
 |
| Letiště Podgorica |
Zdražovali. Celodenní lístek na zóny ABC už vyjde na 9,60 €. Svůj dnešní pobyt využívám pro návštěvu berlínských bizarností a míst, kde jsem ještě nebyl. Nejdřív jedu k načervenalému dvoupatrovému mostu přes řeku Sprévu Oberbaumbrücke, který jsem pravidelně vídal z vlaku na letiště. Dávám si u něj i tureckou variaci na řízek - Schnitzel im Brot. Ujde to a určitě chutnější jak kebab. V okolí nalézám další fragment berlínské zdi přetavený v East Side Gallery. Galerie spočívá v tom, že zeď byla z jedné strany pomalovaná streetartem. Všichni si tu musí fotit selfíčka a přitom okupovat chodník v celé šířce.
 |
| Oberbaumbrücke |
 |
| East Side Gallery |
 |
| Všichni to fotí. Asi je to známé. Někde jsem to asi už viděl. Ale proč selfie?! |
Metrem přes most popojíždím k bizarní Schlossturm. Vypadá jak něco z hvězdných válek. Ale je dávno zavřená a jen pozvolna chátrá. Chytnu autobus a popojíždím k Lilienthalpark s bizarním pomníkem v podobě zeměkoule na malém kopečku. Chytám bus, regionální vlak, který by mě zaspat odveze až do Rostocku, a tramvaj a přijíždím k svérázné umělecké instalaci Return of the Cows. Je už tma, v okolí se staví, tak není téměř vidět.
 |
| Schlossturm |
 |
| Lilienthalpark |
 |
| ... |
Nezvdávám se, chytám další tramvaj a dojíždím k Haus Schwarzenberg, psychedelickému místu setkávání hispterů, skvoterů a dalších podivných existencí. Stačilo mi 5 minut a mizím. Zas tak skvostné exteriéry to nejsou. Už mě pomaličku honí čas odjezdu, ale udělám si ještě půlhodinky čas na toulání u Braniborské brány a Reichstagu. Už jsou krásně nasvícené.
 |
| Haus Schwarzenberg |
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| ... |
V 19:15 mi jede Regiojet od Südkreutzu. Jako na všech větších německých nádražích, i tady má v neděli otevřeno supermarket. Němci jsou z toho tak odvaření, že tu na něj stojí frontu a ochranka je tam pouští ve vlnách. Není nad rozumnou a funkční regulaci...
Na kolik ta sranda vyšla?
Letenka Praha-Budapešť ... 389 Kč
Ubytování v Budapešti ... 26 €
MHD v Budapešti ... 700 HUF
Letenka Budapešť-Podgorica ... 3990 HUF
Ubytování v Podgorici ... 16 €
Vlaky v Černé Hoře ... 6 €
Letenka Podgorica-Berlín ... 18 €
Celodenní lístek na MHD v Berlíně ... 9,6 €
Autobus Berlín-Praha ... 390 Kč