O post nejošklivějšího města v Evropě se přetahuje hned několik míst. Různým žebříčkům vévodí Priština, Tirana nebo Bukurešť. I na západ od našich hranic se jeden kandidát najde. V Belgii. Jedná se o pátou největší belgickou aglomeraci - Charleroi - město, přes jehož letiště asi už každý letěl, ale nikdo v něm nebyl. Marketingově ho totiž prodávají jako Brussels South Charleroi Airport…
 |
| Typická ulička v Charleroi poblíž centra |
Když v listopadu na mě vykouklo jednodenní bruselské kombo, neváhal jsem a jal jsem si zpříjemnit jeden mrazivý lednový den návštěvou právě tohoto města za 518 Kč. Za kačku to není, ale limitně se to k ní blíží. Přes zimu se dá Charleroi otočit v sobotu. Odlet z Prahy je až v příjemnějších 9:00 a na letiště se už v poklidu dojede metrem (a stodevatenáctkou).
Boarding ani let mi ničím neutkvěl v paměti. Standardní šeď. Vypnul jsem a snažil se spát. Přistání bylo na čas. V paměti mi ale utkvělo chvátání na WC hned po přistání, jak bych byl v Indii. Kolem mě mlha jako mlíko, z mého velkoryse sestaveného itineráře sestávajícího se z mnoha ježdění za město nic nebude. Krom toho tu není jak vyřešit hádanku, co bylo dřív - slepice nebo vejce.
 |
| Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, leží letiště Charleroi... |
K tomu abyste si mohli koupit jednodenní jízdenku Charleroi City Pass za 7 € nejdřív potřebujete MoBIB kartu za 5 €. Tu na letišti samozřejmě neseženete. Velkoryse vás navedou k automatu, kde si můžete koupit jednosměrný lístek na autobusovou linku A jedoucí do města. Za 6 €. Kartu neseženete ani nikde jinde - o víkendu se totiž nedělá. Běžný celodenní lístek společnosti TEC (s kartou za 8 €, bez ní za 10 €), která tu autobusy provozuje, se zrovna na tuhle jedinou linku použít nedá.
 |
| Stanice Jumet Madeleine |
 |
| Prej metro |
Můj itinerář už je stejně v troskách, tak se rozhoduji prověřit pěší trasu ke zdejšímu metru na stanici JUMET Madeleine. Podle mapy je to necelých 45 minut chůze. První zrada nastává, když v mlze hledám jak opustit letiště. Celé ho totiž oplotili a vjezdy jsou ve výchozím stavu zavřené. Nepoužívá se závora, nýbrž rovnou dálkově ovládaná vrata. Naštěstí mě pouští náhodou kolem projíždějící sekuriťák.
 |
| Nádraží Charleroi Sud |
 |
| Všude tu mají komiksové postavičky... |
Za normálních okolností by to byla skvělá spotovací procházka, jenže kvůli mlze maximálně tak slyším letadlo pár set metrů ode mě, ale už ho nemám nejmenší šanci zahlédnout. Chodník je po většinu cesty. Z metra jsem zklamán. Nazvali to metro a Brňáci by to označili za regulérní šalinu.
 |
| Řeka Sambre. V centru... |
Přes víkend jezdí jednou za 15 minut. Hodinový lístek stojí 2,5 €. A tady pozor, začíná platit už od zakoupení a neoznačuje se. Obvykle se ukazuje při nástupu. Jejich metro má v centru loop na chicagský způsob, z části v podzemí. Ty podzemní stanice vypadají k světu, ale zbytek je jak z bronxského ghetta. Orezlé nadzemní konstrukce dojmu nepřidávají.
 |
| ... |
Vystupuji na konečné, nádraží Charleroi Sud. Tam přestupuji na autobus č.52, co mě hodí k Bois du Cazier, k cíli mé cesty. Bois du Cazier je bývalý uhelný důl, dnes předělaný na muzeum, jenž nechvalně proslul důlním neštěstím z 8. srpna 1956, při kterém zahynulo rovnou 262 horníků. Zároveň má zápis v UNESCO. Vstupné vyjde na 8 €. V ceně je jak technické muzeum, tak i muzeum skla a vstup k věžím.
 |
| Věže v Bois du Cazier |
 |
| Mají tu mj. expozici technického muzea |
Ponuré a velmi depresivní atmosféře napomáhá současná i v poledne ještě panující těžká mlha. K tomu minimálně prvních čtvrthodiny jsem v areálu naprosto sám. Pak sem tam potkám živáčka, který se zas v rozlehlém areálu někam ztratí.
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| ... |
Když se vracím do centra, mám z prdele kliku, akorát přijíždí padesátdvojka, co v sobotu jezdí jen jednou za hodinu a v neděli téměř vůbec. Do pohodlí tak zainvestuji dalších dvě a půl eurokačky. V centru se protloukám zdejším nákupákem Rive Gauche, asi nejživějším místem ve městě. Skrz něj se dostávám na Place Verte, obrovské prázdné ploše s jednou zajímavou historickou budovou.
 |
| Šopink... |
 |
| Place Verte |
Samotné historické centrum se nachází až o pár set metrů severněji na kopečku kolem Place Charles II. Cestou nacházím výjevy zkázy a zmaru plné polorozpadlých a kdysi možná výstavních baráků a děravých cest. Nejzajímavějším na něm je určitě kostel Saint-Christophe de Charleroi postavený v 17. století. Po renovaci na konci 50. let získal fakt zvláštní punc. Jeho zlatý oltář je až surrealistický. Dále na pohled zaujme budova radnice se zvonicí (Beffroi de Charleroi) hned za ní.
 |
| Saint-Christophe de Charleroi |
 |
| Oltář uvnitř Saint-Christophe de Charleroi |
 |
| Radnice a zvonice za ní |
Přes pomalu se rozpouštějící mlhu jsou s kopečka vidět za historickými budovami siluety komínů, důlních věží a jiných průmyslových zařízení. Ta mlha je ještě milostivá. Na zpátek to vezmu kombinací tramvaje a autobusu č. 67 (netrvá ani hodinu a vyjde na 2,5 €). Na pár minutové přestupy bych se příliš nespoléhal. Jejich “metro” na trase z centra bez zácp a z většiny na svém tělese zvládla nabrat pět minut…
 |
| Palác krásných umění |
 |
| ... |
Autobus mě vyhazuje cca kilometr od letiště u pumpy Q8 na stanici RANSART Cimetière. Mlha je už tak hustá, že se orientuji pouze podle GPSku a místních směrovek. Téměř ani není vidět na druhý konec silnice a já si říkám, že se smiřuji s tím, že jdu zbytečně, protože letadla nepoletí…
 |
| Charleroi Parc - jedna z nejhezčích tramvajových zastávek zdejšího Metra |
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| ... |
Dojdu k vstupu k Terminálu 1, výstup z nějž oproti loňsku vybavili slušivým turniketem, jaký známe např. ze zoo a displej mě posílá zpátky k Terminálu č. 2. Tam se před vstupem do něj tvoří fronta z těch pár lidí na ty tři zbývající lety, neboť přece snad každému musí provést test na výbušniny. Tady se úroveň paroii už naprosto vymkla z rukou. Každou změnu, co tu za poslední roky udělali, je jen a jen k horšímu.
 |
| Vafle k obědu |
 |
| Mlha hustá, že by se dala krájet... |
Ačkoliv není sezóna a zbývají už jen tři lety, na dvojce to vypadá jak v koncentráku. Záchody už dávno Belgii odsouvají na Blízký východ do zemí bez zásob ropy. Kapacita a vybavení dvojky je rovněž naprosto nedostatečná. Snad jim tu v létě aspoň funguje klimatizace… Boarding na čas, přílet podle řádu. V tomhle ohledu naprostá spokojenost. Avšak na použití letiště Charleroi příští rok po dalším upgradu už myslím nebudu mít koule ani chuť… Překonává takové legendy jako letiště v Tuzle nebo Kutaisi.