Co navštívit v Petrohradu

Petrohrad tvoří s 5 miliony obyvatel druhé největší město Ruska. Byl založený v roce 1703 Petrem Velikým jako nové hlavní město země a vystavěno podle západních vzorů. Za Sovětského svazu se jmenoval Leningrad na počest V. I. Lenina.

Symbol města tvoří Něvský prospekt. Tato ikonická ulice je 4,5 kilometru dlouhá a vede kolem valné většiny důležitých míst v Petrohradu. Začíná u Ermitáže a Dvorcového mostu, prochází kolem Chrámu Kristova vzkříšení a vede až k Alexandro-Něvské lávře.

Něvský prospekt

Chrám Kristova vzkříšení lecčím připomíná Chrám Vasila Blaženého v Moskvě. Je vystaven ve stejném stylu, také má věžičky s pestrobarevnými kopulemi a stejně vytáhlý. Uvnitř je zdoben nádhernými ikonami. Vůči našim kostelům pěkným nezvyk, jsou pomalovány i sloupy. Byl vystaven v roce 1812 na místě, kde došlo k atentátu na cara Alexandra II.
- Vstupné: 250 rublů, není potřeba kupovat dopředu online

Chrám Kristova vzkříšení

Co navštívit v Moskvě

Rudé náměstí je nejznámější náměstí v Moskvě. Na něm a v jeho okolí se nachází spousta známých míst včetně Kremlu nebo Chrámu Vasila Blaženého. Jeho historie sahá až do 15. století, kdy tato plocha plná dřevěných domů byla stržena na příkaz cara Ivana III. kvůli nebezpečí požárů.

Rudé náměstí

 
V Moskvě nesmíte vynechat návštěvu Kremlu. Jeho obvodové zdi můžete zdarma obejít kolem dokola. Třeba z Rudého náměstí nebo si užít panoramatický výhled z Velkého kamenného mostu přes řeku Moskva. Dovnitř se můžete podívat také na několika okruzích. Vstup je placený. Obvyklé jsou dlouhé fronty před bezpečnostní kontrolou při vstupu. V případě vstupenek do zbrojnice a na dočasné výstavy počítejte s omezeným počtem lístkům a nutností si je ráno vystát ve frontě. Uvnitř Kremlu na návštěvníka čeká několik nádherných veřejnosti přístupných chrámů a katedrál.
Vstupné se liší v závislosti na okruhu. Pokud máte zájem o nějaký speciální okruh, je vhodné ho rezervovat online nebo si výrazně přivstat a stoupnout si do fronty.

Kreml

Roaming v Rusku

Jakmile vám po přistání v Rusku přijde první uvítací SMSka s cenami roamingu od českého operátora, zjistíte, že jste se ocitli v úplně jiném světě. Pryč z bezpečných vod EU, s 1 MB stojícím přes 300 Kč. Jak z toho ven? Stačí si koupit místní SIM kartu!

Ilustrační foto (zdroj: pixabay.com)

SIM kartu můžete zakoupit na letišti hned po přistání. To mimochodem vřele doporučuji. Přistál jsem na letišti Moskva Šeremetěvo. Stánek Megafonu byl volný, vše vyřízeno během 10 minut (z toho 8 minut trval restart Androidu) a obsluha mluvila anglicky. To je v Rusku spíš výjimka.

Reklama na ruskou 4G síť

Online nákup vstupenek v Rusku

V době, kdy jsem plánoval cestu po Rusku, jsem si chtěl zajistit vstupy do památek. Po schválení víza už nebylo času nazbyt pro psaní e-mailů na památky. Proto jsem koupil přes web elektronické vstupenky na několik nejdůležitějších památek. Pro Chrám Vasila Blaženého v Moskvě, Dolní park v Petěrgofu a Katedrálu svatého Izáka v Petrohradu. Dojmy z nakupování mám smíšené.

Na začátek můžu říct, že se mi líbí ruské geniálně jednoduché řešení, které naprosto zamezuje možnosti zaplacení se špatně vyplněným e-mailem (mé noční můře, která mě už potkala u výletu na Stonehenge). Před samotným placením se správnost ověří zasláním kontrolního kódu na e-mail. Bez něj není možné nákup dokončit.

Potvrzovací kód pro nákup lístků do Chrámu Vasila Blaženého.

Malachitový sprint (6. den)

Je čtvrtek 6. července a spolu s ním nastává můj poslední den v Petrohradu a v Rusku též. Na dnešní den mám už v plánu jen navštívit Katedrálu sv. Izáka (Исаакиевский собор) v centru města. Beru voucher a vyrážím k ní, abych tam byl akorát na otvíračku. Oknem pokoje na mě pomrkává sluníčko, tak si s sebou neberu mikinu. Petrohradská doprava mě mile překvapila, tak jsem tam o půl hoďky dřív, než jsem čekal.

<<< Předchozí část

Avšak, nevím, kde jsem sebral, že se Izák otevírá v 10 hodin. Na pokladnách je napsáno v 10:30. Hm, jsem tu o hodinu dřív, je zima, tak si zajdu na capuccino, abych se trochu zahřál. Vracím se tam o půl hodiny později a noční můra se stává skutečností. Kolem chrámu se už vine dlouhý had nedočkavých turistů. Proč jsem si já vůl chtěl koupit elektronickou vstupenku? Dostal jsem pouhý voucher, s kterým si tu dopoledne musím vystát tuto skvělou frontu spolu s ostatními. Výměna voucheru se tu totiž provádí na kase stejně jako nákup lístku. Nemít voucher, mohl jsem sem jít v klidu v úterý. Takhle tu čekám s voucherem za 250 rublů. Čekám deset, dvacet minut a čas se mi krátí. V poledne musím udělat v hotelu checkout. Po půl hodině se na mě konečně usměje štěstí a dostávám svou vstupenku. Rychle probíhám ke vstupu na druhém konci chrámu. Tam zapojuji své znalosti nabyté z čekání na lyžařské vleky a během dvou minut se protahuji chaotickou frontou až k bezpečnostímu rámu. Už bylo 11 hodin. Prohlídce tohoto nádherného chrámu věnuji necelých 15 minut jako pravověrný Japonec fotím a fotím.

Katedrála sv. Izáka

S Aeroflotem do Petrohradu aneb "hejt" na ČSA (4. den)

Dnes jsem vstal v 8:00. V hostelu ještě všichni spali, tak jsem v 8:30 vyrazil na letiště. Moskevské metro nebylo ani tak narvané, jak bych čekal. Ze stanice Borovitskaya jsem prošel na Biblioteka im. Lenina a dorazil na rozkopanou stanici Belorusskaya, odkud to jede vlak na letiště z Běloruského nádraží. Chytnul jsem i Aeroexpress odjíždějící v 9:00. Na rozdíl od cesty tam se dá do vlaku dostat bez jakékoliv vstupenky a vlakem nechodil ani průvodčí. Vynahradí si to až na letišti, kde bez vstupenky s QR kódem nepustí člověka turniketem ven. Na letišti jsem už v 9:40.

<<< Předchozí část                  Následující část >>>

Dojít na terminál D, odkud mi to poletí, mi chvilku trvalo a musel jsem projít dvěma kontrolami. Hned jsem šel ke gatu a při poslední kontrole jsem zjistil, proč ta letenka musí být vytištěná. Oni si tu letenku prostě musí orazítkovat. Holt, byrokracie. Zbylou hodinu čekání jsem si tu vyplnil koukáním na plochu na přehršel strojů Aeroflotu a přemýšlel jsem, jestli personál naplní mé pesimistické očekávání o závislosti na vodce.

Letiště Šeremetěvo Terminál D

Vodotrysky v Petěrgofu a našlapané kilometry po Ermitáži (5. den)

Vstal jsem před osmou ráno, což si možná říkáte, tak bych chtěl vstávat taky, ale vzhledem k tomu, že jsem se vrátil dnes ve tři ráno ze zvedání mostů a v Petrohradě je o hodinu víc než v Praze, tak jsem měl ideální podmínky pro to, aby se ze mě stala chodící zombie. Tak brzo vstávám proto, abych byl ráno včas na otevření Dolního parku v Petěrgofu (Петергоф). Stejně jako nedaleký Petrohrad, si v roce 1711 nechal Peter I. Veliký postavit i Petěrgof. Inspirací mu bylo francouzské Versailles. Petěrgof je sice menší než jeho předloha, k dokonalosti ale dotahuje přilehlý park s více než 170 fontánami. Právě ty jsou součástí Dolního parku a mým dnešním cílem.

Petěrgof

<<< Předchozí část                  Následující část >>>

Petěrgof se nachází ve stejném pásmu MHD jako Petrohrad a stačí mi na něj má dopravní karta ze včerejška. Podle průvodce k němu jezdí z mnoha stanic metra maršrutky, ale od jediné městský autobus (linky 200 a 210), a proto vyhrává stanice metra Avtovo. Tu mimochodem považuji za nejhezčí stanici petrohradského metra, kterou jsem měl tu čest na vlastní oči vidět. Nasedám do autobusu a čeká mě skoro hodinová jízda předměstími Petrohradu. Po hodině a půl od vyjití z hotelu vystupuji kousek od zámku.

Sergijev Posad aneb Ruská Máša není Česká Dáša (3. den)

Po včerejší prohýřené noci vstávám kupodivu podle plánu na osmou. Půlhodinky v hostelu počkám, jestli se něco začne dít. Venku je opět další googlí přeháňka, která se projevuje jako vytrvalý a vydatný přívalový déšť, tak není stejně kam spěchat. Nicméně v hostelu je mrtvo a nikde nikdo. Od Olgy vím, že dneska stejně se měla vracet do Rjazině, odkud podle jejích slov jsou nejlepší nevěsty z celého Ruska. Nikde ani noha, tak ani netuším, jestli už neodjela. V pokoji zanechávám papírek s e-mailem, na který včera přišla taky řeč, a vzkazem, že jsem jel do Sergijev Posadu a že se vrátím odpoledne.

<<< Předchozí část                  Následující část >>>

Asi si říkáte, co je na tom Sergijev Posadu (Сергиев Посад) tak super, že do něj chci jet? Před měsícem jsem na ČT1 v Objektivu viděl o něm reportáž (viz úvodní video). Sergijev Posad se nalézá 78 kilometrů severovýchodně od Moskvy. Nachází se v něm klášter Trojicko-sergijevské lávry (Тро́ице-Се́ргиева Ла́вра). Je to jeden ze dvou klášterů v Rusku, které se mohou honosit titulem lávra. Lávra je termín používající se pro označení mimořádně významných pravoslavných monastýrů.

Rudé pivo nad Kremlem (2. den)

V hostelu se opět tvoří kroužek v kuchyňce. Olze s Natašou vyprávím, jak jsem dopadl s Chrámem Krista Spasitele, ani se jim nechce věřit, že tam je vystavená nějaká ikona a o moskevském patriarchovi snad nikdy neslyšely. Jakmile se objeví Anuar hned mě tahá na pivo. Už je bohatě po jedenácté. I tak bych šel, jen v okolí není fakt žádná krčma a kiláček do supermarketu přes most se mi fakt nechce, navíc zítra se chci jet podívat za Moskvu do Sergijev Posadu. Po pár chvílích pronesu "Fajn, půjdu, když holky (recepční) půjdou taky." Poněkud překvapivě souhlasí a jdou zavřít hostel. Stejně prý už v noci nikdo nemá přijet.

Kreml, pohled pár metrů od hostelu, aneb dostat se na druhou stranu je fakt rébus

<<< Předchozí část                  Následující část >>>

Nataša s Olgou se aspoň půl hodiny parádí. Olga je samý úsměv a lehký flirt a  Nataša za ní moc nezaostává, jen to Anuarovi trochu kazí její snubní prstýnek. Už předtím jsem od Olgy dostal otázku, co dělám a jestli mám v Praze přítelkyni. Je půlnoc a my vycházíme. Plán je koupit nějaké to pivo a vrátit se s ním na hostel. Ony jsou místní, tak se vyznají. Koupit nějaký alkohol v noci Moskvě je taková menší Mission Impossible. V obchodech se od desáté večerní nesmí prodávat, a i když mají otevřeno, přes regály s chlastem mají nataženou fólii a prostě ho neprodají. Tak na dohled od Kremlu hledáme otevřenou restauraci, kde by měli lahvové pivo. Na dohled od Pomníku neznámého vojína hned vedle Mekáče jednu takovou nacházíme. Nikdo nemá dorazit, tak že ho vypijeme i tady. Ceny zrovna lidové nejsou. Za půl litr 200 až 250 rublů. Když slyší o Praze, kolik u nás stojí pivo, všichni říkají, jak moc do ní chtějí. V restauraci si nás dobrých půl hodiny nikdo nevšímá, tak stojíme, spíš sedíme na sochu. V tom Nataše zvoní telefon. Nějací Italové neplánovaně dorazí asi za hodinu. Večer se opět zamotá. Piva si koupíme v lahvi a odneseme zpět.
Vybíráme si ruskou značku Bud. Jak se teď dozvídám z internetu, jedná se o licenci v roce 2010 udělenou ruskému pivovaru pro vaření amerického Budu.

Kreml, Lenin na GUMě a velký liják (2. den)

Ráno jsem po včerejší prosocializované noci překvapivě čilý. Tak vstávám a vyrážím do města. Nejdřív jsem se vydávám přes most do supermarketu doplnit zásoby, Sedmý světadíl (Седьмой континент). Uvnitř to vypadá asi jako u nás ve větším Tesco Express a má ceny jako v Žabce. Do té, když zajdu, zamotá se mi z těch cen hlava a v rámci jejich bojkotu v nic nekoupím. Fakt tam mají fajnové ceny. Ty sankce je asi pěkně drtí. Mléko za 40 Kč, deset deka sýru po 60 Kč a šunky taky, pečivo dvojnásobek toho, co u nás, balená ruská zmrzlina po 25 Kč...

Moskevský Kreml

<<< Předchozí část                  Následující část >>>

Posilněný o zásoby jsem vypravil ke Kremlu. Opět jsem si musel zajít, ač před hostelem jsem ho měl takřka na dosah ruky. Byl jsem rychlejší, než jsem čekal, tak jsem si stoupl už čtvrt hodiny před otevřením do fronty na lístky. Jen na ty obyčejné. Jejich frontu jsem zahájil. Na ty do zbrojnice a výstavu diamantů se už vinul slušně dlouhý hádek. Než se kasa v 9 hodin otevřela, byl dlouhý hádek i za mnou. Dormition Cathedral dneska nepremává vůbec, bohužel, ale lístek za 500 rublů už držím v ruce. Na půl hodiny jsem se posadil do přilehlé Alexandrovské zahrady, než se otevře vstupní brána. Měl jsem štěstí, že jsem seděl poblíž a v době, kdy se začali srocovat lidé jsem se zvedl a šel opět otevřít frontu, jinak bych si v tom hádku aspoň takovou půlhodinu postál.

Srdečné pozdravy z Moskvy (1. den)

Z běžné mapy jsem byl trochu dezorientovaný, ale po přepnutí na satelitní mapu si to už mířím k hostelu přes Alexandrovskou zahradu (Александровский сад) přiléhající ke Kremlu.

Alexandrovská zahrada u Kremlu

<<< Předchozí část                  Následující část >>>

Je teplo a zahrada je plná lidí. Nejdřív se zastavím u Hrobu neznámého vojína (Могила Неизвестного Солдата). Posléze pokračuji rovně za nosem. Můžu říct, že je pěkně upravená. To Rusové umí. Spousta kvetoucích květin a stromy s poskytující velký stín. To se teď docela hodí, protože zrovna slunko začalo připalovat. Od věže (Srednyaya Arsenalnaya bashnya / Средняя Арсенальная башня) vidím naproti velkou fontánu se sousoším čtyřspřeží koňů. Je tam i na osvěžení pěkný vodotrysk nad cestou.

Moskveské metro

Metro je skvělým pomocníkem při cestování po Moskvě. Tvoří ho celkem 14 linek s 243 stanicemi. Jedná se o jedno z nejdelších z nejdelší systémů metra na světě. První linka metra byla otevřena už v roce 1935. Nejhlubší stanicí moskevského metra je Park Pobedy s hloubkou 84 metrů. Ostatní stanice o moc nezaostávají.

Mapa moskevského metra

Což takhle dát si Rusko?

Když jsem si loni pročítal ekonomické zpravodajství, proběhla mi hlavou odvážná myšlenka Což takhle dát si Rusko? Na přelomu roku jsem našel docela fajn naceněné letenky od ČSA, tak bylo rozhodnuto. Letos v červenci se během státních svátků pojede k bratrům z Východu. Tehdy jsem ještě netušil, jaké to bude dobrodružství po organizační stránce.

Před cestou
Letenku jsem koupil open-jaw na trasu Praha-Moskva, Petrohrad-Praha. Původně jsem myslel, že mezi Moskvou a Petrohradem pojedu vlakem, ale jakmile jsem si našel cenu Sapsanu (rychlovlaku mezi těmito městy), poleje mě horkost a s pocitem dobře ušetřených peněz kupuji letenku u Aeroflotu a v skrytu duše doufám, že pilot protentokrát tu vodku nechá doma.

Přeskočit úvod >|
Následující část >>>

V plánu je navštívit Moskvu, Petrohrad a Petěrgof pár kilometrů od Petrohradu. Na jaře díky Objektivu ještě do seznamu přibude Sergijev Posad vzdálený necelých 80 km od Moskvy.

Jak získat ruské vízum

Pro svou červencovou cestu do Ruska jsem potřeboval získat vízum. Získání víza do Ruska je jedna z nejvíce byrokratických procedur, která mě zatím během cestování potkala. 

Ilustrační foto (zdroj: pexels.com)

UPDATE 2019: Podle posledních informací se již neobejdete bez služeb vízového centra (+700 Kč)!

Než začnete, podívejte se, jaký typ víza potřebujete pro svou cestu. V mém případě jsem žádal o asi nejběžnější typ víza - turistické jednovstupové.

Webové stránky VFS Global pro Českou republiku (vízových center)

Ruské vízum vám může za úplatu zařídit specializovaná agentura či můžete jít do jednoho z vízových center v Praze, Brně nebo Karlových Varech. Jejich návštěva je však zpoplatněna 700 Kč. Cena za vyřízení víza u agentur se liší. Zpravidla se však cena turistického víza zprostředkovaného agenturou pohybuje mezi 2000 až 3000 Kč. To už není moc levné cestování, že?

NEBO také můžete navštívit ruský konzulát / ambasádu. Jeho návštěva je zdarma a za vízum zaplatíte celkem necelých 1500 Kč.