Z běžné mapy jsem byl trochu dezorientovaný, ale po přepnutí na satelitní mapu si to už mířím k hostelu přes Alexandrovskou zahradu (Александровский сад) přiléhající ke Kremlu.
 |
| Alexandrovská zahrada u Kremlu |
Je teplo a zahrada je plná lidí. Nejdřív se zastavím u Hrobu neznámého vojína (Могила Неизвестного Солдата). Posléze pokračuji rovně za nosem. Můžu říct, že je pěkně upravená. To Rusové umí. Spousta kvetoucích květin a stromy s poskytující velký stín. To se teď docela hodí, protože zrovna slunko začalo připalovat. Od věže (Srednyaya Arsenalnaya bashnya / Средняя Арсенальная башня) vidím naproti velkou fontánu se sousoším čtyřspřeží koňů. Je tam i na osvěžení pěkný vodotrysk nad cestou.
 |
| Hrob neznámého vojína |
 |
| Srednyaya Arsenalnaya bashnya |
 |
| Kašna se čtyřspřežím koní |
Jakmile projdu parkem, po pravé straně vidím sochu v nadživotní velikosti věnovanou knížeti Vladimírovi a čelím nemilé otázce - jak se dostat na druhou stranu aspoň osmiproudé silnice oddělující mě od hostelu, na který už prakticky můžu dohlédnout.
 |
| Kníže Vladimír |
Během těch pár desítek minut, co jsem tady, jsem si už stihl povšimnout, že je tu zvýšené množství nepříjemně tvářících policistů, velmi málo přechodů a nikdo nepřechází na červenou ani mimo přechod. Co se dá dělat, přecházím přes jediný přechod, co tu mají k mostu, který je tvořen tou osmiproudou silnicí. Doufám, že ho budu moci podejít a dostat se na jeho druhou stranu. Aktuálně probíhající stavební práce mi to stěžují a kvůli nim si zajdu další kilometr, abych obešel něco, co mělo být přístupné pár desítek metrů přes stavební zátaras.
 |
| Kreml při pohledu z nábřeží pár set metrů od hostelu. Všimněte si těch stavebních prací v okolí. |
Na správném místě hostel nemůžu najít. Venku se to už opět mračí. Nikde žádná cedule, žádný poutač a žádná zmínka. Odchytávám dvojici místních a českorusky se jich ptám, jestli nevědí, kde že to je, protože anglicky nemluví. Nakonec mě po googlení nasměrují, že se nachází v jednom v chodu do bytového domu v bytě č. 19. Očiň spasiva, to bych sám nenašel nebo až po dalších 10 minutách bloudění.
V hostelu dostávám svůj dvojlůžkový pokoj rezervovaný půl roku dopředu za opravdu směšnou částku. Hostel vedou dvě mladé a docela pěkné děvušky Nataša a Olga. Obě dvě umí anglicky asi tak jako já rusky. Domluva trošku skřípe a nakonec zjistím, že k mé registraci potřebují ještě ten malý buzer papírek, který mi dali do pasu na hranicích. Vůbec jim to neodsýpá. Venku se nakonec rozprší, lije jako z konve a ještě než dodělají administrativu, pršet přestane. Hodina pryč a je hotovo. Nezávidím jim to.
Využívám ještě slušného času (asi čtyři odpoledne) a vydávám se na průzkum města. Opět se vymotávám kolem hostelu, kde když vyjdu na ulici, vidím na dohled Kreml, ale abych se k němu dostal, musím ujít další kilometr.
 |
| Chrám Krista Spasitele |
To se mi hned nechce, tak z hostelu nejdřív vyrážím k budově katedrály se zlatými kupolemi (Katedrála Krista Spasitele), která se doslova tyčí pár metrů od hostelu. Cestu k ní mi stěžují probíhající stavební práce na nábřežní ulici. Když k ní dojdu, najdu u ní policisty a ochranku. Ty mi nedovolují pokračovat dále. Na mojí otázku Why ani Pačemu mi nedávají žádnou smysluplnou odpověď. Prostě to tak nejde. Hlavně, že i podle jejich ruského webu má mít otevřeno a dokonce bez vstupného. V aktualitách taky nic není. Mírně nakrknutý se vydávám kilometrovou zacházkou ke Kremlu.
U Kremlu zavítám do poklady lístků a dívám se, jak to tam chodím, přemýšlím, že bych tam zašel, že by mi ty dvě tři hodiny na to mohly stačit. Nad kasou si všímám papíru, že Успенский собор / Dormition Cathedral je dneska mimořádně od 17 hodin zavřena. Koukám na hodinku a návštěvu Kremlu nechávám na zítřek, kdy snad bude opět otevřena. Navíc do Kremlu se vstupuje přes Kutafijskou (Predmostnaju) věž, kde jsou bezpečností rámy a přístupová cesta v podobě mostu přetíná park ve dví a momentálně je u ní fronta asi jako na banány z Teska za 9,90 Kč.
 |
| Puškinovo náměstí je v rekonstrukci. |
Lezu do metra a vydávám se na trojstanici Pushkinskaya / Tverskaya / Chekhovskaya, kde si užívám socialistické výzdoby stanic a deru se nahoru k Puškinovu náměstí (Пу́шкинская пло́щадь). Na náměstí opět probíhají stavební práce a pomník Puškinovi je pod lešením. Potřebuji přejít hlavní třídu Tverskaya ulitsa (Тверская улица) a nechám se zlákat transparentem slibující podchod u nějakého obchodního centra. Nikde ale nenajdu žádný obchoďák, ani podchod. Až po nějakém kilometru dojdu na Tverskaya Ploshchad (Тверская площадь), na kterém je pomník Yory Dolgorukému a Leninovi. U něj je také podchod. Slunce opět začíná připalovat, kupuji si jedno moroženoje (zmrzlinu) za nelidovou cenu a pokračuji ke kavárně Puškin na druhé straně Puškinova náměstí. Když si pro jistotu progooglím ceny, raději se dívám jen zvenku.
 |
| Přestupní stanice Prospekt Mira |
Zacházím do krtka a se dvěma přestupy mířím na poeticky nazvanou stanici VDNKh (v českém přepisu VDNCh). Tam se nachází jedno z muzeí, které můžu navštívit jedině tady nebo na Floridě, Muzeum kosmonautiky (Музей космонавтики). Při výstupu z metra mě uvítá obrovský do výšky tyčící se monument. Kolem něj se rozkládá park věnovaný kosmonautům. Najdete tam sochy např. Gagarina nebo Těreškovové. Z druhé strany monumentu se nachází vchod do muzea. Vstup do něj stojí 250 rublů. Za povolení k fotografování si připlatíte dalších 200 rublů. Zvláštní je, že i tak v muzeu všichni fotí včetně malých dětí. Jsem skeptik a nějak nevěřím, že by si všichni koupili povolenku. Tak fotím taky, i když jen mobilem. Uvnitř muzea najdete vše od lunochodu přes sondy Veněru až po model části stanice MIR v měřítku 1:1 včetně kosmického záchodu. V dolním poschodí najdete zmenšené modely všemožných kosmických nosičů a dokonce i jeden skafandr NASA, které muzeum dostalo darem.
 |
| Muzeum kosmonautiky zvenku |
 |
| Přilehlý park |
 |
| Kabina jedné z prvních kosmických lodí nebyla zrovna hotel Ritz, |
 |
| Muzeum kosmonautiky, raketa Sojuz |
 |
| Modely raket |
 |
| Vnitřek stanice MIR |
 |
| Kosmický záchod na MIRu |
Když vyjdu z muzea, zláká mě na protější straně nacházející se vítězný oblouk značící hlavní vstup do parku VDNCh (Арка Главного входа ВДНХ). Nejdřív bychom si asi měli říct, co to je ono VDNCh. VDNCh je z ruštiny Vystavka Dostizheniy Narodnogo Khozyaystva a do češtiny to znamená Výstava výdobytků národní ekonomiky. Výstavní areál byl postaven v dobách Sovětského svazu mezi lety 1935 až 1939. Nyní slouží hlavně k rekreaci. V parku můžete najít nádherné fontány. Nyní v něm taky probíhá rekonstrukce a řada budov a ploch je nepřístupná a schovaná za zábrany nebo lešením. Fontány, které nejsou schované pod lešením byly nasvícené pozdně odpoledním sluncem a působily překrásně.
 |
| Vstupní brána do parku VDNCh |
Na VDNCh mě jako na potvoru přepadl hlad. Různých pouličních stánků je tam habaděj a v tu chvíli na mě začínala doléhat moskevská realita. Dát 200 až 300 rublů za párek v rohlíku ze stánku nebo o trochu vyšší sumu za čínu či kebab? Proč? Vždyť by mi to ani nechutnalo s vědomí, že doma si za to umím koupit celý oběd. Aspoň chci něco ruského. Ale tady nic takového nemají. V celém parku jsem našel jediný stánek s bliny (ruskými palačinkami), koukl jsem na těch šest sedm lidí přede mnou a raději šel ven z parku, že tam najdu snad něco lepšího. Mé kroky se stočily k jedinému obchoďáku v okolí. Půlka obchodů prázdných, druhá půlka zavřených, naštěstí růžek s fastfoody otevřený. Hlad byl silnější než má chuť po ruském jídle a večeři jsem si neslavně dal v KFC za cenu jednoho hotdogu v parku. Mimo jiné jsem si všiml, že tam mají celé léto akci na točenou zmrzlinu, kterou prodávají za 19 rublů.
 |
| Fontána ve VDNCh |
 |
| Jiná fontána ve VDNCh |
Po jídle se už začalo smrákat. Čas vrátit se na ubytování. Sice noc je ještě mladá, ale zítra je taky den. Ještě než jsem vydal na cestu k hostel ze stanice Biblioteka im. Lenina jsem prošel skrz přestupní uzel na stanici Arbatskaya (Арба́тская). Ta vyniká svou výzdobou a byla postavena v roce 1953. Samotná stanice Biblioteka im. Lenina (Библиоте́ка и́мени Ле́нина) je ještě starší. Byla postavena už v roce 1935, ale její výzdoba nestojí za zmínku.
Na poslední chvíli mě ještě Velký kamenný most (Большой Каменный мост), který pár metrů od hostelu napojuje onu aspoň osmiproudou komunikaci, přes kterou je takový horor přejít. Počasí se totiž umoudřilo a polojasná obloha se rudým západem slibovala báječnou podívanou přes řeku Moskva na Kreml i Chrám Krista spasitele.
 |
| Výhled na Kreml od druhého konce Velkého kamenného mostu |
 |
| Chrám Krista Spasitele |
Do hostelu jsem dorazil v 22:30. Holky z hostelu si opět si musely půjčit můj pas, protože zjistitly, že kvůli registraci potřebují naskenovat úplně všechny jeho stránky včetně těch prázdných. U stolu v kuchyňce se všichni postupně scházeli. Nejdřív jsem si povídal s Anuarem z Kazachstánu, pak se přidaly nějaké dívčiny z Thajska a nakonec i holky z recepce, které konečně doskenovaly můj pas. Povídal jsem si s nimi do půlnoci.
Náklady:
Vstup do Muzea kosmonautiky ... 250 rublů
Aby vám neutekly mé další zážitky z cest, sledujte RSS kanál nebo mou Facebook stránku! Už brzy budou následovat zápisky z Petrohradu a v září mě čeká epická cesta do Peru, kde budu uhýbat indiánským nabroušeným kalkulačkám, až se mě budou snažit oškubat jako pravého amerického gringa.
Líbí se Vám mé cestopisy a rádi byste mě nějak podpořili? Na možnosti se podívejte zde. Nebojte, peníze nechci. Nejjednodušší je vypnout AdBlock a sem tam kliknout na banner, co Vás zaujme.