Týden v Albánii

Končí doba covidu, končí období neřízených homeofficů. Pro jednoho práce, pro druhého dovolená. Letenky kupujeme pár týdnů dopředu a platíme dva tisíce na hlavu za přímý let z Prahy do Tirany s Ryanairem.

Pláž na jihu Drače

Vzhledem k druhu pobytu bude tento report trochu netradičně heslovitý a ne den po dni.

Letiště Praha, Terminál 1
Na to, že je to první let dané linky, nekoná se žádný raut, ani proslov. Po přistání nenásleduje vodní slavobrána. Před MasterCard Lounge je cedule, že je plný a preferují držitele prémiových MasterCard. Uvnitř je přitom prázdný. Chtěl jsem vytisknout smlouvu, ale v PC koutku nefunguje tiskárna. V Runway restauraci kód z newsletteru na 20% slevu z newsletteru nefunguje při načítání z displeje mobilu. Prý je na něm příliš velký. Musí načíst svou vlastní kopii (velkou asi 2x2 cm).

Tak trochu jiný Balkán

K Albánii mám osobní vztah. Už několikrát jsem tam měl jet a vždycky to padlo. Jednou změna letového řádu, párkrát covid a testy a posledně můj poklad řekl ne. Vyšlo to až letos v lednu a odjet nebylo lehké ani tentokrát. Můj poklad mi to fakt osladil. Ale jednou se tak jako tak všichni sejdeme u Chocholouška ;)

Letím opět z Vídně. Odlet mám v pátek večer a přílet v pondělí dopoledne. Využívám toho k prohlídce Vídně. Tentokrát mám vytipované atrakce, co mi už dlouho unikají. Startuji proto už v 5:38 z Hlavního nádraží. Jízda Regiojetem probíhá standardně. Dokonce jsou i noviny a funguje i objednávání občerstvení, což poslední dobou není až tak samozřejmé.