Do Dubaje na Expo

Když před rokem a půl byla pandemie v plné síle a lety se rušily jako na běžícím páse toužil jsem u Wizzairu provětrat pandemické kredity na linkách do Dubaje, Nur-Sultánu a Kazaně. Rok s rokem se sešel a mé přání zůstává vyslyšeno jen z 1/3. Za 125 kreditů letím z Budapešti do Dubaje a zpět. Když jsem viděl enormně vysokou cenu sobotního letu do Dubaje, tak jsem ještě 22 kreditů uvolnil na místa u okénka.

Pavilon SAE na Expu 2020

Do Budapešti si mi z Prahy nechce jet se žlutým cirkusem na kolejích, který dost často stojí v polích a netopí, tak radši pokukuji po letenkách s irskou mastnou tyčí. Rozdíl je to značný - místo 7 hodin sardinek, jen jedna. Postupně přes Opodo přikupuji po 21 € a 22 € letenky mezi Prahou a Budapešti. Vycházejí levněji jak na oficiální stránce a ty dva týdny před odletem už problémy s rušením neočekávám. Nicméně pro jistotu si ještě nechávám noční jízdu z Prahy do Budapešti s Radimem. Jenže pak ji zapomenu zrušit a dívám se nešťastně na displej nějakých 9 minut před odjezdem. Přesně o 6 minut později, než by bylo záhodno.

Japonsko aneb 9 dní rychlovlaků

Země vycházejícího slunce, jak se Japonsku přezdívá, pro mě byla vždy lákavá a obestřena lákavou vůní dálek a rouškou tajemství. Když loni dorazili známí z Japonska a před pár měsíci mě pozvali, ať se za nimi podívám, Japonsko bylo jasnou volbou. Předtím jsem cestoval po Evropě, s rodinou, s přáteli i sám, vlakem, autobusem i autem, ale mimo Evropu a v zemi, kde nepíší latinkou, jsem ještě nikdy nebyl.

Japonsko se svou rozlohou 377.835 km2 představuje 61. největší stát na světě. Žije v něm přes 126 miliónů a se svou hustotou zalidnění (337 obyvatel/km2) hravě předstihuje Českou republiku. Hlavní město je Tokio, jehož aglomerace má obyvatel 40 miliónů.

Západ slunce nad branou chrámu Icukušima na ostrově Mijadžima poblíž Hirošimy

Zemi tvoří řetězec několika ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největšími jsou Hokkaidó na sever, Honšú (hlavní ostrov, na kterém leží mj. Tokio a Kjóto), Šikoku na východě a Kjúšú na jihu. Země je celá velmi hornatá. Nejvyšší horou je Fuji s výškou 3776 metrů.

Jako základ pro cestu do Japonska pro cestovatele z Česka vidím jako nejdůležitější sehnat si cenově dostupnou letenku s rozumnou dobou letu. To se mi podařilo u Emirates. Vízum potřeba není pro cesty do 90 dnů.

Pokud plánujete cestovat po Japonsku, je vhodné si obstarat Japan Rail Pass, který umí ušetřit mnoho mnoho peněz, ale i starostí. Platí na všechny vlaky od státního dopravce Japan Railway včetně šinkansenů (s výjimkou Nozomi a Mizuho). V základu to je vše, co potřebujete.

Mapka japonského výletu

Pokud nehovíte extrémně vysoké dobrodružnosti, je vhodné si zajistit aspoň část ubytování předem. Japonsko na rozdíl od dost rozšířených představ není tak drahé, hotely jsou v něm i levnější než v Londýně nebo Bruselu, ale na poslední chvíli může být problém najít nějaký cenově dostupný nebo hotel u turisticky zajímavé lokality.

Jel jsem sám a ubytování jsem si obstaral přes booking.com s možnosti zrušení zdarma. Známí sice bydlí v Tokiu, ale do centra to od nich je jeden a půl hodiny vlakem. Navíc jak jsem zjistil od coachsurfing masterů, coachsurfing tam moc nefunguje a airb’n’b si myslím, že by nebyl nejlepší nápad zkoušet a poprvé rovnou v Japonsku. Proto byl booking.com jasnou volbou.

Jednotlivé části cestopisu:
1. část: První noc v Japonsku
2. část: Šinkansenem za sakurami na ostrově Hokkaidó
3. část: Neříkej kékkó, dokud jsi neviděl Nikkó
4. část: Cesta přes Kjóto, Hirošimu a zpět do Tokia
5. část: Den v přepychovém Dubaji

Další články o Japonsku:
Japonská mobilní pohádka
Jak drahé je Japonsko?
Japonský slovníček

Den v přepychovém Dubaji

Cesta z Japonska s aerolinkami Emirates byla klidná a příjemná. Opět mě čekala dvě teplá jídla, neustále chodící letušky s nápoji a spousta filmů a seriálů na pár kliků dostupných na obrazovce přede mnou. Těch 11 hodin letu do Dubaje opravdu příjemně uteklo.

Do Dubaje jsem přiletěl ve 3 hodiny ráno, kufr se naštěstí nechal odbavit na druhý den ráno, a jak mi obsluha řekla, není tam vůbec co dělat (ani tam není pozorovatelna letadel), tak jsem až do 6 čekal, až začne jezdit metro.

Jediný problém, co jsem za celou cestu měl s kartami, byl v dubajském metru. Šel jsem si koupit lístek, z bankomatu jsem měl jen stodirhamovku, tak jsem lístek chtěl zaplatit kartou, nezvalo to Visu od ČS, ani Maestro od Equa. Lístek jsem si tedy musel koupit za hotové. Naštěstí tam byla obsluha, ačkoliv naprosto nechápající, jak to že někdo může chtít koupit lístek za hotové.

Výhled z metra na Dubaj s Burj Khalifou po pravé straně