Jak začínají vaše šílené cesty? Moje "Tak jsem v pátek odpoledne skončil v práci a ve tři se vydal vlakem do Bratislavy..." Cesta do Bulharska byla jednou z nich. Vlakem od Regiojetu v pátek večer do Bratislavy a tam týž noc Wizzairem do Sofie. Plus aby to nebyla nuda ještě v sobotu zajet 150 kilometrů do sousedního Plovdivu.
 |
| Antické divadlo v Plovdivu |
Jediný způsob, jak takový výlet stihnout, je naskočit na vlak Regiojetu v 15:21 z Hlavního nádraží a doufat, že nebude příliš dlouho meškat. Rezerva tam je, ale jen jedna dvě hodiny. To pro československou železnici nemusí tak velký časový polštář, jak by si člověk přál. Proto mě vlak znervóznil, když nabral půlhodinové zpoždění u Pardubic kvůli poruše zabezpečovacího zařízení.
V Bratislavě vystoupím z vlaku a hned vidím, jak na stanici autobusu přijíždí linka 61 jedoucí na letiště. Doběhnu, k automatu, po menších peripetiích koupím lístek a vbíhám do dveří. Tomu říkám dokonalá integrace! Když dojedu na letiště, teprve se pomalu stmívá. Do odletu mi zbývají téměř dvě hodiny. Zažívám tam vystřízlivění z iluzí. Poprvé, co jsem v Bratislavě, tam vidím stabilní frontu jak na bezpečnostní, tak na pasovou kontrolu a nedobrovolně se do ní zapojuji. Let dlouhý mírně přes hodinu jsem si užil na prostředním sedadle. V Bulharsku v době přistání už bylo po půlnoci a celkem teplo. Bulhaři nás svezli pár metrů k pasové kontrole. Ta byla dost rychlá mimo jiné proto, že jsem stál u dveří. V prvním bankomatu jsem vybral peníze a vydal jsem se k ubytování na dnešní noc.
