Kde se učit japonsky

Japonštinou mluví přibližně 130 miliónů lidí a většina z nich přímo v Japonsku. Jedná se o zástupce japonsko-rjúkjúských jazyků. Píše se vlastním písmem a rovnou třemi abecedami (kandži, hiragana a katakana). Pro nás Čechy a Moraváky je hodně vzdálená a proto se nám při jejím učení hodí pomoc.

Nejpřívětivější způsob učení se japonských slovíček podle mě představuje DigitalDialects.com. Obsahuje jednotlivé interaktivní hry pro učení se různých druhů slovíček. Bývá nahrána výslovnost, uveden přepis latinkou a japonské znaky.

Jedna z her pro učení barev

Duolingo
Populární aplikace Duolingo nedávno přidala mezi své kurzy i japonštinu. Příjemným způsobem se v ní naučíte jednotlivé znaky japonské abecedy hiragana. Moc se ale netěšte, když zvládnete ji, ještě vás čeká stejně obsáhlá katakana a pak obrázkové kandži odvozené z čínských znaků. Kurz je zatím dostupný jen pro mobilní zařízení a nikoliv webové rozhraní.

japonština v Duolingu

Japonský formát adres

Japonsko je svébytná země s dlouhou kulturní tradicí. Některé odlišnosti nejsou na první pohled znát a v plné míře si je užijete až v době, kdy vyrazíte do Japonska. Mezi ně rozhodně patří i formát japonských adres. V Japonsku totiž neexistují ulice tak, jak je známe z Evropy či jiných koutů světa. Ne, že by tam pobíhali po mezích, ulice tam mají, ale nemají je pojmenované. Pro turisty je to zmatečné a v noční můru se to přeměňuje zejména při hledání adresy hotelu.

Japonské prefektury (zdroj: Wikipedia)

V Japonsku je 47 prefektur (něco jako naše kraje). V každé prefektuře existují větší územní celky (něco jako okresy) s přídomkem zpravidla ši (ši = město). V rámci těchto celků se adresa označuje pomocí shluků čísel oddělených pomlčkami. Sestupně určují distrikt, bloky domů až po číslo jednotlivého domu. Ale pozor, čísluje se obvykle v pořadí jako byly domy postaveny. Jen málo kdy se na ulici setkáte s jednotnou číselnou řadou.

Můj nejtěsnější přestup

Před rokem, když jsem byl v Japonsku, byl nádherný slunečný den. Ráno jsem strávil prohlídkou Kinkakudži (Zlatého pavilonu) v Kjótu a během pozdního dopoledne jsem se přesunul do Nary, městečka známého svým parkem s volně žijícími a velmi přítulnými jeleny. Je až k neuvěření, jak dokážou být klidní, když kolem nich neustále pózují turisté se selfie tyčkami...

Šinkansen (severní barevná varianta)

Z Nary jsem měl namířeno do Hirošimy. Příjezd do ní byl naplánován tak, abych se z ní přeplavil trajektem na blízký ostrov Mijadžima právě včas na úchvatný západ slunce nad proslulou červenou torií. Za tímto účelem jsem měl rezervovaný lístek na šinkansen z Kjóta odjíždějící přibližně ve tři odpoledne. Z Nary jsem měl na výběr odjet do Kjóta s hodinu a čtvrt dlouhou rezervou nebo s 8 minutovou rezervou.

Check Czech Hanami

Loni touto dobou jsem byl v Japonsku. Jeden den jsem strávil na severu Japonska na ostrově Hokkaidó a ve městě Hakodate se připojil k místním a obdivoval s nimi kvetoucí sakury.

Vůči našim představám většina kvetoucích sakur v Japonsku jsou jen bílé třešně. V dobu, kdy vykvetou, se Japonci seberou a vyrazí do parku s foťákem.

I my u nás se můžeme věnovat této zálibě. U nás v Praze v drtivé většině převažují sakury růžové.

Kdesi ve Strašnicích

Stačí vyrazit na 3 kilometry dlouhou procházku z Vršovic do Strašnic a narazíte rovnou na desítky růžově kvetoucích stromů (ulice Vršovická od Edenu přes Kubánské náměstí až po konce ulice V Olšinách).

Ulice V Olšinách na jaře

A co vy, máte nějaká vaše oblíbená místa?

Japonsko aneb 9 dní rychlovlaků

Země vycházejícího slunce, jak se Japonsku přezdívá, pro mě byla vždy lákavá a obestřena lákavou vůní dálek a rouškou tajemství. Když loni dorazili známí z Japonska a před pár měsíci mě pozvali, ať se za nimi podívám, Japonsko bylo jasnou volbou. Předtím jsem cestoval po Evropě, s rodinou, s přáteli i sám, vlakem, autobusem i autem, ale mimo Evropu a v zemi, kde nepíší latinkou, jsem ještě nikdy nebyl.

Japonsko se svou rozlohou 377.835 km2 představuje 61. největší stát na světě. Žije v něm přes 126 miliónů a se svou hustotou zalidnění (337 obyvatel/km2) hravě předstihuje Českou republiku. Hlavní město je Tokio, jehož aglomerace má obyvatel 40 miliónů.

Západ slunce nad branou chrámu Icukušima na ostrově Mijadžima poblíž Hirošimy

Zemi tvoří řetězec několika ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největšími jsou Hokkaidó na sever, Honšú (hlavní ostrov, na kterém leží mj. Tokio a Kjóto), Šikoku na východě a Kjúšú na jihu. Země je celá velmi hornatá. Nejvyšší horou je Fuji s výškou 3776 metrů.

Jako základ pro cestu do Japonska pro cestovatele z Česka vidím jako nejdůležitější sehnat si cenově dostupnou letenku s rozumnou dobou letu. To se mi podařilo u Emirates. Vízum potřeba není pro cesty do 90 dnů.

Pokud plánujete cestovat po Japonsku, je vhodné si obstarat Japan Rail Pass, který umí ušetřit mnoho mnoho peněz, ale i starostí. Platí na všechny vlaky od státního dopravce Japan Railway včetně šinkansenů (s výjimkou Nozomi a Mizuho). V základu to je vše, co potřebujete.

Mapka japonského výletu

Pokud nehovíte extrémně vysoké dobrodružnosti, je vhodné si zajistit aspoň část ubytování předem. Japonsko na rozdíl od dost rozšířených představ není tak drahé, hotely jsou v něm i levnější než v Londýně nebo Bruselu, ale na poslední chvíli může být problém najít nějaký cenově dostupný nebo hotel u turisticky zajímavé lokality.

Jel jsem sám a ubytování jsem si obstaral přes booking.com s možnosti zrušení zdarma. Známí sice bydlí v Tokiu, ale do centra to od nich je jeden a půl hodiny vlakem. Navíc jak jsem zjistil od coachsurfing masterů, coachsurfing tam moc nefunguje a airb’n’b si myslím, že by nebyl nejlepší nápad zkoušet a poprvé rovnou v Japonsku. Proto byl booking.com jasnou volbou.

Jednotlivé části cestopisu:
1. část: První noc v Japonsku
2. část: Šinkansenem za sakurami na ostrově Hokkaidó
3. část: Neříkej kékkó, dokud jsi neviděl Nikkó
4. část: Cesta přes Kjóto, Hirošimu a zpět do Tokia
5. část: Den v přepychovém Dubaji

Další články o Japonsku:
Japonská mobilní pohádka
Jak drahé je Japonsko?
Japonský slovníček

Jak drahé je Japonsko?

Dost lidí se mě ptá, kolik mě stály ty dva týdny v Japonsku. Na to neznám úplně přesnou odpověď, ale hrubou představu mám. Určitě vám pomůže udělat si lepší obrázek o nákladech v Japonsku, pokud se tam chystáte vypravit.

Ilustrační foto (zdroj: pexels.com)

Je velmi rozšířená představa, že Japonsko je drahá země, nicméně není tomu tak. Na cestě do Japonska je největším výdajem letenka. Bez problému se dá jeden dva měsíce před odletem pořídit kolem 15.000 Kč (samozřejmě zpáteční). V akci i o několik tisícovek levněji

Abyste snížili své cestovní výdaje, je velmi záhodné si opatřit Japan Rail Pass. Ušetří hodně starostí i peněz. Na týden vyjde kolem 6.500 Kč (dá se koupit např. u StudentAgency). Ačkoliv se to může zdát hodně, umožňuje neomezené cestování vlaky po Japonsku včetně šinkansenů. Vezměte v úvahu, že jen jízdenka z Tokya do Hakodate (konec trati šinkansenu na ostrově Hokkaidó) stojí 20.000 jenů (čili kolem 4.400 Kč) za jednu jízdu.

Linky japonských šinkansenů

Vlakem se v rámci passu dá jezdit také okružní tokyjskou vlakovou linkou Yamanote. Navíc se vyhnete jejich opravdu miniaturně velikým vlakovým lístkům (cca 1 x 5 cm). Velmi snadno se ztrácejí - i to se mi na závěr výletu v Tokiu podařilo. Lístek nenalezen, připravuji se na nejhorší, beru do ruky Rail Pass, abych jim řekl, že až do včerejška jsem na něj jezdil, ukazuji jim ho, naštěstí jen na něj kouknou, nekontrolují datum a pouští mě ven ze stanice...

Japonský slovníček

Japonština sice na rozdíl od jiných asijských jazyků není tónová, ale na druhou stranu se píše obrázkovým písmem, tak si moc nepočtete bez desítek a stovek hodin strávených učením písma. Přesto se může hodit naučit se pár základních frází pro cestu, protože lidé v Japonsku obecně příliš nemluví cizími jazyky. Naštěstí jména zastávek a míst východů v metru bývají přepsané do latinky.

dobrý den ... konničiwa
dobrý večer ... konbanwa
na shledanou ... sajónara
na zdraví ... kanpai
děkuji ... arigató (gozaimas)

promiňte ... sumimasen
nerozumím ... wakarimasen

ano ... hai, é, un
ne ... íe

jak se máte? ... ogenki desu ka?
jmenuji se (jméno) ... wataši wa (jméno) desu

Japonské znaky kandži

Čísla
Japonci mají také své tradiční znaky, které příliš často nepoužívají. Čísla se může hodit naučit, ale předtím než se do toho pustíte, měli byste vědět, že je používají spolu s numerativy, pro Evropany zvláštními slovy uvozující číslovky. Také mají dva druhy číslovek - japonské a sinojaponské. Navíc ceny se počítají v tisících jenů, jelikož cca 5 jenů je 1 Kč.

0 ... zero, rei (零,ゼロ)
1 ... iči (一)
2 ... ni (二)
3 ... san (三)
4 ... ši*, jon (四) * ši připomíná slovo pro smrt, tak se používá spíš jon
5 ... go (五)
6 ... roku (六)
7 ... šiči, nana (七)
8 ... hači (八)
9 ... kjú (九)
10 ... džú (十)
11 ... džúiči (十一)
20 ... nidžú (二十)
30 ... sandžú (三十)
40 ... jondžú (四十)
50 ... godžú (五十)
60 ... rokudžú (六十)
70 ... šičidžú (七十)
80 ... hačidžú (八十)
90 ... kjúdžú (九十)
100 ... hjaku (百)
200 ... nihjaku (二百)
300 ... sanbjaku (三百)
600 ... roppjaku (六百)
800 ... happjaku (八百)
1.000 ... sen (千)
3.000 ... sanzen (三千)
10.000 ... ičiman (一万)

Cesta přes Kjóto, Hirošimu a zpět do Tokia

Ráno jsem šel z hotelu na metro. Cestou jsem minul Higashi Honganji Temple, hezký šintoistický chrám. Poté jsem už dojel k hlavnímu bodu programu v Kyotu – Zlatému pavilonu aneb Kinkakuji. Opravdu je nádherný a obklopený plno zelení.

Zlatý pavilon v Kyotu

Jinak samozřejmě Kyoto by si zasluhovalo mnohem více času na návštěvu. Jednak je tam plno chrámů, snad nejvíc ze všech japonských měst, ale taky je tam horší dopravní dostupnost – metro nejezdí kolem chrámů, ale musí se přesedat na autobus, a taky jsou davy turistů tvořící fronty u vstupů.

Neříkej kékkó, dokud jsi neviděl Nikkó

Japonci mají přísloví "Neříkej kékkó (= nádherný), dokud jsi neviděl Nikkó." Nikkó je historické město necelé tři hodiny jízdy na sever od Tokia, do kterého jsem měl namířeno, se na vlastní oči přesvědčit o jeho platnosti.

Už na dopoledne jsem měl zabookované lístky do Nikkó. Čas předtím jsem využil k návštěvě Tsukiji, proslulého rybího trhu. Navzdory tomu, že se zkazilo počasí a začalo pršet, jsem byl připraven a měl jsem připraven deštník i pláštěnku. Jak se později ukázalo, deštník příliš malý a pláštěnku třetí cenové skupiny, ale hlavně červený baťoh až s podivem snadno protekl.

Tsukiji rybí trh není od stejnojmenné stanice metra zrovna blízko, tak jsem už jen cestou tam hezky namokl navzdory mému deštníku - u Vietnamců loni koupeným asi za 50 korun. 

Rybí trh Tsukiji

Přímo u stanice metra je hezký chrám, který stojí za navštívený nejen kvůli tomu, že je to přes jeho areál kratší. Samotný rybí trh na mě moc velký dojem neudělal. Možná kvůli tomu, že pršelo, možná protože jsem den předtím byl na ranním trhu v Hakodate, nebo že znám hezčí trhy z Evropy (např. Barcelos v Portugalsku). Na rozdíl od minulosti turisté stejně nesmějí na aukci tuňáku, respektive se velmi dlouho dopředu musí registrovat, zaplatit tučný poplatek a přes to všechno stejně musí zůstat na jednom specifickém místě vyhrazeném pro návštěvníky.

Šinkansenem za sakurami na ostrově Hokkaidó

Už ve čtyři ráno tokyjského času mě vzbudilo světlo. Venku naprosto jasný den. To mě na Japonsku asi nejvíc překvapilo – nastavení časového pásma – světlo od čtyř do rána, v sedm večer už tma jako v pytli. To dos limituje cestování.

V hotelu jsem posnídal, a pak jsem se vydal na poznávání Tokya. Nejdřív jsem zamířil na rušnou křižovatku Shibuya. A podařila se mi nevídané věc. Byl jsem na ní v osm ráno a byla prádná. Bez davů jsem si prohlídl sochu psa Hachiko, který každý den chodil na nádraží čekat na svého pána, který už přijít nemohl.

Křižovatka Shibuya téměř bez lidí

První noc v Japonsku

Pro cestu jsem si vybral konec hanami (období kvetoucích sakur). Když jsem cestu plánoval a kupoval letenky, tak trochu jsem doufal, že budou sakury vykvétat později. Bohužel, vykvétaly dříve a musel jsem za nimi až na ostrov Hokkaidó.

Při plánování mě velmi zaujala a pomohla stránka japan-guide.com. Je na ní i mapka s předpovědí kvetení sakur! Vřele doporučuji k navštívení.

Jel jsem velmi na lehko. Původně jsem chtěl s sebou jen jeden malý ruksak jako příruční zavazadlo. Později jsem přibral ještě malou tašku, protože do baťohu se to vše nechtělo vejít a jak jsem se koukl na letenku – mohl jsem mít s sebou až 23 kg do podpalubí. Zpětně můžu vyhlásit nejzbytečnější věci, které jsem měl s sebou – tablet (ani jednou jsem ho nezapnul, na vše stačil mobil), elektrický holicí strojek (stejně pižlal a žiletka byla v každém lepším hotelu), mýdlo (v hotelu), redukci do zásuvek (na vše stačil čínský nabíjecí adaptér od Xiaomi), papírovou mapu Tokia a Dubaje (měl jsem je pro lepší pocit, kdybych se ztratil), sbírku filmů v mobilu a tabletu (nedostal jsem se k nim za celou cestu) a jako hřeb večera - vietnamky na koupání.

Moje zavazadla

Japonská mobilní pohádka

O Japonsku se dlouhou dobu říkalo, že je v telekomunikačních službách napřed. Ano, stále je to z části pravda, jen už japonské mobily nevypadají nápadně odlišně od našich, mají sítě třetí a čtvrté generace, ale to my taky.

Dokonce ty sítě z části vysílají na stejné frekvenci. Dají se díky tomu použít i naše mobilní telefony. S úspěchem jsem používal v Česku zakoupený Asus Zenfone 2 Laser. Celou dobu jsem měl 4G signál včetně tunelů metra. Nepokryto bylo jen pár procent odlehlejších částí trasy šinkansenů.

Hlavní specifikum japonského telefonního trhu je to, že cizincům neprodávají SIM karty. Těm se jen pronajímají a umožňují jen využívání dat - žádné volání ani SMSky. Většina operátorů je chce dokonce při odletu vrátit!

Já jsem vybral SIM kartu od B Mobile. Dva týdny za 2596 jenů, 3GB neomezených dat a SIM karta se nemusí vracet. Operuje v síti NTT Docomo. Ta by měla mít nejlepší pokrytí.

Na všech nabídkách dat je hezká fráze, že jsou neomezená a přitom u hvězdičky je uvedeno, že neslouží ke sledování videí, stahování aplikací a v případě nadlimitního využití data zastaví. Nadlimitní znamená 100 – 300 MB za den.

Týden před odletem jsem spustil Skype a Microsoft mě otravoval reklamou. Už jsem ji chtěl zavřít, když jsem si všiml „free unlimited calls for one month“. Klikl jsem a zjistil jsem víc informací. Opravdu volání zdarma na pevné linky v Česku i Japonsku. Nabídku jsem využil i objevil háček – samozřejmě to měla být přihláška k předplatnému – objevil jsem to a hned jsem cyklus obnovování zrušil.