Letošní itinerář není tuctový. Minule jsem si už prošel klasické kolečko. Ti, co by si o něm rádi početli, doporučuji článek z roku 2020 - Egypt bez cestovky aneb baťůžkář tvrdý chleba má. Nečekejte tudíž návštěvu Luxor Temple, Karnaku nebo Údolí králů.
1. ledna
První den roku začínám cestou na pražské letiště krátce po sedmé hodině ráno v době, kdy řada lidí znavená oslavou Nového roku ještě nezalehla. Po security pokračuji do MasterCard Lounge na snídani. Nabídka je stále stejná a hořčice i kečup k párkům stále chybí. Můj let do Istanbulu má odlet v 10:30. Letím s Pegasem na letiště Sabiha Gokcen. Během letu jsou vidět zasněžené pláně i těsně před Istanbulem. Nad městem sedí šedá deka a děláme si go-around, než přistaneme. Na letišti nyní moc velký provoz není, na pasovce je komplet prázdno. Asi jsme jedno z mála letadel, co teď přistálo. Ještě nedávno tu sněžilo. Venku je zima jak v Rusku.
Původně jsem chtěl dojet metrem na Pendik, nejbližší části města s mořem. Avšak dřívější stanice a současná stanice metra jsou od sebe snad víc jak kilometr, a tak k moři to je z ní fakt daleko. Navíc mám ještě čas, tak sjedu rovnou do centra k asijské části Istanbulu, kde jsem ještě za ty své návštěvy Istanbulu nebyl. Vystupuji na konečné stanici Kadiköy metra M4 a procházím se podél pobřeží. Po hutných mracích ani památky a nad Bosporem pozoruji nádherný západ slunce.

