Ani se měsíc s měsícem nesešel a já už znovu balím kufry směr Severní Porýní. Tentokrát pracovně a tentokrát nejedu celou cestu vlakem, ale letím do Frankfurtu a z něj poté vlakem do Bonnu.
Deutschlandticket mám také koupený jako úspornější variantu cestování. Od pondělního oběda do čtvrtečního večera bude probíhat týmové setkání v kancelářích německého ústředí klienta (nejmenované firmy). Abych tam byl včas, musím vyrazit už v neděli a zpátky jet až v pátek.
V Severním Porýní bude po celý následující týden mezi 32 a 38°C. Můj základní filtr na hotel - klimatizace - se vyplatila. V ústředí budou mít určitě taky klimatizaci a přejezdy nějak zvládnu.
Než jsem dopsal cestopis, na zdopravy.cz vyšel hezky nazvaný článek Úpadek německé železnice pokračuje. Včas jezdí už jen každý druhý dálkový vlak právě na základě dat z června, kdy jsem v Německu byl služebně...
Neděle
Pro nedělní let jsem vybral Lufthansu letící v 11:45 z Prahy. Před letem potrápím RB a jdu na zlatou Visu do Fast Track Lounge. Dávám si vystydlé párečky a využívám svou donesenou hořčici. Blíží se ale čas oběda a po uvědomění, že letos neplánuji žádný další let, přesouvám se do Pilsner Urquell Original Restaurant a využívám vstup na Lounge Key, abych si dal vepřovou panenku s bramborem a pivem. Lounge Key mi zaplatí 550 Kč z útraty a zajistí mi tak bezplatný oběd.
 |
| Fast Track Lounge a jeho šmakulády |
 |
| Pilsner Urquell Original Restaurant |
Lufthansa ačkoliv letadlo v Praze už nějakou dobu je, svou neefektivitou nástupu zaručí zpoždění na odletu. Letadlo je celkem plné. Při přistání bohužel nevidím frankfurtské panorama jako minule, jelikož přistáváme na jinou dráhu. Přistávám ve Frankfurtu kolem jedné. Němci ale letadlo odstaví v polích a přijíždí pro nás autobus...
V letištním supermarketu se snažím vrátit lahve, co mi zbyly zminula. Marně. Automat je rozbitý. S-Bahn směr Mainz jede jen 1x za půl hodiny a zrovna mi ujel, tak si v teplíčku podzemního nástupiště počkám na další. Byť musím přiznat, že ne tak velké jako na povrchu.
 |
| Římské divadlo v Mohuči |
Ve vlaku mě při čtení nadchne římské divadlo v Mohuči. Leží přímo u stanice vlaku Mainz Römisches Theater ani se neplatí vstupné. Bývalo to největší římské divadlo na sever od Alp. Nadšení mě opustí, když ho vidím z vlaku - je to pár šutrů u stanice a spočítám si, že se mi tu po kratičké prohlídce nechce čekat na další vlak.
 |
| Kostel sv. Štěpána a jeho křížová chodba |
Mohuč představuje hlavní město spolkové země Porýní Falc s 200.000 obyvateli. Vlakem se sem dostanete za necelou půlhodinu z frankfurtského letiště. Zdejším rodákem byl Johannes Gutenberg, vynálezce knihtisku. Centrum je na Německo nezvykle zachované a nabízí celou porci tradiční roubovaných domů. Venku pořádně připaluje a teploty atakují 35°C.
 |
| Mohučská katedrála |
 |
| Domy na náměstí Markt před katedrálou |
V tomto světle reviduji své cíle pro nadcházející cestu do Bonnu - původně jsem chtěl po cestě navštívit nějaký hrad nebo zámek v údolí Rýna, ale podle fotek dělám brutální selekci - prakticky všechno leží na kopci. Selekci přežívá pouze Burg Pfalzgrafenstein ležící na malém ostrůvku uprostřed Rýna.
Beru regionální vlak do Wiesbaden Hbf, tam si čtvrthodinku počkám na RB10 směr Kaub. Všechno jede plus mínus pár minut na čas. RB10 je plný a skoro celou dobu v něm stojím. Podle předpovědi můžou být v Kaubu bouřky, což se naštěstí ukazuje jako liché a meteoradar od Windy si doslova vymýšlí.
Obloha je podmračená, ano, sem tam se ozve hrom, ano, ale nespadne ani kapka a občas krajinu osvětlí sluníčko. Už z nádraží je nádherný výhled na celý hrad Pfalzgrafenstein. Přijíždím tam už po zavírací hodině (17:00), ale to nevadí. Díky tomu je tu dokonalý klid.
Nechce se mi tu čekat hodinu na další možná zpožděný RB10. Proto beru za vděk spojení z DB Navigator - přívozu přes Rýn, který mi umožní si hrad prohlédnout z obou stran, autobusu č. 682 do Oberweselu a vlaku do Koblenze. Ten by měl jezdit na této trase až třikrát za hodinu. Přitom si prohlížím historické městečko Oberwesel.
Vlak RE2 původně má mít zpoždění 5 minut, to je naprosto v normě. Kvůli tomu nejdu na hlavní náměstí, protože dojít tam a zpět by bylo jen tak tak. V čase odjezdu naskočí zpoždění 20 minut, později se změní na 40 minut. Na vině je rozbitý "Signal". Po půl hodině RE2 předjíždí RB26, který jede přímo do Bonnu. Původně jsem chtěl ještě vystoupit v Boppardu, prohlédnout si městečko a nastoupit právě na tento vlak. Těžko důvod poruchy bude Signal, když vlak na dané trati může být předjet jiný, ale tohle je Německo...
V Bonnu mám ubytování v Hotelu Motel One Bonn-Beethoven. Pečlivě jsem ho vybíral, když mi po aplikaci filtru "klimatizace" na Booking.com vylezlo, že prakticky žádný hotel v Bonnu nemá klimatizaci nezávisle na počtu hvězdiček. Červen, to už je riziko, že by mohlo být kolem 30°C... Obezřetnost se vyplatila - během aktuální vlny veder se dokonce atakuje čtyřicítka. Kolegové z jiných částí Evropy tak důslední nebyli a prskají, jak je možné, že v Bonnu čtyřhvězdičkové hotely nemají klimatizaci, že je to ani nenapadlo kontrolovat...
Kolega ze Slovenska mi psal, že ani Mekáče tu nemají klimatizaci. Kousek od hotelu jeden je, tak to jdu prověřit. Na chvilku vejdu dovnitř - je tam jak v pobočce pekla - že bych jim tam přišel využít nějaký kupón nebo snad za plnou cenu, můžou zapomenout...
Pondělí
Pondělní dopoledne mám ještě volné, tak na otevíračku vyrážím do botanické zahrady u zámku Poppelsdorf. Je to asi 15 minut jízdy autobusem z centra. Záměr být tam ještě před začátkem vedra nevyšel - mají totiž otevřeno od 10:00 do 18:00 a ještě před 10:00 jsou už ulice rozpálené. Organizační zvláštností této zahrady je vstupné - ve všední dny zdarma, o víkendu a svátcích za 4 €.
Po obědě už začíná pracovní program. V kancelářích v ústředí nejmenované německé korporace - v kantýně jim klimatizace funguje, ale ve školící místnosti mají ekologickou parodii na klimatizaci bez jakýchkoliv výdechů vzduchotechniky (zřejmě něco na bázi tepelného čerpadla) a chladit nezvládá vůbec. Uvnitř je přes třicet. Další dny na tom nejsou lépe. V zasedačce sice něco jako klimatizace je, ale brutálně nestíhá. V jiné pro jistotu není nic. Výdechy, co opravdu chladí jsou ku překvapení všech jen v kuchyňkách uprostřed velkých openspaců. Inu, Německo.
Co se týče tramvají, co jezdí přes Bonn - jejich normální interval je 10 minut ve špičce, navíc mívají četná zpoždění, jelikož jejich linky jsou dlouhé a během týdne veder občas vypoví službu úplně. Naprostá většina tramvají nemají klimatizaci vůbec a představují tak nejlevnější saunu v Německu. Jen linky 16 a 62 na některých spojích klimatizaci mají, byť značně zadýchanou, co s takovým teplem nepočítala.
 |
| Gastro okénko aneb řízek na 100 způsobů |
V centru mají v Bonnu tři jakž takž použitelné zmrzlinárny
- EisLabor-Passion - můj favorit s kopečkem za 2,1 €. Částečně se blíží pražské Creme de la Creme, ale fakt jen částečně. Nicméně nejlepší zmrzlina, co jsem v Severním Porýní ochutnal.
- Na hlavním náměstí Gelateria am Markt Bonn s kopečkem za 1,9 € - zmrzlina jakž takž ujde, ale mají tu šmoulovou, tak si velké iluze o kvalitě nedělám. Kvalitou velmi blízko k Angelatu.
- Německými kolegy vychvalovaný Eis Café Lazzarin mě zklamal. Zmrzlina velmi namražená a konzistencí nedostatečná. Taky mají šmoulovou. Co vypadá na fotkách hezky - zmrzlinové poháry, ale ty stojí jako oběd a dělají je ze stejné zmrzliny. Kopeček s cenou 1,7 € je tu suverénně nejlevnější z recenzovaných.
Úterý
V úterý po práci se s kolegou vydáváme do Lince. Ne toho rakouského ale nad Rýnem - Linz am Rhein. Jedná se o šestitisícové městečko na břehu Rýna. První písemné zmínky o něm pochází už z 9. století. V současnosti je proslulé svými malebnými hrázděnými domky. V centru jich jsou desítky.
Na vlak přestupujeme z tramvaje ve stanici Oberkassel Nord. Přejití na nádraží Oberkassel je dílem asi pět 5 minut. DB Navigator nám ten přestup naplánoval bez jakékoliv časové rezervy, tak se zapotíme. Slunce totiž už praží pořádně. Vlak má zpoždění cca 5 minut a uvnitř klimatizace skoro nestíhá. Na místo dorazíme o pár minut. Německý Linec rozhodně můžu doporučit. Centrum se sice dá projít do 10 minut rychlou chůzí, ale na rozdíl od jiných německých měst nemusíte hledat úhly záběru tak, abyste omylem nevyfotili něco modernějšího, co tam postavili po roce 1945 na troskách zničených domů.
V noci z úterý na středu od 22:30 do 1:00 zastavila vlaky napříč celým Německem porucha sítě GSM-R. Naštěstí jsem už ve vlaku nebyl. Jinak to mohlo být velmi zajímavé.
Středa
Ve středu nestíhám žádný vlakový výlet, tak se po meetinzích aspoň zastavuji v prodejně Haribo nedaleko hlavního nádraží. Prodejnu sem přestěhovali. Vůči původnímu umístění je to zklamání - dostupnost je lepší, ale původně byla prodejna dvoupatrová a s bohatou dekorací. Nyní je to jen jednopatrový obchod bez jakékoliv přidané hodnoty. 200 gramový pytlík Hariba tu vyjde na 1,19 €. Prodávají tu i plyšáky, hrníčky nebo přívěsky.
 |
| Gastro okénko č. 2 aneb druhý velký řízek na německý způsob ten samý den jsem už nechtěl... |
Čtvrtek
Ve čtvrtek se po meetingu vypravuji na Bonn Hbf a chytám zpožděný regionální expres v čase odjezdu následného vlaku. Říkám si jaké, že to mám štěstí... Do Brühlu je to z Bonnu čtvrthodinka. Abych si po dojezdu do Brühlu počkal asi 5 minut ve vlaku s kolabující klimatizací než se mu na peronu otevřou dveře. Hned se mi venku těch 38°C stupňů zdálo jako chládek. Dorážím po páté hodině. Prohlídky zámku už asi hodinu nejsou možné, ale zdejší rozlehlá zámecká zahrada je otevřená až do 21h. Je fakt krásná a je v ní chládek.
Zpátky jsem si vychutnal německou železnici v nejlepší kondici. Pospíchám, abych stihl vlak, co prý jede přesně. Dojdu na nádraží. Čas odjezdu a nikde nic. Postupně jen roste zpoždění. Naštěstí to tu jezdí skoro jako metro, tak co pár minut by měl jet jiný vlak. Ty taky nejedou. Mezitím náhodně přeskakují zpožděné vlaky v rámci dvou nástupišť. Po půlhodině se přišourá nějaký zpožděný regional express, co měl jet ještě před mým vlakem... Venku je k večeru příjemných 38°C. Vzduch má pouštní feeling.
Pátek
Pátek je den přesunu zpět do ČR. Velmi pečlivě jsem zkoumal každý jednotlivý vlak, co jede z Kolína nad Rýnem nebo Bonnu směrem na frankfurtské letiště, neboť jsem nerozumně šetřil firemní peníze a vzal výrazně levnější odlet z Frankfurtu místo dražšího a pozdějšího Kolína nebo Düsseldorfu.
 |
| Začíná v Essenu |
 |
| Začíná v Amsterdamu |
 |
| Začíná v Kolíně nad Rýnem. Volba je na vás. |
Prakticky každý rychlovlak ICE, který nezačíná v Kolíně nad Rýnem, má naprosto příšerná čísla spolehlivosti. Včas (tj. do 5 minut po plánovaném) příjezdu mnohdy dorazí i méně než 30 % spojů, z nichž řada ani nedorazí do cíle... Volba proto padla na ICE 1515 s odjezdem v 10:43 ze Siegburgu, který si drží včasnost přes 70 % , má průměrné zpoždění necelých 5 minut a začíná v Kolíně. Byť posledních 14 dnů před odjezdem cíle nedosáhly rovnou 3 spoje...
Sice mi přímo pod okny pokoje jezdí tramvaj č. 66, co má končit v Siegburgu, ale kvůli krádeži měděných kabelů tam tento týden nejede. Proto volím autobus č. 640, co tam jede také. A dobře dělám - je plně klimatizovaný a jeho klimatizace ty dopolední teploty stíhá uchladit. V Siegburgu mám chvíli čas, tak se trošku kouknu a aspoň z dálky kouknu na Michaelsberg, ale fakt jen z dálky. V tomhle nelidském vedru, už tak brzy ráno, bych to s plnou polní (čti příručákem s notebookem) nedal s grácií. Čas by při svižném kroku byl.
Přijíždí asi o dvě minuty později. Na nástupišti mi už začínalo být vedro. Na frankfurtské letiště přijíždí dokonce před časem příjezdu z jízdního řádu. Většinu času jede přes 200 km/h, chvílemi i 280 km/h. Pro jednou v Německu funguje něco, jak má.
Na letišti mám rezervovanou zrychlenou security přes FRA SmartWay. QR kód se kontroluje pohledem a nějaký ekvivalent fast tracku nenacházím. Jedině snad u kontroly boarding passů, kdyby byla fronta až tam. U samotné kontroly jdu do stejné fronty s ostatními.
Jak bych popsal frankfurtské letiště? Velmi nepraktické a zmateně uspořádané... Při hledání salónku Luxx Lounge, co má být mezi sektory B a C vyjdu před bezpečnostní kontrolu. Salónek najdu v horním patře. Je tam dost vedro. Před salónkem nechají částečně kvůli exkluzivitě jako u nočního klubu, částečně kvůli kapacitě, tvořit frontu (byť lidé by se tam vešli všichni). Ještě i po dvanácté servírují studenou snídani. Zklamání. V půl jedné se tam zjeví oběd. Jedno teplé menu, trocha salátu. Podává se v jiné místnosti, která byla předtím zavřená. Je tam mnohem chladněji, než ve zbytku salónku. Kuřecí kousky přijdou vhod a jsou celkem chutné. Za mě je tento salónek větší zklamání jak ty pražské - před security, mizerná nabídka jídla a pití. Byť musím uznat - majonézu i kečup tu k párkům mají.
 |
| V okolí letiště panuje příjemný chládek. |
Zpátky do Prahy letím prémiově s Condorem. Nástup probíhá autobusem, byť se provádí z gatu s nástupním mostem. Condor je známý svými pruhovanými letadly. Já bohužel vyfasoval letadlo s vězeňským mundúrem. Uvnitř je celkem vedro a na mě pálí sluníčko skrz okno. Po vzletu se to zlepší. K mému překvapení probíhá bezplatný servis - voda a čokoládka od Schogetten. Nad Prahou kroužíme a můžu si prohlédnout centru. Přílet je o půlhodiny později.
