Den v přepychovém Dubaji

Cesta z Japonska s aerolinkami Emirates byla klidná a příjemná. Opět mě čekala dvě teplá jídla, neustále chodící letušky s nápoji a spousta filmů a seriálů na pár kliků dostupných na obrazovce přede mnou. Těch 11 hodin letu do Dubaje opravdu příjemně uteklo.

Do Dubaje jsem přiletěl ve 3 hodiny ráno, kufr se naštěstí nechal odbavit na druhý den ráno, a jak mi obsluha řekla, není tam vůbec co dělat (ani tam není pozorovatelna letadel), tak jsem až do 6 čekal, až začne jezdit metro.

Jediný problém, co jsem za celou cestu měl s kartami, byl v dubajském metru. Šel jsem si koupit lístek, z bankomatu jsem měl jen stodirhamovku, tak jsem lístek chtěl zaplatit kartou, nezvalo to Visu od ČS, ani Maestro od Equa. Lístek jsem si tedy musel koupit za hotové. Naštěstí tam byla obsluha, ačkoliv naprosto nechápající, jak to že někdo může chtít koupit lístek za hotové.

Výhled z metra na Dubaj s Burj Khalifou po pravé straně

Při cestě metrem, které po větší části Dubaje vede nad zemí, jsem si užíval výhledy na všudypřítomné mrakodrapy. Užil jsem si i výhled na Burj Khalifu zalitou ranním sluncem. První moje zastávka vedla ke krásně nasvícené Burj al Arab. Její výška 321 metrů se z pláže zdála jako daleko menší.

Dopoledne jsem pokračoval do starého města, kterému vévodí Dubajské muzeum. Za 3 dirhamy člověk pozná historii města vysvětlenou spoustou oživlých expozic. Velmi hezky uděláno.

Pak jsem přeplul za 1 dirham přes Dubai Creek a na protějším břehu jsem objevil obchod vše od 1 do 100 dirhamů. Tam mají i suvenýry za výtečné ceny. Výjimečně usmlouváte lepší ceny. Porovnal jsem je s tím, co jsem usmlouval na předchozím břehu na tradičním souku. Nekoupil jsem špatně, ale mohlo to být ještě o chlup levnější.

Dubajské muzeum

Potom jsem pokračoval k Dubai Mall, že se jen podívám, kde je vstup do Burj Khalify a že se pak ještě pojedu podívat pár stanic do Mall of Emirates. Vystoupil jsem na stanici Burj Khalifa/Dubai Mall a jaký byl můj údiv, když jdu podle značení a ocitnu se v zastřešeném koridoru k Dubai Mallu, jsou v něm i jezdící chodníky, jdu pět, deset, patnáct minut a stále nejsem v cíli. Dostat se do Dubai Mallu mi trvalo půl hodiny a dalších čtvrť hodiny k Burj Khalifě. Tak jsem tam rozhodl zůstat, neboť na rozdíl od Dubajského muzea, lístek na Burj Khalifu byl fakt drahý (205 dirhamů) a nerad bych, aby mi náhodou propadl. Navíc nohy mě už dost bolely ze všeho chození po enormně rozlehlé Dubaji.

Prohlédl jsem si tento přerostlý obchoďák. Všude spousta západních obchodů všemožných luxusních i méně luxusních značek, prošel jsem např. dubajský New Yorker, viděl obchody typu Prada nebo Armani. Mají tam i zastřešený tradiční souk, jemuž vévodí kostra dinosaura pod kupolí (může mi někdo vysvětlit tu souvislost?). Dále tam je zimní stadion, krytý zábavní park a také obrovské akvárium. Je zvenku nádherně vidět jeho přední stěna s obrovským akváriem, které lze po zaplacení 100 dirhamů také podejít proskleným tunelem. Tento zážitek jsem si nechal ujít. Akvárium jsem s tunelem už kdysi procházel v Dánsku a Lisabonu.

Dubai Mall

Co se týče jídla, tak v Dubai Mall i Dubaji celkově, jak jsem viděl, jsou ceny jako z hororové pohádky – to nejjednodušší jídlo se pohybovalo od 40 dirhamů výše. To mi bylo líto dát za jídlo z fastfoodu, tak jsem si v tamějším supermarketu za 1,5 dirhamu koupil lokální chlebové placky a za dalších pár dirhamů láhev vody. Jinak se údajně v Dubaji dá najít levnější jídlo u Indů. Bohužel jsem o něj nezavadil.

Postupně se připozdívalo a nastala moje velká chvíle – vyjet si nahoru na Burj Khalifu a pozorovat západ slunce. Zaujal jsem strategické místo u okna a čekal jsem. Slunce se postupně sklánělo k obzoru a nořilo se do písečného oparu, až nebylo vidět. Noční Dubaj vypadá hezky.

Výhled z Burj Khalifa

Poté jsem sjel dolů a šel se projet loďkou po laguně před Burj Khalifou. Příjemný zážitek, ale znovu bych se projet nešel. Kolem mě sice monumentální gejzíry fontány, ale zvuk byl špatně slyšet a proudy vody tak blízko, že nebyly vidět celé. A myslím, že je to lépe vidět ze břehu.

Samotná fontána nádherná, ale byla tvořena jen s cílem, aby byla co největší. Křižíkova fontána je sice menší, ale je hezčí. Už minimálně kvůli tomu, že vodu může nasvítit různými barvami. V Dubaji je jen žluté světlo. Repertoár pohybu jednotlivých trysek se mi zdál také omezený, ale za to stříkají až 100 metrů vysoko, že...

Unavený jsem před půlnocí dorazil do hotelu. Druhý den ráno byl cíl jediný, dostat se včas na letiště, abych mohl po deváté hodině odletět do Prahy Airbusem A380. To nebylo jen tak. Dubajské metro začíná pořádně fungovat až od šesté ranní (a to jen jedna linka, ta druhá ožívá až o půl hodiny později). Ze začátku jezdí jen expresní vlaky zastavující jen na určitých stanicích. Stanice blízko hotelu naštěstí byla mezi nimi. Čekal jsem tam asi 10 minut a jedno vím určitě – metro stoprocentně nejelo na čas podle jízdního řádu.

Na letišti jsem nakonec měl dvě hodiny čas. Stále lepší než přijet pozdě. Stánky s občerstvením s přepálenými cenami jsem bojkotoval a těšil se na jídlo do letadla.

Řepková pole nad Vysočinou

Přišla hodina H a já jsem skrz letištní okna viděl Airbus A380, s kterým poletím. Po dnu v Dubaji se mi ani nezdál tak obrovský. Uvnitř byly patrné dva rozdíly – schody na druhou palubu a novější panely na zadní straně sedadel – tentokrát už ne typu TN, protože na ně bylo vidět ze všech stran.

Let proběhl klidně a nad republikou bylo příjemně polojasno. Jak na jaře poznáte, že jste už doma? Přece podle všudypřítomný žlutých řepkových polí!

Vrátit se na rozcestník o Japonsku >>