úterý 1. srpna 2017

Malachitový sprint (6. den)

Je čtvrtek 6. července a spolu s ním nastává můj poslední den v Petrohradu a v Rusku též. Na dnešní den mám už v plánu jen navštívit Katedrálu sv. Izáka (Исаакиевский собор) v centru města. Beru voucher a vyrážím k ní, abych tam byl akorát na otvíračku. Oknem pokoje na mě pomrkává sluníčko, tak si s sebou neberu mikinu. Petrohradská doprava mě mile překvapila, tak jsem tam o půl hoďky dřív, než jsem čekal.



Avšak, nevím, kde jsem sebral, že se Izák otevírá v 10 hodin. Na pokladnách je napsáno v 10:30. Hm, jsem tu o hodinu dřív, je zima, tak si zajdu na capuccino, abych se trochu zahřál. Vracím se tam o půl hodiny později a noční můra se stává skutečností. Kolem chrámu se už vine dlouhý had nedočkavých turistů. Proč jsem si já vůl chtěl koupit elektronickou vstupenku? Dostal jsem pouhý voucher, s kterým si tu dopoledne musím vystát tuto skvělou frontu spolu s ostatními. Výměna voucheru se tu totiž provádí na kase stejně jako nákup lístku. Nemít voucher, mohl jsem sem jít v klidu v úterý. Takhle tu čekám s voucherem za 250 rublů. Čekám deset, dvacet minut a čas se mi krátí. V poledne musím udělat v hotelu checkout. Po půl hodině se na mě konečně usměje štěstí a dostávám svou vstupenku. Rychle probíhám ke vstupu na druhém konci chrámu. Tam zapojuji své znalosti nabyté z čekání na lyžařské vleky a během dvou minut se protahuji chaotickou frontou až k bezpečnostímu rámu. Už bylo 11 hodin. Prohlídce tohoto nádherného chrámu věnuji necelých 15 minut jako pravověrný Japonec fotím a fotím.

Katedrála sv. Izáka

Svatý Izák, kterému je zasvěcen má svůj svátek ve stejný den, jako se narodil Petr I. Veliký. Stavba chrámu trvala skoro 40 let a byl dokončen v roce 1858. Dominantou chrámu je monumentální kupole dosahující do výšky 101 metrů. Na její pozlacení bylo použito 100 kilogramů zlata. To, co činí tento chrám tak známý, ale představuje zelený malachit použitý na zdobení interiéru. Jsou z něj např. mohutné sloupy hlavního oltáře.

Oltář
Kopule dosahující výšky 101 metrů

Z chrámu to mám k hotelu tři stanice metra s jedním přestupem. Tyto tři stanice s jedním přestupem mi trvají 40 minut. Rozměry tu jsou velké, sice naštěstí ne tolik jako v Dubaji, ale stále dost velké. Mé bolavé nohy tomu nepomáhají a už vůbec ne petrohradské metro s průměrnou hloubkou stanic kolem 75 metrů. A to může mluvit o štěstí, protože oba dva vozy metra jsem doběhl. V hotelu dělám checkout a vydávám se na letiště. Jízda autobusem je tentokrát o poznání rychlejší. Jen jsem se musel vyrovnat s jedním zádrhelem. Odjezdové místo na letiště je špatně značeno. Výstup z metra vede k příjezdové stanici z letiště. Tam autobus ještě nekončí a jede k další stanici metra. Když přijel nápadně prázdný autobus a nikdo do něj moc nenastupoval, bylo mi to trochu podezřelé a průvodčí mě v tom utvrdila, když mi ukázala, že pro autobus jedoucí na letiště musím jít na stanici za roh. Z jejich značek a cedulí na stanici bych to fakt nepoznal. A značení na autobusech je taky pěkné. Na displeji tam mají pod sebou jak konečnou, tak výchozí stanici.

Výloha s matrjoškami pár metrů od Katedrály sv. Izáka

Ruská vejce pro ty zámožnější turisty (tj. cena ve vyšších tisících korun)

Navzdory tomu jsem na letiště dorazil dvě a půl hodiny před odletem. To mi ČSA osladily taky. Včera, když byl možný online checkin, poučen od Aeroflotu, dělal jsem ho před copycentrem. Jenže na konci toho procesu mi ČSA oznámily, že stejně musím k přepážce. Prostě čupr dupr. Na rozdíl od jiných společností, jejich přepážka ještě zela prázdnotou a otevřela se až necelé dvě hodiny před odletem. Čecháčci spolu s Rusáčky, samozřejmě museli už dopředu vytvořit dlouhý hádek a předbíhat. Nemůžu se zbavit dojmu, že povinnost jít k přepážce byla jen kvůli tomu, aby ČSA mohla lidi skásnout o půl kilo těžší zavazadla, než je jejich limit. Protože každý kufr, každý baťůžek musel prostě na váhu. Můj byl naštěstí lehký jako Somálec, ale i tak mu chybělo jen půl kila do limitu. A samozřejmě jsem při checkinu vyfasoval opět to nejhorší místo v letadle. Poslední čtyřiadvacátou řadu, která se nedá sklopit. Jediné štěstí, že u okna. Ale schválně, matematici, jaká je pravděpodobnost, že toto nastane? Osobně bych raději vyhrál v loterii nebo začal randit s nějakou americkou serébritou.

Holube, jede to odsud na letiště? Když nemlčel, tak jen vrkal.

Letiště Pulkovo je moderní a je na něm jediná zvláštnost. Všude cedulky, jak je tam zakázano fotografování. To v Moskvě na Šeremetěvu nebylo a nevšiml jsem si jich ani při příletu. Vhodil jsem do automatu poslední drobné a pořídil si improvizovaný oběd. Ve městě jsem už nic koupit nestihl, kvůli té nepříjemnosti s frontou do sv. Izáka.

Sbohem, Petrohrade

Kdo by hádal, že ČSA přistaví své letadlo včas nebo že konečně otřeli okénka, šeredně by se pletl. Boarding začínal o 10 minut později a na oknu byla tak hnusně velká mastná mapa, že jsem z toho dostával mořskou nemoc, a to jsem zvládl mořské plavby mezi ostrovy v Thajsku bez ztráty kytičky. Letadlo opět narvané do posledního místa, znovu nechápající letuška, co mi může vadit na okénku a sedadlo, co opět nejde sklopit. Prostě exkluzivní produkt od ČSA s hladoletem jako bonus. K tomu ty ceny dokupovaného občerstvení jako ve švédském supermarketu, ceny v euru plus se zvýhodněným přepočtem na koruny (30 Kč / 1 €). Můžu být jedině rád, že neposlali ATRko (vrtulové letadlo vyznačující se zvýšenou hlučností, vibracemi a prodloužením letové doby o 50%).

Přistání na Havlovi

Letadlo dosedne OK a připojení mostu trvá nějak dlouho, tak vyndavám smartphone a pro ukrácení dlouhé chvíle pouštím Badoo, když v Rusku tak hezky fungovalo. Prvních pár obrázků Rusek a pak to přijde, Praha mě uvítá ve velkém stylu. Naservíruje mi fotografii mé bývalky, pro jejíž chování nemám slušného slova. Tak na to koukám, procházím fotky, pročítám text, v kterém stojí "Věřící, studující dívčí..." a nevěřím svým očím. Tak se do toho začtu, že všichni kolem mě už dávno vystoupili a v letadle zbývám skoro úplně poslední.

"No cement", jak říkají politici začátečníci.

Po cestě
Ještě dva týdny po návratu z Petrohradu jsem léčil rýmu, co jsem chytl při čekání na výměnu voucheru do Katedrály sv. Izáka, nohy do týdne byly dobré. ČSA jsem napsal e-mail o kvalitě jejich služeb, aby se mi za velice rychlé dva týdny vrátila šablonovitá odpověď, jak se moc omlouvají, ale skutek utek'. Z Bookingu jsem se až skoro po 4 týdnech dočkal e-mailu o refundaci rozdílu v ceně původního a náhradního ubytování v Petrohradu. Takzvaně mají mnoho práce a čekací lhůty jsou dlouhé. A to prosím jsem to musel několikrát popohnat. Nezavolat tam na začátku, aby si to poslali do správného oddělení, tak se ze mě stane dřív mumie, než to pošlou.

Náklady:
Vstupné do Katedrály sv. Izáka ..... 250 RUB
Doprava na letiště ..... v ceně 2 denního kupónu
Fronta na check-in u ČSA ..... bez příplatku i pro třídu Economy Lite
Vidět profil své bývalky ..... k nezaplacení



Aby vám neutekly mé další zážitky z cest, sledujte RSS kanál nebo mou Facebook stránku! Už v září mě čeká epická cesta do Peru, kde budu uhýbat indiánským nabroušeným kalkulačkám, až se mě budou snažit oškubat jako pravého amerického gringa.

Líbí se Vám mé cestopisy a rádi byste mě nějak podpořili? Na možnosti se podívejte zde. Nebojte, peníze nechci. Jednodušší je vypnout AdBlock a sem tam kliknout na banner, co Vás zaujme.

2 komentáře:

  1. ahoj,na kolik te prosim celkove prisel vylet do Ruska, minus letenka? dekuji moc. karakia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se, že jsem si komentáře všimnul pozdě. Letenky jsou asi to nejjednodušší na vyčíslení. Let s ČSA za 5500 Kč a přelet s Aeroflotem za 1200 Kč. Ubytování se dá/dalo sehnat kolem 700 Kč na noc. Jídlo plus mínus jako u nás v centru města. MHD levnější. Jen je v Moskvě potřeba počítat s placeným vlakem z letiště (cca 250 Kč za jízdu). Takže v jedné osobě vejdeš do 1500 Kč na den. Ve dvou klidně na 800 Kč. Pokud pojedeš na venkov, tak ještě daleko méně. Ve městech bude nejvyšší položkou ubytování.

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)