Hned jakmile Spojené království ohlašuje zrušení povinnosti absolvování "day-2" testu a ověření, že to platí i pro Skotsko, kupuji letenky do Edinburghu ještě spící zimním covidovým spánkem. Beru je na víkend na konci února s tím, že si to na Ostrovech do té doby znovu nerozmyslí. Ani si neuvědomuji, že se v té době mám stěhovat, a tak o zajímavý souběh je postaráno.
 |
| Asi budu v Británii, co? |
Po dlouhé době plánuji noc v hostelu. S druhou nocí je otázka co dělat. Odlet v 6:25 slibuje každopádně zajímavé zážitky. Vybírám mezi hostelem, kde kolem třetí vzbudím všechny ostatní nebo hotel s britskými cenami, kde se stejně pořádně nevyspím, tak nakonec ve mně zvítězí spořivý duch a volím noc na letišti.
Před cestou tak jako očkovaná osoba musím vyplnit jen stupidní britský příjezdový formulář. Letím v pátek večer po práci (21:20). Na letiště se dopravuji kolem sedmé. Runway Restaurant na terminálu 1 je už otevřený, tak si tam dávám kafe. Dneska ho ještě budu potřebovat.
Na let do Ediburghu se opět bude boardovat z béčkové přízemní brány. Personálu bohatě stačí, že máte pas a příjezdový formulář. Od zavazadel a priority kompletně abstrahuje. Do letadla se boarduje vymraženými autobusy. Odlétáme celkem načas. Irům se podařilo tento spoj prakticky vyprodat a mně darovali middle.
Po 2 hodinách přistáváme ve Skotsku. Venku je už dávno tma. Deboarduje se po letištní ploše bez autobusu. Dlouho se motám chodičkami k pasové kontrole, kde ačkoliv to rychle odsýpá, určitě ztvrdnu čtvrthodiny.
Jako podřadný plebs s nebritským pasem nemůžu jít automatickou branou, ale musím k pohraničníkovi. Ukazuji pas a příjezdový kód. A už nemusím nic jiného ukazovat. Vše se jim načte z toho kódu. To koukám. Konečně někde něco funguje.
Bylo už jedenáct večer standardního času, tak tramvaj už nepremává, tak podle cedulek postupuji k místním autobusům. Ty tu jezdí celou noc. Mám štěstí doubledecker linky č. 100 tu už čeká. Za 4,5 libry kartou kupuji lístek. Za půl hodiny jsem v centru.
 |
| Scott Monument |
Tam si dávám dvacetiminutovou procházku k hostelu. Město a zejména centrum je nezvykle temné. Luceren tu fakt moc nemají. Katedrála např. není nijak nasvícená. V ulicích je dost lidí a dost opilých. Edinburgh je taky mnohem kopcovitější, jak jsem čekal.
Ubytovávám se po půlnoci. Noc trávím v a&o Edinburgh City hostelu. V šestilůžkovém pokoji mě vychází na 26,5 libry. Dokonce bez poplatku dostávám i lůžkoviny, ačkoliv na Bookingu strašili několika libry poplatku. V pokoji nechci nikoho rušit, tak tam štrachám s baterkou. Vlastní sprcha a záchod na pokoji je spíš kontraproduktivní a generuje zbytečný hluk. Na chodbě není žádná další možnost.
 |
| Hostel zvenku. |
Ve Skotsku se platí librou. Avšak není to tak jednoduché. Skotové používají jak britskou libru, tak i vlastní skotskou. Převodový poměr je 1:1, avšak skotské libry jsou mimo Skotsko téměř nesměnitelné a když, tak se špatným kurzem. Proto je lepší platit kartou a pokud používáte hotovost, zejména bankovky před odletem zkontrolovat, zda náhodou nejsou skotské.
Ráno se ze všeho nejdřív vydávám pro snídani. Jedu tu sendvičovou dietu. Ke snídani začínám u Greggs a postupně přecházím na polední meníčko ze Sainsbury's v podobě sendvič, snack a pití. Jako první přicházím ke katedrále St. Gilles vystavěné v gotickém stylu v 12. století. Jsem tam přímo na otevření v 9:00. Vstupné je dobrovolné. Její hlavní zajímavostí je prolamovaná věž.
Cestou k hradu kupuji pár suvenýrů. U Edinburgh Castle se dozvídám, že veškeré vstupenky se prodávají online (15,5 GBP). Naštěstí všechny na dnešek nejsou vyprodané a lístek se dá koupit už na 11:30.
 |
| Grassmarket |
Utrácet čas jdu do Skotského národního muzea. Ve Skotsku totiž podobně jako v Anglii jsou návštěvy veřejných muzeí a galerií zdarma. Cestou se zastavuji na Greyfriars Kirkyard. To je hřbitov ze 16. století. Proslavený je psem zvaným Greyfriars Bobby. Tento skotský teriér chodil po 14 let k hrobu svého zesnulého pána až do roku 1872.
Přes ulici se nachází ono muzeum. Budova je to obrovská. Několik pater s moderními expozicemi. Na můj vkus nejdou moc do hloubky a je tam páté přes deváté. Najdete tam technické muzeum, artefakty ze starého Egypta, Řecka, Říma nebo Číny, kostru dinosaura, vycpaná zvířata nebo třeba formuli.
Ve čtvrt na dvanáct opouštím muzeum a vracím se k hradu. Začíná dost foukat. Trhá se zamrčená obloha a místy prokukuje sluníčko. Avšak na obzoru leží ocelově šedé temné mraky. Krom toho jsou v areálu uložené i korunovační klenoty. Edinburghský hrad jako takový pochází z 11. století. Nabízí několik muzeí, které přípomínají, že hrad byl ještě nedávno vojenskou pevností. Naskýtá se odsud hezký pohled na město.
Z hradu jdu za kulturou. Na 13:00 mám rezervovanou vstupenku do Skotské národní galerie. Vstup je sice zdarma, ale (kvůli covidu) se musí dopředu rezervovat. Galeriím sice moc neholduju, ale mají to tam hezké a ne jen skotské umělce. Najde se tam např. takový Tizian. Byla to tam příjemná půlhodinka.
Co dělat teď? Prozkoumám nedaleký Scott Monument vztyčený k poctě spisovatele sira Waltera Scotta (překvapivě) a poobědvám další sendvič. Ohřeju se ve zdejším obchoďáku a na chvíli uniknu stále zesilujícímu ledovému vichru. Až si dělám obavy, zda zítra odletím.
 |
| Je libo kilt za pár set liber? |
Pak se vydávám na 103 metrů vysoký kopec Calton Hill tyčící se nad Edinburghem. Ten je od roku 1995 spolu se stavbami na svém vrcholu zapsaný na seznamu UNESCO. Najdete na něm ikonický Dugald Stewart Monument a National Monument of Scotland působící jak odněkud ze starého Říma. Dále se tu nachází stará observatoř nebo Nelson Monument. S kopce shlédnete skoro celý Edinburgh, okolní kopce i mořské pobřeží. Hned pod ním najdete budovu skotské vlády. Vítr je víc a víc svěží, tak je nejvyšší čas na strategický ústup do nižších poloh.
 |
| Edinburgh je samý hřbitov... |
Po The Royal Mile (spojnice Edinburgh Castle a Holyrood Palace) se sunu na druhý konec Edinburghu. Zastavuju se u Museum of Edinburgh naproti Canongate Kirk. Vstup je tam také zdarma. Jen tam na mě poprvé a naposledy chtějí naskenovat QR kód. S mou umírající baterií kvituji, že už nekontrolují, jestli jsem ho vyplnil. Něčí přítelkyně si totiž půjčila powerbanku a už ji nenabila... V muzeu se člověk dozví o historii Edinburghu a vidí celkem dost skla a porcelánu.
Královská míle končí vedle budovy Skotského parlamentu a naproti The Queen's Gallery. Za ní se už rozkládá Palace of Holyroodhouse (čili Holyroodský palác). Tam se hlavně chci podívat na ruiny Holyrood Abbey, ale k mému překvapení je to spojené s palácem, volně se nesmí ani do zahrady a ačkoliv jsou oficiálně otevření do 16:30, ve tři čtvrtě na čtyři už nepouštějí dovnitř. Plot paláce tak aspoň obejdu kolem dokola a snažím se něco zahlédnout přes vysoký zděný plot.
Vylezu si naproti na kopec v Holyrood Parku. Zbývají necelé dvě hodiny slunečního svitu, tak to nehrotím. Když vidím převýšení na Arthur's Seat, tak radši volím nižší skalisko. Nakonec nedojdu ani na vrchol kvůli zesilujícím poryvům svěžího větru. Výhled za to stále ale i tak.
Pomalu se procházím ulicemi potemňujícího města, dávám si večeři a přemýšlím, kam teď jít. Vyhrává to nákupní centrum nedaleko St. Andrew. Je tam teplo a nefouká. V Hotelu Chocolat si dávám výbornou horkou čokoládu a zahřívám se.
Plán mé jízdy na letiště mi trošku kazí výluka tramvají. Mezi York Place a West Endem totiž v současnosti nejezdí. Stejně mám času dost, tak se trochu projdu. Po George a Princess Street přicházím k edinburghské destilérce ginu. Z venku budova ale není ničím zajímavá, tak se zastávkou kolem The Usher Hall přicházím na West End.
Sice je teprve půl desáté, ale krokoměr mi udává přes 50.000 kroků, tak si nehraju na hrdinu, nastupuji na tramvaj a jedu na letiště (6,5 GBP). Je to sice o nějaké dvě hodiny dřív, než jsem chtěl, ale neudělat to, nohy by mě další dny proklely. Ani si nevzpomenu, že jet na ani ne kilometr vzdálenou stanici Ingliston Park & Ride, ušetřím hned nějaké 4 libry...
Edinburghské letiště jede nonstop, ačkoliv po desáté večer jsou nejbližší lety na check-in až ráno. Proto je teď naprosto liduprázdné. V horním patře před místem, kde ráno otevřou security, je pár kožených lavic a chytám poslední volné místo pro čtyři hodiny spánku.
Vstávám ve tři ráno. O necelou hodinku později se otevírá security a v šest se boarduje let Ryanairu do Prahy. Ten je znatelně prázdnější než ten směrem sem. Jestli je obsazená třetina míst, tak je to fakt hodně. Díky tomu mám své okno, ačkoliv mě Ryanair chtěj posadit na middle. Jen je tu dost zima, tak si beru bundu.
Do Prahy se přilétá na čas. Výstup standardně na čas. Pasovou kontrolu tentokrát berou vážněji jak při letu Zanzibaru a musí zamávat očkováním a příletovým formulářem. A po příletu se hned vrhám na stěhování...
A jaká byla situace na místě s covidem? Asi jako u nás. Rozestupy žádné dezinfekce (jen všude plno cedulek) a uvnitř se nosí roušky. Nic víc. Žádné testy, žádné očkování, žádné zdravotní kódy.
Na kolik ta sranda přišla?
Letenka PRG-EDI-PRG ... 1074 Kč
Hostel ... 26,5 GBP
Edinburgh Castle ... 15,5 GBP
Katedrála St. Gilles ... zdarma
Skotské národní muzeum ... zdarma
Skotská národní galerie ... zdarma
Muzeum Edinburghu ... zdarma
Jídlo ... cca 20 GBP