Když jsem si loni pročítal ekonomické zpravodajství, proběhla mi hlavou odvážná myšlenka Což takhle dát si Rusko? Na přelomu roku jsem našel docela fajn naceněné letenky od ČSA, tak bylo rozhodnuto. Letos v červenci se během státních svátků pojede k bratrům z Východu. Tehdy jsem ještě netušil, jaké to bude dobrodružství po organizační stránce.
Před cestou
Letenku jsem koupil open-jaw na trasu Praha-Moskva, Petrohrad-Praha. Původně jsem myslel, že mezi Moskvou a Petrohradem pojedu vlakem, ale jakmile jsem si našel cenu Sapsanu (rychlovlaku mezi těmito městy), poleje mě horkost a s pocitem dobře ušetřených peněz kupuji letenku u Aeroflotu a v skrytu duše doufám, že pilot protentokrát tu vodku nechá doma.
V plánu je navštívit Moskvu, Petrohrad a Petěrgof pár kilometrů od Petrohradu. Na jaře díky Objektivu ještě do seznamu přibude Sergijev Posad vzdálený necelých 80 km od Moskvy.
V pohodovém povánočním čase si rozevřu Booking.com a vyberu si ubytování podle libosti s dobrým pocitem, že si konečně moje peněženka oddychne. Poslal jsem k čertu dražší hotelové řetězce (dražší myšleno tisícovka za pokoj a noc) s tím, že v Rusku ušetřím pár korun, a v Petrohradě si zabookoval na dvě noci pokoj v Canny Flat s bombastickou cenou 625 Kč za dvě noci. Pokoj vypadal na fotkách úžasně a ta společná koupelna se nějak přežije. Stejně to je kamenem úrazu i dalších tisícovek dražších alternativ.
Jenže měsíc a půl před odjezdem mi píše booking.com, že provozovatel v Petrohradu mění vlastníka a tento typ pokoje ruší. Můžou mi nabídnout jiný typ pokoje ale dražší o 80%. S tím jaksi nesouhlasím a tak začíná dlouhá pinkaná. Ta nabídka od ubytování prý přišla už se slevou. Být to o pár měsíců dřív, vykašlu se na Booking a alternativu si najdu sám. Jenže, teď už to bylo dost prořídlé s příšernou kvalitou, cenou nebo obojím. Proto začínám komunikovat s bookingem, aby mi nabídli náhradní ubytování, jak se pyšní v zárukách na webu. První dvě jejich nabídky jsou doslova strašné. První ubytko je sice v centru, ale pokoj na 99% nemá okno, druhé sice má okno, ale vypadá jako umakartový panelák ze sedmdesátek bez rekonstrukce a je v centru tak asi jako Říčany v Praze. Nakonec se po několika telefonátech s českou podporou a pár e-mailech dohodnu na jednom hotýlku v centru. Asi třikrát dražším, ale vypadajícím k světu. Rozdíl mi po zaslání naskenovaného účtu zpětně proplatí. Před týdnem jsem jim ho poslal a když to bylo bez reakce, volal jsem, abych se ujistil, že jim dorazil, a zatím stále nic.
Avšak ubytování je při cestě do Ruska ta nejjednodušší záležitost. Mnohem větší sranda je vyřizování víza. Buď si ho můžete za nekřesťanských 2.500 Kč zařídit u různých agentur, které se tím zabývají (oficiální cena víza je přitom 1020 Kč + zvací dopis, který se dá pořídit už za tři stovky) nebo si ho vyřídit sami. Tady začíná to pravé dobrodružství. De iure si ho můžete začít vyřizovat až 3 měsíce předem. Protože Rusům nikdo nepoužíval služby vízového centra, jehož návštěva stojí 700 Kč, tak výpravu na konzulární oddělení trochu ztížili. Na konzulární oddělení v Praze se musíte objednat předem. Odkaz na správný objednávací formulář je těžko k dohledání, protože webová stránka VFS, kde to šlo předtím udělat, prošla redesignem a funkční obměnou a už to přes ní nejde. Zbylá podstránka Konzulárního oddělení je těžko k dohledání a termíny zobrazí pro jistotu až po vyplnění vašich osobních údajů. A na konec zjistíte, že volné termíny jsou nejdřív za dva měsíce. >> Čtěte návod Jak získat ruské vízum.
V mém případě se nabízí ještě zajímavá otázka, co udělá změna ubytování s turistickým voucherem potřebným pro udělení víza. Do voucheru se totiž musí uvést i jméno hotelu. Už měsíc mám turistický voucher vystavený, v žádosti o vízum uvedeno jeho číslo a nyní čekám, až nastane termín schůzky na ambasádě. Teď babo raď...
Tak jsem to risknul a vsadil na to, že ubytování na turistickém voucheru neobvolávají. Protože buďto jsem mohl na sebe upozornit dvěma vouchery na stejná data a jméno plus změnou čísla voucheru v žádosti o vízum nebo řešit až případnou nesrovnalost v údajech na voucheru.
Vízum jsem dostal týden před odletem i přes tu nepříjemnost se změnou hotelu. Uvedené hotely na voucheru naštěstí nikdo neobvolával. Návštěvu konzulárního oddělení bych ale přirovnal k návštěvě služebny Veřejné bezpečnosti blahé paměti.
Ve smartphonu jsem nažhavil Duolingo a začal jsem trénovat ruský jazyk. Svou rychlost čtení bukviček jsem podstatně zlepšil, ale stále mi to jde jako psovi pastva. Předtím jsem poctivě prokrastinoval díky výmluvě "A co když mi nedají vízum?"
Sobota 1.7.2017
To ranní vstávání fakt nemám rád. Ač je můj odlet až v 8:50, vstávám kvůli němu už v 5 ráno. Proč se já nikdy nepoučím? To mi nestačil brzký odlet do Londýna před sedmou ráno...? Aspoň, že jízda na letiště byla bez překvapení. Sice na letišti byly dlouhé fronty u přepážek, ale ty jsem nepotřeboval. Check-in už mám z domova udělený online a stejně v rámci nového extra ekonomického tarifu ČSA není v ceně odbavené zavazadlo, tak si vše na těch 6 dní nesu ve svém ruksáčku.
 |
| Už ani na Terminálu 1 si nedají pokoj a hned po pasovce musím projít tímto nesmyslem. |
Jinak na Terminálu 1 panuje pohoda. Ještě jsem zaskočil do Bily pro bagety a malou PET láhev a byl jsem ready projít kontrolou. Naskenuji pas, počkám až robot dokončí fotku a jsem v terminálu. Na jedničce se dělá zdlouhavá kontrola až u gatu. Možná proto jedničku mám tak rád. Být větší lajdák, pojedu tam až na poslední chvíli.
 |
| Výhled na plochu z chodby |
 |
| Opodál se nachází malá replika Karlova mostu. |
Čas do odletu jsem strávil mezi prsty B a C rozvalený na sedačce na chodbě a užíval si pěkný výhled na letištní plochu a v mezičase si četl průvodce Moskvou. Když jsem usoudil, že už u patřičného gatu přistavili letadlo, šel jsem tam nechat si nechat zrentgenovat ruksak. Kontrola šla rychle a dokonce jsem za ní zjistil, že jsem v batohu zapomněl vypít zbytek vody (tak 50 ml). A prošlo to. Jinak samozřejmě, že když ne ze mě, tak museli stírat prach aspoň z mých věcí.
8:00 Letadlo už je tady. Ale jak vidíte z fotky, ani nemá barvy ČSA, je na něm napsáno jen Sky Team. Před nástupem do letadla nikdo nekontroloval víza. Je vidět, že ČSA mají odvahu. Lidi mají opět nutkání tvořit frontu čtvrt hodiny dopředu, a to i když je ještě přepážka uzavřena. Snad mi jednou tuto úchylku nějaký psycholog vysvětlí.
8:35 Teď lidi z fronty dostali facku, boarding prý bude z technických důvodů opožděn o 10 minut. Půlku nedočkavců to neodradilo a stále stojí ve frontě. Hlášení bylo v češtině, angličtině a ruštině. Abych v následujících řádkách jen ČSA nekáral, musím připojit pochvalu. V mezidobí letušky procházely prostorem gatu a ptaly se cestujících, jestli svá zavazadla nechtějí bezplatně odbavit do zavazadlového prostoru.
 |
| Dobytčák v podání ČSA. Rozestupy mezi sedadly jsou snad větší i u Wizzairu. |
8:55 Už sedím v letadle. Kapitán nám oznámil, že letadlo je plně obsazené. Jsem až v úplně poslední řadě u okna. Rozestupy mezi sedadly jsou oproti Ryanairu a možná i Wizzaru hluboce pod hranicí chudoby. Za to se dají klopit. Hurá. Ale až na poslední řadu, která je namáčknutá až na stěnu toalety a kde mimochodem sedím já. Aspoň, že mi los přidělil místo u okna.
Avšak jen, co se kouknu z okénka ven, začíná se mi dělat nevolno. Jak je možné, že personál neotřel okénka? Vždyť je nechutně mastné. Zcela zřetelně tam vidím ne zrovna malý obtisk něčí mastné palice. To se fakt nedá. Mačkám knoflík po příchod letušky. Čekám pět, deset, patnáct minut, až se konečně někdo uráčí přijít. Nejdřív nechápe, co že mi může vadit na okénku. Nakonec mi tedy povýšeně přinese kus ubrousku namočeného ve vodě. Vivat, okénko je čisté! Nastoupání do letové hladiny hned využívá ruský bouchoř přede mnou a klopí na mě na maximum své sedadlo. Normálně jsem slušný a snažím se nedrkat do sedadla přede mnou, ale tady veškeré zábrany mizí. Ptám se letušky na to, jak to své sedadlo sklopit. A ono se to nedá. Není nad kvalitní posezení s ČSA! Hlavně, že na boarding passu není nic o místu druhé nebo třetí katagorie a taky jsem platil plnou cenu za letenku. Jinak letadlo uvnitř vypadá hůř než u Ryanairu, služby stejné jako u každé horší nízkonákladovky, ale cena za let aspoň 3x vyšší. Jediný benefit je, že můžu česky vynadat letušce...
 |
| Krajina někde nad Běloruskem |
S úlevou vítám turbulence, kdy si bouchoř musí vyrovnat svou sedačku. Po dvou hodinách pozoruji, že nad Moskvou je skoro zataženo. Letadlo v pohodě dosedá na plochu. Kolem míjím desítky stojících letadel patřících Aeroflotu. Vzhledem k tomu, že sedím v poslední řadě, čekám, že na pasovce schytám nával.
 |
| Jezero pár kilometrů od Šeremetěva |
 |
| Letadlo ČSA pár minut po přistání na letišti Moskva Šeremetěvo |
K pasovce umístěné v podzemním patře procházím chodbou kolem gatů od ní oddělených skleněnou zástěnou. Ačkoliv jsem si tam jako klikař stoupl do té nejpomalejší řady, odcházel jsem během 10 minut. Dostal jsem takový buzer papírek, který musím nosit spolu s pasem a asi ho budou chtít zpátky. Teď teprve bude výzva ho neztratit. Už v Thajsku jsem se toho bál u podobného papírku.
 |
| Mumraj na Šeremetěvu |
Tak jsem za pasovkou a ještě potřebuji koupit místní SIM kartu. Vodafon mě uvítal SMSkou "Vítejte v Rusku", minuta volání stojí 70 Kč, SMSka 10 Kč a 1 MB něco přes 300 Kč. Fakt lidovka. Podle předběžných informací koupě nebude zas až tak snadná, protože v Rusku je v řádný guláš v tarifech (pro každý kraj jsou jiné) a v prodejnách všeobecně mluví hlavně rusky.
 |
| Turnikety před vstupem do Aeroexpressu |
Do centra Moskvy dojedu vlakem Aeroexpress. K Aeroexpressu to je okružní procházka přes několik letištních terminálů a trvá dobrých 15 minut. Když tu vidím neobsazený stánek Megafonu. Podle Wikie nejlepšího ruského operátora. Už jsem na něj předem koukal. Tak se tam zastavím na nákup. Mám štěstí a prodavač dokonce mluví anglicky. Za 350 rublů (něco kolem 140 Kč) dostávám 12 GB dat a 500 minut volání do celého Ruska. Porce služeb na dva týdny. Vodafone, slyšíš to? Nejdéle trvalo než mi zpět nabootoval mobil. To zabralo aspoň 5 minut, samotný nákup asi minuty dvě i s naskenováním pasu. Inu, budu muset přemýšlet o rychlejším modelu.
 |
| Interiér uvnitř vlaku |
V Aeroxpressu jsou pohodlné a velké sedačky. Za těch 420 rublů to docela ujde. Z vlaku je po levé straně možné chvíli pozorovat letiště. Počasí venku celkem ujde. Skrz mraky se občas prodere sluníčko a asi 20 stupňů. To je teplota, která mi zcela vyhovuje.
Vlak je sice uvnitř čistý, moderně vypadající i prostorný, ale na expres jede, jako když lenochod běží závod a celou dobu vysokofrekvenčně píská. Při této smrtelně rychlé rychlosti si uvědomuji, že jsem nezavolal na banku a nerad bych, aby mi neprocházely platby kartou. Tak žhavím Skype a volám. Přes pár menších výpadků signálu se vše povede.
 |
| Moskva - Belorusskii Vokzal (Moskva - Běloruské nádraží). Počasí vypadá dost neutěšeně. |
O 40 minut později přistaneme v Moskvě. Jízdenku s QR kódem si ještě schovejte. Budete ji potřebovat pro to, aby vás pustili turnikety ven. Z nádraží musí vyjít ven na rozkopané náměstí a hledám stanici metra Belorusskayu. Trochu ironicky můžu říct, že naštěstí mě ty stavební zábrany pomohly dojít ke stanici, protože není zrovna hned za rohem.
Ve vestibulu si u kasy kupuji třídenní lístek na metro za 400 rublů. Chvíli to trvá protože prodavačka u kasy chvíli nechápe mojí ruštinu, ale nakonec se to povede a mám lístek, tedy spíš papírovou kartičku. Paní za mnou už byla nervózní a něco mi rusky povídá ve smyslu, cože tam jako turista zacláním a snad, že jsem měl jít k jiné kase. Ani zpětně nevím, kam bych jinam šel. Nevím, že by jinde bylo napsáno "English here".
S pocitem malého vítězství kartičku tisknu ke čtečce u turniketu a vcházím na eskalátory vedoucí do metra. Linkou 2 jedu jen 2 stanice na Teatralnayu, kde vystupuji. Už i za tyto dvě stanice si stačím všimnout nádherné výzdoby stanic moskevského metra, která je tolik proslavila.
 |
| Interiér stanice metra Belorusskaya |
Teatralnaya je přestupní stanice. Dá se z ní přesoupit na linku 1 a 3. Ale jak je v Moskvě zvykem, každá z těch stanic má jiné jméno. Na trojce se jmenuje Ploshchad Revolutsii a na dvojce Okhotny Ryad. Dostat se nahoru dá taky pěkně zabrat. Rozměry jsou tu značné. Nástupiště je konstruováno snad rovnou pro sedm vagónů a jsou tu dlouhé průchody k eskalátorům.
 |
| Náměstí revoluce. Za tímto dekorativním uzavřeným zázrakem se skrývá Bolšoj teátr |
Eskalátory mě vyplyvnou na Ploshchad Revolutsii (Náměstí revoluce) naproti Bolshoi Teatr (Velkému divadlu) kousek od Rudého náměstí, ale to já nevím do doby, než se chytne GPSka. Venku panuje přívětivé počasí. Je polojasno a je teplo. Jen co se trochu rozkoukám, vyrážím na Rudé náměstí, které je nádherně osvícené odpoledním sluncem a modrá obloha plná bílých mraků tomu dodává řádný šmrnc. Vlevo vidím obchodní dům GUM, vepředu vzadu Chrám Vasila Blaženého a po pravé straně rudou zeď Kremlu s Leninovým mauzoleem. Teď už zbývá se jen dostat na ubytování.
Rudé náměstí je na první pohled obrovské. Prázdné ale není. Je plné všech možných i nemožných turistů. A to jsou prý na Rusko uvaleny sankce a nikdo tam nejezdí. Všichni lidi okolo jsou až podezřele příliš civilizovaní a co hůř, za celou dobu nepotkávám nikoho znaveného vodkou. Moje představy o Rusku jsou trhány na cáry.
Vůči hlavním turistickým lákadlům stojí za návštěvu i Kazanská katedrála umístěná v levém rohu náměstí (při pohledu od vstupní brány níže na fotce). Na první pohled je nenápadná, malá, uvnitř je ale plno pěkných ikon a chvíli můžete pozorovat místní, jak se pilně modlí.
 |
| Vstup na Rudé náměstí skrz Iverskaya Chasovnya. Po levé straně Muzeum války a po pravé Státní historické muzeum. |
 |
| Moje maličkost na Rudém náměstí |
 |
| Kazanská katedrál pár metrů po mé pravici |
Nechceš, aby ti uteklo pokračování? Sleduj mě na Facebooku nebo pomocí odběru novinek. V pokračování se dozvíš, jaké je to chtít sehnat pivo o půlnoci pár metrů od Kremlu s holkami z hostelu nebo jak jsem (ne)navštívil Lenina.