Čtyřdenní velikonoční volno by byla škoda nijak nevyužít. Nakonec se objevily zajímavé letenky za 700 Kč s Wizzairem z Prahy do Neapole a zpátky. S jediným háčkem - a to brzkým ranním návratem až v úterý.
 |
| Neapol z Sant'Elmo |
Hned z kraje jsme řešili ubytování, neboť Velikonoce jsou jeden z vrcholů sezóny, kdy se nízké ceny ani neobsazená ubytování fakt čekat nedají. Naštěstí jsme se ještě vešli pod jakž takž solidní 2000 Kč za noc.
Plánování je trošku složitější, protože Velikonoce jsou obdobím dnů pracovního klidu nejen u nás, ale i v Itálii. A to může ovlivnit jízdní řády i otevírací dobu památek. Jižní Itálie má ještě svá vlastní specifika a najít ucelené jízdní řády nebo spolehlivou otevírací dobu bývá oříšek. Mnohdy ani nepomůže přímý dotaz.
Regionální vlaková společnost EAV se po e-mailu dušovala, že její Circumvesuviana jezdí o Velikonocích bez změn - nejela. Travelmar naopak tvrdila, že přes Velikonoce nic nebude plout do Positana, protože se opravuje molo - ale plulo.
Přípravy na odjezd nám zpestřuje předpověď počasí, která nám na sobotu i neděli slibuje déšť. Kvůli nedávnému incidentu na pražském letišti, kdy asi 50 cestujících nestihlo svůj let, a velikonoční výluce metra, vyrážíme asi 4 hodiny před plánovaným odletem aneb sváteční budíček jak má být - na čtvrtou ráno. A to se vyplatí.
Sobota
Na letišti žádné fronty u bezpečnostní kontroly nejsou a jsme za ní ani ne za pět minut. Do letadla Wizzairu netypicky nastupujeme skrz bridge a odlétá se taky nezvykle prakticky na čas v 9:00 a v Kampánii se objevujeme chvilku po jedenácté.
Na letišti nasedáme do Alibusu za nelidových 5 € a upalujeme do centra, kde jsme za pár minut navzdory dopravní zácpě. V supermarketu kupujeme zásoby a jdeme na check-in do ubytování Central Station Garibaldi asi pět minut pěšky od nádraží. Je to takový rodinný penzion s 4 pokoji bez recepce. Podle jazykové vybavenosti sem neitalsky mluvící hosté sotva páchnou. Pokoj celkem pěkný až na okno vysoce ve zdi. Koupelna čistá.
Odložíme věcí a jdeme na prohlídku Neapole. Sotva vyrazíme, začíná poprchávat. Před nejsilnějším deštěm se na chvíli schováme v Mekáči. K obědu si nedaleko dáváme croissant. K našemu překvapení podnik nemá žádné vnitřní sezení. Pěšky pokračujeme po Via dei Tribunali na západ. Zaujme nás zdejší modro-bílá výzdoba, co se opakuje na každém kroku. To je k Velikonocům? K fotbalu? Nevíme. Na dohled od katedrály déšť znatelně zesílí a běžíme se tam schovat. Po půl hodině ustává a vrací se k normální intenzitě, co se dá s deštníkem přežít.
 |
| Katedrála uvnitř |
Za prvních slunečních paprsků procházíme podél Castel Nuovo a dorážíme k Galeria Umberto I, prosklené pasáži podobající se té v Milánu jako vejce vejci. Jenže tahle je po dešti znatelně vytopená a na skleněné vitráži jsou znatelné stopy rzi. Z pasáže se dostáváme na Piazza del Plebiscito, na kterém stojí Basilica Reale Pontificia San Francesco da Paola, která jaksi připomíná mnohem známější Svatopetrské náměstí v Římě. Kde se architekt jen inspiroval?
 |
| Italské zákusky |
Podél moře s výhledem na zasněžený Vesuv docházíme k "vajíčkovému" hradu (Castel dell'Ovo), u kterého se zase začíná kazit počasí. Už je pozdní poledne a restaurace pomalu zavírají. Oproti minulým návštěvám se mi zdá, že tu je dneska problém najít dobře hodnocený podnik, co má volno a nemá přehnané ceny a vysoké coperto (poplatek za stůl). Kotvíme v jednom podniku na Via Santa Lucia. Pizzu má ucházející, ale v celé Neapoli jaksi obvykle absentují varianty s prosciutto (šunkou).
Po obědu se vypravujeme k Funicolare Centrale, zdejší podzemní lanovce. Za 1,2 € zdoláváme tři podzemní stanice a 170 výškových metrů a dostáváme se 10 minut pěšky od hradu Sant'Elmo. Tam za 2,5 € kupujeme vstupenku a jdeme se kochat pozdně odpolední Neapolí zalitou zlatým slunce. Avšak všude okolo se vznáší tmavé mraky. Tato pevnost pochází až z 14. století, svou současnou podobu však získala o 200 let později během přestavby.
Ze stanice metra Vanvitelli u lanovky pod hradem se vracíme k našemu ubytování. Uděláme si ještě zastávku na stanici Toledo, údajně jedné z nejhezčích na světě. Rozhodně má její namodralý vestibul něco do sebe. V sámošce dokoupíme zásoby na další dva dny. Dá se očekávat, že přes velikonoční neděli a pondělí nebude zrovna moc otevřených obchodů. A pít vodu z kohoutku tu odvahu pít nemáme.
Neděle
Na neděli máme v plánu návštěvu Pompejí. Ubytování nepotěší, když místo slibované osmé ráno, je snídaně připravená až v 8:30 s odkazem na Velikonoce. Jenže to nám už mohli napsat do zprávy, kde jsme se na to ptali. Do Pompejí tak dorážíme hodinu po otevření. K tomu předpověď počasí slibuje po poledni celkem vydatný déšť. Avšak zatím je polojasno a svítí slunce.
V dlouhé, ale rychle odsýpací frontě kupujeme lístky po 18 €. Další fronta je hned o pár metrů dál u turniketů. Tam panuje pekelný zmatek kvůli nespočtu turistických skupin. Lidí tu dneska jsou fakt davy a z většiny velké turistické davy. Jakoby covid nikdy nebyl. Dokonce i Korejci dorazili. My se snažíme protáhnout do zadních částí areálu, kam ještě se svými ovečkami nezvládli dojít. Tato strategie ne úplně funguje - jsou všude.
 |
| Fórum ze šikovného úhlu |
 |
| Smutná realita |
Pompeje jsou krásné a neuvěřitelně zachovalé. Tomu vděčí za erupci Vesuvu, jež je roku 79 pohřbil pod silnou vrstvu sopečného popela. Lidé, kteří erupci neunikli, byli sežehnuti pyroklastickým proudem a zůstali v pozici, které se nacházeli. V některých budovách se dají nalézt i značně zachované fresky. Dědictví covidu se tu nezapře. U vchodu do budovu v takovém případě stojí pracovník a počítá lidi, když jich je tam moc, tak čekáte ve frontě. Vtipné je, že se vůbec nezajímá, co se děje s freskou někde v objektu, ani na ni nevidí.
 |
| Termální lázně |
 |
| Divadlo |
 |
| Antický fastfood |
 |
| Dochované fresky |
 |
| Menší bráška Colossea |
S ubývajícím časem do poledne, přibývají mraky a vypadá to na blížící se déšť. Během dne jsme prošli forum, spoustu domů, malé a velké divadlo, amfiteátr i muzeum u něj a nevynechali ani nevěstinec s freskami. Nakonec jsme zavítali až na sever k Villa dei Misteri s krásně zachovalými nástěnnými malbami. Po její prohlídce začíná mírně poprchávat a my jdeme k východu. Je už kolem třetí.
 |
| Některé fresky jsou velmi zachované |
 |
| Malby z nevěstince |
 |
| Villa dei Misteri |
U nádraží zjistíme skvělou novinu - vlak EAV (jinak také bývalá Circumvesuviana) nejbližších dvě a půl hodiny nepojede, protože "jsou Velikonoce". A ráno nikdo nic takového nevěděl. Jízdní řád této společnosti se ani nedá pořádně najít online. Natož jejich výluky. Ty publikují na Facebooku s minimálním předstihem.. Očividně z toho mají radost taxikáři. Ti mají žně. My si dojdeme pod nádraží nakoupit magnetky a pěšky se přesouváme dva kiláky k nádraží Torre Annunziata, kde chytáme normální vlak národního italského dopravce. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Trenitalii někdy budu považovat jako vzor spolehlivosti. Čekat na EAV fakt nechcete, až konečně přijede nějaký vlak, bude neskutečně narvaný, už teď tu čeká dost lidí, a otázka je, jestli bychom vůbec stihli koupit lístek. Při prodeji nejsou nejrychlejší a pokladna pro jistotu byla zavřená.
Pondělí
Ráno se rozhodujeme, že na snídani čekat nebudeme. Místo toho radši nasedáme na dřívější a levnější regionální vlak do Salerna (5,1 € vs. 9 a více euro za pozdější). Tam si v 9:50 kupujeme lístek na trajekt společnosti Travelmar odplouvající v 9:40. Nedává to žádnou logiku, ale v Itálii to naštěstí jde. Nástup je to totiž totální mordor. Cpe a předbíhá snad i samotné zábradlí. Loď je naštěstí velká, tak se tam ti lidi nějak vměstnají. Ale odplouvá se sekerou skoro 20 minut.
 |
| Salerno |
Nás čeká půlhodinová plavba podél Amalfského pobřeží až do samotného Amalfi. Panuje příjemné slunečné počasí a většinu platby jsou jen malé nebo žádné vlny. Během plavby si zblízka prohlížíme městečka Vietri sul Mare a Cetara a z větší dálky Maiori a Minori. Před připlutím do Amalfi se naskýtá epický výhled na Atrani. To vypadá lépe z moře jak ze souše.
 |
| Atrani |
 |
| Amalfi vlevo, Atrani vpravo |
V Amalfi pochodíme uličky, nakoupíme nějaké předražené suvenýry a k obědu si dáme neméně lacinou pizzu. Lidí tu je jako much už teď. Nechci to vidět v létě. Zavítáme i do zdejší katedrály. Přeměnili ji na muzeum. Otázkou je, zda se její návštěva za ty 4 eura vyplatí. My byli za 15 minut pryč. Dojdu se podívat na vyhlídku k Atrani, ze souše fakt nic extra. A řešíme přesun do Positana. Oproti původním informacím se tam i pluje. Nicméně my vybíráme autobus.
 |
| Katedrála |
 |
| Nádherně zdobená krypta |
 |
| Výhled na Amalfi |
 |
| Atrani z pevniny nic moc |
Autobusová doprava je tu jeden velký chaos. Na jízdní řády se tu moc nehraje. Až bude čas odjezdu, tak se možná zjeví nějaký autobus nebo taky ne. Zastávky jsou označeny jen ledabyle nebo spíš vůbec a je lepší se místních zeptat. Oproti jiným místům ve Středomoří se u řidiče jízdenky neprodávají, pouze označují. To my nevěda nastupujeme. Autobus narvaný k prasknutí a my bez lístku a možnosti vystoupit. Naštěstí rozchodím polofunkční aplikaci Unico Campania a kupujeme je online. Kdo by to tušil, že po vytvoření účtu a přidání karty musím aplikaci nejdřív zabít a spustit znovu, aby mi nabídla platební tlačítko?
 |
| Momentky z autobusu |
Jízda autobusem je značně adrenalinová. Silničky jsou úzké tak tak, aby se tu vyhnul autobus s koloběžkou. Natož s autem nebo snad s dalším autobusem. Proto jízda trvá fakt dlouho. Těch pár kilometrů do Positana trvá hodinu. Na druhou stranu, je to určitě lepší varianta jak plavba lodí. Jednak to stojí 2,2 € místo 10 €, ale hlavně - většina Positana se nachází na skalních útesech nad mořem a při příjezdu autobusem vystupujete nahoře a sestupujete k moři.
Positano se od roku 1997 nachází v Unesku. Nabízí neobyčejně krásné výhledy na moře i okolní hory a v současnosti i dnešní limitovanou edici dešťových kapek. A taky je to tak trochu turistické peklo. Žádné normální obchody, žádné rozumné restaurace a dokonce snad jediná zmrzlinárna v celém centru, že se lidi vidící zmrzlinu i ptají, odkud ji mám.
 |
| Positano shora |
 |
| Nejhezčí je z lodě |
Z Positana plujeme lodí společnosti Aliauro do Sorrenta za 16 €. Plavba trvá hodinu. Nástup na loď byl jak z hororu. Opravuje se molo a italské hlavy pomazané vymysleli 3 odplutí lodí na pátou hodinu. Naše loď měla na lístku 17:10, ale i tak trvali na tom, že to bude v 17:00. Tak na rekonstruované úzké molo nahnali skupiny na Capri, Salerno a Sorrento a ponechali to v neskutečném chaosu. Amalfské pobřeží obeplouváme směrem na západ. Zatahuje se tmavými šedými mraky. Podél Punta Campanella vplouváme do Neapolského zálivu a užíváme si vyhlídku na Capri v dálce.
 |
| Positano v dáli |
 |
| Pomalu vykukující Capri |
 |
| Capri |
 |
| Punta Campanella |
 |
| Sorrento |
Abychom se z přístavu dostali do Sorrenta samotného musíme zdolat několik set schodů a desítky metrů výškového rozdílu. Během stoupání mraky mizí a Sorrento zalívají nazlátlé podvečerní sluneční paprsky. Městečko nabízí dechberoucí výhledy na Neapol pod Vesuvem na protější straně zálivu. Zdejší úzké uličky a citronovníky rostoucí podél hotelů mají své kouzlo. Z významných budov však stojí za řeč jen kostely. A ty jsem už jinde v Itálii viděl o dost hezčí.
 |
| Ze Sorrenta jde vidět na druhou stranu Neapolského zálivu na Neapol a Vesuv. |
Ze Sorrenta pokračujeme zpátky do Neapole vlakem od EAV. Z tohoto bodu jsem měl obzvlášť velký strach, aby se neopakoval včerejší scénář, že vlak bez náhrady nejede. Je totiž úplně stejná linka Circumvesuviany. Máme štěstí, nic takového se neděje a vlaky jezdí. U poklady se nás ptají, jestli chceme normální nebo expres. Platíme 4,2 € za osobu a bereme expres, co za chvíli odjíždí. Na nástupišti se dozvídáme, že tedy tímhle expresem fakt ne, že ten jen za 15 €. Nejsme sami s tímto problémem. Tak si počkáme půl hodiny na courák. Ty turnikety jsou fakt skvělý vynález. Nebýt jich, vrátili bychom se do blízkého supermarketu na nákup. Takhle tu tvrdneme a čekáme.
 |
| Vlevo courák, vpravo expres |
Circumvesuviana během jízdy nabírá další a další minuty zpoždění. Z části proto, že musí čekat na vyhnutí s protijedoucími vlaky, protože většiny času se tu jezdí jen po jedné koleji. Do Neapole přijíždíme ve výsledku o 14 minut později po nějaké jeden a půl hodině jízdy. Dávno je už tma a půl desáté je už celkem pozdě. Hledáme obchod kde dokoupit vodu a něco k jídlu. Nakonec končíme na kebabu v Chicken Hut za 4 €. Královská porce, avšak taky královsky pálivá omáčka. Jako v Indii.
Po jídla v rámci just in time akorát dobíhá Alibus na letiště. Kapslový hotel Bed & Boarding u letiště chvíli hledáme. Dost pomůžou Google Mapy. Značené to není nijak. Mají zajímavou cenovou politiku. Jednolůžkový pokoj za 40 €, dva jednolůžkové za 80 € a dvoulůžkový taky. Než kapsle to jsou spíš dřevěné domky. Je v nich relativní čisto, ale jsou vidět nánosy neutřeného prachu na určitých místech. O úložných prostorech nebo věšáčcích se nedá mluvit. K tomu je tu jen jedna zásuvka. Kromě toho televize bez ovládačky a na stěně ovládání světel a klimatizace. Tváří se, že se světla dají stmívat, což nám ani na jeden z mnoha pokusů nefunguje a klimatizace si žije vlastním životem a udávaná teplota stoupá z 30 až na nějakých 35°C. Avšak nijak to nepociťujeme. Z praktických faktorů víc zamrzí 1,5 € poplatku za ručník, ačkoliv to dopředu nijak nebylo avizováno.
Ráno vstáváme před čtvrtou, abychom byli včas na letišti. Tam dojdeme do prvního patra k branám, avšak v 4:10 je ještě zavřeno. Přitom první let je už v 6:00 a je to shodou okolností ten náš do Prahy. Security otevírají až v půl páté. Fronta je v počátku organizovaná, avšak s přibývajícím časem se dezorganizuje a vytváří se i druhá vedle. Po otevření security na to rezignujeme a cpeme se dopředu. Zase to tu vypadá jak v davu na trajekt. Trénink z Asie přišel vhod a do čtvrthodiny je security za námi.
Na odlet Wizzairu se nastupuje nečekaně brzy a čekaně po letištní ploše. Wizzair nám daroval sedadla vedle sebe v třetí řadě. Možná i proto, že jsme check-in dělali z katedrály. Za svítání přelétáváme Apeninský poloostrov a dvě hodiny letu utečou jako voda. V Praze přistává skoro na čas a kupodivu opět vystupujeme bridgem.
Na kolik to přišlo?
Autobus z/na letiště ... 5 €
Jízdenka na MHD po Neapoli ... 1,2 €
Hotel v Neapoli na dvě noci ... 146 €
Castel Sant'Elmo ... 2,5 €
Vlak do/z Pompejí ... 3 €
Pompeje ... 18 €
Trajekt ze Salerna do Amalfi ... 10 €
Katedrála v Amalfi ... 4 €
Autobus z Amalfi do Positana ... 2,2 €
Trajekt z Positana do Sorrenta ... 16 €
Vlak ze Sorrenta do Neapole ... 4,2 €
Kapslový hotel na letišti ... 80 €
Zpáteční letenky z Prahy do Neapole ... cca 750 Kč