Na Santorini jsem byl už loni v září. Proto jsem původně chtěl červencové svátky strávit v Česku. Avšak když jsme viděli, jak je všude plno a jaké lidové ceny penziony mají, rozhodli jsme se vypadnout pryč. Pro Santorini hovoří jiskřičky v přítelčiných očích a celkem příjemných 130 wizz kreditů za zpáteční letenky pro dva kupované čtrnáct dní předem.
Odlet z Vídně je v sobotu 8:25 ráno, proto bereme z Prahy flixbus v 23:15 s příjezdem v 3:50 na Erdberg. Odlet zpátky je v úterý dopoledne na český státní svátek. Pro cestu do Řecka jako podlidé očkovaní jen jednou dávkou, potřebujeme test. Děláme ho v pátek večer v Praze na Švehlově. K antigennímu testu tu na počkání vystavují česko-anglický certifikát. Na požádání i vypíšou číslo dokladu, které obvykle nechávají prázdné.
Flixbus v Praze začíná, tak odjíždí včas. Nakonec D1 kvůli bourání mostu není z pátku na sobotu uzavřená, ale až o den později. I proto do Vídně dorážíme včas. Odtud to premiérově bereme pěšky na vlakovou zastávku St. Marx a tam kupujeme skupinovou jízdenku za 5,2 €.
Sobota
Na letišti jsme kolem páté. Vyčkáváme na otevření Sparu a kupujeme snídani. Průchod skrz bezpečnostní kontrolu je dílem pár minut. Špička na ni byla, když jsme dorazili na letiště. Kolem čtvrt na sedm už je klid. U brány v předstihu kontrolují řecký QR kód a očkování / test. Těm, co z kontrolují, dávají papírek, který se posléze odevzdává na bráně.
 |
| Veledůležitý pan Papírek k odevzdání na bráně |
Letadlo je plné do posledního místečka. To jsem už dlouho neviděl. Check-in jsme dělali půl dne před letem v naději, že nás automat posadí spolu. Nestalo se, avšak aspoň nám daroval místa u nouzových východů. Jednosměrný výběr sedaček pro dva nyní u Wizzairu vychází na 25 €, což se mi zdá dost za hranou. Ale vydělávat se nějak musí...
Dvě hodiny do Řecka utečou jako voda. K letadlu jsou připojeny jen přední schůdky a vystupuje se zcela chaoticky s pauzami kvůli vyvažování letadla. K terminálu se poté jede neklimatizovaným autobusem. Na terminálu chaos pokračuje smíšený s řeckou efektivitou. Fronta, jak na autogramiádu nové knihy od Viewegha, ale naštěstí jsme vpředu, tak za dvě minuty jsme fuč.
Prostor před letištěm je ve srovnání s loňským rokem předělaný, autobusová zastávka předělaná a pryč je jízdní řád uvedený na e-inku. Teď tu pro jistotu není žádný. Autobus po několika minutách přijíždí a jsem fakt rád, že jsme na kontrolu QR kódu nečekali déle. Moovit tvrdí, že další bus jede až za dvě hodiny. K mému překvapení se lidé do autobusu pouští i na stojáka. Celkem kontrast oproti loňsku.
Pro ubytování jsme vybrali hotel Golden Star. Nabízí double bed, vyhlídku na moře a bazén. Navíc je skoro v úplném centru Firy a cca 500 metrů z autobusového nádraží. Přijíždíme ve dvanáct a už můžeme udělat check-in. Jednu malou poznámku bych měl - platba měla být až na místě, přesto chvíli před polednem strhávají obnos z karty.
 |
| Vyhlídka z pokoje. V levé části bazénu je i výřivka. |
Vyrážíme na časně odpolední procházku. Dáváme souvlaki a zmrzlinu, a pak jdeme do supermarketu na nákup. V neděli tu mají normální obchody zavřeno a my se chceme předzásobit balenou vodou. Z kohoutku tu totiž pitná neteče.
Večer se přesouváme do Oiy. Autobus jede na čas a po nástupu všech lidí připomíná spíš konzervu sardinek. Ale klimatizace jede naplno a dá se to přežít. Po půl hodině dorážíme Oiy. Oia je vesnička, v které se nachází právě ony ikonické kostelíky s modrými kupolemi. Blíží se západ slunce a lidí přibývá geometrickou řadou. A to jsem po návratu četl, jak je prý Řecko prázdné. Určitě o 50 % více lidí jak loni, ale nejspíš slabý odvar normální návštěvnosti.
Na trošku známějších místech je takřka nemožné nejen být sám, ale i udělat rozumnou fotku. Západ slunce přímo spouští armagedon a západní cíp městečka je v obložení davů a dá se sotva projít. Toho se odmítáme účastnit a jdeme hledat jídlo a nacházíme ho téměř až u autobusu v taverně Blue Sky. Na Oiu ceny ještě v normě a ucházející hodnocení. Je to první a poslední restaurace na Santorini, kde dostáváme pozornost on-the-house.
Večer se Řekům trochu rozjíždí jízdní řád. Ono to cpaní lidí do autobusu dá zabrat, a proto předchozí spoj odjíždí se zpožděním 25 minut a ten další přijíždí s desetiminutovou sekerou. Jízdné se tu platí jen v hotovosti a buď před nástupem nebo v průběhu jízdy.
Neděle
Druhý den dopoledne se vydáváme si užít Oiu bez davů. I tak tu potkáváme až nezdravé množství nezdravě sebevědomých infuen-serů a instabitch, co se dlouhé minuty fotí a chovají, jako by to místo bylo jejich. Na oběd se vracíme do Firy. Dáváme si ho v Parea Tavern s výhledem na město. Daphne Tavern, kde se mi tak líbilo loni, už bohužel neotevřela.
 |
| Musaka k obědu |
Odpoledne jedeme autobusem do Akrotiri podívat se na zdejší slavnou červenou pláž (Kokkini Paralia). Autobusem se nedá dojet až k ní a stále zbývá kilometr po rozpáleném slunci. To je při současných třicítkách značně náročná disciplína. Věřte nebo ne, mají s tím problémy rozené Vietnamky.
 |
| Hezky se zbavují odpovědnosti... A zákaz nikdo nedodržuje. |
Oproti předpokladům to na červené pláži není hlava na hlavě a voda je relativně studená. Co odpovídá předpokladům, je naprostá absence jakéhokoliv stínu. Do něj je zahalená celá během dopoledne. Moc dlouho to na ní nevydržíme, balíme to a jdeme zpátky. Parkujeme to ve Snack Baru Red Beach, kde postupně dáváme dva velké gyrosy po 3,5 € a pomerančový fresh.
Pondělí
V pondělí už relaxujeme. Splnili jsme si "must-see" položky. K poledni se zvedáme a jdeme se projet do Perissy k černé pláži. Hned nás skolí hlad, a tak si dáváme v Mermaid Beach Restaurant rybu. Já se pak jdu okoupat na pláž. Je to stejný podfuck jako v Kamari. Černý písek jen na břehu a za čarou přílivu už jen oslizlý kámen. Na koupání zcela nevhodné, ale na instagram dokonalé moře.
Večer jdeme na procházku do Imerovigli. Nebo si to aspoň myslíme, než nám Mapy.cz ukážou převýšení 170 metrů. Proto si zvyšujeme životní úroveň a za 1,6 € bereme autobus. K mému překvapení nestaví nejdřív ve Firostefani, ale první zastávka je rovnou Imerovigli.
Je už večer, a přesto sluníčko slušně peče. Výhledy na kalderu nabízí procházka ale krásné. Během necelých tří kilometrů scházíme 170 metrů a užíváme si nádherná panoramata. Na večeři se zastavujeme v Cesare Restaurant, kde nás ochromí naprosto obr porcemi. Večer ještě balíme, abychom to nenechávali na ráno.
Úterý
Vstáváme brzy ráno a z balkónu pokoje pozorujeme východ slunce. Odlet máme v 10:35 a nechceme ho zmeškat. Autobus na letiště odjíždí v 7:15 a v 9:00. Na ten druhý nemáme odvahu, ačkoliv by se asi všechno stihlo. Na recepci úřaduje pověstné řecké pracovní nasazení a nikdo tam není. Klíč tedy necháváme v zámku pokoje a děláme improvizovaný check-out.
 |
| Poslední ráno na hotelu |
Autobus stíháme a na letišti jsme tři hodiny před odletem. Na letišti moc dobře neklimatizují a je tam celkem slušný hic. Podobně jako na zbytku ostrova ani na letišti neteče z kohoutku pitná voda. Letiště Santorini není největší. Je tam šest bran, jedno duty free a jedna restaurace. V ní prodávají 800 mililitrů vody po 1 €, ale zpočátku, než ji doplní, je vyprodaná a v nabídce je jen několikanásobně dražší cukry oplývající sortiment od koncernu Coca Cola.
Let do Vídně má půl hodiny zpoždění. Opět se nastupuje autobusy, ale tentokrát už oběma schůdky. U brány nikdo nechtěl vidět nic jiného než letenku s občankou. Oproti letu sem je letadlo poloprázdné a, jestli hodně, má obsazenost 30 %. Proto si sesedáme k sobě, ačkoliv check-in nám přiřadil middly v opačných částech letadla.
 |
| Oia v dálce |
 |
| Balaton pode mnou |
Po dvou a čtvrt hodinách vystupujeme ve Vídni. Vstup do airside je opět otevřen. My ale celkem pospícháme. Je půl jedné a nám v půl třetí odjíždí vlak od Regiojetu z Wien Hbf. Kontrola u vstupu do Vídně je blesková, možná proto, že jsme seděli v přední části poloprázdného letadla a s námi nikdo další nepřistál. Ukazujeme českou občanku a certifikát o první dávce a můžeme hned jít.
Ještě stíháme nákup v letištním Sparu. Jak zjišťuji, tak pokud se jede RailJetem, nedá se koupit skupinová jízdenka, tak bereme dvě normální. Na hlavním nádraží jsme s víc jak půlhodinovou rezervou. V průběhu jízdy s Regiojetem lituji, že jsem s předstihem nekoupil včasnou jízdenku u ČD. Venku je třicet a Radimovi zase ve vlaku brutálně nestíhá klimatizace. Je v něm hůř jak v létě v Indii a dostávám z něj zcela regulérní úpal a opět ani asijská výchova není ušetřena potíží z přehřání.
K tomu až do Brna má palubní servis vyprodány naprosto všechny položky a ve Vídni to radši vypnou úplně. Před Kolínem to naskočí, ale po 10 minutách to jako stále 18. ve frontě radši ruším. Vlak do Prahy dojíždí s půlhodinovou sekerou. Abych byl spravedlivý, tak z většiny kvůli výlukám na trati.
Na kolik to přišlo?
Antigenní test ... hrazený ze zdravotního pojištění
Letenka Vídeň-Santorini a zpět ... 65 kreditů
Autobus Praha-Vídeň ... 380 Kč
Skupinová jízdenka na letiště ... 5,2 €
Hotel na tři noci ... 188 €
Vlak na Wien Hbf ... 4,2 €
Vlak Vídeň-Praha ... 359 Kč