Stojí Soluň za to?

Na prodloužený víkend listopadovým státním svátkem jsem si připravil něco extra. Mělo to být něco netuctového (takže žádné Miláno, Řím nebo Londýn) a kde jsem ještě nebyl. Volba padla na Soluň s routingem Bratislava-Soluň-Vídeň.

Archeologické naleziště Dion na úpatí Olympu

Na cestu do Soluně jsem zkonzumoval 500 Kč voucher od Pelikána, který mi kdysi zmrvil rezervaci do Kuvajtu a cestu zpátky s promo kódem od Tryp.com. Tryp.com má specifikum, že vám podobně jako svého času Kiwi nesdělí všechny údaje o vaší rezervaci, abyste si ji nemohli sami spravovat a museli si dodatkové služby kupovat u nich. Boarding pass slibují, že vám pošlou 12 až 24 hodin. Já tímto stylem ušetřil za letenky 30-50%. Ale pokud nevíte, co děláte, kupujte letenky vždy napřímo.

V září mi přijde od Pelikána nemilá zpráva - můj let Bratislava-Soluň je zrušený. Už se děsím komunikace s OTA, ale naštěstí se mnou tentokrát rezervace na stránkách Ryanairu bez odmlouvání spolupracuje a já si to můžu sám přehodit na let Vídeň-Soluň na týž den. Poruším Flixbus do Bratislavy a s mírnou nechutí něco přisypu a kupuji ranní jízdu do Vídně.

Sobota
Ve 4:50 mě čeká odjezd Flixbusu z pražské Florence. Ano, mohl bych jet o něco později z Hlavního nádraží, kde o pár minut později staví také, ale to už bych si pořádně nesedl... Tam čeká vždycky dav zoufalých lidí, co marně hledá volnou dvousedačku. Kvůli odjezdu mám budíček na krásné dvě ráno... Ve Flixbusu se snažím spát.

Tenhle spoj jsem vybral i kvůli tomu, že jako jeden z mála, pokračuje dále na letiště Vídeň a tam svou jízdu i končí. Když zaspím, nic se nestane, stejně jedu na letiště. Venku je většinu času hnusně hustá mlha. Ta mě na Erdbergu nenaláká vystoupit a svezu se rovnou na letiště. Jsem tam tak čtyři hodiny před odletem. Provětrám aspoň svou zlatou MasterCard a zamířím do Vienna Lounge, kde potkávám jiného cestovatele. 

K mému překvapení z Vídně odlétáme na čas. Load factor je téměř 100 %. Dvouhodinový let rychle uteče i díky tomu, že mi los přiřadil místo u nouzového východu. Tentokrát se letělo letadlem s livery Lauda. Na soluňské letiště přilétám před pátou chvíli před západem slunce. Na autobusové linky z letiště platí speciální jízdné 2 €. Informace o jejich příjezdech z displeje na letišti jsou svérázné. Přes 5 minut tam svítí stejná čísla a poté se různě pohybují nahoru a dolů. Vlezu do 2X, která má jet k metru. To s velkou slávou otevřeli loni, ale letos na podzim ho zase zavřeli pár dnů před mým příletem. Rovnou na měsíc. Prý proto, aby ho mohli prodloužit o pár stanic. A kvůli tomu zavřeli úplně celé.

Na konečné metra proto nastupuji do náhradní autobusové dopravy a jedu do centra. Až za soumraku jsem v centru. Prohlížím si Rotundu, zbytky římského kostele ze 4. století a kolem Fora Romana a kolem kostela St. Demeterius a jdu na mé ubytování Muse "a place to inspire you".

Rotunda

Soluňské Forum Romanum

St. Demeterius

Tentokrát jsem dal šanci apartmánu a nebyla ta dobrá volba. Blbě se hledal správný vchod, instrukce divně schovány v textu a nikdo nezvedal telefon ani nevolal zpátky. Co hůř, druhý den jsem si dal celodenní výlet, vrátím se na pokoj v osm večer. Vše je krásně uklizeno, ale věci, co jsem vyndal z batohu, nikde. Na několikátý pokus se dovolám majitelům. Ti mě odkazují na policii. Na můj apel, že tam je uklizeno, ať se zeptají uklízečky, po 5 minutách volají, že to vzala uklízečka a prý dala do "sejfu". Půl hodiny čekám, než to přinese. Ale nepřinesla věci z koupelny včetně holicího strojku Mach 3. Od toho dávají ruce pryč, deklasují hodnotu mých věcí a já si pak ještě dalších x minut povídám s Rajeshem z hindoanglické podpory Bookingu. 

Rekonstrukce, jak jsem nechal položené věci...

Apartmán

 

Úroveň čistoty v koupelně

Celkově by apartmán byl uspokojující pro člověka, co tam přespí. Dá se udělat check-in ze schránky kdykoliv v noci (škoda, že to není lépe popsáno), čisté, ucházející postel, funkční klima. Ale místo okna jen malá okénka nad dveřmi, skrz ně svítí lucerny, skrz tenké dveře je slyšet vše z ulice, v rozích dlaždiček koupelny černá plíseň. Rozhodně by to nadchlo někoho, kdo by si tam chtěl brát známosti z baru nebo Tinderu. Žádní sousedi, žádná recepce, žádné otázky. 

Po ubytování jdu nočními ulicemi Soluně hledat historické centrum a ne a ne ho najít. Údajně nejstarší část Ano Poli je na kopci nad městem, tak na něj vysupím desítky možná stovky schodů. Projdu kolem zavřených klášterů a vidím staré napůl rozvalené hradby. Ale historické domy nikde. Jen takový mišmaš různých stylů současných domů v různém stadiu rozkladu, něco jako jakékoliv jiné město v Turecku. Klášter Vlatadon ještě stihnu otevřený. 

Klášter Vlatadon

Souvlaki

Pokračuju ještě výše až k hradu Heptapyrgion se zbytku akropolské cisterny. Vše je hezky nasvíceno, ale jsem zklamaný. Zachraňuje to aspoň hezký výhled na nasvícenou Soluň. Čekal jsem víc. O dost. Zbytky antických staveb jsou tu volně přístupné, můžete si je klidně ošahat.

Neděle
V noci jsem dlouho hledal způsob, jak se dnes vydat k Olympu a podívat se na vykopávky v Dionu i Litochoro. Nakonec jsem dospěl k závěru, že bude nejlepší vyrazit vlakem Hellenic Tranic z centra a dojet do Katerini za 9 €. Autobus je sice levnější (6,8 €), ale jede z autobusového nádraží až na okraji Soluně. Jízdenka zrovna na tuto linku se dá koupit i online.

Nádraží má nejlepší za sebou. Spojů z něj moc nejezdí. Stejně jako ze zbytku Soluně, mám z něj pocity zmaru, horší i jak v Albánii. Tam je vidět, že se věci obrací k lepšímu. Tady? Ne. Jízda vlakem trvá necelou hodinu. Je nádherně slunečno, ale většinu cesty nezahlédnu ani kousíček moře.

V Katerini funguje místní MHD. Ale má řídké spoje, zejména v neděli. Její časy odjezdů je možné vidět v Google Mapách. Z Katerini do Dionu jezdí v neděli jen 4 spoje. Tak si drahně přes hodinu počkám na odjezd spoje v 10:30. Mezitím posnídám a obdivuji toto unyle vypadající město se stejně zběsilou a napůl zašlou zástavbou jako v Soluni.

Jízdenka se kupuje buď u řidiče s příplatkem (2 €) nebo v automatu (červená jízdenka za 1,6 €). Druhů jízdenek tu mají více, tak pozor). Jízda trvá přes půlhodiny a musíte si sami hlídat, kde vystoupit a včas říct řidiči. Ten ovládá angličtinu.

Olymp

Od zastávky je to 10 minut pěšky k vykopávkách. Je 3. neděle v měsíci, tak je dnes vstupné zdarma. Dion je starověké řecké město v podhůří Olympu, kde byla svatyně zasvěcené Diovi. Jeho historie se táhne zpět až do 5. století př. n. l. Avšak čekal jsem od něj trochu víc, než jen obvodové zdi a sem tam zbytky sloupu. Olymp, na rozdíl od mé původní představy, nyní jen jedna hora, ale celé pohoří s nejvyšším vrcholkem Mytikas vysokým 2917 metrů.

Pár set metrů od něj se nachází i archeologické muzeum s nálezy z antického Dionu. Tady je dnes také vstupné zdarma. Naproti muzeu se nachází několik celkem dobře hodnocených restaurací. V té nejzadnější si dávám čerstvé razniči z grilu. V porovnání s Českem za směšných 10 € včetně piva Mythos.

Přemýšlím kam dál a jestli se mi chce do Litochoro. Z Dionu tam nejede žádný autobus, jedině sehnat taxi nebo stop. Je to 10 km a pěšky se to neujde snadno. Nakonec zvítězí chuť šetřit na dalších vstupných v Soluni a nechuť stoupat převýšení desítky a stovky metrů v kopcovitém Litochoro.

Olivy

Počkám si na další autobus, doběhnu na nádraží a s časovou rezervou 5 minut odjíždím vlakem do centra Soluně. Tam dorážím při západu slunce. Popojíždím autobusem MHD blíž k pobřežní promenádě a vychutnávám si konec zlaté hodinky. Přicházím k Bílé věži a zjišťuji, že tady se platí dneska vstupné. Venku skoro tma a ten světelně limitovaný výhled mi za to nestojí. V parku kolem mě zaujme švitoření zelených papoušků, je to pro mě zajímavější jak zdejší fontány. Hezky ztvárněná je socha Alexandra Makedonského na pobřežní promenádě.

Protože večer je ještě mladý, tak zavítám do Byzantského muzea. Má otevřeno do 20:00 každý den. Bohužel ani tady to není dneska zdarma, prý jedou podle jiného zákona, jak vykopávky. Škoda. Nenechám se odradit a jdu za 8 € dovnitř. Dozvím se něco málo navíc o Byzantské říši. Stále více se ale nemůžu zbavit dojmu, že důvodem pádu Říma i samotné Byzance později, bylo samo křesťanství. Ale nejsem kvalifikovaný historik. Na doporučení pak nedaleko Rotundy zapadnu do Taverny Nostos. Bohužel, pro mě jsem celkem najedený a tam dělají velké porce.

Večeře v Taverně Nostos

Zákusek on-the-house. To jsem v Řecku zažil naposledy za covidu.

Pondělí
Problémy s věcmi vyřešily mé dřívější dilema, jak to udělat dnes. Na ubytko se z centra dostává blbě pomocí MHD a já musím před polednem jet na letiště. Proto ho opouštím krátce po osmé i s celým batohem. V Coffe Islandu se zbavuji zbytku mých mil od Aegeanu (v poměru 200 mil na 1 € se dají směnit za kafé, dezerty, milkshaky a jiné položky z jejich sortimentu). Mají lokální řeckou nabídku podobnou té jako má Starbucks, ale tak o půl levnější. Podobně je na tom řetězec Mikel. V obou seženete řecké frappé.

Na ráno jsem si přichystal návštěvu Aristotelova náměstí a můžu říct, že je to vážně nejhezčí část Soluně. Škoda, že jsem tu nebyl dřív. Jsou zde výstavní historické domy (byť nejspíš pamatují jen 19. století) a splňují mou představu malebného centra evropského města. Západně od náměstí se rozkládá městský trh, kde seženete ovoce, zeleninu, maso, ryby, pečivo i suvenýry. Způsob nabídka masa je na náš vkus zvláštní, většinou bez pultu, jen na stolku. Prodávají se tu i zvířecí hlavy nebo penisy

Forum Romanum ráno

Za světla je vidět, že tu mají i zachované antické divadlo

Aristotelovo náměstí

Tržnice je nedaleko Aristotelova náměstí

Východně od náměstí naleznete katedrálu Hagia Sofia. Výzdoba uvnitř celkem pěkná, ale víc mě zaujal Klášter sv. Theodora cestou. Svůj dopolední chill zakončuji v parku u sochy Alexandra Makedonského. Postupně se prokutává i sluníčko z té ranní inverzní oblačnosti. Poté naskakuji do autobusu 1X přijíždějícího komplet mimo jízdní řád (ale na této zastávce informační displej ukazoval reálné časy příjezdu). Doteď každý městský autobus v Soluni, kterým jsem se svezl, měl uvnitř německé nápisy. Tenhle je jiný - má v sobě polské nápisy včetně kompletních přepravních podmínek krakovského dopravního podniku. Nefunguje v něm automat na prodej jízdenek ani terminály pro chytré karty. Dá se označit jen papírový lístek. Tak jedu načerno. 

Klášter sv. Theodora

Soluňská Hagia Sofia

Zelený papoušek v parku

Kam jinam ze Soluně?
Ze Soluně je to kousíček do Meteory. Buďto přímo ze Soluně nebo z nádraží v Meteoře se prodává spousta jednodenních tour. Z mého pohledu o dost šikovnější jak si půjčit auto a řešit, kde ho tam na těch úzkých silničkách zaparkovat.

Nekorunovaným králem výletů ze Soluně je Amon Express, který nabízí řadu výletů ze relativně rozumné ceny. Jen mimo sezónu je nejezdí každý den. Dá se minimálně použít jako inspirace, kam se dá vypravit. Takové termály Pozar s vodopády Edessa nevypadají špatně. Bohužel, v neděli do Dionu nejeli.

K mému úžasu, i ze Soluně s Ryanairem odlétám téměř na minutu přesně a ve Vídni jsem dokonce o něco dřív. S tím jsem nepočítal. Občerstvuji se šnyclem z Billy a kupuji na zbytek dne celodenní lístek na MHD (12,5 €). Ve Vídni nádherně lije prakticky po zbytek dne, co v ní od 15h jsem. Naštěstí jsem vybaven nepromokavou bundou i návlekem na batoh. Jinak bych vše mohl za chvíli ždímat.

Oběd z Billy

I když je teprve půlka listopadu, ve Vídni už začaly vánoční trhy. Začínám nejdřív nedaleko hlavního nádraží na trhu z zámku Belveder. Ještě je světlo. V rychlosti ho projdu a před začínajícím deštěm se schovám do tramvaje a dojedu na ten nejznámější na Rathausplatz. Venku se pomalu stmívá. Dávám si jeden punč za 5,9 €, ale ty ceny fakt hooodně vyrostly během pár let. Záloha za hrníček také už dávno není 2 nebo 3 €, ale rovnou 5 €. Připadám si jako v Česku, trhovci také chtějí vše jen hotově a také tu prodávají trdelníky. Dokonce i s českými nápisy. Zdejší trh mi ale připadá také téměř na chlup stejný jako před 10 lety. Stejné dekorace, stejné uspořádání stánků. Jen sem tam nějaká dekorace přibyla a poslední roky tu mají i kluziště. Mou další a poslední trhovou zastávkou jako Stephansplatz u vídeňské katedrály. Poté už jen plním v obchoďácích u Wien Hbf a Wien Mitte nákupní seznam ostatních členů rodinu ohledně drogerie, čajů a kávy, které se u nás nedají sehnat.

Trhy u Belvederu

Trhy na Rathausplatz

Centrum už bylo nazdobeno, ale někdy ještě nesvítilo

Trhy na Stephansplatz

Trdelník nemůže chybět ani ve Vídni na Rathausplatz. Dokonce i s českými nápisy a za krásných 6 €.

V 21h mě čeká odjezd Flixbusu z Erdbergu. Po těch letech fakt nechápu, že Vídeň má takto hnusné autobusové nádraží schované někde pod dálnicí. Vůbec to tam nemám rád a snažím se tam být co nejméně. Flixbus jede na čas, ale na dálnici před českou hranicí potkáme nehodu a čekáme. Proto do Prahy dorazíme s cca 30 minutovou sekerou. K té si pár minut přidali i kávičkou zastávkou na odpočívadle. Dřív jsem si zelených vážil, že sem netahají takové balkánské zvyky prodlužující jízdní dobu...

Na kolik to přišlo?
Jízdenka Praha-Vídeň ... 448 Kč
Letenka Bratislava-Soluň ... 405 Kč
Ubytování ... 73 €/2 noci
Byzantské muzeum ... 8 €
Letenka Soluň-Vídeň ... 771 Kč
Celodenní jízdenka z letiště ... 12,5 €  
Jízdenka Vídeň-Praha ... 368 Kč