Mílionové Alicante

Španělsko je moje láska, a proto když jsem objevil letenky do Alicante, byla to jasná volba. Listopad ještě s trochou štěstí láká ke koupání. 

Neletím s žádnou nízkonákladovkou, ale s aerolinkami ze skupiny Lufthansa. Lufthansou ve směru tam a Swissem ve směru zpátky. To vyšlo bratru na 7400 mílí z Miles&More s doplatkem něco přes 2000 Kč.

Míle jsem získal za svých pár předchozích letů se Star Alliance obohacené především pár služebkami s Lufthansou, doslova pár mil za lety s Eurowings, ale především přes hodnocení hotelů na holidaycheck.de. Za 1 hodnocení získáte od 100 do 200 mil. Měsíčně můžete ohodnotit maximálně 10 hotelů. Detailnější popis najdete v mém článku o holidaycheck.de. Dále za jednotlivé lety včetně awardových můžete sbírat karty v aplikaci Uptrip a na jejich základě si vylétat vstup do salónku nebo i status.

Alicante leží na jihovýchodním pobřeží Španělska v regionu zvaném Costa Blanca (bílé pobřeží). Je to přístavní město s dobře dostupnou pláží Playa del Postiguet a hradem Santa Bárbara na kopci Mount Benacantil. Po okolí se můžete pohybovat tramvajemi spojující Alicante s řadou dalších měst na pobřeží.

Alicante z Hradu sv. Barbory

Za hodinu jízdy tramvají linky L1 budete v městečku Villajoyosa. Městečko je spojené s čokoládovnou Valor. V současnosti má pobočky i po Alicante. Nabízí opravdu dobrou čokoládu s tradicí od roku 1881. Ale město samotné je především známé svými barevnými domky podél pláže, které tu jsou širší a klidnější než ve větších letoviscích.

Villajoyosa

Benidorm patří k největším letoviskům Costa Blanky, s dvěma dlouhými plážemi Levante a Poniente a výraznou linií mrakodrapů, kvůli tomu má přezdívku "španělský Manhattan". Je na ně nádherný pohled z vyhlídky Balcón del Mediterráneo. Dojedete sem o dalších čtvrt hodiny později linkou tramvaje L1 z Alicante. Počítejte ale s tím, že zastávka je asi 2 km od centra.

Platja Llevant v Benidormu

V Benidormu můžete přestoupit na linku L9 směr Denía a vystupoupit v Calpu. Jen ta zastávka je od centra ještě vzdálenější jak v Benidormu. Calp je známý ikonickou skálou Peñón de Ifach, která dramaticky vystupuje z moře.Ve městě se nachází několik pláží.

Calp

Pokud hledáte i v sezóně poklidné místo, můžu doporučit kemp v Olivě. Stranou od všech velkých hotelových komplexů. Podle satelitní mapy a StreetView se zdá, že je tam stále vše při starém. Budete tam ale muset dorazit autem...

Pláž u kempu Azul v Olivě

Mimo trasu pobřežní tramvaje leží další zajímavosti. Guadalest je malá horská vesnička s hradem postaveným na skalním ostrohu a přehradní nádrží v údolí. Elche známé největším palmovým hájem v Evropě, chráněným UNESCO, je snadno dostupné vlakem. Procházka mezi tisíci palem vytváří nezapomenutelný zážitek.

Guadalest

Vlakem dále na jih můžete popojet až do Murcie, města známého svou krásnou barokní katedrálou a pohodovou gastronomií. Historické centrum působí klidněji než u přímořských letovisek, což mu dodává více autentický charakter. Severně od Calpu se naopak nachází Valencie kombinující futuristickou architekturu Města umění a věd s historickým centrem plným úzkých uliček. K tomu má jednu z největších městských pláží ve Španělsku.

Můj víkendový itinerář
Protože jsem v oblasti, ono vlastně v celém Španělsku, už před lety byl, tak jsem si připravil svůj na míru redukovaný itinerář.

Sobota
Odlet mám v sobotu v krásných šest ráno. Proto krátce před třetí chytám noční autobus, přestupuju na I.P. Pavlova na linku 910 a zahajuju vyhlídkovou jízdu po pražských vidlákovech, abych o 50 minut později stanul na pražském letišti (noční linky nejezdí přímo, ale fakt až ubíjejícím způsobem kličkují v zástavbě rodinných a menší bytových domů).

Na letišti jsem o půl hodiny dřív, než jsem potřeboval. Ukazuje se, že Fast Track Lounge neotevírá v 4:30, jak jsem si mylně uložil do paměti, ale až v 5:00. Příští týden aspoň lépe načasuji odjezd z domova, protože poletím úplně tou stejnou linkou.

Dneska letím Lufthansou, ačkoliv jsem na portálu Miles&More volil Brussels Airlines se zastávkou v Bruselu. Avšak systém to z nepochopitelných důvodů změnil sám na Lufthansu přes Mnichov. Částka v mílích i doplatek zůstaly takřka shodné, stejně tak čas odletu a příletu a všiml jsem si toho asi až hodinu po rezervaci. Podpora Miles&More a Lufthansy je naprosto nepoužitelná, protože to nechaly být. První dva pokusy mi posílali nicneříkající žvásty ze šablony a posléze mě už začali ignorovat komplet. Tolik k tomu, jak mají dobrou podporu. 

I navzdory nutnému deicingu jsem na mnichovském letišti ještě před osmou, chvíli po východu slunce. Navzdory oblačnosti pode mnou po většinu cesty mě v Mnichově vítá azurově modrá obloha. Před východem z letiště nastává druhé překvapení - obrovský stylový vánoční trh! U vstupu k vlakům na cestovatele čeká další překvapení - tentokrát nemilé - víkendová výluka S-Bahnu směr Mnichov, ale to mě nezajímá, jelikož mám v plánu svůj osmihodinový layover strávit návštěvou Fresingu, kam se dostanu autobusem č. 635. 

Jízdenka na autobus č. 635 stojí 4,1 € a dá se koupit u řidiče. Na to kolik stojí, jízda trvá jen 20 minut. Autobus by měl jezdit každých 20 minut podle popisků na zastávkách, v aplikaci MVV (organizátora MHD) jsou vypsané časy každých 10 minut, ale ve Freisingu na nádraží jsem viděl na displeji vypsané odjezdy jen každých 30 minut. Tak si vyberte, co platí.

Freising je bavorské okresní město ležící pár kilometrů od mnichovského letiště. Jeho historie sahá do 8. století. V současnosti má těsně pod 50.000 obyvatel. Běžnému turistovi nabídne malebné uličky, jež trvá projít desítky minut. Z vrcholku Domberg se od kostele nabízí krásné výhledy po okolí.

 

Kolem desáté se zamračuje. Doplním zásoby v REWE a vydávám se zpátky na letiště. Tam mě podruhé překvapí tamější vánoční trh, který je už otevřený. Před necelým týdnem jsem byl shodou okolností na vídeňských trzích a s otevřenou pusou čumím, že ten letištní trh je levnější jak ty ve Vídni!

V půl třetí mě čeká odlet z Mnichova směr Alicante. Opět letím Lufthansou. Sedačková ruleta, která u Miles&More už funguje i u awardových letů mi přidělila uličku. Avšak letadlo není zcela plné, tak se přesouvám na volnou trojku k okénku. A nelituji. Nabízí se nádherné výhledy na Alpy a později na Menorku, Mallorku, Ibizu i celou Costa Blanku. Letadlu opět proběhne drobný bezplatný servis v podobě malé lahvičky vody a desetigramové mléčné čokolády Lindt.

Těsně před západem slunce přistáváme v Alicante. Z letiště se do centra dostanete autobusem linky C-6 s jízdným 4,6 €. Zaplatit se dá kartou bez příplatku. Na lince neplatí žádné celodenní jízdné. Z letiště odjíždí autobus v sobotu podvečer poloprázdný, ale o den později v podobnou dobu je narvaný až po střechu a jsem rád, že v něm stojím na obou nohách.

Menorka

Mallorka

Palma de Mallorca

Ibiza

Calp

Costa Blanca

Na pláž Playa del Postiguet dorážím za soumraku. Vypadá úchvatně včetně rozsvíceného hrad na skále nad ní. Procházím kolem přístavu podél promenády Passeig Esplanada d'Espanya. Z okolních uliček na mě svítí nádherné vánoční dekorace. Snad každá ulička tu má svůj vlastní motiv. Uličky v centru jsou na sebe kolmé a orientace je velmi. Jsem symbolicky ubytovaný v Hotelu Cervantes. Mám tam malý jednolůžkový pokoj. S klimatizací a balkónovými dveřmi místo okna. Je čistý a má super recepční.

Playa del Postiguet

Passeig Esplanada d'Espanya

Z města bych doporučil zvláštní pozornosti akorát El Carrer dels Bolets, ulici s velkými mochomůrkami a Plaza Ruperto Chapí, kde je zdejší vánoční strom ze světélek. Z kostelů akorát Basílica de Santa Maria na východním okraji centra.

El Carrer dels Bolets

Neděle
V neděli vstávám v šest ráno, abych stihl tramvaj v půl sedmé. Čeká mě 80 minut jízdy do Benidormu a v 12h check-out v ubytování. Tramvaj linky L1 jezdí jen každou půlhodinu (👉 TramAlacant). O to to chce důkladnější plánování.  Během jízdy se rozednívá. Do Benidormu dorazím při začátku zlatá hodinky. Zastávka se nachází nad městem a do centra to je čtvrthodina svižné chůze.

Benidorm má i své jakési historické centrum, ale není to nic, o čem byste psali nadšeně domů. Avšak na jeho jižním konci se nachází vyhlídka označovaná jako Balcón del Mediterráneo, z kterého je nádherný pohled na obě části města rozdělené plážemi Platje del Mal Pas a Platja Llevant. Každá z nich je obsypaná mrakodrapy a výškovými budovami.

Platja Llevant

Platje del Mal Pas

Po hodince v Benidormu spěchám na tramvaj směr Alicante. Ale vystupuji už po čtvrthodině ve Villjoyosa. Toto městečko je známé svými nádherně barevnými domečky, mezi kterými se můžete procházet dlouhé minuty, širokou pláži, ale i čokoládovnou Valor s historií táhnoucí se až do roku 1881. Můžete tu posedět a dát si čokoládu s churros za 5,55 €.

Po čokoládě je nejvyšší čas jet zpátky do Alicante. Dorážím tam v půldvanácté, dělám checkout a vyrážím na pláž Postiguet okusit teplotu vody. Dlouhou dobu jsem tam jediný blázen, který navzdory celkem slunečnému počasí, skoro dvaceti stupňům se opovážil do vody. Včera webová stránky teploty moře ukazovala 19°C, ale mám o tom silné pochybnosti. Voda je mrazivá jako tisíce malých ledových jehliček...

Dám mezi zastávku pro sprchu a vyzvednu si část věcí, dávám si oběd a vracím se ke Castillo de Santa Barbara nad Playa de Postiguet. Ten se tyčí nad městem na 166 metrů vysokém vrcholku hory Monte Benacantil. Z města se tam dá dojít zdarma pěšky nebo se za 2,7 € svézt výtahem. Beru druhou možnost. Přeci jen to převýšení je na slunečný den bez možnosti sprchy dost brutální. Z hrady se nabízí nádherné výhledy po okolí. Dá se lézt téměř všude, ale z hradu samotného moc nezbylo, zejména pro Čechy zmlsané zdejšími krásnými hrady.

Z hradu se přesouvám dolů po mém loňském fiasku se Stolovou horou radši taky výtahem (dolů se už jede zdarma). Odpoledne v Alicante si dám tapas a nakupuji v Corte Inglés, který má otevřeno v neděli.

 

Tipy na jídlo:

• Sobotní večeři a nedělní oběd jsem řešil v restauracích 100 Montaditos s malými bagetkami, burgery apod. V neděli mají akci a vše za 1 €. Ale subjektivně se mi zdá, že s kvalitou šli dost dolů a je to pořád totéž.
• Chocolates Valor má své pobočky v Alicante i Villajoyosa. Mezi místními je velmi oblíbená.
• Tapa-Caňa (D'Tablas) představuje velmi levnou tapas restauraci (dvě deci piva za 0,9 € a tapas za 1,7 €). Věčně plná a i kvůli tomu jsem ji nakonec nenavštívilo. Nechtělo se mi stát frontu. 
• T en T (Tapas en Tablas) je mírně dražší tapas restaurace, ale i tak malý náprstek piva za 1,5 € (2 deci) a všechny tapas, studené i teplé, za 1,8 €. Subjektivně chutnají lépe než současné kreace ze 100 Montaditos a jsou i větší.
• Na zmrzlinu můžu doporučit Gelateria Felici e Contenti. Vede ji Ital a byla kvalitativně srovnatelná s Creme de la Creme. Malá zmrzlina s 2 příchutěmi za 3 €.

100 Montaditos

100 Montaditos

 

T en T

Gelateria Felici e Contenti

Spolu se západem slunce je nejvyšší čas se přesunout na letiště. Autobus linky C-6 tentokrát nejede podle jízdního řádu z Map Google/Moovitu a je natřískaný až po střechu. Na letišti je to velmi hektické a velmi dlouhá fronta na security, která se ale na Španělsko velmi netypicky velmi rychle hýbe.

Model letiště na letišti

Zpátky do Prahy letím se Swissem. Na prvním letu do Curychu sedím u okénka, proběhne servis s vodou, ale čokoládka už nepřijde. Jsem zklamaný. Počítal jsem s ní jako s doplňkem večeře. Na letiště v Curychu přistáváme s mírným zpožděním kolem jedenácté. Všechno je tam už dávno zavřené a je doslova liduprázdné. Nic k jídlu si nedám, ani kdybych chtěl. Podle návodu ze SleepingInAirports se vydávám k bránám B, kde mají být sedačky bez opěrek, abych tu strávil noc. V 7:25 mě další ráno čeká odlet do Prahy.

Původně jsem měl rezervovaný letištní kapslový hotel Capsule Hotel - Zurich Airport, ale pár dnů před příletem jsem si to rozmyslel. Očekával jsem zpoždění kvůli sněžení a platit 61 franků za nějakých v lepším případě 5 až 6 hodin spánku se mi moc nechtělo. A ještě ke všemu je hotel na landside. 

Spaní u béčkových bran bylo celkem příjemné, hrála tam jemná náladová hudba a k tomu snížili intenzitu světla. Ale byl jsem tam prakticky sám, z počátku jsem měl dost obavy, že se někdo objeví a vykopne mě, časem přišlo ještě několik dalších spáčů, ale i tak jsem měl aspoň svých vlastních 100 m2.

Boarding na let do Prahy začal v 7 ráno. Venku šíleně lije, sníh nikde. Naštěstí boardujeme přes nástupní most. I bez deicingu ale chytáme čtvrthodinku zpoždění. Opět jsem u okénka, Alpy nikde, jen celou dobu mraky. Škoda. Praha mě uvítá bílou čepicí. To jsem v listopadu vůbec nečekal.