Loni na podzim bookuji Menorku za 20 €. Letos pozoruji opatření a nějak se mi tam nechce. Z hlavy si tam nevybavuji ani jedno zajímavé místo. Let byl mezitím už x-krát změněn. Už chci kliknout na tlačítko refund, když jen ze cviku volám na Wizz linku, jestli by mi to nezměnili na Tenerife. Voila, nepravděpodobná změna proběhne a já začínám plánovat své první Kanáry. Mám necelé dva týdny do odletu. Po podzimním nevydařeném pokusu se konečně dostávám na Kanárské ostrovy.
Týden před odletem nás Španělsko přeřazuje do zelené kategorie, takže pro vstup už není potřeba negativní test. Nicméně kvůli té překotné změně je v tom chaos. Kanárské ostrovy mají svou autonomii a není úplně jasno, jestli neuplatňují nějaké vlastní pravidla. Minimálně se zdá, že povinnost negativního testu zůstává pro ubytování. Test si nicméně dělám, protože ho stejně potřebuji ve Vídni pro vstup do salónku.
Ve výsledku ho po mně nikdo na Kanárech za celou dobu vidět nechtěl. Ani na letišti, ubytování nebo jinde. Pro cestu zpátky stíhám chytnout období, kdy jsou Kanárské ostrovy červené a já mám 21 dnů po první dávce očkování proti COVIDu, tzn. žádný test není třeba.
Čtvrtek
Odlet z Vídně na Tenerife je v civilizovaných 14:55. Vzhledem k stále proškrtaným jízdním řádům a možnému zpoždění to znamená odjezd s Jančurou v 4:49 z pražského hlavního nádraží. Přijíždí se s smírným zpožděním kolem tři čtvrtě na deset. Ve Vídni teploty atakují třicítku, tak nevymýšlím žádný extra program a jen se přesouvám do parku u Belvederu.
Po hodině se jako rozteklé máslo pomalu táhnu zpátky na nádraží a přejíždím na letiště. Tam ověřuji, zda ještě Mastercard World od České Spořitelny zajišťuje vstup zdarma, když na samotných webech MC jsou protichůdné informace. Zatím ano, tak vstupuji a s radostí využívám sprchy. Kvituji změnu kateringové firmy. Místo nadýchaného nic, tu je tentokrát k obědu kuře a mnohem lepší zákusky.
Na bráně před odletem zajímá pracovníky jen španělský QR kód. Letadlo směr Tenerife je skoro úplně plné, ale i tak se zvládnu zbavit middlu. Pět a půl hodiny letu uteče jako voda. Po výstupu z letadla si ho pípnou, snad ani neověří jméno a nezměří teplotu a pouští dál. To bylo rychlé.
 |
| Přelet nad Afrikou |
 |
| Nad Tenerife je mhlisto |
Na Tenerife mám dvě místa, které chci určitě navštívit - Pico del Teide a Loro Parque. Bohužel, na Teide jsou stále suspendované autobusy, a tak půjčuji auto. Vybírám půjčovnu Autoreisen s pobočkou přímo na letišti. Mají nejlepší recenze a plné pojištění od nich vyjde jen na 2 € denně. Nevýhodou je palivová politika vracení se stejným stavem nádrže jako při předání. Nicméně celkem 59 € včetně pojištění na 3 dny je slušná cena.
Papírování na pobočce je vyřešeno za tři minuty. Dostávám Citroën C3 s manuálním řazením a klimatizací. Čekal jsem tedy menší auto. Tohle je docela dost velká kráva. Na můj lowcostově velký baťůžek by stačil i MiniCooper nebo Smart. K půjčení nebylo třeba skládat žádný depozit a vrácení proběhlo bez komplikací. Jen jsem vrátil klíče a nahlásil číslo místa, kam jsem auto postavil.
Skoro celé Tenerife je obklopeno dálnicí. Hlavní silnice jsou široké a dobře značené. Avšak pozor na Google Mapy, které vás s oblibou pro úsporu pár minut poženou po točitých vesnických okreskách širokých pro jedno auto a motorku. V horách bývají prudké a úzké serpentiny a cestu do vesnice Masca můžu doporučit jen milovníkům adrenalinu a masochistům.
Co se samotného auta týče, tak na dálnici dost nevýkonné a sotva se z něj dala vytáhnout povolená stovdvacítka a na pětku nechtělo akcelerovat. Spolu se zážitkem z Mascy, kdy nechtěla zabírat spojka a auto se vůbec rozjet, se mi zdá, že už ji mělo solidně načatou.
Vzhledem k tomu, že jsem na ostrov dorazil večer, už nechci podnikat žádné velké akce a ubytování jsem vybral u moře pár kilometrů od letiště v Los Abrigos. Protože bookuji necelé dva týdny před odletem, tak si nemůžu moc vybírat a zůstávám v apartmánu. S majitelem se chvíli trvá spojit, ale po 20 minutách jsem uvnitř. Místnost je základní. Je tam postel, je v přízemí činžovního domu s okny do vnitrobloku. Koupelna je na chodbě a v době mého pobytu ji s nikým nesdílím.
 |
| Ráno panuje úplně jiné počasí jak večer. |
Pátek
Na to, že jsem naposledy delší dobu řídil na Islandu loni na jaře, mám celkem ambiciózní cíl - Pico del Teide. Tak tedy ráno beru auto na projížďku. Nejdřív musím doplnit benzín, protože s tou čtvrtkou nádrže bych daleko nedojel. Cena naturalu 95 potěší - euro za litr. Google Mapy se mi opět mstí a tahají mě do dvou tisíc metrů nad mořem po točité venkovské okresce bez značeného středu nebo krajnice. Později v národním parku se napojuji na širší silnici a celkem bych si přál jet po ní celou dobu.
 |
| Vesnička Vilaflor po cestě |
V národním parku stavím skoro na každé druhé vyhlídce a kochám se výhledy. Kolem desáté dorážím k Roques de García, známým to skalním útvarům. Strávím tu příjemnou hodinku. Sice jsem dva tisíce metrů nad mořem, ale slunko tu solidně pálí a je tu celkem vedro. Po jedenácté se přesouvám k dolní stanici lanovky. Lístek mám na 11:40, ale panuje to solidní anarchie. Ukáže se lístek plus mínus na čas a člověk jde čekat frontu. Kabinky odjíždí co deset až dvacet minut. Rozhodně ale ne na čas na lístku. Na rozestupy se tu taky nehraje.
 |
| Roques de García |
 |
| La Catedral |
Jednosměrná jízdenka stojí 21 € a obousměrná 37 €. Lanovka za osm minut překoná převýšení 1199 metrů a vyveze vás do nadmořské výšky 3555 metrů. Na výstup na samotný vrchol Teide potřebujete zvláštní povolení. To se sice vydává zdarma, ale bývá mnoho týdnů dopředu rozebráno. Ani datum mé návštěvy není výjimkou. Od lanovky se můžete vydat ve dva směry a každý z nich končí vyhlídkou. Na vrcholu strávím hodinu. Je tu podobně teplo jako dole a ani nevnímám řidší vzduch. Krajina pode mnou je z části zalitá mraky a viditelnost tak není nic extra. Po hodině mě dostihuje horská nemoc a musím urychleně sestoupit.
 |
| Parkoviště pod Pico del Teide |
 |
| Zdaleka nejvyšší místo, kde jsem kdy řídil. |
 |
| Ještě výš, než nejvyšší místo v Peru, kde jsem byl. |
Takové teplíčko jsem tu nečekal, tak mi pomaličku dochází voda. Do Santa Cruz de Tenerife mířím nikoliv kolem pobřeží, ale nadále pokračuji poloprázdnou horskou silnicí. Míjím i Teide Observatory, která díky zdejší kvalitě vzduchu a nadmořské výšce 2400 metrů má výtečné pozorovací podmínky a která spolu s observatoří Roque de los Muchachos tvoří Evropskou severní observatoř.
Cestou z hor na pobřeží zastavuji ještě u celé řady vyhlídek. Klesání ze dvou tisíc metrů k pobřeží je brutální. Když projíždím kolem letiště Aeropuerto de Tenerife Norte, tak vedle mě zrovna přistává letadlo. Mám dobrý čas, tak ještě dělám zastávku v městečku San Cristóbal de La Laguna (zkráceně La Laguna). La Laguna je historické městečko se spoustou barevných domků a zamknutou katedrálou. Inu, covid vládne všem. Aspoň vedle ní doplním své zásoby vody.
 |
| Teide Observatory |
 |
| Katedrála v La Laguně |
Po hodince prohlídky beru své saky paky a jedu na svůj křest ohněm - zaparkovat do centra hlavního města Santa Cruz de Tenereife. Právě tu mám své ubytování na další dvě noci. V ulicích kroužím dobrých deset minut a když už to chci vzdát, nacházím volné místo. Inu, chtít tam zaparkovat v pátek odpoledne asi není nejlepší nápad...
Ubytování mám v dalším apartmánu nedaleko Plaza Weyler. Volám majitelům pro předání klíčů a překvapí mě čeština majitelky. Mám k dispozici pokoj s vlastní koupelnou. Plusem je terasa, mínusem okno s výhledem do prťavého vnitrobloku. Podle popisu chybí klimatizace a v pokoji je jen jedna použitelná zásuvka pro nabíjení, v které by jinak měla být lampička.
 |
| I tady jsou jako v Portugalsku populární barevné kachličky - azulejos. |
Dávám sprchu, věci nechávám v pokoji a jdu na pozdně odpolední prohlídku města. Trápí mě už šílený hlad. Na doporučení dávám nejdřív Parque García Sanabria, který připomíná spíš botanickou zahradu. Nemůžu tu najít normální restauraci. Když už si myslím, že jsem něco našel, kouknu na recenze kolem tří hvězdiček, tak mě hned přejde chuť. Proto nakonec skončím u meníčka za pět euro v KFC. Následně se ještě dojím v 100 Montaditos na Plaza de Espaňa, což představuje zdejší Václavák. Před ním se už rozkládá jen přístav.
 |
| Dračí stromy jsou symbolem Kanárů. |
 |
| Plaza de Espaňa s jezírkem |
 |
| Improvizovaná druhá večeře. |
Nešetřím se a svou procházku protahuji až k Auditoriu, zdejšímu opernímu sálu avantgardních tvarů nacházející se v blízkosti malé pevnůstky Castillo de San Juan Bautista. Operní sál byl otevřen v roce 2003 a od té doby se stal symbolem města. Zpáteční cestu už nejdu po svých, ale beru zdejší ostrovní tramvaj, kterou tu nazývají metro. Jezdí tu teprve od roku 2007.
 |
| Přístav vedle pobřežní promenády |
 |
| Auditorium s pevností |
 |
| Památník naproti Auditoriu |
 |
| Zdejší metro |
Sobota
Na sobotu jsem si naplánoval výlet do Loro Parque, velké zoologické zahrady kombinované s oceanáriem a botanickou. Vstupné pro dospělého vyjde na 38 € a pro dítě na 26 €. Park se nachází u městečka Puerto de la Cruz a je vzdálené necelých 50 kilometrů od hlavního města. Kousek od parku je i jeden z místních Lidlů, kde doplňuji zásoby.
 |
| Snídaně z Lidlu |
Jsem tu na otevíračku. Park má otevřeno od 9:30 a zavírá se v 17:30. S nepořízenou odejdete v úterý a středu, kdy má zavřeno. Pozor, podobně jako zoo u nás, i tady mají omezenou kapacitu! Svou prohlídku začínám u tučňáků, pak procházím kolem lachtanů. Ptám se obsluhu u vstupu, zda se cvičí a show není kvůli covidu zrušena. Zpočátku vůbec nechápou mou otázku, proč by měla být zrušena? Show začíná v 10:00. Povinné jsou roušky a rozestupy. Roušky hystericky kontrolují, rozestup 2 centimetrů je naopak nechává zcela chladným.
 |
| Připomíná mi Tučňáka z Batmana. |
 |
| Když jsem papuchalky neviděl na Islandu, tak aspoň tady. |
 |
| Tady probíhá Loro Show |
Po lachtanech jdu na papoušky v 10:45. Jejich představení se odehrává v kryté hale. Během čtvrt hodiny se vystřídá mnoho nejrůznější druhů včetně modrých arů hyacintových. V 11:15 následuje představení s delfíny a půl hodiny na to show s kosatkami. Bál jsem se, jestli je to reálné stihnout a bylo. Na kosatky jsem se extra těšil. Ještě jsem je naživo nikdy neviděl. V orcariu se vyplatí sedět nahoře. Hodně cákají.
Tip: časy jednotlivých představení
 |
| Je tu i velké medusarium |
 |
| I spousta orchidejí |
 |
| Najde se tu i akvárium s proskleným tunelem se žraloky. |
Odpoledne se jdu projít do přilehlého města Puerta de la Cruz. Chybí mu genius loci, ale aspoň vyzkouším teplotu Atlantiku - ledový, jak jsem čekal. Pláže tu jsou kamenité bičované prudkými vlnami, a přesto obsypané lidmi.
 |
| Vesnička hned u parku |
 |
| Samotné Puerta de la Cruz |
Sedám do auta a popojíždím na přilehlé kopečky do dalšího historického městečka La Orotava pocházejícího z 16. století. Nemá ani tolik barevných domků jako La Laguna, ale je velice zdobné a taky velmi kopcovité. Jednou z nejznámějších staveb je La Casa de los Balcones s fáborky na balkónech připomínajícími pomlázky. Z Jardín Victoria je krásně vidět na celý záliv.
 |
| Casa de los Balcones |
Den je ještě mladý, a proto přejíždím 50 kilometrů do Candelarie se podívat na zdejší slavnou Baziliku Panny Marie. Jedná se o hlavní poutní místo celých Kanárských ostrovů, ačkoliv bazilika byla postavena teprve mezi lety 1949 a 1959. Titul basilica minor obdržela v roce 2011. Bazilika leží na pobřeží a kolem ní se rozprostírají liduprázdné černé pláže.
 |
| Jedna z nejhezčích černých pláží, co jsem viděl, s jemným pískem a ještě prázdná. |
Večer se chci dát konečně pořádné jídlo. Zakotvím v kafeteri přímo pod ubytováním. Dávám si místní variantu na fastfood - smažené kalamáry a hranolky plus Coca Cola Zero za 8 euro. Chuť kalamárů nevýrazné a z procházky málem nestihnu doběhnout. Asi nebyly nejčerstvější. Avšak reštyka má přes čtyři hvězdičky. Po jídle se jdu projít k Plaza de La Iglesia s velkým kostelem a zpátky to beru kolem Plaza de Espaňa a kanárského parlamentu. Na ubytování pak řešením záhadu hlavolamu - zda boarding pass opravdu potřebuji vytisknout, jak mi píše Wizzair nebo stačí PDF v mobilu.
Neděle
Neděle je můj poslední den na Terife. Večer odlétám směr Vídeň. Ráno si pobalím věci, klíče nechávám na stolku a odcházím. Nejdřív vyjedu serpentinami nad město a kochám se výhledem. Posléze si zajedu na východ k nádherné písečné pláži Playa de Las Teresitas s jemným žlutým pískem. Je něco po deváté ráno a ještě tu skoro nikdo není. Přilehlé obrovské parkoviště je takřka prázdné. I tak už je venku teplo, ale Atlantik je stále stejně ledový. Na pláži jsou převlékárny i sprchy.
 |
| Vyhlídka na Santa Cruz |
Po příjemné půlhodince se přesouvám dál. Dneska to bude dlouhé. Nyní mě čeká hodina do Icod de los Vinos. Ani tady nechci porušit své pravidlo "do podzemního parkoviště ne" a radši parkuji zdarma opodál. Icod je známý kvůli svému tisíciletému dračímu stromu (El drago milenario). Správně botanicky se nazývá dračinec dračí a nejedná se o strom, nýbrž bylinu. Daná bylina je symbolem Kanárských ostrovů. Město samotné patří mezi nejstarší na ostrově a bylo založeno už v roce 1501.
V Icodu se zatáhlo. Body po pobřeží kvůli času a úzkým silničkám vypouštím. Večer jsem bohužel pro mé nervy prolétl cestopis od Kačky a poznamenal si malebnou vesničku mezi kopci jménem Masca. Navigace mě k ní párkrát chce hnát po extrémně úzkých silničkách a já s ní odmítám spolupracovat. Auto chci dovézt v jednom kuse a neodřené.
Podléhám vábení až u odbočky na TF-436, která prvních pár desítek metrů vypadá OK. Na konci vesnice to začne - serpentiny s prudkých stoupáním a úzkou silničkou na auto a jedno motorku. Na jedné straně skála a na druhé betonové svodidlo, v tom lepším případě. Po cestě nahoru je spousta vyhlídek.
Samotná vesnička Masca se nachází už v údolí za kopcem. Při klesání už tolik malebných vyhlídek, za to o to užší vlásenky s hustým provozem. Nejhorším časem pro její návštěvu je víkend - místní sem jezdí na výlety a je tu i omezené parkování a najít volné místo se rovná menšímu zázraku. Výhledy jsou malebné, převýšení drastická a je otázka, zda ta panoramata stojí za tu cestu sem.
Odjet musíte stejnou cestou, jakou jste sem přijeli. Na zpáteční cestě zažívám horké chvilky. Citroën chcípá, nechce nastartovat a vynechává mu spojka a ani na plný plyn se nechce rozjet. Naštěstí stačí párkrát povolit spojku a chytne se. Kolona za mnou ale má radost. Doteď mě z toho spojkování bolí noha.
Po Masce zasazuji radikální řez - už žádné úzké silničky a jedu rovnou k Los Gigantes. Nicméně o slovo se znovu hlásí hlad a hledám restauraci. Rozhoduji se vyzkoušet motorest kousek nad Giganty. Byla to trefa do černého. Za 12 € dostávám výbornou tresku na kanárský způsob. Los Gigantes jsou skalní útvary na západní straně ostrova. Je tu dlouhatánský chodníček po skalním útesu, odpoledne bez jediného kousíčku stínu a neprodává se tu ani zmrzlina. K autu přicházím vysušený jako treska.
Jedu se zchladit do Lidlu, kolem kterého jsem přijel. Dokupuji zásoby na noční let a pomalu se vydávám do půjčovny na letiště. Je to tam ještě půl hodiny jízdy a já mám ještě spoustu času, tak nespěchám. Kolem mě začíná nedělní večerní špička.
 |
| Jediná písečná pláž v okolí a s covid ohrádkami. |
 |
| Vpravo od ní je tato neudržovaná a naprosto prázdná. |
Auto zaparkuji na jednom z drop off míst a jdu k přepážce. Vrátím klíče. Zeptají se mě na jakém čísle jsem to nechal. A to je všechno. Nic víc netřeba. Jako průšvihář si ještě vyprosím podepsat předávací protokol a jdu na letiště. Na letišti mi bez problémů pípnou PDF boarding pass a za 5 minut jsem v odletové hale a další dvě hodiny čekám na odlet.
 |
| Moc toho teď nelétá. |
 |
| Na letišti lidi vzdělávají, co který kód aerolinky znamená. |
Na bráně nic neřeší a zajímá je jen letenka a občanka. Letadlo je ve srovnání s letem sem poloprázdné. Bez problémů ze svého middlu v naprosto totožné řadě jako minule, vyrobím místo u okna. Let do Vídně trvá pět a půl hodiny a nedaří se mi usnout. Ve Vídni přistáváme chvíli před druhou hodinou ráno. Letadlo je připojeno k výstupnímu mostu. Průchod do airside je otevřen, tak toho využívám. Avšak této noci se mi nedaří usnout ani v odpočinkové zóně a začíná ve mě hlodat červík, zda východ do města bude otevřen i kolem půl páté ráno, kdy není plánován žádný let. Nakonec se v půl čtvrté zvedám a jdu zkusit projít covid kontrolou. Nikdo tam není, až dole u termokamery, kde vůbec nechápou, kde se tam beru.
Pondělí
Počkám si hodinu a půl na vlak na hlavní nádraží a tam stepuji pár minut před šestou a čekám, až otevřou Spar, abych si opatřil snídani. Trošku mám na spěch, protože v 6:39 mi odjíždím žlutý vlak na Prahu. Objednávání jídla v něm vázne, tak jsem rád za svou svačinu z Lidlu. Do Prahy se dostávám se šestiminutovým zpoždění.
 |
| Ve Vídni na nádraží. |
Na kolik to přišlo?
Letenka Vídeň-Tenerife a zpět ... 20 kreditů
Vlak Praha-Vídeň a zpět ... 720 Kč
S-Bahn na letiště ... 2x 4,2 €
Půjčení auta na 3 dny včetně plného pojištění ... 59 €
Benzín ... 40 €
Parkovné ... 0 €
Ubytování na Tenerife ... cca 30-35 eur noc (ponížené o využití 10 € z peněženky od Booking.com)
Lanovka na Teide ... 37 €
Loro Parque ... 39 €
Vstup k dračímu stromu v Icodu ... 5 €