Tři dny v Portugalsku

Jak to v kostce popsat? Krátké a intenzivní. 3 dny, 3 lety, 2 města. V Portugalsku jsem byl už mnohokrát, tak jsem vracel spíš na důvěrně známá místa. Nejel jsem s žádným podrobně promyšleným plánem, ale především za návštěvou známých.

Lisabon a Porto  - dva jiné světy

Státní svátky jsou lákavým způsobem, jak si prodloužit víkend. Pro letošní 28. říjen mě zaujala z části zrumbovaná kombinace Berlín-Lisabon / Porto-Berlín cca za 40 €. Později jsem ještě dokoupil přelet s TAPem za cenu vlaku (cca 25 €). Ano, původně jsem chtěl přelet s Ryanairem, jenže ten tuto trasu v zimním letovém řádu už neoperuje a vlaky pár měsíců zpátky měly akční ceny jen na léto a na podzim byly za plnou palbu. Což se mi zdálo dát škoda a s letem to vyjde časově taky šulnul.

Ráno vstávám nekřesťanky brzo. V 3:40 mi jede autobus na Berlín z pražské Florence. Rád bych tu napsal, že cesta byla pohodová, avšak s touto definicí jaksi nesouzní čtyřicet pět minut trvající pasová kontrola na zapadlém parkovišti asi tak 10 kilometrů od německých hranic začínající zakřičením "Halo" blonďatou saní před přechodem. Doby nedávno minulé se vrací, ale s notně nižší efektivitou.

Mj. kvůli tomu Flix nabere celkově hodinové zpoždění. Fascinuje mě jeho rozpis zpoždění, který z hodiny udělá ve výsledku jen 10 minut. Letím až odpoledne, tak jsem z této stránky v klidu. Jenže tentokrát jsem se trefil do doby, kdy má otevřeno Reichstag Dome a prohlídku mám rezervovanou na 9:45. Rezervace je sice zdarma, jen je ji třeba udělat týdny dopředu (na místě většinou nebývají volné sloty). Volil jsem hodinu a půl po plánovaném příjezdu s tím, že to bude snad stačit.

Braniborská brána

V devět vystupuji na Südkreutzu, v automatu kupuji lístek a hledám správné nástupiště (hint: nahoru a dolů). Odsud to jsou čtyři zastávky S-Bahnem a cca 10 minut. V půl vybíhám schody pod Braniborskou branou. Rychlým krokem mířím k Reichstagu. Jak tu fungují kontroly, zjišťuji až za běhu.

Bundestag

Na potvrzení registrace je sice napsáno "nebuďte na místě později než 15 minut před časovým slotem", avšak ve výsledku to nikdo nekontroluje. Stoupnete si do fronty, čekáte v řadě a před security veledůležitý pán hledá vaše jméno ve vytištěných seznamech, tzn. že je nemá abecedně, a jsou k několika časovým slotům. Za kontrolou, skrz kterou projde i litrovka vody, si vás rozeberou průvodci, kteří vás však dovedou pouze přes nádvoří k výtahu do kopule. Tam už je volný rozchod. Výhled je to pěkný a kopule zajímavě dělaná. V létě bych tam být ale nechtěl. Po pár minutách by už ze mě byl smažený toast. Všude samý beton a žádný stín.

Reichstag Dome

Kopule je plná zrcadel

...

Vyhlídka po okolí

Prohlídka i se stáním ve frontě mi trvala necelou hodinku. Odpojuji se z ruchu velkoměsta, nemám nijak velký hlad, tak si v REWE kupuji sendvič, a z Friedrichstraße s novým lístkem to beru na letiště, premiérově v RB-14. Tento lokální vlak má přízvisko Airport Express a je cca o půlku rychlejší než běžné esko, protože má méně zastávek. Normální třízónový lístek na něj platí taky.

Kousek od Friedrichstraße

Friedrichstraße Bahnhof

Na Schönefeldu jsem dvě hodiny před odletem. Je krásný podzimní den, ale není tu co dělat, tak mizím na security. Ta je bleskurychlá. Tělový scanner mají rozbitý - mně i chlápkovi za mnou zažlutí rozkrok a levou nohu a posílá tak každého na zevrubnou gay prohlídku.

Letiště Schönefeld

Za dobu, co jsem odsud letěl naposledy, se toto letiště proměnilo k lepšímu. Působí prostorněji a je tu víc obchodů. Přibyl i Burger King, jehož svodům jsem nakonec odolal, protože podle obsluhy zde neplatí kupóny, co podle jejich appky bez výjimek platí pro všechny jejich restaurace provozovny v Německu.

Nastupujeme

Do irského letadla směr Lisabon boardujeme včas a odlétáme na čas. Boeing je zaplněný do posledního místečka a automat mě odměnil middlem. Subjektivně mi let nesedl. Tři a půl hodiny do Lisabonu je už zatraceně dlouhých. Obzvlášť na middlu s nohama oblaženýma velice blízce vzdálenou zadní stranou sedačky. K tomu se mi zdálo v kabině tak třicet a veliký hluk od motorů.

V Portugalsku

V Lisabonu dosedáme podle plánu krátce po páté portugalského času (mají tu o hodinu méně). Výstup probíhá autobusem. Do příletové haly je to z něj doslova jen pár kroků. Přímo na letiště jim vede metro. Chvilku se tam peru s automatem, který nechce vzít ani jednu mou desetieurovku a posléze kapituluji, dobíjím Revolut a platím s ním. Celodenní jízdenka na zdejší MHD mě stojí 6,90 €. To není zrovínka levné.

Lisabonské metro

MHD v Lisabonu
Nejvýhodnějším způsobem, jak se po Lisabonu pohybovat je i tak celodenní lístek. Ten vyjde na 6,40 € plus 0,50 € za kartu. Jinak si můžete vystačit s jízdenkami na metro za 1,50 € (je s nimi možné měnit i linku a pozor, pípá se i při výstupu), jízdenkami na autobus za 2 € a na tramvaj za 3 €. Ty ovšem nejsou přestupní. Krom toho se s celodenním lístkem dá svézt i jejich výtahy a lanovkami provozovanými společností CARRIS, což jinak stojí 3,80 €. V případě, že potřebujete i trajekty nebo vlaky, musíte si zakoupit ještě dražší variantu (9,50 nebo 10,55 €).

Jedu na stanici Baixa-Chiado. Červená linka metra z letiště nepůsobí zrovna nejlepším dojmem. Souprava při jízdě po kolejích znatelně vrže, klepe se, pomalu se vleče a je celkově celá ošuntělá. A to tento úsek metra není zrovna dvakrát starý. Nějak tak si představuji metro v Bronxu během osmdesátých let. Nemile mě překvapí přestupní stanice, kdy si na další metro počkám 10 minut.

V centru spolu s ikonickou tramvají

Praça Luís de Camões

...

Přes Praça Luís de Camões scházím ke svému hostelu Lisb'on Hostel, ubytovávám se a scházím na břeh řeky Tejo, kde vychytávám nádherný západ slunce s mostem 25. dubna a Kristem v pozadí. Pak vysupím nahoru kopeček, kde na náměstíčku mám sraz se známými. Jdeme na večeři do Cervejaria Trindade, a poté mi ukážou noční Lisabon z pár zdejších miradouros (vyhlídek).

Západ slunce nad Tejo

Cervejaria Trindade (zdroj: Wikipedia)

Elevador da Glória

Noční Alfama

Noční Lisabon už nevím odkud

V noci se akorát mění čas z letního na zimní a noc je tak o hodinu delší. Budím se brzy a nemůžu už usnout. Na mobilu mě potěší e-mail od Bookingu, jež mi hlásí, že jsem zde včera prý neudělal check-in. Chlapík na recepci je bezradný. Mám přijít později. Procházím se ulicemi Bairro Alto za časného rozbřesku. Mají přímo magickou atmosféru. O půl hodiny později tam už je paní, co mi aspoň dá fakturu, ale s Bookingem to vyřešit neumí taky. Jdu na snídani a užívám si ji s nádherným výhledem na město a deltu řeky Tejo. (Doplněno: Nyní se tato rezervace jeví v profilu jako zrušená.)

Ranní uličky mají přímo magický náboj

Vyhlídka při snídani

Den 2
Není čas ztrácet čas. Scházím na nábřeží a tam si chytám tramvaj č. 15E (tramvaje se tu značí příznakem "E") a jedu s ní čtvrhodinku na stanici Mosteiro dos Jerónimos. V překladu to znamená Klášter Jeronýmů a ten je taky kousek opodál. Nachází se tu také věhlasná klášterní prodejna zákusků Pastéis de Belém (kousek vyjde na 1,30 € nebo se dá koupit výhodné balení po 5 - ale když zchladnou, už nejsou tak dobré). Je to jediné místo, kde koupíte originál tohoto oblíbeného dezertu běžně prodávaného jako pastéis de nata.

Mosteiro dos Jerónimos

Vlevo se kupují pastéis - obvyklá je tu velmi dlouhá fronta

A mám je!

Pastéis de Belém

S plným žaludkem se podchodem pod tratí vydávám k Památníků objevitelů (Padrão dos Descobrimentos) a od něj po nábřeží k ikonické Torre de Belém. Od posledně u ní přibyla bronzová socha letadla Monument Gago Coutinho e Sacadura Cabral. Ač je podzim, sluníčko začíná připalovat, já rosit a litovat, že jsem si vzal kalhoty, v nichž je jak zelenince pod foliovníkem.

Padrão dos Descobrimentos

Torre de Belém

Mosteiro dos Jerónimos z druhé strany

Už je dost hodin a je čas vzít to zpátky do centra na Praça do Comércio. Úsek tramvaje Belém-Algés je rozkopaný, takže musím pěšky zpět ke klášteru. Tramvaje teď stejně dopoledne už nejezdí, protože centrum bezostyšně zabrali sportovní nadšenci pro maraton. Běhat po dlažbě ve městě je totiž asi cool. V centru se proplétám uličkami k Elevadoru Castelo. S ním se dostanu ke Castelo de São Jorge. Dovnitř nejdu - k pokladně se vine aspoň stometrová fronta, co se hýbe asi tak jako pacient v klinické smrti.

Praça do Comércio

...

Elevador Castelo je obyčejný výtah. Neplatí se.

Uličky v okolí Hradu sv. Jiří dost pamatují a exkluzivní lokalitou zrovna nebudou...

Elevadorem Santa Lucia se svezu níž k nábřeží. Klikatými úzkými uličkami vystoupám k Panteão Nacional, kostelu s obrovskou kopulí uvnitř s hroby mnoha významných osobností portugalské historie. Od něj se projdu až k Museu Nacional do Azulejo. Svezl bych se rád, ale nic rozumného tuto trasu nejede. Uvnitř se za 5 € můžete kouknout na sbírku azulejo, typických portugalských kachliček namodralé barvy, kterými Portugalci rádi obkládají své domy. Nachází se uvnitř bývalého kláštera, takže tu je i krásný azulejem vykládaný kostel a sloupoví na dvoře.

Alfama přes den. Obrovská výletní loď je i tu.

Schody dolu k nábřeží. Opět je tu vidět obrovský kontrast mezi prosperitou a chudobou.

Panteão Nacional - kostel je odsvěcený a platí se tam vstupné

Museu Nacional do Azulejo

...

Bývalý kostel

Největší lákadlo je obrovské azulejo s panoramatem Lisabonu

Autobusem se svezu zpátky k Praça do Comércio. Centrum stále ještě omezují běžci, ale doprava už přes náměstí jede. Pěšky se podívám ke katedrále (Sé de Lisboa). U ní si chci stopnout zdejší historickou linku č. 28. V protisměru jede, ale v mém směru ne a ne. Zřejmě dozvuky maratonu. Balím to a jdu se podívat na další výtahy. Elevador de Santa Justa je unikátní výtah steampunkového vzhledu a jede nahoru k ruinám karmelitánského klášteru Convento do Carmo, který po velkém zemětřesení z roku 1755 skončil v troskách a už nebyl opraven (v neděli ale má zavřeno).

Katedrála Sé

Elevador de Santa Justa

A jsem nahoře

Trosky Convento do Carmo

Nedaleko Funicularu Lavra si dávám oběd v Tempero Gaucho formou bufetu sněz co můžeš. Za 8,90 € to na víkend není špatná cena. Navíc nemusím čekat. Funikularem se posléze vyvezu nahoru nedaleko stanice metra Martim Moniz. U ní začíná tramvajová trasa linky č. 28. Shodou okolností jednu z nich dobíhám. Vezu se s ní skrz celé centrum až k hostelu. Můj čas v Lisabonu se pomaličku naplňuje. Vyzvedávám batoh a jdu na metro.

Oběd v Tempero Gaucho

Funicular Lavra je vylepšen graffiti neznámého umělce...

Uvnitř funicularu

Od Martim Moniz je vidět Hrad sv. Jiří

Zevnitř tramvaje č. 28

Obvykle jsem se je snažil nemít na fotce - v Lisabonu je boom všemožných tříkolek a tuktuků jako někde v Bangkoku.
To tu nebývalo a jsem rád, že jsem ho zažil bez nich.

Pokud chcete historickou tramvaj a bez turistů - svezte se linkou č. 24.
Navíc před kapsáři v tramvaji č. 28 varují i sami místní.

Jedna podle mě z nejhezčích vyhlídek je u Elevador da Glória. Momentálně se však nesmí přímo k zábradlí.

Elevador da Glória

Mému čtyřiadvecetihodinovému lístku pomalu začíná 25. hodina jeho platnosti. To jsou ta kouzla posunů času. Na letišti jsem dvě hodiny před odletem mého letu do Porta. Sice se mi podařilo udělat online check-in, ale u kiosku se mi daří zdarma změnit náhodně přidělené místo a vytisknout si nový boarding pas. Nic do sbírky to není. Je na papíře kvalitativně srovnatelným s horším novinovým.  Security je opět dílem okamžiku. Letiště je to pěkné a velké, ale jídlo je tam drahé. Jsem rád za své předzásobení z města.

...

Na tomto místě by bylo vhodné vysvětlit, proč letím do Porta. Půlka známých je z Lisabonu a druhá půlka z Porta. Byla. Dozvěděl jsem to až po zakoupení letenek. Už žijí taky v Lisabonu. Původně jsem chtěl přelet absolvovat s Ryanairem za pár euro, ale na zimu neměl nahrané letenky (a nemá do teďka) a když to nepůjde, vzít to vlakem. Jsou to necelé tři hodiny. Avšak jízdenka vyjde kolem 20-30 €. V akci se dá sehnat levnější. V létě, kdy jsem nakoupil letenky, měli kupodivu v akci jen jízdenky na léto a na podzim jen za draho.

Čekárna na lisabonském letišti

Pár dní na to se objevuje akce TAPu na letenky mezi Lisabonem a Portem. Na mé termíny to vychází přímo u aerolinky kolem 45 €, což stále nebylo nic moc. Přes mého oblíbeného šmejdského prodejce mytrip se mi to přesměrováním přes TripAdvisor podařilo snížit až na 25 €. Nicméně stejně vyhráli - v potvrzení rezervace u TAPu byla cena pod 100 SEK. Zajímalo by mě, jakou postranní cestičkou to zvládli koupit. To chci umět taky.

...

Je to můj první let s portugalským národním dopravcem TAP a taky můj první let s Embraer ERJ-190LR brazilského výrobce. První dojem byl ryze příjemný. Tak široká sedadla jsem v letadle snad ještě nezažil, místa pro nohy taky habaděj. V letadlu sedačky jen v rozložení 2+2 a odlétáme i přilétáme na čas při obsazení jen cca 60%. Všude na letišti se chlubí, že trasu Lisabon-Porto létají každou hodinu.

Nástup do Embraeru

Moc obsazený zrovna není

Místa na nohy dost

V Portu mě na letišti na mě čeká řidič Miguel, co mě má vyzvednout. V rámci proma nabízí/nabízel Booking bezplatný letištní transfer. Čtvrt hodiny po vystoupení z letadla se už vezu v taxi společnosti Lane Bus. Za dvacet minut jsem na ubytování Residencial Bela Star. Upřímně, viděl jsem už lepší, ale na ten den to postačí. Vybavení je omšelé, recepční mluví jen portugalsky a cena 27 € na noc není taky nic extra, ale patří k tomu lepšímu, co se dalo v Portu sehnat. V Portugalsku se totiž moc nenosí má oblíbená kombinace free cancellation + pay later.

Dávám si sprchu, na kterou se těším už od poledne a vydávám se do víru nočního města. Do centra k mostu Luise I., jež zde postavil Eiffel, to je 20 minut pěšky. MHD tu moc nekvete a na to, že je neděle večer, je město přímo chcíplé. Začíná poprchávat a já nechal deštník na ubytování. Snažím se nenechat se rozhodit. Dělám pár fotek mostu, katedrály a podél nádraží s azulejo se vracím zpátky.

Noční Porto

Igreja de Santo Ildefonso

Ponte Luis I.

Portská katedrála

Nádraží São Bento po pravé straně, Igreja de Santo António dos Congregados uprostřed

Nádraží São Bento zevnitř

Praça da Liberdade

Na pokoji dlouze nemohu usnout a pak mě pod tenoučkou dekou budí zima. Je už podzim a nepomáhá ani zapojený nevýkonný přímotop, jež jsem nechal rozpálit na plné pecky. Až nad ránem nacházím ve skříni taktně zastrčené fleecové deky pochybné čistoty.

Den 3
Ráno domlouvám na recepci o hodinu pozdější check-out, abych si před letem mohl dát ještě sprchu. Jestli Lisabon byl kopcovitý, Porto je přímo hornaté. Návštěvu vinných sklepů odkládám na příště. Je k tomu potřeba předchozí rezervace a otevírají nejdříve v 10:00 a já už v jednu potřebuji být na letišti. To bych si neužil.

Igreja de Santo Ildefonso

MHD v Portu
Cena celodenní jízdenky v Portu se liší podle počtu zón, které potřebujete. Chcete-li jet na letiště, potřebujete 4 zóny. Jízdenka včetně poplatku za kartu tak vyjde na 7,5 €. Oproti Lisabonu se s ní nedá jet tramvají - z ní tu už udělali čistě atrakci čistě pro turisty a jedna jízda stojí 3,5 €. Lanovky jsou v ceně až měsíční jízdenky.

Podzim je tu.

Ponte Luis I. v ranním dešťově-mlžném oparu

Centrum Porta je kompaktní, tak si vystačím jen se svýma nohama. Z ubytka opět scházím k mostu Luise I. Dívám se na něj od parkoviště v oblouku ulice R. do Gen. Sousa Dias. Následně mě znovu dohání déšť. Na rozdíl od večera už jsem na něj připraven a mám deštník. Přesto se před ním jdu za 3 € schovat do portské katedrály (Sé do Porto). Je propojená s klášterem a najdete tam spoustu azulejo a z věže je hezký pohled na centrum i řeku Douro.

Tudy se jde k mostu

Katedrála Sé je strohá

I vevnitř

Vynahrazují to přilehlé církevní stavby

...

...

Z věže je pěkná vyhlídka

Venku začíná opět pršet, avšak Eiffelovu mostu se už nedá dále vyhýbat. Tentokrát můj současný deštník modré barvy poryvům větru odolává. Jen mě moc neochrání před deštěm, co kvůli větru prší vodorovně. Z mostu je pěkný výhled na oba dva břehy řeky Douro. Na severním se nachází historické centrum, na jižním si můžete přečíst jména různých světoznámých vinařství, které tam mají své sklípky.

Staré město od Ponte Luis I.

Po mostu jim jezdí metro

Severní břeh

Most z jižního břehu

Přejdu na druhou stranu, podívám se ještě k zavřené lanovce (maká až od 10:00), odkud se naskýtá super perspektiva na onen kovový most, a jdu zase zpět. Podél katedrály to vezmu po schodech dolů na nábřeží. Jeho nejpěknější je podél náměstí Praça da Ribeira. Nedaleko je známý kostel Igreja Monumento de São Francisco s masivní zlatou výzdobou. Avšak je spojen s klášterem do muzea a společné vstupné stojí krásných 7 €. Od něj také vyjíždí historická tramvajová linka č. 1.

Zapadlé uličky směrem k nábřeží

...

Most zdola

...

Praça da Ribeira

Kousek od Praça da Ribeira

Nábřeží

Igreja Monumento de São Francisco

Tramvaj č. 1

Do horní části starého města se dostanu pozemní lanovkou Funicular dos Guindais (2,5 €), z které se naskýtají neobvyklé pohledy na Ponte Luis I. a chvíli se jede i tunelem. Tato pozemní lanovka z roku 1891 překonává převýšení 61 metrů. Pár kroků od ní na Batalhe, hnízdu další tramvaje, najdu v místní putyce Casa Kanimambo místo pro svůj oběd. Za 4,5 € slibují menu do día (polední menu). Vybírám si grilované sardinky a dostávám k tomu i polévku caldo verde a misku pečiva k tomu. Nedá se ale doporučit všem. Mluví zde výhradně portugalsky.

Od funikularu

Funikular alias pozemní lanovka

Tramvaj č. 22 - se stejným číslem jezdím domů.

Typicky portugalský oběd - sardinky.

Čas se mi napíná, tak jdu ještě na chvilku nakouknout do historického centra Porta na zbývající špendlíky. Procházím přes výstavní, táhlé a monumentální dvojnáměstí Praça da Liberdade-Praça do Município, kde v horní části najdete dnes snad už všude nepostradatelný barevný nápis se jménem města. Jen z ulice obdivuji Igreja dos Clérigos s jeho vysokotánskou věží. Vine se k němu předlouhá fronta - opět z něj udělali muzeum a platí se vstupné zaměstnancům asi tak rychlým jako němečtí pohraničníci.

Praça do Município s nápisem Porto.

Praça da Liberdade

Igreja dos Clérigos

Kousek vedle se nachází velice fotogenická knihovna Livraria Lello. Čekal jsem veřejnou nudnou a tichou budovu, avšak také se tu platí vstupné a stojí dlouhatánská fronta. Pár desítek kroků výše od ní stojí velikánský kostel Igreja do Carmo s grandiózním azulejos na svém boku. Uvnitř má bohatou zlatou výzdobu a stále slouží svému účelu. Mimo bohoslužby se můžete bezplatně pokochat.

Ten hlouček vpravo jde do Livraria Lello

Igreja do Carmo

Pěkná výzdoba uvnitř

Nyní se už čas opravdu nachýlil. Protože MHD v Portu a ještě o víkendu není nic moc, nezbývá mi než si dát půlhodinový pěší pochod po zdejších kopečcích. Na pokoji dávám rychlou sprchu a dělám check-out pár minut před jednou. Mířím s kopečka na centrální přestupní stanici metra Trindade, odkud jsem shodou okolností před pár minutami přišel. Ještě ve večerce na poslední chvíli kupuji ananasový Sumol a už sypu 2,6 € po automatu (0,5 € z toho je platba za kartu), abych měl lístek na metro pro čtvrtou zónu, kam spadá letiště.

Typická portugalská limonáda

Portské metro na letišti

Zdejší metro je vtipné. Tvoří ho dvě spojené kloubové tramvaje. V centru víceméně jezdí pod zemí s výjimkou Ponte Luis I., přes který jezdí jako obyčejná tramvaj. Mimo centrum obvykle jako tramvaj s úrovňovým křížením a na předměstích má formu vlaku (s přejezdy). O půl hodiny později vystupuji na letišti.

Letiště v Portu je celkem velké

Portské letiště je celkem velké a rozhodně na něm panuje čilý provoz. Security nicméně trvá pár minut. Zaujme mě jedna brána dedikovaná přímo TAPu a jeho letům do Lisabonu. Chlubí se tam, že je létá každou hodinu. Dnes mě už čeká Ryanair a jeho let do Berlína Schönefeldu. Boardujeme včas, ale než se tam lidé poskládají nabíráme čtvrthodinovou sekeru. Obsazenost je přitom jen kolem 80 %. Automat mě měl rád a daroval mi okno. Stevardi si tentokrát usmyslí, že po čas celého letu se nesmí nabíjet mobilní zařízení a já blb vstupuji na palubu s mobilem připojeným k powerbance.

Letí se.

Až do setmění bylo zamračeno a nic vidět.

Na Schönefeldu mě čekají dvě hodiny čekání na můj zelený spoj na Prahu - první, co odsud jede k večeru. V autobusu mě nemile překvapí jeho obsazenost. Nastupuji první, a přesto marně chodím sem a tam po horním patře, aniž bych našel jediné místo. A to jsem zdaleka nebyl na zastávce sám. Musím do dolní části, která také není zrovna prázdná. Posádka dneska razí názor - nikdy nesedat na místa, která se dají rezervovat. Zajímavý nápad při plném autobusu a ne všech rezervovaných místech.

V Berlíně.

Na kolik to zhruba přišlo?
Autobus Praha-Berlín ... 312 Kč
MHD po Berlíně ... cca 6,5 €
Návtěva Bundestagu ... 0 €
Let Berlín-Lisabon ... 25 €
MHD po Lisabonu ... 6,9 €
Ubytování v Lisabonu ... 19 €
Let Lisabon-Porto ... cca 25 €
Letištní transfer od Bookingu ... 0 €
Ubytování v Portu ... 27 €
MHD v Portu ... 5,1 €
Let Porto-Berlín ... 14,5 €
Autobus Berlín-Praha ... 440 Kč

Ze všech stran slýchám, jakou je Portugalsko levnou zemí. Pěkné rozhodně je, ale s tou levností to nepřehánějme. MHD zde patří k těm dražším, ceny v supermarketech taky nic moc a najít rozumnou restauraci v srdci města je doslova kumšt.