Jaké město je hezčí než Pardubice?

Kolega razí motto, že Pardubice jsou nejkrásnější město, zato Praha - to jsou jen metro-a-pole. Jak tomu je doopravdy?

Vítejte v městě trolejbusů

Vstávám brzy ráno. Vlak na Pardubice mi odjíždí v 7:20 z Hlavního nádraží. Když v něm zaspím, projedu se až někam do Bratislavy. Tentokrát musím pochválit solidní nabídku novin. Přistupovat ale až v Pardubicích, nevím, nevím. Když za hodinu vystupuji, už tam takřka nic nezbylo.

Hlavní nádraží je slušné retro

Uvnitř ještě větší než zvenku. Mozaika Československa je pěkná, jen trošku neaktuální.
Vlevo vzadu je jediný zdejší automat na jízdenky MHD.

Na druhé straně haly je další ještě víc retro a méně nadčasová mozaika.

Pardubice mě vítají inverzním až mlžným počasím. Plán navštívit Kunětickou horu škrtám. Za 45 Kč kupuji na nádraží v řádně zastrčeném automatu celodenní lístek na zdejší MHD. Ta je postavená na autobusech a spoustě trolejbusů. Zrovna jeden chytám a vystupuji na Masarykově náměstí. To je plné moderních kancelářských budov. Avšak odsud to není daleko do historického centra.

Vysílač u Masarykova náměstí

Socha koně na Masarykově náměstí.

V Mléčném baru na třídě Míru snídám stylově mléčný koktejl, dortík a jeden chlebíček. Ty troleje nad touto opuštěnou třídou, kam nic nesmí vjet a jen pár hodin přes všední den jednosměrně jezdí trolejbus, jsou jako pěst na oko. Ta pravá historie začíná až na náměstí Republiky. To je opravdu pěkné. Zelená brána, gotický Kostel svatého Bartoloměje či Východočeské divadlo. Centrum obcházím z jihu a zpátky to zalomím podél Kostelu Zvěstování Panny Marie. Cobydup se ocitám na Pernštýnském náměstí, asi nejhezčí části Pardubic. Je tu plno nádherně opravených měšťanských domů a vévodí mu nápaditá budova radnice.

Mléčný bar

Část snídaně

Třída Míru směrem k Zelené braně. Ach, ty troleje na takřka nepoužívané ulici.

Na náměstí Republiky čekají na zavedení metra. A ono ne a ne.

Východočeské divadlo v Pardubicích

Náměstí Republiky s Kostelem sv. Bartoloměje po levé straně.

Kostel sv. Bartoloměje uvnitř

Odsud se přesouvám k Zámku Pardubice, v kterém sídlí Východočeské muzeum v Pardubicích. Nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí, a tak jsou přístupné jen tři expozice. Dneska navíc probíhá akce ke Dni archeologie a do této části je vstup zdarma. Najít archeologickou expozici je taky práce pro Sherlocka Holmese - vchází se tam přes výstavu skla a není to nikde označeno. Poté prozkoumám zdejší valy, na nichž má dostaveníčko spousta dospívajících pávů.

Pardubický zámek

Kuk ;)

Další páv

Najednou se vyčasilo a svítí sluníčko. Pěkného počasí využívám ke zdolání 59 metrů vysoké Zelené brány z 16. století (50 Kč). Uvnitř ní je interaktivní expozice k legendě o vzniku znaku města a původu rodu Pernštejnů. K vrcholu vede 154 schodů.

...

...

...

Radnice na Pernštýnském náměstí

Expozice v Zelené bráně

Pardubice shora - Pernštýnské náměstí

Náměstí Republiky s třídou Míru

A vida, jsou tu taky paneláky

Za výkon si zasloužím odměnu. Proto se na Pernštýnském náměstí usazuji v bývalé Kavárně Evropa, dnes hospodě, k polednímu meníčku, co tu mají i v neděli. Vzezřením mi připomíná klasickou českou hospodu, které téměř vymřely - v srdci města, mírně odtažitá obsluha, co zná své štamgasty, česká kuchyně a rozumné ceny.

Pernštýnské náměstí

Oběd

Po jídle mrknu na budovu Automatických Mlýnů za řekou Chrudimka a přes Hlavní nádraží se vydávám jednou z nejdelších českých trolejbusových linek (trolejbus č. 3) do Lázní Bohdaneč. Platí na něj stejná celodenní jízdenka. Je to necelá půlhodinka jízdy a spoj jezdí co půl hodiny. Upřímně, zajímavé bylo se svézt, avšak na Bohdanči neshledávám nic zajímavého. Lázeňský park vypadá jako jakýkoli jiný park, prameny nejsou volně přístupné a Pavilon Gočár je z mého pohledu jen hnusný panelák, ať je kubistický nebo ne. Za půl hodiny tak jedu zpátky.

Automatické Mlýny

Radnice v Lázních Bohdaneč

Je tu podzim.

Pavilon Gočár

Takový park máme doma za rohem taky...

Další na programu je zdejší letiště. Dostat se tam chvilku trvá. Takové město duchů vonící novotou jsem snad ještě neviděl. Vede k němu nová silnice, po které nic nejezdí. Ze samotného letiště momentálně už létá jediná pravidelná linka - SkyUp do Kyjeva. Krátce po mé návštěvě skončila jejich druhá linka - Ryanair do Alicante. Před letištěm parkovalo jen služební vozidlo Městské policie. Budova zamčená.  Pokud se dopředu objednáte, můžete kousek od letiště navštívit i Letecké muzeum Ing. Jana Kašpara, což jsem neudělal. Ono je stejně jen ve větší stodole. Zas tak velký nadšenec nejsem.

Liduprázdné pardubické letiště

Cestou do centra míjím Pardubické závodiště. Akorát před týdnem se tu běžela Velká pardubická a za týden je další dostih. Teď to tu zívá prázdnotou. Na frekvenci spojů MHD je to sakra znát. Jestli v centru u Masarykova náměstí jezdí trolejbus či autobus každých pár minut a leckdy můžete za sebou vidět dva tři trolejbusy, zde klidně třicet minut ani ťuk.

Pardubické závodiště

Zcela bez známek života

Poslední na seznamu mám pardubické krematorium. Kolega ho glosuje, že by v něm chtěl být zpopelněn každý. Něco na tom bude. Opravdu hezké, jen trošku morbidní. Počasí se kazí a dodává mu dramatický rozměr. Ještě se stavím na náměstí Republiky a ještě jednou se kouknu na zámek. Fakt nemám rád nástupiště na Náměstí Republiky. Působí na mě dost zmatečně - do centra to tam může jet z obou stran a jsou tam celkem tři nástupiště ke kontrole.

Krematorium

Z nádraží mi vlak odjíždí v 17:12. Nejedu tam na poslední chvíli, a proto jsem odměněn zpožděním, co po minutách narůstá až na půl hodiny. Je to tam jako na nádraží. Každých pár vteřin nové hlášení o nějakém zpoždění. Spoluobčané mě znovu překvapují, jak nemají žádné vychování a přejali indické zvyky v tlačení, aniž by je to někdo učil.

Je libo perníček? Dají se koupit i na nádraží.

...

Každopádně, Pardubice jsou příjemné místo pro půldenní výlet. Avšak Hradec jim činí solidní konkurenci. Obě dvě města mají na svém hlavním náměstí parkoviště. Nicméně Hradec u mě vede nutriemi, dřevěným kostelíkem a gotičtější duší.