Koronaturistika 1.0 aneb hell v Helu

Po více jak pěti měsících se mi podařilo dostat se za hranici a zrealizovat první itinerář, který se kvůli současnému hypu jménem koronavirus nerozpadl. Letenky jsem u Ryanairu kupoval na konci června za necelých 18 €.

Pláž na Helu

V Gdaňsku jsem už byl loni na jednu noc a zaujal mě natolik, že jsem se tam jednou chtěl vrátit. Chtěl jsem už před pár měsíci s letenkami od Wizzairu, ale ten mě vypekl. Zrušil linku a jeden plán na červenec 2021 zase v trapu. Nynější pokus s Ryanairem už vyšel. Přidal se i kamarád a Gdaňsk si zamiloval.

Ve 2:25 nás čeká odjezd Flixbusem od Hlavního nádraží směr Vídeň. Flix přijíždí na čas a je plný tak z 60 %. Zaspat se nám nedaří, tak si vychutnáváme tankování u Prahy, divné sjíždění a najíždění na dálnici a podivnou přestávku dvacet kiláků od Jihlavy. Roušku v něm má nasazeno, jestli, 30 % cestujících. Přejet rakouskou hranici zvládáme bez zastavení pohraničníky a navzdory průběžnému zpoždění 50+ minut přijíždíme na Erdberg včas.

V Rakousku v MHD mají téměř všichni roušky, a to samé platí i o Schwechatu. Jen tam nějak šetří. Je tam nepříjemné dusno, že se i teplotně odolný kamarád rosí pod rouškou. Funguje jim tam jen Terminál 3, ale lidí jako při běžném provozu mimo špičku. Avšak bezpečnostní kontrola velmi rychlá díky tomu, že ponechali v provozu všechna kontrolní stanoviště.

Schwechat

Já se jdu obětovat do salónku a kamarád u brány vyplňuje personal location form. Ryanair na webu psal, že ho Poláci chtějí. U vchodu mě zdraví Slovák a dává mi najevo, že dneska pouští jen na dobré slovo, protože karetní terminál jim nefunguje. Ve Sky Lounge je už všechno jako před koronou až na všudypřítomnou dezinfekci. Žádné balené sendviče se už nekonají, nýbrž jejich obvyklá nenápaditá low-cost nabídka. Dám si čokoládu, džusík, cinzano a šnicl ze Sparu dojím minikaiserkou se šunkou.

Snídaně

Sky Lounge

U brány se kontroluje jen letenka s občankou. Nic víc. PLC nechtějí tady ani v Polsku. Ani se neměří zavazadla a abstrahuje se od priority boardingu. Obojí se boarduje najednou. Let má kód FR9484, přesto jdeme po ploše k letounu v barvách Laudy a uvnitř je i jeho posádka. Mezery mezi sedadly jsou ale klasický Ryanair. Obsazenost je takových 30 %. Kdo chce, snadno si najde svou volnou trojku. Posádce kde kdo sedí je buřt a je možné jít i do exit row. Jen při hlášení prosí, abyste jim dali vědět před tím, než půjdete na WC.

Lauda...?

Obsazenost

Odlet je na čas. V Gdaňsku přistáváme dřív. Po přistání tam nikdo nic neřeší. Během pěti minut jsme v příletové hale. Čas máme výborný, tak stíháme vlak do Gdyně v 12:05 a ještě máme půlhodinu k dobru. Plánovaný čas přistání byl v 11:55, tak jsem ani nedoufal. Na peronu je klasická fronta k jedinému automatu na lístky. To nemají moc vychytané. Bylo to tak i minule a pokud vlak jede dřív jak za deset minut, tak se s ním pomalinku můžete rozloučit.

...

Periferie trojměstí

Obecně je super, že v Gdaňsku vede až na letiště vlak, co vypadá jako nadzemka, ale má to celé hejno much. Např. vlak do Gdyně zvládá jet na obě dvě strany. Jednou přímo, jednou zkratkou přes Gdaňsk. Super pro orientaci. K tomu frekvence spojů tak kolísá, že bych si na letiště nelajsnul jet na poslední chvíli.

Venku panuje jasný letní den. Teploty se pomalu šplhají k třicítce, ale ten přímořský vzduch to pomáhá líp snášet. Říkám si to do doby, než dorazí vlak. Žlutomodrá dobře udržovaná souprava, avšak o klimatizaci ani neslyšela a malá dokořán otevřená okénka ochladit vyhřátý vlak nestíhají. Je to peklo. Navíc Poláci ve vlaku mají povinnost nosit roušky.

Stanice vlaku u letiště

Vlak SKM uvnitř

Za půl hodiny se ocitáme na stanici Gdynia Główna (6,5 PLN). K moři je to jeden a půl kilometru a nechce se nám čekat na rouškový autobus a hledat kde a jak koupit lístek, tak jdeme pěšky. Cestou se zastavujeme na oběd v mléčném baru, kde se Jirka seznamuje s polskou kuchyní.

Gdyně

Po obědě se skrz Skwer Kościuszki dostáváme na pobřežní promenádu. V přilehlém Parku Rady Europy probíhá pouť s ruským kolem. Ve zprávách na Nově lhali. Jako o koroně to tu nevypadá. Lidí je to jako malých pejsků. Dojdeme až na konec Jižního mola, pokoupím pár magnetek a pokocháme se historizujícími loděmi podél a památníkem pamatujícím doby minulé.

Nábřeží v Gdyni je plné lodí

...

Na závěr zaskočíme do akvária. Zvenku se zdá celkem velké, na Google má fajn 4,1 hvězdičky, avšak za 29 zlotek jsme i jako ajťáci čekali mnohem víc. Je to na půl muzeum. Poměr akvárií a terárií 1:1 a není tu ani pokus o prosklený tunel se žraloky. Jirka z toho má podobné pocity jako z Mořské světa v Praze.

Jižní molo od Akvária

Gdyňské akvárium je spíš o akvaristice

...

...

...

Vracíme se na nádraží a za dalších 4,40 PLN se přesouváme do Sopot. Začíná to být nepříjemný stereotyp. Další žlutomodrý vlak od zdejšího regionálního operátora SKM a taky klimatizaci zná leda z obrázku.

Vlak SKM v Sopotech

O čtvrthodiny později přistáváme v Sopotech. Exkluzivní lokalita se pozná už podle vypulírovaného nádraží v secesním stylu. Sopoty jsou lázeňské přímořské město a v současnosti známé především svým nočním životem. Od toho abstrahujeme, jsme tu přes den. Nicméně ulice jsou nádherně udržované a mají příjemnou lázeňskou atmosféru. Nicméně takových davů na pěší zóně jsem už půl roku nikde neviděl.

Kostel sv. Jiřího na začátku pěší zóny Monte Cassino

...

...

Mezi hlavní atrakce Sopot patří Křivý dům (Krzywy Domek) z roku 2004, jež vypadá jak fotka prohnaná skrz rybí oko a zdejší 511 metrů dlouhé dřevěné molo, které je prý nejdelší v Evropě. Jestli je nejdelší, nevím, ale vím, že se platí vstupné 9 zlotek a není na něm ani kousíček stínu. Odpoledne je pohled z něj na Sopoty proti ostrému slunci. Příznivci fotografování si tak přivstanou a dorazí ještě za chládku dopoledne a ne se grilovat jako my.

Krzywy Domek je tak schovaný za stromy, že jsme se vraceli a hledali ho.

Areál sopotského majáku

Molo w Sopocie

Okolo mola se nachází dost populární a navštěvované pláže. Na pátek před koncem pracovní doby slušné.

Gdaňská zátoka

Za dalších 4,40 PLN se půlhodiny přesouváme do Gdaňsku. Opět modrožlutý vlak SKM, opět neslyšel o vzduchotechnice. Už si ani nedělám naděje, že by to tu někde bylo jinak. Ze všeho nejdřív jdeme shodit batohy na ubytování. Vybral jsem Bi-Pi Hostel, kde jsem byl už minule. Výborná kombinace klidné ulice a polohy v centru.

Gdaňsk

Neptunova kašna na Długem Targu

V době rezervace jsem měl jet sám a měli dostupný jen třílůžkový pokoj (samozřejmě krom sdílených pokojů). Vzal jsem ho pro dvě osoby (protože jedna nejde) a v druhém kroku popravdě Bookingu odpověděl, kolik že tam bude osob - jedna. Pak se přidal Jirka. Online nic upravit nešlo a zbývalo pár dní. Na místě jsem za svou upřímnost dostal přirážku 40 zlaťáků. Poučení je jasné - vždy tvrdit Bookingu, že pokoj bude plně obsazen, když už za to platíte...

Nowa Motława

Prošli jsme se centrem za zlaté hodinky, já si dal malou zapékanku za velkou cenu a kamarád si dal tradičního polského trojitého burgera v Mekáči. Následně jsme prošli nočně nasvícené město a šli spát. Zítra nás snad čeká vodní tramvaj na Hel. Lidí je tu, jak by tu rozdávali něco zdarma, a kdoví jak to bude s jízdenkami. Koupit dopředu po internetu totiž rozhodně nejdou.

Noční Gdaňsk s Bazylikou Mariackou v pozadí

Trošku jim to zarůstá žabincem

Budím se v rekreačních 6:30 budíkem z vedlejšího pokoje. Náš plán byl až o čtvrthodinu později. Nicméně vstupenky se prodávají na nábřeží od 7:30. Bez větších problémů kupujeme jízdenky po 50 zlotých na 8:20. Posílají nás 600 metrů po nábřeží k lodi zvané Opal. Ono těch trajektů mezi Gdaňskem a Helem zrovna moc nejezdí - jen tři denně - z toho jeden dopoledne a dva odpoledne (8:20, 13:00 a 18:00).

Zlatá brána po ránu

Nábřeží se nejlíp fotografuje po ránu

...

Nazývají to vodní tramwaj wodny, ale je to naprosto normální loď s dvěma krytými a jednou nekrytou palubou. Lidí se tam během půlhodiny do odplutí nalodí víc než je zdrávo a všichni chtějí na nekrytou střechu. V těchto časem je na celé lodi povinná rouška, včetně nekrytých prostor. Když loď pluje, naštěstí fouká příjemný vánek. Plavba trvá dvě hodiny, během kterých propluje celým gdaňských přístavem a překoná Gdaňskou zátoku.

Na lodi je to hlava na hlavě

Proplouváme přístavem.

...

...

...

...

Po připlutí jdu napřed zajistit lístky do fokaria. K mému překvapení tu není žádný předprodej, jen se do automatu strká mince v hodnotě 5 zlotých. Kvůli koronaviru je omezena kapacita objektu na 460 návštěvníků. Uvnitř fokaria jsou povinné roušky, ačkoliv jde o prosluněnou venkovní expozici. A všichni to svědomitě dodržují. Představení alias krmení trvá čtvrthodiny.

Opal, loď, co nás přivezla do Helu

Helská pláž

Muzeum rybolovu v Helu se sochou Neptuna

Tuleni ve fokariu

...

...

...

...

Polština umí být poetický jazyk

Posléze se jdeme podívat na východní bod Helské kosy. Je tam nádherná písečná pláž a skoro ani noha. Cestou podél chodníčku občas potkáváme opuštěné vojenské objekty a bunkry. Na pláži na chvíli zakempíme. Voda je to velmi rychlá, mrznou mi v ní kotníky. Na druhou stranu, nejsou v ní takřka žádné vlny a vlez do moře je velmi pozvolný. Značka u pláže upozorňuje na silný proud a možnost vírů, tak nelze doporučit plavání daleko od břehu.

Hel

I o víkendu skoro bez lidí

Původ názvu Hel, jak tvrdí wikipedia, je nejednoznačný a jsou dvě hlavní teorie. Námořníci rádi pojmenovávali místa podle částí lidského těla a oblečení, tak se může jednat o odvozený název z "heel" (podpatek). Anebo se uvádí, že je to od starogermánského "hell" (peklo), protože v zimě tu bývá ohromná zima jako v dávném pojetí germánského pekla. Já se přikláním k nepublikované teorii č. 3 - v létě je tu na tom písku bez stínu jako v pekle.

Pláž přímo v městě Hel je už plnější a je na ní i pár odvážlivců usilujících o nachlazení

Kolem druhé se přesouváme k vlakové stanici. Akorát těsně nám ujede vlak do Gdyně a další jede až za dvě hodiny. Venku to praží, tak si k obědu dáváme zmrzlinu. Když nastane čas odjezdu, vlak nejede a nabere dalších 20 minut zpoždění. Protože je to klasický polský vlak, má malé okénka a žádnou vzduchotechniku, tak čekání na odjezd v něm je zážitek. Na celý vlak praží slunce a ani průvodčí ve vlaku nemá nasazenou roušku. Myslím, že v sauně je vůči tomu vlaku zima.

Umění z PETek

Vlak PolRegio, v kterém bylo jak v pekle. Tak sugestivní zážitek jsem fakt nepotřeboval. Bylo tam příliš teplo i na hot-jógu.

Po necelých dvou hodinách přistáváme v Gdyni. Rád bych napsal, že cesta vlakem byla nádhernou panoramatickou jízdou, avšak bohužel se většinu cesty jelo borovým lesem, kterým jsou porostlé duny a až na chvíli ani nebylo vidět moře. V Gdyni přestoupíme na příměstský vlak do Gdaňsku, kterým jedeme další půlhodiny.

Venku vrcholí zlatá hodinka. Vydáváme se vstříc Bazylice Mariacke. Uvnitř ní vrcholí mše, ale to jim nebrání prodávat vstupenky na věž. Za 10 zlotých si můžete vystoupat 405 schodů na zdejší 78 metrů vysokou věž. Tato gotická perla severské architektury pochází až z roku 1346. S vrcholu je výhled na celé město, avšak vyhlídková plošina je až nečekaně malá.

Vyhlídka z věže baziliky, do češtiny často překládané jako "katedrála"

Katedrála uvnitř

...

...

Sháníme večeři. Jirka jde znovu na tradiční polský trojitý burger a já se snažím najít zapékanku bez hub. Nedaří se mi to, tak nakonec končím se šašlikem, co vypadá i chutná jako typický špíz. Večer se projdeme k ruskému kolu a svítícímu nápisu Gdaňsk. Schválně, kdy ho tady odstraní, protože bude příliš populární.

Gdaňsk večer

Večer se ještě vydáváme prozkoumat Havana in Gdansk, kde by dneska měla být bachata akce. Podle venku obsazených stolečků se zdá, že sem lidé chodí spíš kvůli jídlu a pití než tanci. Z podzemního patra se ozývá salsa a reggaeton a je tam jak v peci. Rozměr tanečního parketu jsou cca dva na deset metrů. Zajímavá zkušenosti, ale tančit tam latinu?

Ráno nás čeká poslední den v trojměstí. Při odletu v 13:15 se toho už moc nestíhá. Dojedeme aspoň prozkoumat zdejší přístavní doky a jeřáby. Snídani chceme chytit v nějakém mléčném baru, ale jsou nabité k prasknutí a obsluha nestíhá. Zřejmě ta vajíčka připravují na míru a nemají předpřipravené jako vše ostatní. Končíme tedy v Žabce. Na hostelu vyzvedáváme batohy a jedeme na letiště.

Trocha urbexu nedaleko Gdańsk Stocznia

...

...

Europejskie Centrum Solidarności

...

Vlaky na letiště si zaslouží ještě jeden malý hejt. Je sice super, že tu postavili nadzemku až na letiště, ale z centra se tam nedá jinak než s přestupem, a ta frekvence spojů není kdovíjak častá. Dost často se stává, že jede i méně jak jeden spoj za hodinu. Při nákupu lístků jak u okénka nebo u automatů se tradičně stojí dlouhá a pomalu se vlekoucí fronta a ještě je um trefit tu správnou. My nicméně máme štěstí a za necelou hodinu jsme na letišti. Tentokrát jedeme lepším vlakem, který má i klimatizaci a platí na něj rovněž lístek za čtyři čtyřicet.

Není tu moc rušno, ale ani mrtvo

Koronavirus tu berou vážně

Na letišti je celkem mrtvo. Bezpečnostní kontrola je dílem pěti minut. Nikdo nic extra neřeší. Termokameru jsem nikde nezaznamenal ani hyper výhodné nákupy z duty free. Poláci umí nastavit termostat, tak je tu chladněji jak před pár dny ve Vídni. Na letišti je jako jeden z mála obchodů otevřen McDonald's s cenami téměř jako ve městě. Boarduje se od brány naproti němu. Opět se jde skrz k plochu k letadlu společnosti Lauda. V letadle se nachází i posádka zmíněné společnosti.

Odsud to za hodinu poletí

Lauda už je přistaven

Letadlo je tentokrát o něco plnější jak minule (cca 60%). Avšak ani teď není problém najít si volnou trojku. Posádka znovu pouští klidně k emergency exitu, avšak rozhlasem prosí, aby lidé nechodili na toalety bez dovolení. Nad Vídní před přistáním zažívám snad ty nejdrsnější turbulence ze všech svých letů. Naštěstí jsou za chvíli minulostí.

Kousek před Vídní

Ve Vídni to celkem žije

Lauda

Ve Vídni se vystupuje autobusem. Oproti lednovém a únorovému apatickému přístupu si už vzpomněli na vojenský dril a všechny pasažéry protáhnou skrz kontrolní bod s termokamerou. Náhodně vybrané pasažéry, rozhodně nikoliv podle národnostního nebo etnického klíče, také podrobují křížovému výslechu u přátelského úředníka. Nám se mu podařilo vyhnout a během několika minut být mimo kontrolovaný prostor.

Schweizer Garten

Na konci Schweizer Garten se nachází Heeresgeschichtliches Museum - nejstarší vojenské muzeum na světě půl hodiny před zavíračkou. Tak snad někdy jindy...

Koronavirus sice srazil ceny letenek, ale taky výrazně omezil frekvenci spojů. Žlutý vlak v půl třetí je už půlhodinu pryč a další v půl sedmý ještě v nedohlednu. Nedohledali jsme nic použitelného mezitím. Počkali jsme si na Railjet jedoucí z letiště na Wien Hauptbahnhof a zbývající dvě hodiny se rozhodli strávit v okolí nádraží. Je tam park Schweizer Garten a naproti němu Schloss Belvedere. Venku však tropy, takže se to neobešlo bez větší než malé porce zmrzliny.

Schweizer Garten

...

...

Se zámkem přímo sousedí zdejší botanická zahrada, která připomíná spíš park. Tomu odpovídá i vstupné, co se neplatí.

Aby nám to Jančura osladil, v parku nám poslal SMSku o dvouhodinovém zpoždění vlaku, který v mezidobí od nákupu lístků prodloužili až do Budapešti. Původně ve Vídni začínal. O čtvrthodiny později to snížili na hodinu. Ze zvědavosti jsem vygooglil práva cestujících v železniční dopravě a našel jsem, že jednak je nárok na přesměrování, jednak na vrácení 25 % z ceny jízdenky a přiměřené občerstvení.

Wien Hbf

Zpoždění, aby to byl dokonalý výlet ;-)

Zavolal jsem na infolinku a dopadlo to, jak jsem čekal. Přes Bratislavu mě neposlali, o spoji od ČD nechtěli ani slyšet a občerstvení mi na nádraží nevydají, prý až ve vlaku. Vlak nakonec dorazil s mankem 80 minut. Ve vlaku ne zrovna dvakrát příjemná vlakvedoucí mě nepřekvapila o nic víc a o nároku na občerstvení při zpoždění nic nevěděla a prohlásila "Ale vy jste mohli jet něčím jiným." Rád bych, jen mě vyfakovala infolinka. K tomu pro žádost o kompenzaci za zpoždění u Regiojetu neexistuje nic jiného než e-mail reditel@regiojet.cz.

Na kolik to přišlo:
Flixbus Praha-Vídeň ...  299 Kč
Vídeňská MHD na letiště ... 4,2 €
Letenka Vídeň-Gdaňsk-Vídeň ... 18 €
Ubytování na 2 noci ... 360 PLN
Doprava po trojměstí ... cca 30 PLN
Vodní tramvaj na Hel ... 50 PLN
Vlak Hel-Gdyně ... 16 PLN
Gdyňské akvárium ... 29 PLN
Fokarium v Helu ... 5 PLN
Vstup na molo v Sopotech ... 9 PLN
Věž Bazyliky Mariacke ... 10 PLN
Vídeňská MHD z letiště ... 4,2 €
Regiojet Vídeň-Praha ... 354 Kč

Co bych byl za ajťáka, kdybych skončil u v1.0? Pokud se ti líbila jednička, přečti si taky další díly koronaturistiky nebo zači sledovat třeba můj instagram.