Do země pastéis de nata

V březnu, když Easyjet představuje svou novou linku Praha-Porto, kupujeme na září letenky po necelých 1200 Kč/osoba. Být rychlejší, bylo by to ještě o něco levnější. Čas uteče rychle jako splašený poslanec s plnou krabicí od vína s avízem o blížící se Urně, a tak už balíme na cestu.

 

Viana do Castelo

Na rozdíl od loňska a první půlky letošního roku pro cestu do Portugalska nepotřebujeme žádný covid formulář nebo dokonce snad PCR formulář. Roušky nejsou povinné v letadle ani nikde jinde v zemi. Skoro nikde je nenosí, až na pár výjimek potvrzujících pravidlo.

 Do Porta odlétáme z Prahy v 19:10. K mému překvapení byla bezpečnostní kontrola velmi efektivní a rychlé a nedá se říct, že by Praha trpěla dlouhými frontami jak někde v Amsterdamu, dále letadlo tu je fakt na čas a ani nás Easyjet nerozsadil, ačkoliv jsem si nepřipláceli za sedadla. Nejslabší část tohoto výletu jsou právě časy letů - přílet pozdě večer a odlet do Prahy brzy ráno.

Do Porta přilétáme po deváté večer. Letiště je v tuto dobu prakticky opuštěné a chybí tu jen větrem rolované keře. Do centra jedeme zdejším metrem. Je to zajímavý paradox. Jako metro tu označují tramvaj. A vlaky jim tu jezdí s vozy pro tramvaje. Má 3 roky stará kartička na MHD je už prý expirovaná, tak kupuji za 60 centů novou.

Ubytování Almada Guest House máme v centru kousek od stanice metra Aliados. Na 4 noci to stojí 166 €. Najít správný vchod je oříšek a při telefonátu si musím procvičovat portugalštinu. Nezdá se, že by tam mluvili anglicky. Platba je možná taky jen hotově. Nicméně čisté a příjemné ubytování. Jinak recepce chybí - někoho jsme potkali jen při check-inu.

Protože Google předpovídá na celý náš pobyt déšť, tak si ještě jdeme dát noční procházku městem, protože je zatím sucho. Navštěvujeme nádraží Sao Bento s proslulými azulejos, míjíme zdejší katedrálu a přecházím sem a tam Eiffelův most. Zde je svět ještě v pořádku a všechny památky jsou v noci nasvícené.

V neděli ráno snídáme pasteis de nata ve Fabrica de nata před nádražím. Dělají tam fakt výtečné. Skoro jako u Jeronýmů. Procházíme se městem až dorazíme k mostu Luise I., který byl navržený samotným Eiffelem. Spodní patro nyní prochází rekonstrukcí a po horním patře projíždí ono zmutované metro spolu s pěšími. A při přecházení mostu pozorujeme, že dneska fakt dost fouká.

 

Katedrála

Porto z mostu Luise I.

Ve Vila Nova de Gaia naskakujeme na metro a s přestupem na Trindade míříme k moři do Matosinhos. Hned naproti zastávce se nachází pobočka 100 Montaditos. To je jasné znamení a dáváme tam oběd. Ještě před příchodem na pláž potkáváme Lidl. Doplníme zásoby. Vůči době před 10 lety se zdá levnější jak ten český a u některých potravin dost výrazně.

Moře na Praia de Matosinhos je dosti rozbouřené, s velkými vlnami a silně fouká. Moc dlouho tam nevydržíme a jedeme zpátky. Děláme zastávku u Casa da Música, zdejší koncertní sině. Neobjevíme způsob, jak se dostat na střechu. Výtah volby vyšších pater úspěšně ignoruje.

Reorganizujeme se na hotelu a vypravujeme se zpátky do centra Porta. Před Livrarií Lello na nás vybafne nepřekvapivá fronta, podíváme se aspoň do nádherně zdobeného Igreja do Carmo, kde nemůžou chybět obligátní portugalské kachličky. Od něj taky startuje linka historické tramvaje č. 18. Na ní také dneska nemáme čas. V 18:00 na nás čeká program ve vinných sklepech značky Calém.

Před knihovnou Lello je fronta, tak ji necháváme na jindy.

Přítelkyni stačí k vínu přičichnout a má náladu, já bych se měl šetřit, tak je to taky první a poslední sklípek, co při tomto výletu navštívíme. Začínáme na nábřeží v návštěvnickém centru, online vstupenku není potřeba vyměňovat za papírovou. Exkutze začíná u interaktivních tabulí s videoprezentací, posléze na pár minut jdeme do slepa, kde jsou větší i menší sudy. Nicméně vyvolává to ve mně dojmy, že toho moc nevidíme.Následně se přesouváme o patro výš do hospůdky. Tam na každého z nás čekají dvě nalité sklenky portského vína - bílého a červeného Ruby. Spolu s ochutnávkou začíná koncert tradiční portugalské hudby fado trvající něco přes půl hodiny.

Portugalský Eva a Vašek zpívající fado

Po prohlídce se procházíme po nábřeží Vila Nova de Gaia. Porto samotné se rozkládá naproti přes řeku. Zpátky do Porta se vracíme do dolní části mostu Luise I. Trošku doufáme, že se svezeme aspoň pozemní lanovkou, když ta kabinková spojující dolní a horní část Vila Nova de Gaia jezdila jen do 20:00, ale ta fronta tam nás odradí a radši si to vyšlápneme sami.

To mě přivádí k tomu, jak funguje MHD v Portu. Předně, neexistuje klasická papírová jízdenka - musíte si koupit kartičku za 60 centů, na kterou se nabíjí jednotlivé jízdy (obdobná kartička za 50 centů existuje i pro příměstské vlaky). Kartička na celodenní lístky není kompatibilní s kartičkou na jednotlivé lístky. Na mapce si musíte najít, kolik zón chcete překonat, a podle toho si koupit lístek. Různý počet zón taky znamená různě dlouhou platnost. Např. z letiště do centra jsou to 4 zóny a lístek stojí 2 €.

Na daný lístek se dá jezdit hodinu autobusy nebo metrem. Na historické tramvaje i lanovky platí speciální tarif. Jízdenka prodávaná v autobuse u řidiče stojí 2 € na libovolně dlouhou jízdu. Než nastoupíte do metra, musíte na nástupišti pípnout kartičku. Uvnitř to nelze.

Existuje i celodenní lístek. Otázka však je, jestli se vám vyplatí. Pro dvě zóny to vyjde na 4,2 € a pro čtyři na 6,95 €, pokud si koupíte lístek typu Andante 24. Turisté si ještě můžou koupit lístek Andante Tour na 1 nebo 3 dny za 7 nebo 15 €. Platí ve všech zónách (je jich celkem 9) a dá se koupit např. na nádražích, avšak nikoliv v běžných automatech. Bohužel i tak neplatí v historických tramvajích ani na lanovkách. Je na každém uvážit si, jestli se mu to vyplatí. My jsme se bez celodenních jízdenek obešli a za MHD utratili jen cca 12 €.

V pondělí ráno časně vstáváme, abychom stihli snídami ve Fabrica de Nata, kde otevírají v 8:00 a následně náš odjezd vlakem v 8:25 směr Guimaraes. Ten jezdí skoro každou hodinu, je zastávkový a do cíle mu to trvá něco přes hodinu. Jízdenka stojí 3,25 € a musíte ji mít na speciální kartičce za 0,5 €. Nicméně portugalské dráhy na něj nasazují spoje typu tramvaj, zn. žádný záchod.

Dokonce i mapka jako v metru

Dnešní počasí není nic extra nicméně aspoň neprší. U nádraží chytneme minibus, co nás popoveze o dva kilometry blíž k našemu cíli - k hradu Guimarães. Jen, co z něj vystoupíme, začíná poprchávat, posléze pršet, pak i lít. Expozice má dvě části Vévodský palác a samotný hrad. Zajímavější je palác, kde je najdete i nějaký mobiliář, nicméně většinou kopie, a vedle něj i nějaké umělecké expozice. Zdejší kraj je známý oděvním průmyslem a látkami, tak to je většinou oblečení nebo koberce. Na hradě toho nenajdete o moc víc, než holé zdi a kameny, z kterých je postaven. Nepršet, mohl by být i hezký výhled na okolí. Chcete-li navštívit klášter naproti hradu, dorazte sem jindy než v pondělí - to má zavřeno. Další věcí, co se dá zde dá za lepšího počasí dělat, je svézt se lanovkou na protější kopec.

Takhle nějak si představuji noční můru.

Pod hradem se rozkládá celkem malebné historické městečko. A čím je zajímavý samotný Guimaraes? Je kolébkou portugalského národa, protože zde se narodil první portugalský král Alfons. I. Obědváme tu. Najít kolem dvanácté otevřenou neturistickou reštyku to byl celkem kumšt. Nicméně v Cristo Rei za 8 euro obědváme variaci na portugalské národní jídlo s treskou. Upřímně, není to můj šálek čaje a příště bych snad radši brokolici. Nicméně keď som si ťa kúpil, tak ťa taky schrústám.

Klášter vedle hradu

Už jste jedli u Ježíše?

Jednou rybou fakt podělí celé město.

Déšť se nám lepí na paty i po návratu do Porta. To znovu leje. Deštivé počasí využíváme k návštěvě  proslulé Livrerie Lello doufajíce, že to zkrátí frontu. Mýlili jsme se - nezkrátilo. Avšak uplatňujeme travelhack "Jestliže je příliš dlouhá fronta na lístky, kupte je online." Ty jsou volné i na aktuální časový slot, tak v dešti na mobilu vyplňujeme formulář, zadáváme číslo karty a platíme. Jen asi 5 minut trvá, než konečně na e-mail dorazí i PDFko s lístky. Livraria Lello je, jak název napovídá knihkupectví ve stylu barokní knihovny a je tu hlava na hlavě. Víc lidí jsme snad nikde od začátku covidu neviděl. Krom toho i celé Porto je fakt plné lidí. Snad víc i jak v roce 2019 před pandemií.

Opět nádraží Sao Bento

Porto Livraria Lello

U Igreja do Carmo nastupujeme do historické tramvaje (jízdné 3,5 €). Tady má fakt cenu jet jen, když je místo k sezení, a to nejlépe na levé straně, odkud můžete pozorovat Rio Douro. O půl hodiny malebné jízdy později dojíždíme na konečně kousek od Praia do Carneroiro. Tu v současnosti ukupují jen racci, kterým vlnobití nijak nevadí. Odsud se až na sever k Matosinhos táhne pás pláží. Nicméně podle mě moc malebné nejsou. I odsud je vidět přístav a industriální objekty v Matosinhos.

Na koupání to úplně není...

Na půli cesty odsud tam se nachází akvárium Sea Life. Autobus nám ujede přímo před nosem, tak voláme za 3,6 € Uber, co nás tam popoveze (a ještě šetříme na jízdném). Jen kdyby to řidiči k nám netrvalo skoro 10 minut. Akvárium v Portu je ve srovnání s tím lisabonským fakt o dost menší bráška. Ale neurazí. Porovnám-li ho s Mořským světem v Praze, je to nebe a dudy a aspoň o dvě třídy lepší.

Odsud to bereme do centra dvojpatrovým autobusem č. 500. Tam večeříme francesinhu a leitao da bairrada. Nicméně porutgalská masovější kuchyň na nás moc dobrý dojem nezanechává. Mně připomíná i trochu tu brazilskou. Vždycky k jídlu rýže a hranolky. Vždy velmi slané nebo velmi sladké, a nejlíp ještě smažené.

francesinha

Večerní město

V úterý vstáváme ještě dřív než v pondělí. Metrem se přesouváme k nádraží Campanhã. Odsud chvíli po osmé odjíždíme vlakem RENFE směrem Viana do Castelo. Nebo aspoň to jsme si mysleli. V realitě to není žádný vlak od Španělů, ale jen a jen další tramvaj od portugalských drah, kde snad ani není záchod. Musí se nechat, že vypadá o něco líp jak ten včerejší. Na druhou stranu je dieselový a většinu cesty dost řve.

Nádraží Campanhã

Dieselový mezinárodní expres

Ono těch přímých spojů z Porta do Viany do Castelo taky moc není. Jeden vlakový a jeden autobusový denně. Vlakem tam jste za hodinu. Po odbočce z hlavní tratě kolem říčky Ave (v překladu "pták") jedete už jen po jedné koleji. Pokud nemáte 10 minutové zpoždění jako my, trvá to hodinu. Ve Vianě je nádraží doslova pár minut pěší chůze od centra i od lanovky.

Nádražní budova ve Viana do Castelo

Santa Luzía se zatím utápí v mracích

Pozemní lanovkou na Santu Luzíu jsme se taky chtěli svézt (zpáteční jízda jen za 3 eura), ale tentokrát měly Google Mapy pravdu a je mimo provoz. Šlapat to pěšky odmítáme, rezignujeme a jdeme do centra tohoto městečka. Vrcholek je stejně zahalený v mracích. Nicméně tady dole je víceméně slunečno.

 

Igreja da Misericordia

Viana je fakt malebné městečko. Ústřední náměstí Praca da Republica s kašnou je nádherně nazdobené a z něj vedou neméně hezké uličky plné obchůdků. Na náměstí najdete nádherný kostelík Igreja da Misericordia plný zlata a kachlíků. Za euro můžete dovnitř. To přítelkyně odmítá a nechává jeho obdivování jen na mých bedrech. Ty kostel nějak nemusí. Už v Portu jsme vynechávali katedrálu. Viana do Castelo má taky svou katedrálu, ale výzdobou se títo nemůže rovnat.

Na druhé straně náměstí najdete Museu do Traje de Viana do Castelo (muzeum krojů) plné fakt nádherných krojů a regionálních šperků. Pochopíte tady také, jak vypadá symbol tohoto městečka (zlaté srdce). 2 eura vstupného se fakt vyplatí. Z nábřeží pak můžete obdivovat zelený kovový 562 metrů dlouhý Ponte Eiffel. Pokud přijedete vlakem, jedete po něm. Nás na nábřeží něm skolí hlad, tak si k obědu dáváme polední menu. Tentokrát recenze nelhaly a je to i dobré. Jen zase smažené... V ceně je polévka, chléb a hlavní jídlo.

Zlaté srdce je symbolem Viany do Castelo

Jeden z dalších mostů od Eiffela. Jeho rukopis tu je dobře rozpoznatelný.

Po obědě se od nádraží svezeme taxíkem na Santa Luzíu. Taxikář věděl jízdné na cent přesně - 6,25 €. Skoro jako bychom jeli zdejší lanovkou. Santa Luzía je ikonický kostel klenoucí se nad Vianou do Castelo. Od něj se naskýtá výhled na celé okolí a širý Atlantik. Ještě epičtější je, když okolí nehalí mraky. Milovníci schodů si můžou za 2 € vyšlápnout na kostelní věž, což my nejsme a stejně teď není kam do dálky koukat. Santa Luzía je kostel, co posloužil jako předobraz samotného Sacre Coeur na Montmarteru v Paříži.

Střídavě v mracích a bez nich

Při cestě zpátky dolů šetříme a jdeme pěšky. Je to příjemné procházky a se schodů se otevírá zajímavý pohled na město. Postupně i vychází sluníčko nad samotnou Santa Luzíou. Zpět do Porta jedeme Flixbusem. Jeho řidič snad ještě nikdy neviděl lístek se dvěma jmény pasažérů a dlouze za asistence ostatních pasažérů zkoumá, jak že se to jmenujeme. Jízda má trvat hodinu, ale kvůli zácpám v Portu trvá o 10-15 minut déle. Tentokrát už přes Eiffelův most nejedeme, ale o jeden vedle, ten dálniční. Samotný autobus je poloprázdný a vůči typům u Flixbusu používaných ve střední Evropě má zvláštnost u ručních opěrek - ty mají pérko a bez zatížení se hned zvedají směrem nahoru.

Autobus přijíždí na Autobusové nádraží Campanha. Avšak to je trochu z ruky od stejnojmenného vlakového a dostat se na něj je trochu orientační běh. Trvá nám to deset minut rychlé chůze. Metrem se svezeme ještě jednou k Vila Nova de Gaia a užíváme si slunečné počasí, co se tu teď objevilo. Procházíme po nábřeží podél přerostlých vinných sklípků a nakonec se kabinkovou lanovkou za 6 € odvážíme zpátky nahoru k hornímu patru Mostu Luise I. Ve Frabrica de Nata si ještě dáváme poslední pasteis a jdeme spát. Čeká nás fakt brzké vstávání.

Sbohem, Porto!

Vstáváme ve tři, abychom byli připraveni na odjezd nočního autobusu v 4:00 z Avenidy dos Aliados. Metro tak brzy ještě nejezdí. A jsme rádi, že jsem si večer předtím ověřovali polohu zastávky, protože Google projednou zase kecal. Chvilku před čtvrtou ráno přijíždí krátký autobus. Hned po prvních pár zastávkách je plný. Avšak k mému překvapení ne všichni jedou na letiště a postupně se autobus vyprazdňuje. Díky dravé a značně hektické jízdě na letiště dojíždíme po půlhodině.

Na letišti to v tuto dobu překvapivě žije. Od šesti ráno je plánováno přes desítku letu. Žije to tu mnohem víc nejen jak v Bratislavě, ale i v Praze. Avšak kontrola na security je dílem jen několika minut. Easyjet zase odlétá na čas a zase máme místa vedle sebe. Plus Easyjet jako jedna z mála aerolinek nyní nabízí možnost online check-inu až 30 dnů před odlete i bez přikoupení extra služeb jako sedadla nebo priority.

Letíme letadlem bez livery...

 

...který si Easyjet pronajímá od SmartLynx.

Na kolik to přišlo?
Letenka Praha-Porto-Praha ... 1177 Kč
Vlak Porto-Viana do Castelo ... 8,4 €
Autobus Viana do Castelo-Porto ... 84 Kč
Návštěva sklepů Calem s ochutnávkou a fado ... 23 €
Taxi ve Viana do Castelu ke Santa Luzia ... 6,35 €
Uber k akváriu ... 3,6 €
Oceanarium v Porto ... 15,5 €
Vlak do Guimaraese a zpět ... 6,5 € + 0,6 € za kartu
Jízda historickou tramvají ... 3,5 €
Livraria Lello ... 5 €
Kombinovaný lístek na hrad Guimaraes ... 6 €
Lanovka ve Vila Nova de Gaia ... 6 €
MHD po Porto a okolí ... cca 12 € + 0,6 € za kartu
Pastel de nata ... 30 centů v Lidlu, 1,2 € ve Factory de nata až po 2,3 € v Portu na letišti