Do Gdaňsku se rád vracím. Při vzpomínce na loňské vlny veder padlo demokratické rozhodnutí, že letos v létě ke Středozemnímu moři opravdu nepojedeme. Proto na konci února kupujeme po 2554 Kč letenky Ostrava-Gdaňsk na letošní červencové svátky. Slibují pobyt od středečního rána až do nedělního večera v Polsku. Ve skrytu duše doufáme v nějaké změny od LOTu, abychom si mohli změnit odletové letiště na Prahu, nicméně letenky, na rozdíl od minulých let, drží jako přibité a nehnou se ani o minutu.
V úterý v 21:37 odjíždíme žlutým vlakem z hlavního nádraží v Praze. Čekají nás přes čtyři hodiny ve vlaku. Ten je vyprodaný snad až do posledního místečka. Ve vlaku nás přivítá hlášení, ať promineme nedostatek palubního personálu. Displeje v sedačkách fungují, ale jsou nějak líné a nabídka filmů se od posledně snad vůbec nezměnila. Na to, že už dávno zapadlo slunce, teplota uvnitř je značně nepříjemná. Jančurovi klimatizace zase buď nefunguje nebo nestíhá. A to sedíme ve třídě Standard. Třídu Low-cost nás totiž rezervační systém na trase Praha-Ostrava nenechal vůbec koupit, ačkoliv byla volná. Asi nová feature pro maximalizaci zisku. Do vzdálenějšího Havířova už koupit lze. Takto to funguje i v jiné dny. Kvůli cestovnímu pojištění neoptimalizuji a kupuji dražší variantu. Mělo by pokrýt i situaci, pokud nestihneme ranní let.
Středa
Kupodivu skoro na čas pár minut po jedné v noci vystupujeme v Ostravě, hl. n. Zdejší nádraží je otevřeno opravdu celou noc. Čekají nás tu necelé dvě hodiny, než se budeme moct vydat autobusem na letiště. Čekal jsem to tu divočejší. Kupodivu je tu klid. Půlhodiny před odjezdem autobusu se vydáváme na pěší odyseu. Hlavy pomazané napadlo, že by bylo dobré spustit speciální letištní autobus, ale už je nenapadlo ho dovést k ani jednomu vlakovému nádraží. Linka AE tak začíná na zastávce Hornopolní 25 minut pěšky od nádraží a poté staví u pár hotelů, autobusáku a pár záchytných bodů v Ostravě, které jsou ale v noci kolem třetí ráno naprosto nepoužitelné. Potěší aspoň jízdné za pouhých 25 Kč, které se dá zaplatit i kartou. Jízda autobusem trvá kolem 40 minut a pasažéry byste napočítali na prstech jedné ruky.
K ostravskému letišti sice dotáhli vlak, ale na odlety a přílety polského do/z Varšavy nenavazuje ani jeden spoj. Těch pravidelných letů tu tolik nemají, a tak se mohli trošku snažit. V době našeho příjezdu ve čtyři ráno to tam vypadá strašidelně. Všude zhasnuto, ale na druhou stranu i čisto a bez pochybných existencí.
Samostatný terminál ostravského letiště vypadá vzdušně a pěkně. O třídu líp jak v Brně. Bezpečnostní kontrola je rychlá a plynulá. Letiště disponuje několika branami ve dvou patrech. Z přízemí dnes ráno poletí charter do Antalye a z patra do Varšavy. Letadlo tu nocuje, tak se dneska poletí bez zpoždění. Naproti bráně se nachází duty free snad s nižšími cenami jak v průměrné české Žabce.
Do letadla se boarduje po ploše. Letadlo je doslova poloprázdné a nikdo u brány nijak nehrotil zavazadla (jako při mé poslední cestě s LOTem na trase Budapešť-Varšava-Praha). To samé se pak opakuje ve Varšavě. Kvůli distribuci zatížení v letadle jsme dostali i nové palubky. Lety za východu slunce jsou kouzelné, tentokrát to ještě umocněno absencí mraků. Letíme pro mě trošku exotickým typem letadla - Embraer ERJ-175. Na něj z těch Ryanairů a Wizzairů nejsem zvyklý. Je trošku menší (zejména je to znát na binech) a layout sedadel je jen 2+2, tak nehrozí získání middlu. Během letu probíhá jednoduchý servis, kdy se podává koláč plněný borůvkovou marmeládou a nabízí se neperlivá a perlivá voda.
Ve Varšavě následuje hodinová pauza a pak nový let. K letadlu se tentokrát jede autobusem a vítá nás slivkové livery. Tentokrát se letí o něco delším Embraerem ERJ-195. Let je plnější a probíhá na chlup stejný servis. Tentokrát jsme nevychytali místa a sedíme téměř nad křídlem a s výhledem to tak není úplně optimální. Vinna padá na mě, že jsem neprozkoumal seatguru a nevyužil možnosti si při check-inu změnit navržená místa. To u LOTu jde zdarma i v nejnižší třídě. Přistáváme s nádherným výhledem na Gdaňsk i pobřeží Baltského moře po pravé straně. Dosedáme v 8:10 a celý den je před námi.
Trojměstí je pojem označující souměstí měst Gdaňsk, Gdyně a Sopoty ležící na pobřeží Gdaňského zálivu u Baltského moře. Dohromady zde žije tři čtvrtě milionu lidí. V angličtině se používá označení "Tricity". V rámci této oblasti funguje hustá vlaková doprava s parametry S-Bahnu. Vlaky ve špičce jezdí každých 10 minut. Gdaňsk je nádherné lázeňské město, Sopoty lázeňské město s dlouhými plážemi a Gdyně je především přístav s mořským akváriem.
Z letiště jedeme do Gdaňsku. Akorát stíháme autobus do města, ale uvnitř se nedá koupit lístek. Ani u řidiče ani u bezdotykových označovačů lístků, které by to měly umět (nefunguje to po celém Trojměstí). Na vlakové stanici kupujeme lístek u automatu, ale tam se na dotykovém displeji sami od sebe stiskávají tlačítka a odmítá kartu od mBank, tak nám to hezkých pár minut trvá a později přecházíme na nakupování lístků přes mobilní aplikaci Jakdojade.
Nejdřív jedeme na nádraží Wrzeszcz, kde se nachází velké obchodní centrum, kde kupujeme sandálky. Někdo si totiž, až v Polsku vzpomene, že nemá co na nohu... Posléze pokračujeme do centra na nádraží Gdaňsk Glowny. Stejně jako předchozí nádraží je v rekonstrukci. Úschovna tu sice inzerovaná je, ale nedá se najít, tak svoje příruční baťůžky taháme i nadále s sebou.
Gdaňsk je město s více jak tisíci let historie. Osm století byl součást Polského království, aby na 152 let padl do německého područí. Po 1. světové válce se na dvě desetiletí stal svobodným městem, aby byl později obsazený nacistickým Německem. V současnosti má necelého půl milionu obyvatel. Historii a pohnutý osud města reflektuje jeho architektura prolínající gotiku, renesanci i manýrismus. Historické centrum je po velké rekonstrukci, protože po 2. sv. válce tam nezůstal kámen na kameni.
Ve snoubence zanechává hluboký dojem. Trojměstí sklízí úspěch na rozdíl od loňské Transylvánie. Cestou do historického centra si u Haly Targowe Kupców Dominikańskich kupujeme na nekrytém trhu výtečné maliny v porovnání s českými supermarkety za směšně nízkou cenu (čtvrt kila za 8 zlotých). Samotná Hala Targowa v současnosti má ale vzhled vietnamské tržnice.
 |
| Gdaňská katedrála |
Procházíme kolem gotické Gdaňské katedrály (Bazylika Mariacka) z 14. století, jež představuje největší cihlový kostel na světě. Napojujeme se na Královskou cestu vedoucí od Zlaté brány na Dlouhý trh, podél které se nachází ty nejvýstavnější domy. Všechny pečlivě zrekonstruované. Na náměstí zaujme Neptunova kašna z roku 1633 nacházející se před Artušovým dvorem. Ta je symbolem města. Podle legendy byl Neptun jednoho dne tak unavený z lidí házejících do kašny zlaté mince, a tak se rozzuřil a udeřil svým trojzubcem tak silně o zem, až je roztříštil na malé kousíčky a dal tak vzniknout gdaňské zlaté vodce.
Trochu nám vyhládlo, tak procházíme Zelenou Bránou a přecházíme most na ostrov Wyspa Spichrzów, kde kotvíme v mléčném baru Bar Mleczny Stągiewna. Mléčné bary jsou v Polsku pojem. Ale neprodávají mléko, jak byste čekali. Jedná se o klasické táckárny s lidovými cenami (v současné době mezi 20 a 40 zlotými za porci). Jídlo chutná dobře, i cena ujde, avšak mají jen textové popisky, a to se nám jídlo vybírá dost špatně. V nedalekém Neptunovi ale mají i obrázky a detailní popis polsky i anglicky. Další výzvou může být, že Poláci milují mleté maso a najít nemletý steak v mléčném baru je jako hledat jehlu v kupce sena. Milujete-li karbanátky, budete v každém případě nadšeni.
Další věcí, co můžete v Polsku najít na každém rohu jsou koblihy. Ty dotáhli k dokonalosti. Pokud si myslíte, že existuje jen kobliha s jahodovou, meruňkovou a možná nugátovou náplní, Polácí vás snad vyvedou z omylu. Povýšili je na umění a existuje tam snad několik desítek druhů v různých velikostech. Velmi oblíbenou náplní je růžová (z růže). Nejlepší jsou ještě teplé a ty správné podniky je takové opravdu prodávají. Počítejte s cenou mezi 3 a 10 zlotými. Inflace tu taky slušně řádí. Nejčastěji se dají sehnat mezi 5 a 6 zlatkami.
 |
| Fotku koblihy jaksi nemám, tak aspoň fotka obědu z mléčného baru. |
 |
| Oběd |
Po obědě se jdeme podívat na nábřeží podél ostrova. Zklamáním je, že na něm zrovna probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Opravuje se i ikonický dřevěný Stary żuraw portowy (Starý přístavní jeřáb), jež nesmí chybět na žádné propagační fotce. Stíháme i správný čas pro vychutnání otáčení mostu Kładka obrotowa św. Ducha. Ten se otáčí každých půlhodiny.
Od rána řešíme problémy s ubytovatelem. Rezervovali jsme si pokoj v apartmánu Sopot Loft, ale majitel nereaguje na zprávy na Bookingu a telefon byl celé ráno nedostupný. Naštěstí později ožil a dozvěděli jsme se, že check-in je samoobslužný. Bylo by to fajn na ten Booking připsat včetně toho, že instrukce dostanete v den příjezdu mezi 12:00 a 14:00. Ten samý majitel podle všeho vlastní i další apartmány v okolí.
Předpověď počasí hlásí na odpoledne déšť, tak si jedeme odložit věci do Sopotu do našeho ubytování. Snad. S kupováním lístků u automatu jsou opět problémy. Automat si kliká, co chce a nechce přijmout naše karty. Vzdáváme to a narychlo oživujeme aplikaci Jakdojade.
Doprava v Trojměstí a obecně Polsku
V Polsku vám s hromadnou dopravou pomůže aplikace Jakdojade. Ta podporuje snad všechna polská města a umožňuje vám v nich koupit jízdenky. V případě, že je víc typů lístků, zobrazí vám je všechny podle ceny a včetně podmínek. Avšak jejich lokalizace do angličtiny není úplně stoprocentní. V aplikaci se dají koupit i jízdenky pro více osob. Vlakové jízdenky jsou snadné - nemusí se nijak aktivovat. Avšak jízdenky na MHD v Gdaňsku je nutno aktivovat zadáním svého telefonního čísla a pak také "line number". Já přemýšlel nad komunikátorem LINE populárním hlavně v jihovýchodní Asii, snoubenka mě uvedla na pravou míru - myslí se tím číslo autobusu nebo tramvaje. Ve Varšavě se naopak musí v dopravním prostředku naskenovat QR kód (kód není na dveřích jak v Budapešti a naopak při příliš dlouhém spuštění fotoaparátu dostanete penalizaci 3 minuty, kdy aktivace nepůjde!). Aplikace pracuje s vlastní peněženkou, z které se hradí lístky. Největší slabinou je, že se na ní musí nabít nejméně 5 zlotých a přebytek, myslím, nejde vybrat zpět.
 |
| Gdaňský S-Bahn |
Pro vlaky se může hodit aplikace Polregio pokrývající regionální spoje. Stejnou službu však obvykle zastane i aplikace Jakdojade. Polregio se hodí hlavně na delší trasy, např. z Sopot do Leby. Na dálkové vlaky je neocenitelným pomocníkem oficiální aplikace PKP. Díky těmto aplikacím se nemusíte peklovat s automaty ani stát fronty u pokladen. Nicméně lístek na regionální vlaky je přes aplikace myslím o pár grošů dražší. Hlavní slabinou aplikace Jakdojade i Polregio je však něco jiného. Občasné výpadky, kdy prostě nefungují. Zažili jsme dva. Vždy to bylo odpoledne ve špičkových časech.
 |
| Křivý domek v Sopotu |
V Sopotu si dáváme pomyslnou mystery kešku. Podle mapy dojdeme na místo, kde má být ubytování a hledáme vchod. Podle instrukcí z SMSky se na jedněch i druhých dveřích snažíme zadat správný kód. Nakonec před vstupem do pokoje vyndaváme klíč ze schránky s číselným kódem. Odpověď na otázku, zda probíhá úklid, vynáší se koš nebo snad mění ručníky, je ne. Jak si posléze přečtu v jen polském manuálu, výměna povlečení a ručníků je možná za 50 zlotých. Hmm, to si radši v Pepku koupím nový ručník.
 |
| Maják |
Čtvrtek
Vstáváme brzy, abychom ráno stihli na pláž a následně stihli ranní přímý vlak od PKP v 7:52. Ke snídani na nádraží kupujeme čerstvé koblihy. Jedeme polským Pendolinem směřujícím do Varšavy. S každou stanicí se víc a víc zaplňuje. Jízda je příjemná a na čas. Potěší, že uvnitř funguje klimatizace.
 |
| Nádraží v Malborku |
Když vycházíme z hradu, obloha už je šedá. Z hradu se vystupuje jiným vchodem, jak jsme jsme přišli a mnohem blíž je to na nádraží Malbork Kaldowo. Z druhé strany hradu je taky spousta prodejců suvenýrů.
 |
| O pár hodin později už sluníčko zmizelo. |
Z Malborku jedeme regionálním vlakem Polregia do Gdyně. Trvá to o něco déle, ale je to o 1/3 levnější. Gdyně je takové ošklivé kačátko Trojměstí. Je taky nejméně turistická. Povýšena na město byla teprve v roce 1926 a jedná se tak o jedno z nejmladších měst v Polsku. Povýšena byla v souvislosti s vybudováním námořního přístavu. Pro turisty je v ní nejzajímavější Molo południowe (Jižní molo), kolem kterého kotví historické lodě, je tam spousta stánků se suvenýry i akvárium. Tam jsem byl minule a za mě jsem viděl už mnohem hezčí akvária, i akvária s nižším vstupným. Na Torpédoborec ORP Błyskawica i na Školní plachetnici Dar Pomorza se dá podívat. My šli na plachetnici. Zajímavé. Uvnitř to smrdí i po několika desítkách let. Důstojnické kajuty ale má malé a pěkné.
 |
| Mozaika na nádraží v Gdyni |
 |
| Torpédoborec ORP Błyskawica |
 |
| Dar Pomorza |
 |
| Konec Jižního mola |
 |
| Výborný dort za pár zlotých. Doslova. |
Hlad byl velký, a tak hned po příjezdu do Gdyně jsme zašli naproti nádraží do táckárny Domowe Jedzenie. Opět jen ne obrázky, jen popisky. Naštěstí neměli nával a mohli se nám věnovat. Jídlo úplně excelentní a nižší cenovky jak předtím v Gdaňsku a potom ve Varšavě.
Navečer se přemisťujeme zpět do Sopotu. V Pijana Wiśnia si dáváme skleničku (cca 75 Kč) a přitom vzpomínám na svou návštěvu předválečného Lvovu, kde jsem se s tím likérem setkal poprvé. Poté pobočku potkáváme v Gdaňsku i na několika místech ve Varšavě. V Budapešti ji mají také, ale za skleničku dáte dvojnásobek toho, co v Polsku (2100 HUF myslím). Po drinku pokračujeme k pláži na zdejší molo. Se svými 511,5 metry se jedná o nejdelší dřevěné molo v Evropě i nejdelší molo v Baltském moři. Za vstup na něj se platí 10 zlotých. Budete-li na něm v létě, počítejte, že na něm nenajdete ani kousíček stínu, tak to fakt chce mazat a mazat opalovacím krémem. Na každou stranu od mola se nachází nádherné široké písečné pláže a na jedné z nich zakotvíme. Po chvíli pozorování dvojité duhy značící nedaleký déšť se jdeme ukrýt do bezpečí pokoje.
 |
| Zapékanka |
Pátek
Ráno se jdeme projít k moři. Dnes je snad ledovější jak včera. Dneska homeofficuji z Costa Coffee. V poledne si vyšlápnu na sopotský maják (10 PLN) a pak obědváme v thajské restauraci Panaya. Nemůžu doporučit - vodové tom yum bez nudlí a nemastný neslaný pad thai. Nechápu, proč mají 4,6 hvězdičky. Na pozdní odpoledne se přesouváme do Gdaňsku na Westerplatte, místo se značně pohnutou historií. Musíme nejdřív vlakem do Gdaňsku a pak přestoupit na autobus. Jezdí tam tři různé linky a každá má v centru trochu jinou trasu, takže je to trošku hlavolam.
 |
| V tomto secesně-novobarokním hotelu trávili svůj pobyt i Marlen Dietrichová, Adolf Hitler nebo později Fidel Castro. |
 |
| Ne zcela autentické pad thai. |
Westerplatte je písčitý poloostrov v severovýchodní části Gdaňsku. Dříve polský, později zabraný Pruskem (dnešní Německo). Po 1. světové válce navrácen Polsku a Poláci na něm postavili vojenskou základnu sousedící se svobodným městem Gdaňsk, které později zabralo nacistické Německo. To také 1. září 1939 na Westerplatte zaútočila německá armáda a tím odstartovala 2. světovou válku. Posádka se statečně bránila velké přesile až do 7. září, kdy se vzala kvůli bezvýchodnosti situace. Dnes tu stojí velký pomník a protiválečný monument (Už nikdy víc války). Za zlaté hodinky se ocitáme v centru Gdaňsku. V Mariacke ulici obdivujeme výrobky z jantaru a přes Královskou centru opouštíme toto nádherné město.
 |
| Trosky, co zbyly po náletu |
 |
| Gdaňsk za zlaté hodinky |
 |
| Mariacka ulice |
Sobota
Ráno pobalíme věci, dáme je na nádraží do skříňky a připravíme se tak na dnešní výlet. Skříňka chce 15 zlotých v mincích a sháním je, kde se dá. Na pokladně i v obchodech okolo rozměnit nechtějí. Vydáváme se do Łeby. Do ní jede jen několik spojů denně a většinou s přestupem. Opět je možné vzít regionální vlak nebo něco od PKP za vyšší cenu, ale prakticky stejnou rychlostí. My bereme odjezd Polregiem z Sopotu do Slupsku v 9:17. V Leborku máme na přestup 5 minut. Proto jsme nervózní, když nabíráme další a další minuty zpoždění. Přijedeme tam se zpožděním 3 minuty a v lehkém polosprintu stíháme podběhnout nástupiště a usadit se v motoráku směr Leba. Tím jedeme další hodinu. Cesta souhrnně trvá mírně přes dvě hodiny.
Od nádraží je to ke vstupu do Slowińského národního parku (platí se 8 PLN jako vstupné, ale pokud jdete přes pláž, neplatí se nic) asi 40 minutová procházka, kterou taky můžete zdolat v minibusu jako my (Poláci je nazývají jako meleks) za 12 PLN/osoba. Meleksy mají na sobě destinace, kam jezdí. Nikde ale žádné Dunes/duny nebo Slowińsky park narodowy, jak bych čekal. Kdo taky má bez průpravy tušit, že Poláci dunám říkají widmy a logičtější než psát národní park je pro ně uvést Rąbka, u které ten vstup do parku leží? Vědět to rovnou, tak bychom byli u parku o pár minut dřív.
V parku se můžete pohybovat po svých nebo také meleksem (32,4 PLN/osoba), který vám může ušetřit 2x 3,5 kilometru chůze lesem. Avšak posledních 1,8 kilometru k duně budete muset jít pěšky i tak. Ano, v tomto národním parku najdete velké písečné duny a podél něj dlouhé pláže, na kterých, když máte štěstí, potkáte tuleně. Pokud ne, budete na ně muset do fokária v Helu (foka = tuleň). Co je nejvzláštnější, v tomto národním parku je povoleno se na pláži koupat, a ta voda je teplejší jak v Sopotu.
Dohromady v parku trávíme přes 5 hodin, mnohem více než jsme čekali, a to jsme jezdili meleksem. Zpátky jedeme taky Polregiem s přestupem v Leborku, tentokrát ale netrvá 5 minut, nýbrž hodinu. Snoubenka pořádně nesnídala, tak má hlad jako vlk a uloví se tradiční polský kebab. V Sopotech jsme po sedmé večer a podaří se nám mise jako Ethanu Huntovi během několika a minut a stíháme hned další S-Bahn směr Gdansk Wrzeszcz. To je pro dnešek naše konečná. Pár set metrů odsud máme náš Hotel Szydłowski. Ten byl v únoru jedním z nejlevnějších v Gdaňsku a shodou okolností taky doslova pár kroků od konečné nočního autobusu N3 směr letiště. Ten totiž začíná před nádražím Wrzeszcz. Co jsme získali na speciální operaci v Sopotech, to ztrácíme na check-inu, nějak tu nemůžou najít naši rezervaci a čtvrt hodiny trvá, než ji najdou a zaplatíme. Pokoj prostorný a být dobře udržovaný, tak i nádherný, ale takhle záhadné skvrny na mnohem místech koberce a podivná malá TV nedělají nejlepší reklamu. V místním obchodním centru dokoupíme zásoby na zítřek a jdeme spát. Zítra je neděle a většina obchodů v katolickém Polsku má zavřeno.
Neděle
Někomu LOT po vypršení relace a následném refreshi stránky jaksi prodal první denní spoj směr Varšava místo posledního, který krásně navazuje na let do Ostravy, tak si dáváme budíček na krásnou třetí ráno. Při následné kontrole pátá ráno unikla podezření, protože let Ostrava-Varšava byl v pět taky. Takhle si dáváme i celodenní poznávačku Varšavy.
Nočnímu autobusu N3 cesta na letiště trvá 40 minut. Bezpečnostní kontrola je rychlá. U gatu nikdo neřeší zavazadla a boarding probíhá přes nástupní most. První let dne, tak se letí včas. Krajina při zlaté hodince nemá chybu. Servis je na chlup stejný jako při letu sem. Jen ho člověk nesmí zaspat. Ve Varšavě ale k bráně jedeme autobusem. Vlaky z letiště vůči minulosti dost proškrtali a každá ze dvou linek jezdí cca jednou za hodinu. Než jsme našli zavazadlové skříňky, tak nám ujel vlak, bereme tak autobus. Svým způsobem je to příjemnější způsob dopravy, trvá takřka stejnou dobu jako vlak a neměl žádné zpoždění. To se o vlaku zpátky nedá dřív. Přijeli jsme s 20 minutovou sekerou. Zavazadlové skříňky se nachází před letiště a naštěstí berou i karty, byť terminál je jen na jedné z nich. Stačí ale do něj naťukat číslo skříňky a zaplatit. Mám dojem, že to tak bylo řešeno i v Sopotech. Jenže tady to bylo mnohem nápadnější.
Kolem osmé ráno se ocitáme u Paláce kultury a nauky. Posnídáme, obejdeme ho a v 10:00 se vydáváme nahoru na vyhlídku (25 zlotých). Při mé poslední návštěvě mi tento skvost unikl. Seshora se shodneme, že Varšava není zrovna pěkné místo. Ona taky byla při 2. světové válce značně poničená. Teď tu rostou mrakodrapy jako houby po dešti. Se svými 237 metry včetně antény byl ještě donedávna nejvyšší budovou ve Varšavě, avšak v roce 2022 ho překonal s 310 metry Varso Tower, který si ale z velké části pomáhá anténou (střechu má v 236 metrech).
Obědváme v nedaleké vietnamské restauraci Du-Za Mi-Ha. Znalkyně si to chválí. Pak pěšky přicházíme k polskému národnímu muzeu, kam se jdeme za 25 zlotých schladit a zabít čas. Čekal jsem leccos, ale spojení s galerií už moc ne. Nicméně expozice je hezká. Nejvíc nás zaujala část v přízemí věnovaná Egyptu.
Z muzea to bereme královskou cestou Nowy Šwiat do centra. Zastavujeme se na kafe a zákusek v Kavárně Blikle s více než stoletou tradicí založenou už v roce 1869. Interiérově i cenově bych ji přirovnal ke Kavárně Slavia v Praze. Zákusky mají fakt výborné, s cenami jen o trochu vyšší než teď v předraženém Světozoru a kafe stojí o trochu méně jak v Starbucks nebo Costě.
Míjíme prezidentský palác a do samotného historického centra přicházíme na začátku zlaté hodinky. Z placu Zamkoweho obdivujeme Zamek Królewski w Warszawie a Swietojanskou ulicí to kolem Bazyliky Archikatedralne w Warszawie p.w. Męczeństwa św. Jana Chrzciciela (zkráceně Katedrály sv. Jana Křtitele) bereme na zdejší Staroměstské náměstí (Rynek Starego Miasta w Warszawi). To nehorázně kazí nadbytek restauračních zahrádek, přes které není vidět na domy. Nechápu, kdo takové zvěrstvo mohl povolit. Zajdeme ještě kousek severněji k hradbám (Barbakan Warszawski) a Novoměstskému náměstí (Rynek Nowego Miasta). K večeři se dáváme zapékanku. Najít tu verzi bez hub dalo zabrat a nějakých 15 PLN taky neberu jako láci.
 |
| Nowy Świat |
 |
| Prezidentský palác |
 |
| Plac zamkowy |
 |
| Zámek |
 |
| Katedrála |
 |
| Staroměstské náměstí |
K nádraží se přesouváme pár stanic metrem a pak z Warszwa Centralna chytáme vlak linky RL směr letiště. O pár stanic později se na 20 minut zasekne a nikam nejede. Takhle si rychlejší alternativu k autobusu nepředstavuji.
Doprava ve Varšavě
Co se týče lístků, tak se dá použít lístek na 75 minut do zóny 1 za 4,4 zlotých nebo lístek na 24 hodin do zóny 1 za 15 zlotých. Letiště se nachází v první zóně. My hodně chodili, tak jsme si vystačili jen se dvěma normálními lístky.
Na letišti vyzvedáváme batohy a jdeme na novou bezpečnostní kontrolu. Ta je rychlá a jdeme k naší bráně. Let není úplně plný a nikdo opět nepřeměřuje ani neváží zavazadla jako posledně u letu do Prahy. Sedíme v třetí řadě hned za poloprázdnou business class. Let trvá necelou hodinu. V Ostravě dokonce přistáváme před časem z letového řádu. Autobus AE tedy v pohodě stíháme. Dokonce si na něj skoro hodinu počkáme. Opět nás jede, že by to jeden spočítal na prstech jedné ruky. Za 40 minut nás vyklápí na potemnělé a liduprázdné Hornopolní. Čeká nás skoro půlhodinová procházka noční ostravou v půl druhé ráno. Vůči očekávání nepotkáváme žádné divné existence. Jsem příjemně překvapen. Víc divných lidí potkám i přes den v Praze.
Protože jsme neměli žádné zpoždění, hravě tak stíháme Regiojet do Prahy v 2:38 (a pozdější rušíme). Ten si ze Slovenska doveze pár minut zpoždění. Je celkem plný a ze sedadel musíme poslat na své vlastní místo jednu squaterku. Do Prahy, ani se mi tomu nechce věřit, přijíždíme včas v půl sedmé ráno. A klimatizace tentokrát funguje uspokojivě.
Na kolik to přišlo?
Regiojet Praha-Ostrava ... 364 Kč
Autobus AE v Ostravě tam a zpátky ... 50 Kč
Letenka LOT Ostrva-Gdaňsk ... 2554 Kč
Ubytování Sopot Loft ... 4540 Kč/3 noci/2 osoby
Vlaky po Trojměstí ... cca 24 PLN
MHD po Trojměstí ... cca 15 PLN
MHD po Varšavě ... 8,8 PLN
Jídlo v mléčném baru ... 20-40 PLN/osoba/porce
Kobliha ... 3-10 PLN
Kafe ... 10-20 PLN
Zmrzlina ... 6-12 PLN
Sopot, maják ... 10 PLN
Molo v Sopotě ... 10 PLN
PKP Intercity Sopot-Malbork ... 24 PLN
Malbork vstupné ... 80 PLN
Malbork Kaldowo-Gdynia Glowna ...16,37 PLN
Sopot-Leba ... 20,81 PLN
Slowińský národní park - vstupné ... 8 PLN
Meleks z nádraží ke vstupu do parku a zpátky ... 24 PLN
Meleks v parku ... 32,4 PLN
Leba-Sopot ... 20,81 PLN
Ubytování Gdaňsk ... 1620 Kč/noc/2 osoby
Vyhlídka v Domu kultury a nauky ... 25 PLN
Národní muzeum ve Varšavě ... 25 PLN
Regiojet Ostrava-Praha ... 314 Kč
Zhodnocení
Polské pobřeží Baltského moře je zajímavou alternativu pro lidi, kteří nemají rádi přílišné teplo a v létě se jim ježí vlasy na hlavě z představy ještě teplejšího počasí jak v Česku. Určitě také levnější alternativa jak mnohými stále zbožňované Chorvatsko. Za 5 dnů jsme tam ve dvou nechali asi 6000 Kč, a to jsme hodně jezdili vlakem, meleksem a byli v Malborku s vysokým vstupným.