Pro přelet z Hanoje do Denpasaru využíváme letecké společnosti Vietjet. To je vietnamská nízkonákladovka a jediný dopravce operující na dané trase přímé lety. Vyhledávání letů přes web dlouhodobě nefunguje, ale naštěstí v aplikaci ano. Během nákupu se Vietjetu díky naší nepozornosti podaří nám vnutit pojištění za asi stovku. Přikupujeme sedadla a 15 kilové zavazadlo.
Na check-inu nám kontrolují víza a očkovací certifikát. Zároveň se nás ptají, jestli si chceme připlatit za místo u emergency exitu. Odpovídáme, že fakt ne. Pasová a bezpečnostní kontrola taky není nejrychlejší a k bráně se dostáváme jen nějakou čtvrthodinu před oficiálním začátkem boardingu.
Na pasové kontrole koukám, že sedadla, co jsem zaplatil, a sedadla na boarding passech se jaksi liší. K tomu jsou do uličky a ne u okénka, jak měly být. Využívám proto, že u přepážky už je personál a jdu se zeptat. Ptají se mě, jestli mám sedadlo u emergency exitu. Já jim odpovídám, že nevím, ale že jsem kupoval 20A a 20B, že bych je jaksi chtěl. Mám si přijít před začátkem boardingu a prý dostanu nové boarding passy.
Boarding začíná a jdu pro nové letenky a jaksi mě nenapadne, že by je chtěli i rovnou odpípnout. Máme kompletní priority a jsme první v letadle. Tam se jaksi ukazuje, že naše 20A a 20B je zrovna i u emergency exitu. Něco mi říká, že Vietjet od nákupu letenek změnil typ letadla.
Vůbec je to zvláštně fungující firma. Koupili jsme patnáctikilové zavazadlo. Před letem chtěli dokoupit další zavazadlo. Jejich systém odebral původní zavazadlo od spolupasažérky a ke mně přidal nové dvacetikilové. Na dotaz proč podpora odpověděla, že od letoška už 15 kg neprodávají. Když jsme asertivně po telefonu chtěli, ať si to opraví, pořád to nikdo nechápal, anglicky ani vietnamsky, a když to konečně pochopili a my nesouhlasili s tím, že si kvůli jejich chybám připlatíme, tak nezdvořile zavěsili.
Travelhack: Letíte-li ve více lidech, kupte větší zavazadlo jen jednomu pasažérovi. Je to levnější a do dané kvóty může mít zavazadel, kolik chce.
Travelhack #2: Pokud už máte koupené např. 20 kg a chcete 30 kg, doplácíte jen rozdíl v ceně.
Během letu chodí palubní servis dvakrát. Veškeré občerstvení je placené. Ceny jídel a pití odpovídají řekněme českým poledním meníčkám. Let trvá vcelku překvapivých 6 hodin. Při pohledu na mapu bych tipoval o dost méně.
 |
| Někdo zapomněl vyfotit obsah Kinder Surprise... :-D |
Na Bali vystupujeme po čtvrté odpolední. Letiště je klimatizované, ale ledničku z klimatizace, co by tu člověk čekal, nenacházím. Nejdřív je třeba projít pasovou kontrolou. Češi pro vstup do Indonésie potřebují vízum. Je možnost ho vyřídit online nebo až na místě. Při vyřízení online odpadá jedna dlouhá fronta na zaplacení vízového poplatku, ale člověk si připlatí asi dolar na poplatku za online platbu.
S online vízem se jde rovnou na pasovou kontrolu. Přepážek je otevřených spousta, fronty jsou kratičké, ale i tak se dokáží táhnout dlouhé minuty. Po pasové kontrole je si třeba vyzvednout zavazadla a vyplnit povinně celní deklaraci. Jednu na rodinu/skupinu. K tomu slouží počítačové terminály nebo online formulář.
Po projití kontrolou kupujeme místní SIM kartu s nejnižším počtem dostupných dat (asi 20 GB). Na letišti jsou všude jednotné ceny, jedno jaký operátor. SIM karty je nutné registrovat na pas a přímo na IMEI zařízení. V dual SIM telefonu pak ani nebude fungovat v jiném slotu (mají dvě IMEI). Mimo letiště jsou ceny SIMek a datových balíčků podstatně nižší, avšak může být problém najít prodejnu a provést registraci.
Směnárny jsou na tom stejně jako prodejny SIMek. Všude naprosto stejný kurz. Je jedno, kde měníte. Kurzy jsou něco mezi 5-7% nad středem. Aspoň že se neplatí žádný další poplatek za směnu. Lepší jak ve Vietnamu při pokusu koupit indonéské rupie, ale stále daleko od ideálu. Mimo letiště jsou kurzy o 1-2% lepší. Avšak prakticky všechny směnárny mají během dne stejný kurz. Pár výjimek z pravidla jsem viděl kolem Ubudu (otázka je, zda naopak neměli poplatek za směnu). Super zážitek byla komunikace s Max Bankou, která na preventivní ohlášení cesty na Bali reagovala hysterickým e-mailem, že se vzdávají kompletně zodpovědnosti za jakékoliv transakce způsobené zkopírováním karty, a to i navzdory pravidlům karetní asociace.
Na letišti koukneme, na kolik vychází Grab a posléze usmlouváme podobnou cenu. Řeknu vám "Je tu značně teplo a vlhko." To ještě víc vyniká kvůli uspořádání letiště, které je z přední strany zcela otevřené a postrádá tak přední stěnu. Co na tom, že o pár desítek metrů dál se to snaží uklimatizovat. To je, panečku, ekologie a udržitelný rozvoj.
Hotel jsme několikrát měnili vzhledem ke zdejšímu svátku Nyepi. Jakmile jsme o něm zjistili víc informací, už jsme nechtěli zůstat v uzavřeném Mercure Kuta bez zahrady a venkovního bazénu, ale hledali jinde. Vybrali jsme čtyřhvězdičkový Bali Relaxing Resort & Spa. Všude na místě kreslí pět hvězdiček, na Bookingu jsou čtyři a v realitě to jsou spíš tři. Na recepci i jinde v rezortu mluví anglicky bídně.
Možná proto, že jsem vyrostl v divokých 90. letech, kdy panovala velká svoboda, možná až anarchie, mi Bali nějak extra tolerantní nepřijde. Pro vstup do areálu chrámu si musíte kolem sebe omotat sarong, i kdybyste měli kalhoty až pod kotníky; do samotného chrámu stejně nesmíte, ten je obvykle určený jen na modlení a pro jistotu i zamčený. Navíc během hinduistického svátku Nyepi všechny lidi nehinduistického vyznání nutí zůstat doma nebo neopouštět hotel a venku chodí náboženská policie. V samotné Indii tento svátek v takové podobě neznají.
 |
| Z pokoje je vidět i moře - příjemné překvapení |
Po ubytování jdeme zkontrolovat pláž. Na fotkách vypadala tedy o dost líp. Na tu z Phu Quocu se nechytá ani omylem. Je to tu samá řasa a nezdá se, že by to tu někdo někdy uklízel. Dneska už nemáme žádné další plány, tak se jdeme navečeřet do nedaleké dobře hodnocené restaurace.
 |
| Pláž je naopak nepříjemné překvapení |
Úterý
Ráno snídáme v hotelu. Nabídka jídla o trochu lepší jak v hotelu Sapě, ale né o moc. Taková nablýskaná bída. Jen jeden druh džusu, buď z prášku nebo z jejich mdlých citrusů. Žádný čaj, žádný kávovar, jen americká antracitově černá káva v konvici. Kafaři toto zvěrstvo jistě ocení. K tomu se jí ve venkovním zastřešeném prostoru, kde i při ránu je značně teplo. V předních řadách se aspoň naskýtá pohled na pláž.
Setkáváme se s naším řidičem. Snoubenka se tu nechala trochu oscamovat. Při domlouvání s agenturou slyšela, že dneska, tj. den před Nyepi, bude výlet jen půldenní, protože po obědě se postupně uzavírají silnice kvůli průvodům Ogoh ogoh, co probíhají v každém trochu větším městečku na ostrově, a proto nás řidič po 14:00 už nebude vozit. Avšak jaksi automaticky čekala, že půldenní výlet znamená taky 50 % částky. Neznamená. Ale řešte to večer před tím, kdy jsme to díky mému rýpavému dotazu teprve zjistili.
 |
| Patung Garuda Wisnu Kencana |
Na dnešní den jsme naplánovali okruh po poloostrovu Bukit v jižní části Bali. Řidič nás nejdřív veze k 66 metrů vysoké soše Patung Garuda Wisnu Kencana, kterou lze zahlédnout i z letiště. Ačkoliv mají otevřeno každý den do noci, zrovna dneska mají kvůli Nyepi zavřeno. Podél cesty stále narážíme na další a další alegorické sochy na Ogoh ogoh. Naší další zastávkou je pláž Padang Padang. Na tu se tu platí vstupné 15.000 rupií. Vede k ní spousta schodů dolů z útesu. Pod nimi se rozkládá krásná písečná pláž, která trochu připomíná thajské Railay. Nejsou tu velké vlny a dá se tu příjemně koupat. Po okolí pobíhají opičky.
 |
| Sen každého elektrikáře |
Další zastávkou je chrám Pura Uluwatu. Ve všech průvodcích je vychvalovaný, ale já z něj mám rozpačité dojmy. Žádný wow efekt se nedostavuje. Jen je mi neskutečné vedro. Možná protože mi kraťasy obmotali sarongem, možná protože se blíží poledne nebo je tu jen dusno. Je tu taky moře drzých opiček. Do samotného chrámu tu nesmíte, ten je jen pro modlitby a pro jistotu zamčený. Na zpáteční cestě se zastavujeme na pláži Pandawa. Ta je pěkná na koukání, je tu řada stánků, zde si dáváme mdlý džus z čerstvých místních mandarinek a později i fajn maxi kokos, ale pláž je velmi nepraktická na koupání. Má velké vlny podrážející nohy a k tomu kamenné nebo betonové podloží a na něm kamínky.
 |
| A zase větráčky štěstí |
 |
| Pláž Pandawa |
Odpoledne trávíme na masáži v rezortu. Jako hosté máme 50% slevu, avšak i po slevě je to dražší jak za branami hotelu. Vybrali jsme si tento hotel i proto, že tvrdili, že během Nyepi je jejich spa otevřené. Dnes ráno nám na recepci tvrdili, že v žádném případě, u salónu, že otevření jsou, ale mají plno. Při Nyepi sice někdo seděl u vchodu, ale uvnitř to vypadalo prázdně. Doslova jsme neviděli nikoho uvnitř, vcházet dovnitř nebo vycházet.
 |
| Pláž u rezortu o den později |
Na večer se jedeme podívat na průvod Ogoh ogoh do města Nusa Dua, u kterého leží náš rezort. Sehnat volný taxík přes libovolnou taxi aplikaci je teď nadlidský úkol, tak se připojujeme k jiným hostům, co si ho objednali předem. Za mě nejzajímavější část je doba, kdy se ještě jednotlivé alegorické figuríny připravují podél silnice. V tu dobu si je můžete v poklidu prohlédnout, i vyfotit bez davů. Kolem půl sedmé začíná samotný průvod. Hlavní místo, kde se koná, se nachází na křižovatce hlavních ulic, kde stojí VIP tribuna pro platící návštěvníky a porotce. Moderátor v indonéštině vždy oznamuje příchod nové alegorické figuríny spolu s nosiči a jejich doprovodem. Během představení s ní dělají různé rychlé pohyby a hodnotí se, jestli to figurína ustojí. Během průvodu defilují desítky figurín. Akce trvá něco přes dvě hodiny. Po jejím skončení jdeme do hotelu pěšky (naštěstí jen něco přes dva kilometry), opět se nedá sehnat žádné auto. Cestou kupujeme zásoby na zítřek.
Středa
Dnes se koná Nyepi. Pro Balijce je to začátek nového roku, den ticha, půstu a meditace. V rámci náboženské tolerance to vyžadují i po příslušnících všech ostatních náboženství na ostrově i po jeho návštěvnících. Během tohoto svátku Balijci nesmí opouštět svůj domov a turisté prožívají svůj personální lockdown na hotelu, před rokem 2020 to bylo jistě originální. Má-li hotel svůj vlastní bazén nebo zahradu, můžete tam, avšak nesmíte opustit jeho areál. Údajně se zákaz netýká soukromých pláží, ale nemůžu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Bali Relaxing Resort sice svou vlastní pláž má, přesto byla obehnaná páskou a u ní na židličce seděl hlídač. Škoda, že tam nebyl včera, aby uklidil chaluhy. Podél pláže chodí i náboženská policie, co kontroluje, že nikdo není venku. Všechny obchody a restaurace jsou zavřené, výjimku mají jen ty, co jsou v hotelech. Ve zdejším hotelu naše 10% sleva do restaurace na vše platí na vše kromě bufetového obědu a večeře během Nyepi. Svérázný výklad, ale čekal jsem ho. Byznys je byznys. Jako na potvoru panuje během Nyepi nádherný slunečný den.
 |
| Hi-tech vychytávka od uklízečky |
Čtvrtek
Ve čtvrtek jedeme kolečko kolem Ubudu. Začínáme v Sacred Monkey Forest. To je hustý les s balijskými chrámy, v kterém pobíhají stovky roztomilých, občas pěkně dotěrných a drzých makaků. Je to skvělé místo, pokud se nebojíte opic jako má snoubenka, která se tím pochlubila až po návštěvě posvátného lesa. Pak se přesunujeme do Ubudu do muzea Puri Lukisan. Tam jsou vystaveny umělecká díla a lidové umění. Součástí značně vysokého vstupného (115.000 IDR) je ale i oběd v místní restauraci. Kupodivu i zasytí a chutná dobře. Na zdejší walking street se snažíme nakoupit nějaké suvenýry, ne moc úspěšně. Skoukneme ještě Saraswati Temple s jezírky plné leknínů a přesouváme se dále.
 |
| Muzeum Puri Lukisan zvenku |
 |
| Uvnitř |
 |
| Poledne v muzeu |
 |
| Saraswati Temple |
Přijíždíme ke zdejším proslulým rýžovým políčkům v Tegallalangu. Z nedalekého městečka, kde nám řidič nezastavil, se naskýtají taky krásné pohledy a zdarma, my ale parkujeme na parkovišti za městem, kde nás zinkasují o 50.000 rupií a vstupujeme do lokálního disneylandu s kýčovitými instagramovými vyhlídkami a samoúčelnými exponáty. Políčka tu ale mají hezká. Na rozdíl od Sapy je to mnohem zelenější, stupňovitější a podle vietnamské expertky i hezčí.
Obloha se začíná postupně zatahovat a při příjezdu k chrámu Gunung Kawi Sebatu začíná poprchávat. Ten je známý svými bazénky pro věřící. Avšak k autu skoro běžíme, prší. Dešti ujedeme a u chrámu Pura Tirta Empul (Chrámu vodního očištění) je jen pod zlověstně šedým mrakem. Tento chrám je ještě proslulejší svými očistnými koupelemi. Mnozí turisté je tam také podstupují. Voda se zdá být relativně čistá, ale... V průběhu prohlídky se spouští liják, abychom se vykoupali i tak. Čtvrthodiny čekáme, až se přežene. Deštník jsme nechali chytře na hotelu.
 |
| Gunung Kawi Sebatu |
 |
| Chrám vodního očištění |
Přesouváme s k dalšímu chrámu, Candi Gunung Kawi. Ano, na Bali jsou dva chrámy Gunung Kawi. To vede ke zmatení mnoha turistů. Ten druhý chrám se nachází v údolí asi půl hodiny jízdy autem od toho prvního. Dolů k němu vede spousta schodů. Z části je vytesaný ve skále a areálem protéká říčka.
Na hotel samozřejmě přijíždíme o hodinu později. Naštěstí nic nedoplácíme, ale jedno poučení z toho plyne - nikdy nevěř řidiči, jak je to či ono daleko. Obvykle značně podstřeluje čas. O tom se následující dny znovu a znovu přesvědčujeme, ačkoliv se řidič vymění.
Pátek
Další den si děláme výlet na východ ostrova. Jedním směrem nás čeká asi dvouhodinová jízda, ale máme několikero zastávek. Nejdřív asi po hodině stavíme v Semarapuře, kde je Klungkung, bývalý královský palác a hlavní město jedno z devíti balijských království - toho, které nejdéle odolávalo holandským kolonizátorům. Areál má hezkou parkovou úpravu i jedno kryté muzeum. Osobně ale stále nedokážu rozeznat chrám od paláce a muzea. Styl budov se dost prolíná.
 |
| Barong |
Následně stavíme na pobřeží u chrámu Goa Lawah. Ten je známý svými netopýry. Je jich tu fakt hodně a naleznete je v jeskyni za hlavním chrámem. Jsou aktivní i během dne. Další zastávkou je Tenganan. Vesnička vychvalovaná ve všech průvodcích pro svou autenticitu. Vstupné zde platit není povinné, ale je doporučené zaplatit aspoň 20.000 IDR za osobu. Ujme se vás místní a provede vás. My ty nadšené recenze nesdílíme a byla to procházka po vesnici, nebo spíš malém městečku, bez aut a nakoukli jsme do malého obchůdku se zaručeně ručně vyráběnými suvenýry s americkými cenami vydávaného za dílnu (výrobu jsme neviděli). Ani se tu nebylo kde najíst.
 |
| Tenganan |
Pokračujeme dalších pár kilometrů do vodního paláce Tirtagangga. Ten je mezi turisty známý svými jezírky se spoustou barevných kaprů koi, které můžete krmit. Číňani ještě měli zaracha, přesto to byla značné utrpení kvůli hromadným zájezdům a nájezdu instagramových influen-serů.
Poté stavíme na oběd. Opět zase nějaká restaurace pro turisty se značně vyššími cenami. Nicméně chutná to dobře a ráno nepomáhá. Avšak trošku podezírám řidiče, že z těch míst má provize. Pak nás už čeká poslední dnešní lokace - Virgin Beach. Trošku se zatáhlo, tak se aspoň nespálíme. Avšak krávy po cestě k pláži i na trávníku u ní nechávají tušit, že jsme opravdu na hinduistickém ostrově. Pláž vypadá čistě, až na ty tmavé části od spálených obětin. Na pohled to vypadá fakt pěkně. Jen ty vlny podtrhávající nohy fakt kazí dojem. Plavčík tu není, ale vstupné jsme platili v horní části serpentin.
Sobotu jsme si rezervoali pro návštěvu severní části Bali i proto, protože tam mělo méně pršet jak v pátek. Z počátku se daří a je krásné polojasno. Děláme si pauzu u krásného chrámu Taman Ayun. Vodopády Leke Leke ještě zvládneme za příjemného skoro zatažena. Aspoň tolik nepaří. Bohatě stačí to vlhko a dusno, co je ve stínu. Řidič tvrdil, že to je od vstupu kousek, asi 5 minut. Bylo to třikrát více a nejdřív spousta schodů dolů do údolí a pak další spousta nahoru na druhou stranu údolí. Samotné vodopády jsou 32 metrů vysoké. Dá se u nich i vykoupat. Jen pozor na kameny a spoustu lidí kolem, tak jsou plavky nutnosí.
Avšak s přibývajícími kilometry na sever se obloha zatahuje. K chrámu Pura Ulun Danu Bratan přijíždíme s tmavě šedou oblohou. Během kupování lístků začíná poprchávat. U chrámu se strhne tropický slejvák. Naštěstí, jak to v tropech bývá, po necelé půlhodině na chvíli poleví a může s deštníkem přeběhnout k autu. Pura Bratan je ikonický chrám na jezeře s horo v pozadí. To teď moc nevyniká.
 |
| Momentka z cesty na jih. Až takhle černá obloha byla na severu. |
Kvůli silnému dešti vynecháváme další zastávky a vracíme se na jih, kde déšť kolem Ubudu pomalu ustává. Nedaleko pobřeží obědváme a poté se přesouváme k chrámu Tanah Lot. Ten je populární lokalitou pro západ slunce. Pozoruje se nad ostrůvkem, kde leží část chrámu. Díky nízké hloubce se k němu dá přejít skoro suchou nohou. Sluníčko tu svítí, ale ze strany hrozí mraky, tak tu nechceme čekat až do nejistého západu a připlácet za delší výlet. Jestli nějaké místo na Bali vypadá jako turistické ghetto, tak tady. Jsou tu snad stovky obchodů se suvenýry. Tolik jich jinde nebylo.
 |
| Restaurace |
Neděle
Poslední den odlétáme až v devět večer. Původně jsme sice chtěli odpočinkový den, ale Nyepi nám udělal škrt přes rozpočet, tak máme další roadtrip. Nejdřív jedeme do Bali Bird Park. To je zoo zaměřená čistě jen na ptáky a mají tu spoustu papoušků. Dělají i ptačí show a různá veřejná krmení. U krmení pelikánů jsem se až bál být tak blízko. Ten zobák mají fakt obrovský.
Po ptačím parku se přesouváme do Bali Musea v Denpasaru. Řidič v něm ještě kupodivu nikdy nebyl, tak si ho se zájmem prohlíží. Jen jsme ho nejdřív museli donavigovat, kde to vlastně je. Na to, že to má v průvodci od DK Eyewitness dvojstranu, je to s podivem.
 |
| Exponát |
Po obědě se snažíme dokoupit suvenýry. Vyrážíme do všemi průvodci a blogy opěvovaného Seminyaku (město), které má být na to nejlepší. Nemůžeme tam najít nic pro nás použitelného. Ani na tom jejich blešáku. Tamější pláž se svou hnědou barvou písku působí špinavě, zamračená obloha a vítr na dojmu moc nepřidá, tak se tam ani nezdržíme. Nakonec popojíždíme pár kilometrů na jih k obchodu Agung Bali. Až tohle je to správné místo. Spousta triček, dokonce v evropských velikostech, spousta šatů a různých cetek za jakž takž ucházející ceny a bez smlouvání na první dobrou. Navíc uvnitř mají klimatizaci. Ono koupit na Bali tričko není jen tak, mají své vlastní číslování a obvykle končí na rozhraní evropské L/XL. Větší prostě nemají.
 |
| Žebírka |
 |
| Křupavá přesmažená kachna |
 |
| Seminyak |
Na letišti jsme nějakých 2,5 hodiny před odletem. Ačkoliv tam hučí klimatizace na plné pecky, u check-in přepážek je horko (aspoň mně ano, snoubenka se tak netváří) neboť jsou blízko vstupu do tohoto letiště bez přední stěny. Vypadá to hezky, ale podle mě extrémně nepraktické a neekologické. Na check-inu jdeme do kratší fronty jen na baggage drop, protože jsme si check-in už udělali online. Vyhovíme agentčině žádosti na změnu sedaček na let do Istanbulu a zaděláme si na fakt příjemný let. Sedět na původních sedadlech, nic takového by se nestalo (pro rýpaly: ale mohlo by něco jiného).
 |
| Evakuační cesta před tsunami vždy potěší... |
Třináctihodinový let z Denpasaru do Istanbulu jsme si moc neužili kvůli neomalenému pasažérovi před námi. Abych o tom dlouze nepsal, tak jen napíšu, že ChatGPT tvořené americkou společností si myslí, že chování pasažéra bylo nevhodné a minimálně xenofobní a že se posádka chovala selektivně a neadekvátně. Samozřejmě, jedná se jen o jazykový model a ten je sám o sobě omylný a záleží na tom, jaká data mu předložíte. Každopádně hláška pasažéra "I am Turkish and this is Turkish Airlines, that's why the crew will do what I want" je perla sama o sobě. Steward ji později ještě kontroval nivelizováním rasismu, ale to se už do slušné společnosti nehodí. Už to s aerolinkou řeším dva měsíce a ještě se ani pořádně neomluvili.
V Istanbulu jsme měli dvě hodiny na přestup a zase jsme se parádně prošli. Já to jejich nové letiště miluji. Něco tak nepraktického se jen tak nevidí. Tentokrát jsem to počítal. Od výstupu z letadla po příchod k nové bráně nám to trvalo 65 minut. Navíc jsme museli přes novou security. Let do Prahy už byl standardní bez jakéhokoliv faux pas ze strany posádky a podávalo se jedno teplé jídlo.
V Praze na pasové kontrole se zase nechytali, co znamená rodinný příslušník občana EU, ale s tím jsme si už poradili celkem hravě, byť to bylo nepříjemné. Na zavazadlovém pásu jsme sebrali zavazadla a kvůli další objemné krabici jsme zase nasedli na taxi.
Kolik to stálo?
Letenka Hanoj-Bali ... cca 2400 Kč
SIM na letišti s 20 GB dat ... 15 $
Hotel na 6 nocí ... 3.867.000 IDR
Pronájem auta s řidičem 540.000 IDR / den + případný příplatek 150.000 IDR za vzdálené regiony
Vstupné na pláž Labuan Sait (Padang Padang) ... 15.000 IDR
Vstupné na Pura Uluwatu ... 50.000 IDR
Vstupné na pláž Pandawa ... 15.000 IDR
Vstupné do Monkey Forest ... 80.000 IDR
Vstupné do Museum Puri Lukisan včetně oběda ... 115.000 IDR
Vstupné na rýžová políčka ... 50.000 IDR
Vstupné do Gunung Kawi Sebatu ... 30.000 IDR
Vstupné do Tirta Empul .... 50.000 IDR
Vstupné do Candi Gunung Kawi ... 50.000 IDR
Vstupné do Tegenungan Waterfall ... 20.000 IDR
Vstupné do Semapura ... 50.000 IDR
Vstupné do Tengananu ... dobrovolných 20.000 IDR
Vstupné do vodního paláce Tirtagangga ... 50.000 IDR
Vstupné na Virgin Beach ... 30.000 IDR
Vstupné do Taman Ayun ... 30.000 IDR
Vstupné na vodopády Leke-leke ... 50.000 IDR
Vstupné do Pura Ulun Danu Bratan ... 75.000 IDR
Vstupné do Tanah Lot ... 60.000 IDR
Vstupné do Bali Bird Park ... 385.000 IDR
Vstupné do Bali Museum ... 50.000 IDR