pátek 1. června 2018

Pláže a thajské masáže na Krabi

Na Krabi jsem věděl, že se chci vrátit. Když jsem tu byl poprvé, tak jsem ho jen tak prolétl a i tak na mě stihlo udělat velký dojem. Krabi je plné pískovcových skal trčících z moře porostlých hustou tropickou vegetací, která spolu s jemnými písčitými plážemi dokresluje rajskou atmosféru.


Ao Phra Nang Beach na Railey Bay

1. Dramatický odlet do JV Asie
2. Bangkok: Opětovné shledání s Městem andělů
3. Poznávání thajské kultury zakončené pařbou v Bangkoku
4. Jak jsem stopoval v Angkor Watu
5. Kuala Lumpur, čisté město, kde po schodech pobíhají makaci
6. Český lev u singapurského merliona
7. Pláže a thajské masáže na Krabi
8. Jak jsem zadarmo jezdil Uberem po Bangkoku
9. U ropných šejků v Kataru aneb poprvé v 5-hvězdičkovém hotelu

Letiště v Krabi mě uvítalo polojasnou oblohou a mnohem snesitelnějším počasím než v Singapuru. U stánku AIS jsem poprosil opět u vysunutí svého šuplíku se SIM kartou, abych tam mohl vložit už dříve koupenou SIMku od stejného operátora, ve směnárně směnil zbytek singapurských dolarů na tvrdé thajské bahty a z bankomatu se skřípěním zubů vybral 10.000 THB s poplatekem 220 THB thajské bance za výběr (v Thajsku to jinak nejde).

U přepážky jsem si pak objednal minivan do Ao Nang. To je asi 30 kilometrů. Za to tu chtějí už 150 THB. Minivan sice byl nový, ale působil už dost jetě. V honbě za mamonem nakonec vzadu vztyčili další dvě sedačky, které původně byly zaházené zavazadly, a na ně posadily dva nebožáky, kteří je měli ze všech stran až nad hlavu.

Bungalovy v Ao Nang

Krajina kolem Krabi je podmanivá. Kolem dokola samé načervenalé skály mírně porostlé bujnou vegetací. Vypadá to tu skoro jako v Avataru. Do mého Bungalowu jsem dorazil těsně před pátou odpoledne. Paní na recepci sotva mluvila pár slov anglicky. Podle mapy jsem si myslel, že to je k moři blíž. O dost. Šel jsem pěšky mírně svažitou ulicí 15 minut, než jsem se dostal k moři. Sice už bylo blízko západu slunce, ale ta pláž na mě dělala špinavý dojem. Jistě kdysi byla bílá, jenže teď už je její písek šedý špínou od všudypřítomných lodí, které jsou schopné zabrat i půlku pláže. Počkat, co to tu je cítit? Ano, rybina, jak jsem si myslel, odpad vypouští přímo do moře. Za mě do Ao Nangu na koupání rozhodně ne. To spíš už do toho McDonaldu na jídlo, co tu stojí přímo na nábřeží. Vlevo se dá z Ao Nangu doplout na Railey Beach, vpravo na jiné pěkné čisté pláže. Navečer se trošku rozpršelo. Tomu tedy vážně neříkám sezóna. No, vždycky musím mít něco extra. K večeři jsem si dal padthai sea food (120 THB) a poté si došel na masáž za 250 THB. Opět to nebylo ono. Hlavně, že masérka znovu vnucovala happyending, o který jsem neměl zájem.

Zašlá pláž v Ao Nang při západu slunce
Ao Nang s typickými skalami pro celé Krabi
Pad thai sea food

Ráno jsem se šel podívat k moři pevně rozhodnutý se namočit v moři. Ze včerejška jsem už věděl, že jít pláži vlevo nemá smysl. Pláž vpravo v dáli končila skalnatým mysem. Právě na něm jsem našel jednu panenskou a čistou plážičku, kde jsem byl úplně sám.

Přes poledne jsem se lodí dopravil na Railay Beach West (100 THB). Samozřejmě jako na potvoru hotel jsem měl úplně na druhé straně. Railay Bay je sice součástí pevniny, ale není s ní nijak silničně spojen, tak se tam musí doplout na lodi. Díky tomu jsem si do detailu prohlédl celou nákupní ulici a celé jeho západní pobřeží, které jsem musel obejít. Když jsem se konečně dostal k Railey Rapala Rock Wood Resort, čekalo mě další nemilé překvapení. Sice se nachází v první řadě u moře, ale k recepci vede aspoň 50 schodů. Moje chatka, kterou jsem vyfasoval měla dvojlůžko, nízko umístěná okna a improvizovanou koupelnu. Ze sprchy sice tekla teplá voda, ale o něčem jako sprchový kout nebo závěs, jsem si mohl nechat jen zdát. Jako sprcha přece slouží celá. Záchod byl splachovací, ale jako splachovadlo sloužil blízký barel a kyblík. Aspoň, že ta klimatizace fungovala. Jen to všechno muselo být velice ekologické. Pod dveřmi aspoň centimetrová škvíra, mezi neklimatizovanou koupelnou a pokojem prosvítaly spáry a konečně dveře do ní nešly zavřít zrovna přesvědčivě.

Východní strana na Railey není zrovna jako z katalogu...

Ubytování jsem vůbec s ohledem na pláže nevybral správně. Na východní pobřeží Railay Bay nejsou žádné pláže na koupání, jen velké přístaviště, špína a několikasetmetrový rozdíl v hladině mezi přílivem a odlivem. Zajímavé pláže jsou až na východě a jihu. Oblékl jsem si trenkové plavky a vyrazil k vodě. Dojít k nejpěknější pláži Ao Phra Nang Beach byla záležitost půl hodiny. Cestou se jde kolem rozeklaných jeskyň a skrz prales. Když máte štěstí, zahlédnete i opičky. Když jsem k ní došel, právě vrcholil příliv, tak byl skoro všechen písek pod vodou. Vypadalo to tam jako v nějakém prázdnějším jihoevropském rezortu. Relativně dost lidí na písku a pár ve vodě plus spousta zaparkovaných lodí. Jen ta voda byla studenější než minule. Druhá pláž, na západě, Railey Beach, byla volnější, je taky větší a při přílivu na ní zůstává víc písku suchého. Ale ty zaparkované lodě jsou tam taky. Koneckonců jsem na ní vystupoval při připlutí z Ao Nang.

Railey je plný skal
Lesk a bída Railey
Další opičák


Odpoledne jsem si zašel na jídlo. Čekal jsem to tam horší. Fajn místní menu s ovocným smoothiem přitom nevyšlo na víc než 120 THB. Když vás omrzí pláže, můžete se zajít podívat do místní Diamond Cave (50 THB). Uvnitř uvidíte spoustu krápníků, uslyšíte netopýry, jen nečekejte nějaké schlazení. Zase je v ní stejné vedro jako venku.

Ahoj!
Navícená Diamond Cave, uvnitř které žijí okřídlené myši. Diamanty nejsou v ceně prohlídky :-(

Večer před západem slunce jsem znovu vyrazil na Ao Phra Nang Beach. Příliv už znatelně ustupoval a bylo vidět mnohem víc písku. Lidí a lodí tam také už bylo diametrálně méně. Většina jsou totiž denní návštěvníci z Ao Nangu a okolí, co nespí na Railay. Pozorovat tam západ slunce je něco kouzelného. Ani jsem nestačil dokončit videohovor s přítelkyní a už se na mě hnal tropický deštík. Sice pláštěnku mám, ale toto bych v sezóně vážně nečekal. Už se z toho začíná stávat stereotyp. Večer na Krabi přichází liják.

Railey Beach West je přes den plná lodí... :-/
Západ slunce nad Phra Nang Beach


V pokoji jsem seznal, že vážně nejsem typ člověka pro nošení kraťasových plavek. Ta síťka v nich mi za tu trošku chození stihla odřít citlivá místa. Ráno tak z koupání nic nebylo a jen jsem šel chytit svou loď na Phi Phi. Tu jsem kupoval ještě doma přes PhuketFerry za 12,52 eur. Byla to jediná loď, co jezdí přímo z Railey na Phi Phi. Najít její přesné místo odjezdu byla vyšší dívčí. Nikdo nevěděl nic určitě a chtělo si to nechat časovou rezervu. Odjíždí za západní části Railay z pláže Railey Beach. Ale nekotví přímo tam. Cestující k ní sváží místní malé loďky. Řada z nich chrlí fakt kouzelný tmavě černý dým. Ať žije ekologie. Loď sama na tom není o moc lépe. A podle lidí na palubě musela už předtím vyplout z Ao Nang.

Začezené sbohem Railey

Plavba byla příjemná, ani jsem nestihl dostat mořskou nemoc. Většinu času na palubě jsem přečkal ve stínu na čerstvém vzduchu na pravoboku. Díky její trase jsem pak ani neměl touhu vydat se na 5-islands tour, protože jsem je jasně viděl všechny při této plavbě včetně proslulého Chicken Islandu (také známém jako Ko Kai).

Ko kai čili Kuřecí ostrov vděčí za své jméno jedné vytrčené hubené skále vypadající jako kuřecí hlava.

Na Phi Phi jsem dorazil krátce po poledni. Phi Phi je jedno z hlavních lákadel celé oblasti Krabi a na cenách je to už docela znát. Navíc se všechno musí dovézt lodí. V místním 7-Elevenu žádné lidové ceny nejsou. Voda stojí třikrát víc než na pevnině. Restaurace jsou kapitolou samy pro sebe. Najdete tu špičkově vypadající restaurace, co servírují čerstvé ryby a mořské plody. Jen za ty ceny by se nestyděli ani ve Španělsku. Nebo tu můžete najít méně elegantní restaurace servírující pad thai a podobná jídla začínající na 80 až 100 THB. Jen počítejte s jejich otázkou “do you want rice?” Rýže totiž není v ceně a stojí další 20 THB. Dal jsem si tu pad thai shrimp (s krevety) a napočítal jsem tam celkem čtyři kousíčky umrněných korýšů. Masové varianty, co do počtu masových kousků, na tom byly jen nepatrně lépe.

Uličky na Phi Phi
Tradiční Phi Phi...
...ale globalizace se svými nabroušenými zuby zakousává i sem

Bydlel jsem tam v Don Chuckit Resortu, s ohledem na cenu docela dobrý deal. Jinak jeho bledě fialová barva, ledabyle udržované cestičky a vybavení pokojů mi neustále připomínalo socialismus a nějak jsem se toho dojmu nemohl zbavit. Kamarádka o den později nabrala stejné pocity. Hned po ubytování jsem vyrazil na mou oblíbenou pláž Loh Dalum s kokosem v ruce. Jen škoda, že už tu nejsou tak velké jako v Kambodži.

Socialisticky vypadající Don Chuckit Resort
;-)
Pláž na Phi Phi s lidmi v plné sezóně

Ostrov se za ten rok a kousek stihl znatelně změnit. K horšímu. Už od přístavu na vás hned křičí Mc Donald’s, který tu předtím nestál v nové a naprosto nevkusné betonové zástavbě. Je to škoda takhle ničit tak krásný ostrov. Odpoledne jsem vyskočil z vody a došel jsem si na Phi Phi Viewpoint 1 a 2. Vyjít k nim vyžaduje zdolání spousty schodů a zaplacení 30 THB jako vstupné, protože se jedná o soukromý pozemek. Kolem je udělaný opravdu pěkný udržovaný park se spoustou květin. Z viewpointů se pěkně pozoruje západ slunce nad úžinou spojující dvě hornaté části tohoto ostrova. Rovněž můžete narazit na hrající si opičky. A jak jinak, těsně po západu slunce mě zastihl další tropický déšť.

Viewpoint 1 je ještě celkem nízko, ale má nádhernou zahradu
Viewpoint 2 je už v obležení lidí čekajících na západ slunce
Západ slunce nad Phi Phi
Na večer jsem zašel na thajskou masáž. Je úplně běžné, že tu na vás pokřikují masérky “hello sexy man”. Vybral jsem si jeden podnik stranou a tajně jsem doufal, že tu dostanu pouze skvělou masáž na má ztuhlá záda. Místo toho jsem dostal fakt nadrženou masérku, které jsem aspoň desetkrát musel vysvětlovat, že vážně nechci happyending, ani se s ní nedomluvím na později na šoupání, protože mám přítelkyni (a ani nic nechci chytnout). Marné bylo její přemlouvání slovy "co se stane v Thajsku, zůstane v Thajsku". Nakonec slevila na nula, nasadila mi thajskou masážní kravatu a vlepila pusu, ale ani tak nepořídila. Bez tak by to byl stejně nějaký druh free2play s menší zoo jako dárek, abych na ni mohl dlouho vzpomínat. Najít solidní masážní salón není v Thajsku žádná sranda nebo až moc velká. Záleží na tom, co od masáže očekáváte.

Takováto cedule vždy potěší...

V noci jsem koukal do map a zjistil jsem, že na tu Long Beach, na kterou lákali naháněči na každém rohu, že tě tam dovezou lodí za 150 THB, se dá dojít normálně pěšky. Google Mapy tu nejsou dobrá volba, chybí v nich prakticky všechny cesty. Naproti tomu takové Maps.ME obsahují snad i ty nejmenší cestičky, co tu jsou. Daleko víc, než samotná Long Beach, která je z půlky zaplavená loďmi, rychle klesá do moře, má celkem hrubý písek a studenou vodu, mě zaujaly plážičky po cestě. Ráno jsem byl na nich takřka sám, pod nohami se hemžilo plno rybiček, jemný písek a při odlivu fakt nekonečná chůze jen pro trochu ponoru.

Long Beach (aspoň myslím)
Malá plážička cestou k Long Beach
Pohoda s kokosem

Ostrovy Phi Phi jsou dva. Phi Phi Don, na kterým jsem byl teď, a neobydlený Phi Phi Leh, na kterém leží proslulá Maya Beach. Dlouho jsem zvažoval, jestli se tam vydat, a nakonec jsem dal přednost Long Beach. Dělají se tam organizované výlety lodí za 400 až 600 THB. Ale to jim nestačí, letos na pláži vybírá vstupné, a to rovnou ve výši 400 THB za osobu. Mimoto se tam doporučuje jet brzy dopoledne, poněvadž později je na pláži tolik lidí a lodí, že není takřka možné zahlédnout samotný písek. Zkontrolujte si fotky na googlu.

Počasí se zkazilo
Přístav

Odpoledne dorazila kamarádka, která mě na večer protáhla tolika plážovými bary, že je ani nespočítám, ačkoliv jsem neměl ani jediný drink. Moderní jsou tu ohnivé show a různé chlastací hry jako vystřižené z Prci, prci, prciček. Ráno jsme se šli podívat na pár pláží směrem na Long Beach. Po obědě jsem už ostrova odjížděl, kamarádka až večer.

Noční ulice s vánoční dekorací
Číči na Phi Phi

Mým dalším cílem bylo Krabi Town. Lístek na loď jsem si koupil den předem za 350 THB. Sice tu mají unizóno stejné ceny, avšak jak kamarádka objevila, u některých stánků jsou včetně transportu na hotel, u některých ne. Já to štěstí neměl, ona ano. Kromě toho bych tu chtěl poznamenat, že není pravda, že lístek na loď se dá koupit kdykoliv. Kamarádce se při cestě na Phi Phi stalo, že jí řekli, že lístky na loď v poledne jsou už vyprodané a musela tak tvrdnout další dvě hodiny v přístavu.

Molo v Krabi Town

Po připlutí do Krabi jsem zjistil, že za nepřliš pohodlnou dopravu 2 kilometry na dřevěné lavici na korbě pickupu, čemuž říkají honosně minibus, chtějí 70 THB. Ozval se ve mně levnocestovatel, že to radši dojdu a že si aspoň prohlédnu město. Krabi Town jako takové je hrozná díra. Ačkoliv je to neuvěřitelné, ještě větší díra než před rokem Phuket Town na protější straně zálivu. Po cestě do hotelu jsem nepotkal nic zaznamenáníhodného.

Taková normální ulice při cestě z přístavu do centra Krabi Town
Haf! Toulavých psů tu potkáte fakt hodně. Naštěstí většinou velice milých a klidných.

V hotelu, tedy oficiálně hostelu, jsem tentokrát dostal královsky velký pokoj s balkónem. Když to tak vezmu, tak se na něj nechytá ani pětihvězdičkový hotel o pár dní později (jen to vybavení bylo jinde). Osprchoval se a vyrazil do centra. Ještě předtím jsem si v recepci na zítřek zamluvil výlet do Tiger Cave (200 THB) a shuttle na letiště (90 THB).

Je libo čerstvou rybu?
Mud Crab Monument na nábřeží. Většinu času v obležení čínských turistů.

Všechny atrakce v srdci Krabi Town projdete s přehledem za tři hodiny, a to vám ještě zbude čas na večeři. Na nábřeží je obrovská socha bahenního kraba, naproti ní je jedna dobrá rybí restaurace s rozumnými cenami (50 THB za 100 gramů čerstvé ryby), kam chodí všichni, co jsou ve městě, a večer je v ní opravdu nával, pár kroků odtamtud je proslulý noční trh, který se ale koná jen od pátku do neděle. Za ním na mírném kopečku stojí menší chrám Wat Kaew Korawaram. Z něj je pěkný výhled na centrum města a přilehlý záliv, z kterého sem tam trčí nějaká skála.

Wat Kaew Korawaram zdola
Wat Kaew Korawaram shora

Večer dorazila kamarádka. To byla poslední část, kdy se na chvíli protnuly naše cesty. Tak jako tak obrovská náhoda. Vyrazily jsme ke krabovi do restauce na rybu. Mou první rybu zde v Thajsku. Narazili jsme i na nějaký menší noční trh pro místní, co se tu koná každý den. Můžu říct, že ta zdejší žlutá manga vypadají jako umělá.

Noční trh

Ráno kamarádka jela na letiště, aby se vrátila do Prahy. Já místo toho jel do Tiger Cave Temple. Tušil jsem, že mi to dá zabrat. Chtěl jsem jet už v sedm ráno, jen minibus na tento čas byl zrušen a já musel jet o dvě hodiny později. To už bylo celkem teplo. Tiger Cave (Wat Tham Suea) je soustava chrámů pár kilometrů za městem. Podle pověsti byla založena v sedmdesátých letech jedním mnichem, který když šel meditovat do jeskyně, uslyšel tygří řev. Od té doby vyrostl na úpatí skály chrám, další chrám opodál, všude je plno roztomilých opiček a samozřejmě je také chrám s velkou stúpou a buddhou na vrcholku skály tyčící se nad tímto místem.

Tiger Cave

Vede na ní celkem 1237 různě vysokých schodů. Některé jsou vyšší než 30 centimetrů. První třetinu výšlapu návštěvníky terorizují protivné opice. I mně se pokusily sebrat flašku s vodou. Ale nedal jsem se. Ve vyšších částech schodiště naštěstí nejsou, ačkoliv by měly práci velice snadnou. S přibývajícími schody jsem si připadal už jako přehřátý průtokový ohřívač vody. Celá jeden a půl litrovka vody ve mně zmizela a ani nevím jak. Schodiště vede vzhůru po skále pralesem. Sem tam kolem ní je nějaká stúpa nebo výhled do okolí. Dopoledne je z většiny ještě ve stínu a sem tam zavane i mírný vánek. Nahoře to už docela fičí. Zůstal jsem tam určitě přes půl hodiny, abych se schladil a užil si výhled na okolní lesy, skály s mořem v dáli. Nahoře na vás dohlíží velká zlatá stúpa a jeden obrovský sedící buddha. Naštěstí je to tu taky pramen pitné vody na doplnění zásob.

Schody vedoucí k vrcholku...
...plné drzých opic
Nahoře...
,,,je spousta soch a nádherný výhled
Chladím se na vrcholu u Buddhy po třech litrech vody a v naprosto promočeném oblečení...
Výhled do okolí

Když sejdete dolů, můžete se kochat různě poskakujícími opičkami. Je jich tu fakt hodně. Toto místo má jen jednu vadu. Není se tu kde pořádně najíst. Místní vývařovny opodál s pochybnou hygienou a bez anglického ani thajského menu fakt nepočítám. Aspoň, že tu je jeden koloniál se zmrzlinou. Udělalo se tu takové vedro, že než jsem zmrzlinu snědl, tak už mi tekla po rukou. Jinak tu jsou i veřejné sprchy volně k použití. Kdo to ale mohl tušit, že? Ručník ani oblečení na převlečení s sebou nemám.

U dolního chrámu se můžete kochat desítkami roztomilých loudících opiček

Ve dvě odpoledne jsem byl zpátky v hostelu. Dal jsem si studenou sprchu, převlékl se a pak šel ulovit oběd. Určitě nejlepší jídlo zde na Krabi jsem si dal u babči v jedné vývařovně za 40 THB, nudlovou polévku s kachnou. Takovou porci masa jsem už dlouho neměl. Na čtvrtou jsem už k hostelu šel vyhlížet minibus. Sušil jsem přitom ručník. Když mi recepční přišla říct, že už je tu, ale musím jít támhle dopředu k hlavní, ručník se mi z toho překvapení nějak vypařil z hlavy a zůstal ležet venku na stolku.

Na hlavní nečekal minibus, nýbrž normální městský autobus, co už hodně pamatoval. Na letiště nás odvezl čtyři včetně řidiče. Zvláštní to kraj. Na letišti jsem byl tři a půl hodiny předem. Raději jsem však chtěl mít časovou rezervu. Tady člověk nikdy neví. Do Bangkoku jsem letěl stylově s Bangkok Airways. Ty jsou normální plnotučnou aerolinkou, v ceně mé diskontní letenky bylo občerstvení i odbavené zavazadlo. Byl čas, tak jsem se šel zeptat k přepážce, jestli mi můj batoh vezmou jako příruční zavazadlo. Přeci jen už asi měl trochu nadváhy. Mezitím jsem řešil případ ztracených sluchátek. Prohledal jsem úplně všechno a nenašel jsem. V Bangkoku budu mít speciální misi. Let zpátky do Prahy bez nich dám těžko.

Letiště na Krabi
Samoobslužné kiosky od Air Asia. Pozor, ohrádka na zavazadla má i váhu!

Přes security jsem už tak hladce nepřošel. Na Phi Phi jsem si musel ostřhat nehty, tak jsem si koupil ty nejlevnější nůžky, co jsem našel (15 THB), ačkoliv kamarádka mi pár dnů předtím tvrdila, jak si s sebou všude vozí svoje manikérní nůžky. Samozřejmě, že mi ten kus plechu v zavazadlu zatrpklá ostraha hned našla a neoblomně vyhodila jako ostrý předmět, ačkoliv byly malé, tupé a z víc než půlky z plastu a nepomohlo ani několik minut přesvědčování. To by mě zajímalo, jak to ona dělá.

Letadlo Bangkok Airways
Lehký snack na hodinovém letě

Let s Bangkok Airways byl pohodový. K jídlu jsem dostal kuřecí s rýží, malý moučník a na výběr z několika nápojů. Ohledně rychlosti servírování by se mohly leccos přiučit i Qatar Airways. Trval totiž sotva hodinu vše se s rezervou stihlo.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)