neděle 3. června 2018

Jak jsem zadarmo jezdil Uberem po Bangkoku

Můj asijský výlet se chýlí ke konci. Už mě čekají jen dvě noci v Bangkoku, než mě spolkne Airbus A380 a vyplivne mě v Kataru. 


Nad touhle scénou jsem dlouho přemýšlel - co tím asi umělec a vedení obchoďáku si přeje sdělit návštěvníkům...?

1. Dramatický odlet do JV Asie
2. Bangkok: Opětovné shledání s Městem andělů
3. Poznávání thajské kultury zakončené pařbou v Bangkoku
4. Jak jsem stopoval v Angkor Watu
5. Kuala Lumpur, čisté město, kde po schodech pobíhají makaci
6. Český lev u singapurského merliona
7. Pláže a thajské masáže na Krabi
8. Jak jsem zadarmo jezdil Uberem po Bangkoku
9. U ropných šejků v Kataru aneb poprvé v 5-hvězdičkovém hotelu

Do Bangkoku jsem doletěl v devět večer. U směnáren před vstupem do vlaku jsem vyměnil zbytek malajských ringitů, protože vím, že je v Praze nikde neberou a těžko někde dostanu lepší kurz než tady. Pak jsem dojel ke svému hotelu nedaleko stanice nadzemky, odkud mě o den a čtvrt později čeká ranní jízda na letiště.

Pravděpodobně Ratchprarop Road v okolí Sodsai Garden

V ubytování Sodsai Garden se mě snažili při check-inu napálit. V rezervaci jsem měl jasně napsáno pokoj s balkónem, přesto mi na první pokus dali kobku bez oken, kde se o jakémkoliv balkoně nedalo mluvit. Když jsem se vrátil a slyšeli, že chci slevu nebo pokoj s oknem, odněkud vydrápli pokoj s balkonem. Podle nich všechny měly srovnatelnou kvalitu. Podle mě ani omylem. Pokoj samotný byl celkem velký, jen ten balkon byl další místní podfuk. Jestli člověk normálně od balkónu očekává výhled, tak zdejší balkon byl napevno pobyt dřevěnými žaluziemi, přes které nebylo nic vidět jen úzké štěrbinky světla, ale lepší než nic. Mimoto do koupelny se vstupovalo právě přes vyhřátý balkon.

Malý domácí oltář
Nadzemka

Ráno jsem se vypravil do víru velkoměsta strávit svůj poslední den v jihovýchodní Asii. Když jsem přemýšlel, jak se tu budu pohybovat, protože místa, kam chci nejsou zrovna poblíž metra nebo nadzemky, padla mi do oka nabídka od Uberu - desetkrát 60 bahtů na jízdu a dokonce tu není potřebná žádná minimální částka. To stojí za prubnutí. Nejdřív jsem zajel za kamarádkou pro kufr. Cesta tam nula, cesta zpátky taky nula. Dám kufr do pokoje a jedu si splnit svou občanskou povinnost, tentokrát 57,70 THB (skvěle mě to zmátlo - myslel jsem, že je to zdarma taky). Inu, nelehký to život voliče.

Jízdy zdarma - důkaz místo slibů

Před týdnem, když jsem jel za kamarádkou na Bang Wa, v Google Trips mě zaujal chrám Wat Paknam Phasi Charoen s nefritovou stúpou, který jsem už bohužel nestihl navštívit. Z Bang Wa tam chytnu Ubera jakbysmet. Sice je to několikrát dál než na volby, ale tentokrát opět za nula nula nic. Navštívit tento chrámový komplex vřele doporučuji. Jednak je ohromný a protože je stranou, nejsou v něm skoro žádní bílí turisti. Chodí tam jen místní. To nejzajímavější se skrývá ve velké bílé stúpě umístěné stranou. Ta má několik pater a v nich jsou umístěné různé vzácné předměty a slouží jako muzeum. Jen se připravte na to, že boty musíte nechat u vstupu.

Wat Paknam Phasi Charoen

Wat Paknam Phasi Charoen
Wat Paknam Phasi Charoen

Pagoda v Wat Paknam Phasi Charoen
Exponáty v muzeu v pagodě

Muzeum v dalším patře pokračuje
Nefritový oltář v posledním patře pagody

Výhled z pagody na město

V posledním patře se nachází barevně nasvícený nefritový oltář v podobě další stúpy. V tomto patře také můžete vyjít na ochoz obepínající stúpu a užít si výhled na Bangkok. Jediné mínus tohoto místa je, že tu neklimatizují, tak uvnitř je až nekřesťanské vedro. Za to výtah tu mají a můžete se až nahoru nechat vyvézt. Přes klong naproti je další chrám Wat Khunchan Waramattaya Panthasararam s velkým stojícím buddhou a jedním menším ležícím. Odtud jsem opět polovil a nechal se odvézt dalším Uberem k nadzemce (opět zadáčo).

Cestou ke klongu - tohle je ten starý Bangkok bez farangů
Zapadlý bezejmenný chrám
Wat Khunchan Waramattaya Panthasararam

Wat Khunchan Waramattaya Panthasararam

Protože den byl ještě mladý, dojel jsem na Chatuchak Park. O víkendu se tam koná obrovský trh. Asi tak dvakrát větší než celá naše Matějská. Z půlky krytý a z půlky venku. Vydat se tam je docela sado-maso. Lidí tolik, že už jen tam dojít od nadzemky je sportovní výkon. Fakt dobrá rada je si svůj žeton nazpět koupit předem nebo mít celodenní, protože ta fronta na jeho koupení snese porovnání třeba s tou na koblihy zdarma.

Chatuchak Park
Mumraj na začátku trhu

Mango with sticky rice za 30 bathů (něco přes 20 Kč). Když vidím ty pražské trhy a la Asia s těmi cenami, se mi chce brečet.
Je libo mangostan nebo vykoštěný durian?
Nebo fakt čerstvý kokos za 40 bathů? Vážně se neprodává zažloutlý v igelitu jako u nás.
Takto se tu dělá ovocné smoothie. Ovocem ani plasty se nešetří.

Na trhu seženete všechno od durianu a jiných tropických plodů, smoothie, místních jídel až po jakékoliv oblečení a suvenýry. Dá se tu smlouvat a je to dokonce žádané. Vaši milou jistě potěší hedvábné šátky, vaši duši třeba sošky buddhů nebo slonů. Extra výhodné jsou tu textilní peněženky, které tu zakoupíte už od 10 bahtů!

Jedna z krytých uliček se spoustou oblečení, bot a suvenýrů
Oběd na thajský způsob
Victory Monument cestou do hotelu pro odložení nákupů z trhu

Kultury myslím bylo už dost, proto jsem se vydal na Siam Square na nákupy. Šel jsem do supermarketu v Paragon Mall. Kupodivu jsem tam nakoupil spoustu zvláštních věcí zpět domů, ale mé oblíbené sušenky ze 7-Elevenu tam neměli, tak mě večer čekala ještě jedna zastávka. V horním patře typicky mají kino, ale ty ceny tam, jsou fakt něco. Zajít na film vyjde dráž než v Praze. Perličkou pro nás Čechy určitě je sousoší tří soch před obchoďákem, které si vzájemně líží ánus. Nebo mají v puse jen párek?

Siam Square a nejzvučnější obchoďák

Obchoďáky Thajci umí...

Seženete v nich všechno, ale ty ceny stojí za to. 500 bahtů za asi čtvrt kila jahod.
Kuk

Ráno mě čekalo fakt brzké ranní vstávání. Chtěl jsem mít jistotu, že stihnu první ranní vlak na letiště. Ten vyjíždí v šest a já nevěděl, jak dlouho bude trvat check-out. Ve výsledku jsem si před zavřenými eskalátory počkal dobrých třicet minut. Pak si v automatu koupit žeton a šel čekat na peron. První vlak na stanici stavil v 5:50, tak musel jet o dobrou čtvrthodinu dřív, než by měl podle informací na webu.

V Bangkoku se dají sehnat skříňky na úschovu zavazadel. Ne že ne. Tyhle jsou v okolí BTS Sala Daeng.
Ceny nechám na uvážení každého soudruha.

Na letišti jsem se dopustil jediného zdržení u výstupu z vlaku, kde jsem opět poctil svou návštěvou tamější směnárnu a směnil zbytek bahtů na tvrdší měnu. Netrvalo to ani pět minut. Pak už jsem jen chvátal k check-in přepážce. Vzhledem k tomu, že jsem na boarding pass potřeboval razítko, musel jsem k ní tak jako tak. Ach, ta zdejší byrokracie. To jsem netušil, co ještě pak bude následovat.

Suvarnabhumi Airport...

...nezapře svůj thajský původ

Od přepážky jsem rovnou šel k branám. Jediné místo, kde jsem se zdržel, bylo u bezpečnostní kontroly, kde jsem si trochu lokl vody před tím, než jsem její zbytek vylil do odpadního barelu. Za kontrolou jsem se rovnou postavil do další fronty, u které jak se ukázalo, vedla až k pasové kontrole. Jestli fronta na kontrolu trvala 10 minut, tato byla přímo nekonečná a nebylo ani vidět, kam vede. Byla taková zvláštní, postupovala jen na etapy. Ukázalo se, že kvůli tomu, že pasovka je v nižším patře a vedou do něj eskalátory. Kdyby na ně všechny pustili, lidi na sebe budou dole padat.

Připraven na let.

Když jsem na letiště dojel, měl jsem dvě hodiny do odletu. Tato fronta mi zvládla odčerpat celou hodinu. A to jsem zdaleka nebyl ve frontě na checkinu jako poslední. K letadlu jsem dobíhal na last-call dvacet pět minut před odletem. Letadlo sice stejně stálo na stojánce dalších půl hodiny, než k němu dorazili ostatní pasažéři, ale nikdy se s tím nedá dopředu počítat.

V Airbusu A380 je dost místa i v ekonomickém dobytčáku. Navíc žádné kovové krabice pod nohami.

Interiér
Rýžová políčka jsou všude. I okolo Bangkoku.
Chao Praya
Oběd podle Qatar Airways

Nazpět do Dauhá jsem letěl Airbusem A380. Sedělo se mi v něm mnohem pohodlněji, než v při letu Dreamlinerem sem. Ačkoliv jsem byl u okna, neměl jsem pod nohami žádnou kovovou krabici, naopak spoustu místa. Tím ta pozitiva končila. Vedle sebe jsem vyfasoval chrápající německo-asijský párek, co se chvíli mezi sebou bavil německy, francouzsky a chvíli anglicky. Dotykový displej na handheldu nefungoval a servis na palubě se lišil od předchozích dvou letů snad jen s rozdílem, že během černé hodinky vůbec nikdo z personálu nechodil a alkohol byl jen na výslovnou žádost. Opět jen jedno teplé jídlo a parodie na druhé hodinu dvě před přistáním.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)