Při plánování cesty jsem využil rozdmýšky ropných šejků na Arabském poloostrově, díky kterému se Qatar Airways neskutečně cenově podbízí a k tomu vstupovala do Prahy. Koupil jsem letenky za akční cenu (mít pevnější nervy, šlo by to ještě o 2000 Kč levněji) a naplánoval si stopover na zpáteční cestu. Díky štědrosti šejků si také poprvé zahraji na cocika.
 |
| Pearl Monument při západu slunce |
1. Dramatický odlet do JV Asie
2. Bangkok: Opětovné shledání s Městem andělů
3. Poznávání thajské kultury zakončené pařbou v Bangkoku
4. Jak jsem stopoval v Angkor Watu
5. Kuala Lumpur, čisté město, kde po schodech pobíhají makaci
6. Český lev u singapurského merliona
7. Pláže a thajské masáže na Krabi
8. Jak jsem zadarmo jezdil Uberem po Bangkoku
9. U ropných šejků v Kataru aneb poprvé v 5-hvězdičkovém hotelu
Prolog: Katar je malé ropný emirát na jihozápadě Perského zálivu. Momentálně v rozdmýšce s prakticky všemi svými arabskými sousedy. Na rozlohu má jako Středočeský kraj (11.000 km2), za to HDP jako zbytek republiky. Největší město je Dauhá s počtem obyvatel jako Praha, avšak s mrakodrapy jako na Manhattanu.
V Kataru jsme přistáli brzy po poledni s hodinovým zpožděním. Všichni pasažéři tranzitovali až na mě a pár dalších mohykánů jdoucích na
“arrivals”. Na chodbách to vypadalo jako město duchů. Chyběly už jen pomalu se válející křoviny, westernová hudba a mírně zvířený prach. Na pasové kontrole jsem takřka sám. Vyfasoval jsem vlastního imigračního úředníka, který se mi naplno mohl věnovat. Asi jsem byl podezřelý, protože ho zajímalo, kdy, kam a proč jedu. Dokonce si opisoval jméno mého hotelu. Razítko jsem ale dostal. Z bankomatu jsem vybral pár katarských rialů. Zdejší banky dokonce nechtějí ani žádné extra výpalné. Pak jsem šel najít autobus.
 |
| Přistání v poušti |
V autobusu jsem se svezl za 10 QAR. Byl jsem tam jako jediný pasažér, nikdo nepřistupoval, autobus nikde nestavil, tak jsem to měl jako vyhlídkovou jízdu. Možná tak trošku bohužel, protože já jsem byl bez dat, kdoví proč SIM od Surfroam se tu za celou dobu nechytla, ačkoliv měla, trošku ztracený a autobusák idiot. Ptal jsem mě, kam jedu. Já na to, že do centra k autobusovému terminálu. Když podle GPS přejel mé místo a já mu říkám, že to přejel, ať mi prosím zastaví, on na to, že centrum je přece tam, kde jsou mrakodrapy, tak mě popoveze dalších pět kilometrů, ať si tam počkám na další autobus, za dalších 10 QAR, co pojede zpátky, přitom on jezdí smyčku.
 |
| Tour de autobus |
 |
| Tour de autobus II. |
 |
| Downtown |
 |
| Downtown podruhé |
Na druhou stranu, díky tomu jsem si prohlédl celé Dauhá a měl jsem opravdu vyhlídkovou jízdu. Vzduch venku byl vlahý, je to až neuvěřitelné, přes den v poušti s necelými dvaceti stupni a svěžím větrem. Pár set metrů jsem prošel skrz les mrakodrapů k pobřeží. Po celém pobřeží zdejšího zálivu vede monumentální pobřežní promenáda plná palem a nejrůznějších květin. Spíš než vodu, tu seženete městskou solární nabíječku s microUSB konektorem.
 |
| Corniche |
Na začátku promenády stojí socha
Corniche, což je taková monumentální konvička. Na druhém konci promenády je
Pearl Monument, to je velká lastura s perlou, kolem které je fontána. Do hotelu jsem došel o dvě hodiny později, než jsem měl v plánu. Pomalu mi taky došla voda, ale ty výhledy stály za to. Jen tak mimochodem, voda v zálivu byla vážně ledová. Nikdy bych si nepomyslel, že v poušti může být přes den taková zima.
 |
| Promenáda |
 |
| Lodě v klasickém stylu |
 |
| Promenáda s mrakodrapy |
 |
| Přípravy na UEFA 2022 |
 |
| Myšky... |
 |
| Kuk ;) |
 |
| Pearl Monument |
Můj pětihvězdičkový hotel
Souq Waqif Boutique Hotels jsem docela pracně na souqu hledal. Musel jsem zeptat místních, protože poloha špendlíku na mapě neodpovídala poloze hotelu ve skutečnosti. Je to jakýsi komplex místních budov rozesetých po tomto novodobě vybudovaném trhu v tradičním stylu (či-li souqu).
 |
| Souq |
 |
| Vítr byl pěkně čerstvý |
Dostal jsem jednolůžkový pokoj luxusně vybavený v tradičním arabském stylu. Pokoji vévodila obrovská obrazovka televize. Celou tuto srandu v rámci programu
Discover Qatar platily Qatar Airways. Po ubytování jsem vyrazil skrz souq k
Museum of Islamic Art, u kterého jsem vygooglil, že má vstup zdarma, tak což bych se trochu nevzdělal o islámské kultuře?
 |
| Pětihvězdičkový pokoj |
 |
| Má i svá křesílka |
 |
| Mešita při západu slunce |
 |
| Souq |
 |
| Západ slunce nad Katarem |
 |
| Záliv v Dauhá |
Samotná budova muzea je strohá a opravdu velkolepá. Její vnitřek skvěle reprezentuje stereotypní představy o jejich kultuře - jsou tam velké a téměř prázdné sály s vždycky s několika předměty různě sesbíraných v zemích silně ovlivněných islámem a bez podrobných popisků. V několika sekcích tu jsou expozice věnované Íránu, arabskému poloostrovu, Indii nebo dříve arabské Hispánii (dnešnímu Španělsku a Portugalsku). V posledním patře jsou zbraně. Od muzea se taky nabízí pěkné pohledy na celé Dauhá. Jen pozor na silný vichr od moře. Když zafoukalo, tak jsem až litoval, že jsem na pokoji nechal mikinu.
 |
| Museum of Islamic Art z dálky |
 |
| Museum of Islamic Art zblízka |
 |
| Uvnitř je velké... |
 |
| ...a prázdné |
 |
| Pohled na město |
 |
| Jeden z exponátů |
 |
| Další z exponátů |
Večer jsem zakončil na
souqu už navlečený do mikiny. Dal jsem si za cca 18 QAR pití a asi šest špízů s arabským chlebem. Ceny jsou tu všeobecně mírné s výjimkou těch nejexponovanějších míst a hotelových minibarů. Plechovka coly tu vyjde na 2 QAR, voda na 1 QAR a jídlo na 10 až 30 QAR, což jsou vskutku dobré ceny. Při porovnání s Dubají ještě o to lepší. Suvenýrů je tu k dostání nadbytek za podobně rozumné ceny, jen pozor na občas diskutabilní kvalitu. Magnety sice stojí 10 QAR, ale některé jsou ale dost potlučené.
 |
| Noční Dauhá |
 |
| Souq je tak nasvícený, že fotky nejsou ani rozmazané. |
 |
| Koření |
 |
| Oblečení |
 |
| Spousty katarských vlaječek |
 |
| Oblečení, boty... |
V noci jsem jako blbec přepočítal položky v minibaru a zjistil jsem, že tam kupodivu chybí čokoláda toblerone za pouhých 25 QAR. Těžko říct, jestli ji tam někdo nedoplnil, došlo jim nebo to byl pokus, jak dostat něco navíc z hosta. Zvládlo mě to dost znervóznit před check-outem. Naštěstí při něm nikdo nic neřešil.
Jak tušíte, ráno jsem opět potřeboval být na letišti včas na ranní odlet v 8 hodin ráno. To znamenalo vstávat už před šestou ráno. Původně jsem chtěl na letiště jet autobusem, jezdí už od čtyř ráno. Večer jsem se byl podívat u autobusového terminálu. Ale to okolí není místo, kde bych se chtěl vyskytovat potmě kolem páté ráno. Proto zvítězila lenost a šel jsem objednat Uber za 25 QAR. U chodníku stál taxikář, hned na mě mával, tak mu povídám, že si můžu vzít Ubera za 25 QAR, jestli mě tam taky za tolik sveze. On že prý taky, tak jsem k němu nastoupil. Na taxametru dlouho bylo jen 10 QAR, na dálnici za městem se pak probudil a už tam přibývaly číslíčka. Na letišti se zastavil na 23 QAR.
 |
| Letiště v Dauhá |
Tam jsem u směnárny s těžkým srdcem směnil 90 nepoužitých rialů, protože jsem nevygooglil žádné místo, kde by to u nás braly a kurz by byl určitě přinejlepším stejný jako na letišti, kde jsem smutně zamával deseti procentům, co zmizely na poplatcích. S mou letenkou vystavenou v Bangkoku jsem rovnou prošel ke kontrole a za několik minut jsem byl rovnou v tranzitní zóně a další hodinu jsem se kochal tímto moderním letištěm. Připadalo mi takové neosobní a umělé, skoro bez rostlin. Zaujal mě monorail projíždějící halou nad hlavou a vezoucí cestující ke vzdálenějším gatům.
 |
| Letiště v Dauhá |
Na let do Prahy se boardovalo autobusem. Letělo se v Airbusu A320 stejně jako při letu sem. Servis nenadchnul, ani neurazil. Zase bylo jen jedno teplé jídlo na katarský způsob. Aspoň, že nebyla temná hodinka. Load factor nebyl výrazný, vedle mě zůstalo volné prostřední sedadlo, do uličky seděl většinu času spící katarský byznysman, co se snažil balit letušku. Na displeji mi nějak nechtěla fungovat mapa ukazující průběh cesty. Letadlo na ní pořád zůstávalo v Kataru a wifi byla úplně mimo provoz. Sice síť byla přítomná, ale po připojení k ní se nic nedělo.
 |
| Letadlo je už připraveno |
 |
| Interiér uvnitř |
Z výhledu z letadla mě zaujalo panorama Dauhá krátce po odletu a pak hlavně zasněžené vrcholky íránských a tureckých hor. To by člověk neřekl, že na nich můžou mít tolik sněhu. Nad Evropou bylo zase pár mraků, smogu bych řekl méně než nad zbytkem světa, nad Českem jen polojasno. Pohledem jsem shledal, že mě v Praze žádná záplava sněhu nečeká. A taky že ne. Počasí jak někdy na jaře, příjemných deset stupňů. To jsem si ani nemusel brát bundu, stačila ta mikina.
 |
| Celá Dauhá jako na dlani. Vlevo Museum of Islamic Art, vpravo Downtown a mezi tím promenáda. |
 |
| Detail Downtownu |
 |
| Oběd |
 |
| Zasněžené vrcholky hor překvapivě jižně |
 |
| Druhé teplé jídlo v podání Qatar Airways. To si představuji docela jinak. |
Na Ruzyni jsem hbitě prošel přes automatickou bránu přiložením českého pasu a pak jsem si dal čekání na Godota, kdy jsem nekonečně dlouhé minuty vyhlížel svůj bílý kufr vlastnoručně obalený průsvitnou fólií na check-inu v Bangkoku. Tato cesta byla jiná. V příletové hale na mě mezitím už čekala má tehdejší přítelkyně, která se na mě velmi těšila. Nic neudělá větší radost :)
