Delší dobu jsem hledal, kam se letecky vypravit v prosinci. Volba nakonec padla na Lvov, do kterého létají spoje nově z Bratislavy. V tomto středisku západní Ukrajiny žije přes 700.000 obyvatel, přesto ho málokdo umí najít na mapě.
 |
| Lví lavička ve Lvově |
Dobrá otázka je "Jak se z Prahy dostat do Lvova?" Dá se to letecky přes Kyjev nebo Varšavu. Ceny ale nejsou nic extra. Dále se dá v sobotu odpoledne letět z Bratislavy s Wizzairem. Zpáteční let ale letí nejdříve v úterý. Proto jsem si vypůjčil nedělní večerní let do Berlína. Večerní přílet na Schoenefeld a Flixbus už představuje celkem příjemné a vyzkoušené kombo, jak být v Praze do pondělního rána. Má jen jedinou chybu - potřebuji mít rezervované dva lístky s Flixbusem, jeden dřívější a druhý pozdější a podle příletu jeden zrušit. Voucher za zrušenou jízdu pak nejde použít spolu s kódem na 30% slevu. Bez něj však ty jejich mezinárodní jízdenky jsou nezajímavé.
 |
| Ranní čekání na "esko" |
V Praze je první prosincovou sobotu čerstvá sněhová nadílka. Dostat se včas na hlavní nádraží je celkem výzva. Jak autobus, tak vlak měly zpoždění. Nicméně zůstává mi nějaký čas a jdu si nakoupit svačinu do Billy. Billa nás v Praze provází při cestování. Ať už jedete z Florence, Hlavního nádraží nebo letíte, všude má prodejnu.
Upozornění pro ostatní: V Bille narážím na jejich další trik s Billa Clubem, který ještě neznám. Na cenovce je červená klubová cena a u ní milimetrovým písmem vyznačeno, že jde o "multipack", tj. při koupi tří a více kusů... Takový začátek výletu nepotěší a první tourist trap už v Praze.
Regiojet přijíždí a odjíždí na čas. Projede přes Pardubice a Brno a navzdory sněhem čerstvě pokryté republice doráží včas i do Bratislavy. V Bratislavě je pod sněhem rovněž. Sem tam padá pár nových vloček a je celkem mlžno. Zbývá mi čtyři a půl hodiny od odletu, tak se rozhoduji vydat na vánoční trhy.
 |
| Bratislavské vánoční trhy |
 |
| Pěkný stromek, ale na nefotogenickém místě |
Jedničkou z nádraží dojedu do centra. Veškeré vánoční trhy se soustřeďují kolem Hlavného námestí. Dávám si medovinu a o pár minut později to už se mnou slušně mává. Hlad zaháním cikánskou pečínkou. Na lokše se mi už nedostává apetit. Vůči Budapešti jsou příjemně mírné ceny (svařák 1,5-2€, cikánská peče 4€). Náměstí dekoruje nedávno vyhořelý činžák a dává tomu místu punc bývalého východního bloku.
 |
| Vánoční trhy |
 |
| Nabídka klobásek |
 |
| Bratislavský hrad |
Pěšky se projdu k Bratislavského hradu. Je od něj pěkný výhled na Dunaj a UFO restauraci. Druhý trh, co tu podle mapy má být, tu není. Místo něj jsou tu jen jedny jesličky a betlém. Přes náměstí se vracím zpátky k tramvaji. Přestupuji na autobus č. 61 a mířím na letiště. Zdejší letiště je přes zimu jako město duchů. Jediné místo, kde je dost lidí je bezpečnostní kontrola. Funguje jen jeden rentgen.
 |
| Letiště Bratislava |
 |
| Prázdná odletová hala |
Protože mám čas, jdu vyzkoušet salonek. Avšak vzhledem k rozporuplným zkušenostem z fóra s akceptací zahraničních karet se obsluhy rovnou opatrně ptám, jestli i na moji MasterCard World je vstup zdarma. Na terminálu vyjede, že by to stálo 18 €. S díky odcházím do mého improvizovaného salonku v takřka prázdné hale, kde mám dobrou stovku sedaček jen pro sebe. V duty free shopech kupuji pár slovenských magnetek. Takové jsem na těch památkách ani nezahlédl. 4€ jsou celkem fajn cena. Obzvlášť na letiště.
 |
| Nástup! |
Nástup do letadla začíná překvapivě brzy. Můj flegmatismus se mi opět vyplácí. Letadlo totiž ještě zdaleka ani nebylo na zemi, jde se do něj až po necelé hodince. Tentokrát jsem vyfasoval uličku. Letadlo je plné jen z cca 80%, tak si přesedám o řadu vedle k okénku. Moc z toho nemám. Brzy se stmívá a většina východní Evropy se skrývá pod mraky.
Ve Lvově je už tma a mrzne až praští. Z bankomatu vytáhnu pár hřiven a zkusím zprovoznit SIMku od surfroam. Opět stávkuje. Její APN se opět vytratilo, vracím ho, v SIM toolkitu vybírám správný profil, a přesto se nic neděje. Už to začíná být tradice. Dlabu na to. Připojuji se k letištní wifi a vyřizuji několik emailů. Jdu na trolejbus. Ve Lvově se platí 5 hřiven přímo u řidiče v přesné částce. Řidič jakoby ty peníze nechtěl. S hloučkem několika Slováků u něj stojíme asi 3 stanice, než nám vydá lístek. Ten je pak potřeba si vlastnoručně štípnout (udělají se do něj dirky). Jak z toho pak revizor pozná, že jsem si dnes a tady koupil lístek, jsem za celou dobu nepochopil...
 |
| Večerní Lvov |
Házím batoh do Hotelu Kryva Lypa a jdu se podívat na noční město. Blok od hotelu je Puzata Hata, tak hned jdu tuto legendu ozkoušet. Funguje to tam jako ve školní jídelně. Na tác se naberou různé talířky a u pokladny zaplatí. Anglicky tam nerozumí, česchoruština to jistí. Za plný tác s hostinou platím méně než stovku. Ochutnávám soljanku a variaci na štrůdl. Jistí to křídla s brambory.
 |
| Večeře v Puzata Hata za ani ne 100 kaček |
Projdu se nočním městem kolem opery a všech kostelů. Je zima. Zahřívám se zdejším višňovým svařákem. Moc vánoční výzdoby tu ještě nemají. Vánoční trhy jim oficiálně začínají až 10. prosince. Nicméně už tu stojí dřevěné stánky. Jenže jsou všechny zabedněné. Snad zítra nějaké z nich otevřou. Na Plošča Rynok se vesele bruslí. Na paření je moc velká zima, jdu spát, ať se aspoň jeden den v týdnu pořádně vyspím.
 |
| Opera |
 |
| Katedrála Nanebevzetí Panny Marie zezadu |
Na Ukrajině a v Rusku je u levnějších hotelů celkem problém najít pokoj s vlastním koupelnou, neboť v sovětských činžácích nebývalo výjimečné, že je byty měly na chodbě. Můj hotel se honosí tzv. externí privátní koupelnou. Ani to není tak horké, jak to vypadá. Na sedm pokojů na patře je pět zamykacích dveří se sprchou a záchody. Některé jsou tedy sdílené. Na můj pokoj připadá dvojzáchod s jednou sprchou. Ta je večer jaksi vytopená že plave a kapá ze stropu.
 |
| To je důvod, proč se ulice jmenuje "Kryva Lypa" |
Ráno si dojdu na snídani opět do Puzata Hata. Nezklame. Oproti včerejšku je venku daleko tepleji. Jen mírně pod nulou. Zde je v neděli s kostely potíž. Prakticky nonstop v nich jedou mše. Platí to zejména o Katedrále Nanebevzetí Panny Marie (Архикатедральна Базиліка Успіння Пресвятої Діви Марі). Najít tam úsek dne, kdy žádná není, je umění. Za návštěvu však rozhodně stojí stejně jako Arménská katedrála (Вірменський собор) s jejími nádhernými nástěnnými malbami.
 |
| Královská snídaně |
 |
| Nabídka zákusků |
 |
| Pohled z Rynku na Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Má nádherné malby - doporučuji. |
 |
| Budova radnice s věží stojící uprostřed Rynku |
 |
| Rynek |
 |
| Dominikánská katedrála (Домініканський собор) |
Skrz mraky začíná prosvítat sluníčko. Využívám toho a jdu se podívat s výšky na město z radniční věže (vstup 30 UAH). Cesta útrobami je dobrodružná a až do poslední chvíle, než se přede mnou zjeví kasa, si říkám, že sem určitě musí být vstup zakázaný. Ale ono ne. Schody do 65 metrové výšky, dají zabrat i teď v zimě. Výhled ale stojí za to. Celý Lvov je pod sněhem a slunce ve zlaté hodince postupně osvětluje jednotlivé domy a kostely pode mnou.
 |
| Hodinový stroj ve věži radnice |
 |
| Lvov shora I. |
 |
| Lvov shora II. |
Jelikož je tak hezky, měním plány a hned vyrážím do zdejšího skanzenu (Музей народної архітектури та побуту ім. Климентія Шептицьког, vstupné 30 UAH). Je stranou od centra a musí se k němu popojet pár stanic tramvají a vyjít necelý kilometr do mírného kopečka. Rozhodně se to ale vyplatí. Uvnitř je na sedmdesát domků a chajd jakoby vystřižených z Mrazíka. Ty jsou teď zasypány sněhem a osvětluje je odpolední sluníčko. Do řady z nich je možné nakouknout. Zdejší specialita jsou improvizované obchůdky ve většině zdejších stavení.
 |
| Skanzen I. |
 |
| Skanzen II. |
 |
| Skanzen III. |
 |
| Skanzen IV. |
 |
| Skanzen V. |
Vracím se do centra. Zdejší vrch Високий Замок (Vysoký zámek) nechávám osiřelý poté, co zjistím, že je jaksi bez hradu nebo zámku. Radši si jdu doprohlédnout zbytek centra a dát si pozdní oběd. Skončím v Pepitu, kde si dám výtečné žebírka za pár hřiven. Vůči Puzata Hatě je tak dvakrát dražší, ale přesto stále levný.
 |
| Serbska Ulitsa |
 |
| Benediktýnský kostel (Костел Бернардинів) |
 |
| Benediktýnský kostel uvnitř |
 |
| Pozdní oběd v Pepitu |
Upozornění: Nejdřív mě ale na Rynku vypekl podnik Chesne M'yaso s kupodivu dobrým hodnocením na Google Mapách. V jídelním lístku s troškou angličtiny se chlubí steakem za 107 UAH. Když se mě číšník ptá, jestli je OK, že bude mít 400 gramů, tak se ho ptám "On je na váhu?". Prý ano. To, co je v menu, je cena za 100 gramů. Nijak viditelně to označeno není, když nevíte, co máte hledat. Je tam nenápadné "/100" malými písmeny. Už bez jakéhokoliv symbolu váhy, ať g, gr nebo gram v latince či azbuce. S díky odcházím. Dokonalá "tourist trap". Není to zas až tak drahé, ale nelíbí se mi přístup a cena za steak představuje přibližně místní dvoudenní plat.
 |
| Památník Danyla Halyckoma (Пам'ятник Королю Данилу Галицькому) |
 |
| Ve Lvově jezdí trolejbusy... |
U Arménské katedrály neodolám a kupuji rukavice z kozí vlny za 190 hřiven. Podle všeho ruční práce. Ceny tu jsou šílené (pro nás v dobrém slova smyslu). Je už celkem pozdě a v 20:45 mě čeká let do Berlína. Chytám trolejbus č. 9 jedoucí na letiště. Vystoupím ještě na pár minut u Katedrály svatého Jiří (Архикатедральний Собор Святого Юра). Jak je tma, není z ní už moc vidět a uvnitř stejně probíhají přípravy na další mši.
 |
| Arménská katedrála zevnitř |
 |
| Večerně nasvícená budova radnice |
Na lvovském letišti jsem dvě a čtvrt hodiny před odletem. Wizzair mi kvůli dřívějšímu datu koupě letenek a pozdější změně zavazadlových pravidel daroval odbavené zavazadlo, tak to chci vyzkoušet a kolegům přivézt tekutý dárek koupený ve městě. Vybavují se mi debaty cestovatelů, jak odbavili i jednu plechovku piva, aby měli aspoň nějaké zavazadlo (originál diskuzi nemůžu najít, ale podobná témata např. zde a zde), možná jsem to slyšel i na srazu. Vystojím si frontu u přepážky a jdu na věc. Podávám flašku a říkám, že ji chci odbavit jako odbavené zavazadlo. Ženská za přepážkou na mě jen vyjeveně kouká. Všichni tady mega kufry a já jen s jednou malou lahví. Prý to nejde.
 |
| Odlety z Lvova |
S její nadřízenou se točíme v kolečku, že to nejde, že mám package a ne baggage. Když to nejde, ať mi dají oficiální písemné zdůvodnění proč. Když mi ho nemůže dát, ať to odbaví... A znovu dokolečka. Nakonec je lahev stejně odbavená. I tak se dá využít časová rezerva na letišti. Škoda, že to nešlo hned na začátku. Až si vzpomenu, kdo mi to tak vehementně tvrdil, že to je v pohodě, tak ten to má u mě schované.
 |
| Odletová hala se zhasnutou zadní částí |
 |
| Malý velký hrdina |
Projdu přes bezpečnostní kontrolu a tam duty free shop. Litr Nemirnoff vodky tu prodávají za 3€. To vědět, tak bych se na nákup v městě vykašlal, ušetřil hodinu života a ochudil se o jeden dost bizarní zážitek. Věděl jsem jen, že v Kyjevě mají litr za 5€. Letiště je velké a rovněž prázdné, ale přeci jen plnější než to v Bratislavě. Konec chodby je dokonce zhasnutý.
 |
| Nastupovat... |
Opět nástup začíná relativně brzy a zase se dlouho čeká v prostoru po odbavení. Jako flegmatik, co nemá rád fronty, jdu k odbavení až mezi posledními. I tak si prostojím následující čtvrthodinku. K letadlu se jde mrazem po ploše. Nejdřív jdou priority a pak ten zbytkový póvl, co odmítl Wizzairu připlatit. Letadlo je plné skoro až do posledního místečka. Tentokrát mi počítač nedělil okénko. Letí se po tmě, nad oblačností a je vidět velké černé kuloví.
V Berlíně přistáváme s párminutovým zpožděním. Fronta na pasovku je na Schoenfeldu už typicky chaotická. Přepážky jsou sice rozděleny na EU a non-EU, ale nikdo na to nedbá a stojí se v jednom dlouhém hádku. Německá preciznost a ordung je dávno v tahu. Aspoň že zavazadlo mi hned přijelo, v celku a nebyla z něj jen hromádka lihem nasmrádlých střepů. Jinak odbavovací hala u áčkových přepážek je v Schoenefeldu fakt pěkně a vkusně vánočně nazdobená. I leckteré obchoďáky by se mohly učit.
 |
| Berlín - odbavovací hala |
Zbývá mi jedenapůlhodinka do příjezdu Flixbusu na Prahy. Ty internety plním fotkami a texty o výletu. Zelení přijíždějí včas v 23:40 a ani nejsou narvaní do posledního místa, jak u těchto nočních spojů bývá zvykem. Usedám na svou dvojku a usínám spánkem spravedlivých. V půl čtvrté jsem v Praze před Hlavním nádražím. Pět minut na to mi přijíždí autobus až k domovu. To na té noční MHD mám rád - přímo a bez přestupu :)
Vyplatí se to? Ať si na to odpoví každý sám. Podruhé bych do Lvova už takovou artistickou kombinaci nebral. To až zase někdy příště do jiné ulítlé destinace.
Náklady:
Letenky ... cca 800 Kč
Jízdenky z/do Prahy ... cca 700 Kč
Ubytování ... cca 400 Kč
Vstupy ve Lvově ... typicky 30 hřiven