Vedro v Hradci

V sedm sedám na podzemní dráhu a jedu na Florenc. Kolega je z Pardubic a musím mu udělat radost a podívat se do sousedního Hradce Králové. Je hezčí než Pardubice?

Pohled na Velké náměstí s Bílé věže

V 7:45 odjíždím z Florence zeleným autobusem od Flixbusu. Navzdory tomu, že ho řídí Polák, jedeme na minutu přesně. V Hradci se objevujeme o 12 minut dřív navzdory tomu, že po dálnici nejel zrovna rychle.

Autobusové nádraží v Hradci

Pěšky se přesouvám do centra. Není to daleko. Je to tu v obležení trolejbusů. Co chvíli mě nějaký míjí. Jen ty troleje trochu kazí dojem z města. Bloumání mě nejdřív dovede k Hlavnímu nádraží v socialistickém duchů. Zástavba kolem Kostela Božského Srdce Páně mě dostává o pár desítek let dozadu dále až k období první republiky. Vypadá to tu jako v černobílých filmech. Aby nikdo nezůstal na pochybách, stojí tu na Masarykově náměstí socha "tatíčka Masaryka".

Kostel Božského Srdce Páně

Papá Masaryk

Přes Pražský most se dostávám k historickému centru. To je v obklíčení měšťanských domů, které vyrostly podél dřívějšího opevnění. Po většině jeho obvodu umně skrývají, že se nachází na kopečku. To potěší při teplotách se šplhající k tropické třicítce. Nejsme ve Španělsku, tak tu nikde není ani žádný výtah ani eskalátory.

Malá vodní elektrárna Hučák

Nejdřív se dostanu k Malé vodní elektrárně Hučák. Ta je pojmenovaná podle jezu, co hučí hned vedle. Architektonicky rovněž připomíná začátek dvacátého století. Uvnitř je malé infocentrum ČEZu propagující alternativní zdroje. Není tam ani noha. Na elektrárnu hned navazují Jiráskovy sady. Ty jsou podobně jako v Indii celé oplocené. Uvnitř najdete jeden dřevěný kostelík z východního Slovenska a dojdete-li k soutoku Labe s Orlicí, páreček nutrií.

Jiráskovy sady

Nutrie

Dřevěný kostel ze Slovenska přemístěný do Jiráskových sadů po 2. sv. válce

Poté přes Terasy pod Kanovnickými domy vysupím několik desítek prosluněných schodů až na Pivovarské náměstí před krajským úřadem. Nikde nikdo. Projdu k Velkému náměstí, srdci města. Nikde nikdo. Vévodí mu 30 metrů vysoká Katedrála Svatého ducha z roku 1339. Uvnitř se pár vášnivých věřících účastní mše.

Schody do nebe

Katedrála sv. Ducha

Postupuji na druhý konec rozpáleného náměstí. Zde mají parkovou úpravu, slouží jako parkoviště. Uprostřed náměstí minu Morový sloup a přečtu si, že schodiště Bono Publico je mimo provoz. V barokním Kostelu Nanebevzetí Panny Marie z roku 1666 je také mše. Na Velké náměstí navazuje Malé náměstí, na kterém už není vůbec nikdo a je tam i jen jedna restaurace.

Velké náměstí jako velké parkoviště

Druhé podání

Blíží se čas obědu a je na čase najít nějaké místo, kde by měli něco dobrého. Tripadvisor ani Google Maps mi tradičně nepomáhají, protože jejich pojetí dolárků pro označení ceny je dost velkorysé a vychází ze západoevropských poměrů. Šatlava je sice nejstarší a jedna z nejlepších restaurací ve městě, ale taky jedna z nejdražších. Zakotvím v restauraci Na Hradě, jejíž počátky sahají až do 15. století, a solidně se i s pitím najím do dvou stovek.

Oběd

Po obědě jsem příjemně naladěn a na chvíli mi není vedro. To mě vede k odvážně myšlence, vyjít si v tomto počasí 226 schodů na Bílou věž (pozn. ale není bílá). Vylezu to bez zadýchání, avšak chtělo by to na pár minut zalézt do ledničky. Výhled na město parádní a zahlédnu i kousek nácviku na leteckou show.

Bílá věž zdola

Hradec shora

Zvon Augustin

Nasvícený model Bílé věže uvnitř věže

Na schlazení si dám vynikající pistáciovou špachtovou zmrzlinu u Na Zmrzku. Scházím do "dolního" města k zavřenému Adalbertinu. Šňůra pokračuje a Muzeum východních Čech v Hradci Králové je také zavřené. Informační centrum naproti nikoliv.

...

Muzeum východní Čech v Hradci Králové

Vracím se zpátky na Velké náměstí a dávám si ještě jednu zmrzku. Katedrála Sv. Ducha už nemá mši, ale je v rozporu s Google Maps zamčená. Omrknu ještě pár schodišť a jdu relaxovat zpátky do Jiráskových sadů. Mimochodem, všímám si ještě jedné věci z Indie, smí tam jen lidi a žádní psi.

Bývalé hradby

Venku stále vedro na padnutí, jen meteoradar už hlásí na západě začínající bouřky. Jsem zvědavý, jestli na autobusák dojdu ještě suchou nohou. Zvládám to i s nákupem v sousedním Lidlu. Appka Flixbusu mezitím hlásí polohu autobusu ještě někde u polských hranic. To vypadá na solidní zpoždění.

Zeleňák se objevuje o 30 minut později. Zvenku zelený, uvnitř typicky červené koženkové sedačky, co toho hodně pamatují. Výrazný kontrast s tím, s kterým jsem jel sem - vonící novotou dokonce s informačním displejem vpředu ukazujícím aktuální polohu. V půlce cesty si dalších půl hodiny postojíme v koloně na dálnici a vjíždíme do bouřky. Na Florenci vystupuji o 50 minut později oproti jízdnímu řádu.

Kolik to stálo?
Flixbus ... cca 120 Kč po slevách
Vstupné na Bílou věž ..... 70 Kč
Jídlo ..... cca 250 Kč