Charkov je tím nejhipsterštějším místem, kde jsem kdy byl. Úplně všude, kam jsem přišel, jsem měl dojem, že jsem jediný zahraniční turista. Pokud chcete někam, kam nikdo nejezdí, jak je teď kchůůl, je toto pro vás to pravé. Dokonce i takoví experti na Ukrajinu jako tonic, tam ještě nebyli ;) Odvrácenou stránkou je, že se tu takřka nikde nedomluvíte anglicky.
 |
| Konstruvistický Deržprom v Charkově |
Když jsem zabookoval letenky, jsem původně měl strach, co tam celý víkend budu dělat. Vždyť Charkov je podle fotek jen pár paneláků kolem jednoho pravoslavného kostela. Nakonec bylo co dělat a poznávat a ani jsem nestihl vše, co jsem chtěl.
Charkov (ukrajinsky Ха́рків, rusky Ха́рьков a v anglickém přepisu Kharkiv / Kharkov) je s jedním a půl milionem obyvatel druhé největší ukrajinské město. Založen byl už v roce 1654. Leží na východě země, avšak boje v Doněcku a Luhansku k němu nedoléhají. Jeho centrum je hezky upravené a čisté. Chodníky a silnice má i na středoevropské poměry ve velmi dobrém stavu. Dokonce má i vlastní metro s třemi linkami podzemní dráhy.
V pátek se před pátou těsně po homeofficu vydávám na Florenc. V 17:50 mě čeká Flixbus do Vídně. Jen vyjet z Prahy mu kvůli opravám D1 kolem Pražského okruhu trvá skoro hodinu. Začínám mít nahnáno, že ve Vídni nestihnu poslední vlak na letiště. Avšak Flix dosprintuje na Erdberg s mankem jen něco přes půl hodiny. Před chvílí bylo jedenáct a venku je fakt dost mokro. Ještě před chvílí tu z nebe padali Hunden und Kätzen.
 |
| Vlak na Wien Mitte |
Skočím do metra a odvezu se na Wien Mitte. Tam mi za pár minut odjíždí předposlední S7ka na letiště. Na Wien Flughafen jsem ještě před půlnocí. Spar už zavřen a na Mekáč nemám chuť. Uklidňuji se tím, že ráno kouknu do salónku.
 |
| Někde na letišti |
Projdu k D bránám a notnou chvíli tam hledám nějaká sedátka. Jediné najdu zastrčené po pravé straně. Za 6 hodin mě čeká časně ranní let do Charkova. Z batohu vyndavám deku od Austrianu a usazuji se na sedátkách. Za necelé čtyři hodiny mě čeká budíček.
Ráno se plný elánu jdu podívat, z které brány odlétám, že pak skočím do sálonku. Jdu zkontrolovat bránu. O pár chvil později mě do očí udeří nehorázná fronta na security, která před ní je. Brána je umístěna v podzemním podlaží spolu s asi deseti dalšími. V šest ráno je dopravní špička kdy během pár minut odlétá půl tuctu letů. Podle toho to tam taky vypadá. Salónek padá. Ve Vídni jsou ty poskytované Erste otevřeny od pěti ráno (některé zdroje uvádí až 5:30). Uzavření brány pro můj let je plánováno na 5:30. S touto frontou to nerisknu. Dobře jsem udělal, na security si počkám 20 minut.
 |
| Automat mě měl rád a dal mi "window" |
Venku poprchává. Na let W62853 se nastupuje autobusem. Odlétáváme na čas. Prakticky všechna místa jsou zaplněná. Krátce po deváté místního času dosedáme na runway. Do nevelké, ale moderní letištní budovy se dostávám po ploše. Tam na mě čeká pasovka. Ta je celkem rychlá a za 5 minut už stojím na ukrajinské půdě. Když zahlédnu ten udivený výraz úředníka prohlížejícího můj pas, prolétne mi hlavou "Měl bys už radši nosit ten druhý a prázdný".
 |
| První minuty na Ukrajině |
Před terminálem mě zaujme nádherná zdobná budova starého. Dnes je v ní prý restaurace. Počasí je krásné a předpověď slibuje až 30°C. Vidím akorát přijíždět trolejbus na konečnou. Přesouvám se na zastávku a během pár chvil jedu. Jízdné se kupuje od průvodčí uvnitř a stojí 6 hřiven. Trolejbus je pro mě jako Pražáka nezvyklý a sváteční způsob dopravy po městě. V bývalých sovětských zemí má jistá specifika kvůli zanedbané infrastruktuře a tento způsob dopravy tak nebývá nejrychlejší. Charkov není výjimkou. Cesta do centra s ním trvá nějakých 40 minut. Všechny maršrutky ho zvesela předjíždí a staré Lady jakbysmet.
 |
| Budova starého terminálu |
 |
| Trolejbus z letiště |
Je něco po desáté a check-in mě čeká až ve dvě. Z ubytka se spíš než hotel vyklubal apartmán, a tak na nějakou úschovu můžu zapomenout. Venku krásně a ještě celkem chladno. Tak toho využívám a dávám se na prohlídku historické části města. Tepnu města představuje ulice Sumska, podél níž leží všechny důležitá místa.
 |
| Jedna z honosných budov na Sumské |
Přicházím z jihu a jako první na ráně je bělavý Uspenskyy Sobor (Успенський собор / Dormition Cathedral) s vysokou věžičkou a zlatými kopulemi. Jeho historie sahá až do 80. let 17. století. Na 90 metrů věž se nesmí, ale byl by z ní nádherný výhled. V parčíku Оглядовий майданчик naproti se odpoledne prodávají obrazy a vedle trafice jsou jediné suvenýry se slušným výběrem v celém městě.
 |
| Успенський собор |
 |
| Je tak vysoká, že se ji nedaří dostat do objektivu |
 |
| Až teď se to podařilo |
 |
| Uvnitř by mohla být zdobnější a i tak je pěkná |
Kousek vedle od Soboru se rozkládá Konstytutsii Square, vélké náměstí, kde jsou dvě stanice metra, Istorychnyi Muzei (Historické muzeum / Історичний музей), před kterým jsou dva tanky a pár kanónu a areál mužského kláštera Svyato-Pokrovsʹkyy Men Monastery (Свято-Покровський чоловічий монастир).
 |
| Konstytutsii Square |
 |
| Brum brum na Konstytutsii Square |
 |
| Свято-Покровський чоловічий монастир |
 |
| Zvony v klášteře |
Parčík naproti Soboru leží na břehu řeky Lopan, na jejíž druhém břehu stojí další katedrála a snad ještě vyšší než ta první (Holy Annunciation Cathedral / Свято-Благовіщенський кафедральний собор). Postavená byla v roce 1888, uvnitř je nádherně zdobená a všichni se tam modlí. S kopulí ve výšce 58 metrů představuje jeden z nejvyšší pravoslavných chrámů na světě.
 |
| Páv na okraji parčíku |
 |
| Holy Annunciation Cathedral z roku 188 |
 |
| Uvnitř je bohatě zdobená |
Od katedrály pokračuji podél řeky k budově Centrálního rynku (Центральний Ринок). V této červeně zbarvené budově sídlí obrovský krytý trh. Tam si dávám jeden zákusek a v gruzínském pekařství vedle ještě teplé hovězí chačapuri.
 |
| Centrální rynek |
 |
| Před vstupem |
 |
| Uvnitř |
Přes most mířím do kopce zpátky k Konstytutsii Square. Blíží se poledne, sluníčko začíná připalovat a mě začíná už být vedro. Mám pocit, že bych ještě něco měl sníst, a tak v nedaleké Puzata Chatě si dávám soljanku. To jsem neměl dělat. Ta kombinace mě následující půlku dne zabíjí. Zbylý čas vyplňuji návštěvou Istorychnyi Muzei (Historické muzeum / Історичний музей). To právě teď rekonstruují a vchází se do něj zezadu. Za všechny expozice se dohromady platí 40 hřiven. Uvnitř se podle všeho nesmí fotit bez zvláštní vstupenky, jak posléze zjišťuji. Nicméně všechno mají hezky napsáno v domečkovém písmu. Popisky v angličtině jsou přímo nadpřirozeným úkazem, co se sem tam vyskytne, ale rozhodně není pravidlem. První část je věnovaná světovým válkám, další historii Charkova, Majdanu a Kozákům.
 |
| Konstytutsii Square |
 |
| Istorychnyi Muzei |
 |
| ... |
 |
| O kom se to pořád mluví? |
Ve dvě jdu na check-in. Majitel je sice milý, avšak já mluvím líp ukrajinsky, než on anglicky. Hlavně, že ubytko na Bookingu tvrdí, že umí komunikovat i v angličtině, že? Děngy jsou děngy. Pokoj je velký, vybavení vypadá luxusně, avšak už něco pamatuje. Klimatizace je taky přítomná, jen je silně poddimenzovaná a zdá se mi, že mele z posledního. Shazuji bágl, dávám sprchu a vyrážím do víru velkoměsta.
 |
| I tohle je Charkov |
Konečně se jdu podívat do metra. Stejně jako v Moskvě či Petrohradu tu mají přestupní stanice pro každou linku jiné jméno. Jízdné je odlišné od trolejbusu a stojí 8 hřiven. Kupuje se v automatech ve stanici, které následně nevydají token, nýbrž lísteček s čárovým kódem. Ten posléze schramstnut turniketem. Subjektivně mi charkovské metro připadá mnohem hezčí než to kyjevské. Na Moskvu ale nemá ani z části.
 |
| Stanice Istorychnyi Muzei |
 |
| Stanice Universytet |
 |
| ... |
Moc daleko se ale nesvezu. Vystupuji hned na další stanici Universytet. Ta leží kousíček od dalšího symbolu města - konstruktivistickému komplexu Deržprom (Держпром), který by jak z oka vypadl nějakému temnému postapokalyptickému anime. Tento 63 metrů vysoký komplex byl zbudován v roce 1928. Ve své době se jednalo o jednu z největších budov na světě podle podlahové plochy a také nejvyšší budovou Evropy.
 |
| Majdan Sloby, na kterém mj. stojí Deržprom je jedno z největších náměstí v Evropě |
 |
| Některé trolejbusy pamatují fakt hodně |
 |
| Deržprom |
Procházím Sumskou podél pomalu se ploužících a hodně vrzajících tramvají a mířím směrem na Park im. Gorkoho (Парк ім. Горького). Po cestě se chci zastavit v přírodopisném muzeu, avšak má zavřeno. Kontroluji Google Maps, nemělo by mít a jiný vchod tu není. Nic se nedá dělat a pokračuji k Науково-просвітницький музей сексуальних культур світу / Research and Educational Museum Sexual Cultures of the World, čili muzeu sexu. Něco tak bizarního jsem už dlouho neviděl. Několik soch, k tomu spousta fotek a k tomu výklad v ukrajinštině. Rozumím tak každému pátému slovu.
 |
| Až podezřele známá tramvaj T3 |
 |
| Muzeum sexu |
 |
| ... |
 |
| Graffiti cestou |
S hodinovým zpožděním dorážím k Parku M. Gorkého. Čekal jsem něco jako Grébovka, přivítá mě Prater. Mít Ukrajinci peníze, tak tu určitě stojí i další kopie Eiffelovky. Zatím tu mají ruské kolo, kolotoče, horskou dráhu a tematické domky z různých konců světa. Mě však teď zajímá jejich lanovka spojují park s protějším sídlištěm u parku Sarzhyn Yar.
 |
| Úpravný Park M. Gorkého |
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| Kousek od vchodu se už začíná spíš podobat velkému lunaparku |
Vystojím si frontu, vypláznu 30 hřiven a můžu se svézt. Lanovka pomalu ještě pamatuje soudruha Stalina a vypadá jak ty v Čiatuře, jen kabinky jsou barevnější. Hrká naprosto stejně. Byla postavená v roce 1971 a je 1387 metrů dlouhá. Po 18 minutách jsem v Sarzhyn Yar. Tam nic zajímavého není, tak chtě nechtě musím zpátky znovu s ní.
 |
| Lanovka na Sarzhyn Yar nebo jak to nazývají anglicky - Cableway |
 |
| Nepůsobí moc bezpečně |
 |
| Konečná v Sarzhyn Yar |
V parku si za 50 hřiven dojdu vychutnat západ slunce na zdejší ruské kolo. To je prý největší na Ukrajině. Chtěl jsem se tam podívat na tamější salsa sešlost. Nicméně chuť mě přešla, když jsem viděl, že se to koná na pódiu u saloonu a není tam téměř nikdo.
 |
| Ukrajinské ruské kolo |
 |
| Západ slunce nad Charkovem |
 |
| ... |
 |
| Charkov z výšky |
 |
| Až podezřele známá socha muzikantů z Brém |
 |
| Japonsko |
 |
| Ejhle, Egypt |
Velím k návratu. Tentokrát bych se rád svezl tramvají. Jaksi v sobotu od 19:00 už nejezdí. K metru tady dojdu pěšky. Tam začínám první své tour de metro, při které objedu pár stanic metra na zelené a modré lince. Nejvíc mě zaujmou Sportyvna a Kyivs'ka.
 |
| Sportyvna |
 |
| Kyivs'ka |
 |
| Botanichnyi Sad |
Na Konstytutsii Square obdivuji nasvícené centru a chvilku se zastavím na čumendu u zdejších zouk nadšenců. To tu jede. Po návratu na pokoj pozoruji, že ani přes den puštěná klimatizace nezvládla dostatečně ochladit pokoj a venku je tak chladněji než uvnitř.
 |
| Muzeum historie v noci |
 |
| Fontan V Sobornomu Skveri |
 |
| Dormition Cathedral |
 |
| Sumska ulice |
Neděle
Druhý den pojímám v odpočinkovém duchu. Ve 12:00 mě čeká check-out a v 15:00 delfinní show. Ani dobré hodnocení není všechno a chuť si zde nechat věci do večera nemám a kvůli jazykové bariéře by to šlo dost těžko.
 |
| Puzata Chata |
 |
| Snídaně |
Dávám si výtečný pistáciový dort v Puzata Chatě a jdu na to, co jsem nestihl včera. Na spojnici Konstytutsii Square a Deržpromu se nachází jeden ze symbolů města, Mirror Stream (Дзеркальний струмінь), kašna se světelnou show, avšak toho času mimo provoz. V noci pěkně svítila a zpívala kašna u Dormition Cathedral (Фонтан в Соборному сквері).
 |
| ... |
 |
| Mirror Stream |
 |
| Buzok |
 |
| Храм Святих Жон-Мироносиць |
Když jdu na sever narážím na další velký park - Міський сад ім. Шевченка. Vstupu do něj dominuje velká socha Tarase Ševčenka (Пам'ятник Тарасові Григоровичу Шевченку). Zanořuji se do ulic města v naději, že se podívám do Mořského muzea (Морський музей). Odbije desátá a brána zůstává uzavřena. Na přilehlém Maydan Arkhitektoriv se aspoň podívám na modely významných charkovských pamětihodností zpestřených logem McDonald's v pozadí.
 |
| Пам'ятник Тарасові Григоровичу Шевченку |
 |
| Socha u Paláce kultury |
 |
| Lovebirds monument na Maydanu Arkhitektoriv |
 |
| Zmenšený Ševčenko na Maydanu Arkhitektoriv |
Na Arkhitektora Beketova, jež je pod náměstí, začínám druhou část své tour de metro. Dojet až na konečnou červené linky metra, jak bylo původně v plánu, nicméně nestíhám, protože vzdálenosti mezi stanicemi jsou leckdy enormní a metro jede mnohdy i pět minut bez zastavení. Nicméně za návštěvu rozhodně stojí stanice Palats Sportu a Zavod Imeni Malysheva.
 |
| Arkhitektora Beketova |
 |
| Architektora Beketova |
 |
| Zavod Imeni Malysheva |
 |
| Palats Sportu |
Poté se začne až nebezpečně blížit dvanáctá a vracím se na ubytko. Pobalím se a mizím. Chtěl jsem si dát sprchu a trošku dobít mobil, ale z toho schází, protože někdo tu tak šetří, že vypnul pojistky. Klimatizace nejde, světla nejde a zásuvky jakbysmet. Voda jde, ale v koupelně tma jako v pytli.
 |
| Movember ještě není |
K obědu po včerejšku chci něco lehkého. Zaskočím tak do Sushiye na chutné suši. Pak chci znovu nakouknout do Parku M. Gorkého, ale opět mě vypeče tramvaj. Evidentně v neděli v poledne nejezdí jakbysmet. Pěšky s batohem se mi v tom počínajícím parnu nechce a za necelé dvě hodiny mám delfíny. Dětská železnice (v parku) tak musí počkat. Místo toho znovu obhlédnu budovu Deržpromu, tentokrát s jiným nasvícením. Pak se procházím Sadem Ševčenka, v kterém je i ono delfinárium. Je hezky stinný a se spoustou laviček. Před vchodem do kvůli rekonstrukci zavřené zoo je i pěkně bizarní a kýčovitá fontána se sochami hrajících opičáků.
 |
| Deržprom |
 |
| Jako v nějakém anime z daleké budoucnosti |
 |
| Fontána v Sadu Ševčenka |
 |
| Zpívající fontána před vchodem do zavřené zoo |
U Delfinária se naskýtá vyhlídka na jihozápadní část města. Usazuju se na lavičku opodál a čekám, až přijde má chvíle. Pomocí okénka se dá v delfináriu nahlédnout do nádrže. Kupodivu zdarma. Chvilku před třetí se zvedám a jdu dovnitř. Má vytištěná e-vstupenka nestačí a musí se vyměnit za lístek. V delfináriu se usazuji do druhé řady a užívám si hodinu trvající show. Začíná se s lachtany a pokračuje s delfíny a běluhami. Vypadá to, že se o ně dobře starají, a doufám, že je moc netrápí při výcviku.
 |
| Delfinárium Nemo |
Scházím z parku dolů po schodech a náhodou nacházím Планетарій / Kharkov Planetarium named after Yuri Gagarin, když si z ulice všimnu oranžového sovětského skafandru vystaveného u jednoho domku. Uvnitř mají muzeum kosmonautiky. To je vtip víkendu. Vstup pouhých 20 hřiven. Uvnitř jsou modely z lepenky a izolační pásky. Všechno vážně podané včetně staniolových emzáků v pravé části expozice. Nemůžu se přestat smát. K dispozici je i výklad v ukrajinštině. Asi jsem se v ní překotně zlepšil, protože tentokrát rozumím tak každé druhé slovo. Nedokážu zachovat vážnou tvář a trošku mě začíná tlačit čas, tak odcházím někdy v půlce.
 |
| Lachtani |
 |
| Delfíni |
 |
| Běluhy |
 |
| ... |
 |
| Dlouhé schody dolů |
 |
| Vstup do planetária |
 |
| Planetárium s raketami z barevné izolepy |
 |
| ... |
 |
| Ta velká koule vpravo je globus Měsíce |
 |
| No comment |
Následuje pozdní svačinka v Puzatě. Vzhledem k tomu, že jsem se přes den setkal s několika zkazkami, že snad trolejbus na letiště nejezdí, nechci nic ponechat náhodě. Nejdřív ráno na informačním displeji napsáno u pětky a šestky, že je mimo provoz, a posléze něco podobného jsem našel ukrajinsky v jízdních řádech na Google Maps. A ověřit nebo vyvrátit informace se mi nepodařilo. Loučím se s centrem a o několik desítek minut později vystupuji na Prospektu Haharina (ano, Ukrajinci říkají Gagarinovi Haharin) a jdu hledat dopravu. Odtamtud mají jezdit i ještě dvě maršrutky. K tomu se chci u letiště ještě zastavit na jednom speciálním místě.
 |
| Pozdní oběd |
 |
| Zouk dostaveníčko |
 |
| Řeka Lopan |
Od vestibulu jdu snad půl kilometru než najdu to správné nástupiště a hned mám dvě zprávy - jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že jsem právě empiricky pozorováním ověřil, že trolejbus č. 5 jezdí, ta špatná, že mi právě ujel před nosem. Naštěstí právě přijíždí maršrutka č. 115E, co jede na letišti. Nastupuji do ní a platím 8 hřiven. V protikladu s předešlou jízdou, jsem na letišti najednou už za 15 minut.
 |
| Stanice Maidan Konstytutsii |
 |
| Nádraží Khar'kov-Levada |
 |
| Už jsem skoro na letišti |
Letí mi to za 3,5 hodiny. Tak brzy jsem nepřijel kvůli mému letu, nýbrž protože chci navštívit restauraci Polit (Політ) ve staré letištní budově a dát si tam svůj první boršč. Komfortní zóna se musí překonávat. Dopředu jsem si prolustroval jídelní lístek a ceny jsou více než výborné. Za boršč s chlebem a prkýnkem prorostlé slaniny a hořčice tak platím jen 65 hřiven. Odměnou je mi nádherný interiér budovy ze začátku minulého století. Ještě že je čeština slovanský jazyk. Ani tady v restauraci na mezinárodním letišti nikdo nemluví jinak než rusky a ukrajinsky.
 |
| Budova starého letištního terminálu dnes slouží jako restaurace... |
 |
| Zdobný interiér |
 |
| Boršč |
 |
| Pozor, toto také patří k boršči |
Na letišti se u security setkávám s bizarní situací. Usmyslí si, že je potřeba, abych si z kraťas sundal čistě textilní pásek, pásek, jež přežil i všechny byrokraty na indických letištích, ale zdejší domácí kutilové trvají na tom, že musí zjistit, jak funguje. Hrají na mě, že umí jen ukrajinsky a rusky. Říkám jim, že netuším, jestli vůbec jde sundat, že ho tím rozbijí. Jeden z nich se tam s ním pere a sundavá ho ze mě. Ač se mně to zdálo, že to nejde, ukrajinský mužik to dokázal. Jde ve vlastním tácku do rentgenu.
 |
| Už se setmělo |
Batoh mi tam taky několikrát protáhnou. Něco se jim nezdá. Jako cholerik mám dost. Už si povídám česky. Najednou si vzpomínají na angličtinu. Prý se jim nezdá deštník. Že potřebují vědět, jak funguje. Vyndavám deštník a povídám jim, jestli to nějak nepřeháním. Jsem tu jediný cizinec a jediný, s kterým tu dělají takové opičárny a že úplatky vážně nedávám. Naštěstí je to poslední věc a můžu po deseti minutách jít.
 |
| Letiště v Charkově |
Terminál letiště v Charkově má čtyři brány pro mezinárodní lety a dvě pro vnitrostátní. Minimálně v mezinárodní části je sedaček dost. K dispozici je jedno občerstvení s nesympatickými cenami a jeden duty free shop s vodkou už od 3 € / litr. Občerstvení ze lidové ceny bylo ve veřejné části.
 |
| Nastupuje se |
Boarduje se po ploše. Odlet je překvapivě opět na čas (22:10) v kontrastu s tím, že mi Wizzair před oběma lety poslal e-mail, v kterém mě informuje, že během tohoto víkendu se očekává nejhustší provoz nad Evropou za celý rok a že zpoždění je téměř jisté. Letadlo je opět plné takřka do posledního místa. Middle nepotěšil, ale přežil jsem to.
Ve Wroclawi přistáváme půl hodiny před půlnocí, jak jsme podle letového řádu měli. K terminálu se jde hezky postaru po ploše. Oknař vedle mě byl pět minut před otevřením dveří nervózní a dral se stát do uličky. Proč? Stejně z letadla nebude rychleji venku.
 |
| Wroclawské letiště |
Na pasovce si připadám jako prvotřídní VIP. Halou se vine dlouhý hádek Ukrajinců ve frontě na ostatní pasy a já si jdu k třem přepážkám pro EU pasy, kde je pět lidí. Během minuty jsem venku. Má pouť ještě zdaleka nekončí. Potřebuji se dostat na Dworzec Autobusowy. Autobus mi jede v 0:07. Koupím si v automatu lístek a čekám.
 |
| Porouchaná dvěstěšestka. Kdybyste neviděli poškození, tak je nabouraná přední část u pravého světla... |
Autobus se rozjíždí, aby o minutu později u závor nechal do sebe nacouvat jiného Poláka. Kdo to zavinil, netuším. Poškození téměř není vidět, přesto se nikam dál nejede, protože polský řidič založil ruce a jal se čekat na dopraváky. Nás poslal zpátky na zastávku, že za dvacet minut (čili 0:37) přijede další. Musí se uznat, že to Poláci mají na háku. U nás by vypravovali náhradní autobus, tady jim je to jedno a počkej si na další podle jízdního řádu. Pár cestujících se tam vztekalo kvůli lístku na MHD, že si musí koupit nový. Já to neřešil. Udělal si dokumentární foto, optal se, zda o tom ví dispečink a jel. Času jsem naštěstí měl dost. Na autobusák to trvá necelých 40 minut a mně to jede až v 2:20.
 |
| Asi budu ve Wroclawi. |
Autobusové nádraží se nachází pod OC Wroclawia. Před vstupem je nový wroclawský trpaslík stojící u autobusu. Pěkné a stylové. Uvnitř mě překvapí malé, ale za to čisté a bezplatné toalety. Čas utíká a rychle a kolem čtvrt na tři opravdu přijíždí zelený autobus. Nedá se popřít, že se jedná o bývalý PolskiBus. Vítají mě červené koženkové sedačky s bídnými rozestupy. Podaří se mi uhájit pro sebe jednu dvou sedačku a ty čtyři hodiny nějak prospím a protrpím. Zajímavostí je, že se tentokrát jede přes Liberec. V 6:45 vystupuji na Černém Mostě a 7:30 odemykám doma zámek.
Co se týče času v destinaci, byl výlet do Charkova naprosto dokonalý. Takhle nějak si představuji víkendovku. Nicméně odlet a přílet mimo Prahu z toho dělá slušné sado-maso. Znovu bych to už nepodstoupil, avšak návštěvy tohoto města rozhodně nijak nelituji.
Co se dá ještě navštívit?
Bohužel mi unikla dětská železnice. To nejsou malinkaté mašinky na dálkové ovládání, nýbrž tříkilometrová trať s vagony v životní velikosti. Jen je provozuje mládež. Tato trať je jedna z nejstarších v bývalém Sovětském svazu. Otevřena byla už v roce 1936.
 |
| Tenkový hřbitov, kam jsem se nedostal (zdroj) |
Další zdejší zajímavostí je tankový hřbitov (50°01'18.4"N 36°11'29.2"E). Avšak podle novějších informací to není ani tak hřbitov, jako spíš skladiště nepotřebných a rozbitých tanků, které spolu s konfliktem na východě Ukrajiny najednou oživlo. Areál, kde se nachází je hlídaný vojáky, a od plotu není téměř nic vidět. Jako bonus leží stranou od metra, trolejbusů i tramvaje.
Kolik to stálo?
Flixbus Praha-Vídeň ... 228 Kč
Lístek VOR na letiště ... 4,2 €
Let Vídeň-Charkov ... 20 €
Ubytování ... 500 UAH
Delfinárium ... 250 UAH
MHD po Charkově ... 6-8 UAH / jízda
Muzeum kosmonautiky ... 20 UAH
Muzeum sexu ... 50 UAH
Historické muzeum ... 40 UAH
Jízda lanovkou ... 30 UAH za 18 minut děsu a vzrušení
Ruské kolo ... 50 UAH
Let Charkov-Wroclaw ... 450 UAH
MHD po Wroclawi ... 3,2 PLN
Porucha autobusu ... k nezaplacení
Flixbus Wroclaw-Praha ... 190 Kč